MOŽNOSTI ZEMĚDĚLSTVÍ ČR V MEZINÁRODNÍM KONTEXTU

09.12.1999 | Odborné konference

Possibilities of the Czech Agriculture in the International Framework

RNDr. Ivan Foltýn, CSc., RNDr. Tomáš Ratinger, MSc., Ing. Ida Zedníčková,

Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, Mánesova 75, 120 58 Praha 2

e-mail: foltyn@vuze.cz

Úvod

České zemědělství urazilo během posledních deseti let náročnou cestu přerodu ze státně socialistického pojetí hýčkaného resortu NH (s dominující strukturou státních statků a zemědělských družstev) s vysokou mírou státní podpory (více než 50 % EPS do roku 1989) do tržně se chovajícího odvětví skládajícího se z více či méně úspěšných podnikatelských subjektů typu fyzických a právnických osob s téměř nulovým podílem státních podniků a s výrazně nižší podporou státu (na současných cca 14 % EPS). Tento bolestivý přerod provázelo několik významných aspektů souvisejících jednak s celkovým vývojem české ekonomiky, jednak se specifiky, které zemědělství a jeho vývoj odlišují od ostatních odvětví NH:

· rychlá a výrazná redukce státních podpor

· snížení domácí poptávky po potravinách v důsledku liberalizace cen (od roku 1991)

· snížení tradičních exportních příležitostí na východoevropské trhy, zejména do zemí bývalého Sovětského svazu

· výrazné zvýšení zahraniční konkurence, zejména ze zemí EU, v důsledku otevření se české ekonomiky světu a dosažení konvertibility české koruny

· snížení počtu pracovníků v zemědělství na méně než 50% úroveň roku 1989

· snížení objemu zemědělské produkce prakticky u všech hlavních komodit s výraznou diferenciací podle jednotlivých komodit

· snížení nákladovosti, ale i intenzity zemědělské výroby v důsledku redukce vstupů do zemědělství na základě reakcí zemědělců na cenový vývoj na jednotlivých trzích.

V současné době slyšíme různé a značně protichůdné názory na tento vývoj, které vyvolávají následující otázky:

· je tento vývoj srovnatelný s jinými zeměmi, zejména s EU

· lze tento vývoj nějakým způsobem zastavit nebo zvrátit

· je trend přibližování se k EU v souladu s vývojem českého zemědělství

· je míra ochrany českého zemědělství dostatečná, zejména v porovnání s EU

· jaký vývoj lze očekávat v nejbližších letech

· co se pravděpodobně stane s českým zemědělství po vstupu do EU.

Pro porovnání českého zemědělství se světem jsme vybrali Maďarsko, Polsko a Slovensko jakožto nejbližší sousedy a pro nás srovnatelné reprezentanty transformujících se postkomunistických zemí a Rakousko a Německo jako reprezentanty EU, kde zejména Rakousko představuje zemi s podobnými podmínkami jako má ČR a současně nedávno kooptovaný nový členský stát EU. Při porovnávání ukazatelů ČR a EU bereme za základ rok 1996, což je poslední rok, kde jsou téměř všechny sledované údaje za zmíněné země k dispozici v mezinárodních komparacích.

Výchozí podmínky českého zemědělství

Česká republika se řadí svou rozlohou cca 7,9 mil.ha mezi menší evropské státy srovnatelné s Maďarskem (9,3 mil.ha), Rakouskem (8,4 mil.ha) a Slovenskem (4,9 mil.ha). Přírodními podmínkami charakterizovanými velkým podílem horských a podhorských oblastí je srovnatelná v rámci okolních států se Slovenskem, Rakouskem a Německem. Hustota obyvatelstva v ČR je cca 1 300 obyvatel na tisíc hektarů, což je srovnatelné se všemi sousedními státy s výjimkou Německa (kde je hustota téměř dvojnásobná) i s průměrem EU-15. Procento zemědělské půdy z celkové rozlohy v ČR, Slovensku a Německu činí 54 %, resp. 50 %, resp. 49 %, zatímco výrazně vyšší hodnotu vykazují Polsko (59 %) a Maďarsko (67 %) a hodnoty kolem 40 % vykazuje Rakousko a průměr zemí EU.

Aktuální stav české ekonomiky lze ilustrovat na následujících číslech:

1. Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele v ČR v roce 1996 představoval 11 266 USD v paritě kupní síly, zatímco průměr zemí SVE činil pouze 5 547 USD (Maďarsko, resp. Polsko, resp.Slovensko 6 311, resp. 5 318, resp. 7 717 USD). Na druhé straně průměr za EU-15 činil 18 154 USD na obyvatele (z toho Německo, resp. Rakousko cca 19 656, resp. 19 501 USD).

2. Míra inflace v ČR dosáhla v roce 1996 hodnoty 8,5 %, což je dva- až třikrát méně než v Maďarsku a Polsku, ale více než na Slovensku (cca 6 %). V zemích EU je ovšem tento ukazatel výrazně nižší - 3,5 % za EU-15, v Rakousku 1,7 %, a v Německu dokonce jen 1,0 %.

3. Míra nezaměstnanosti činila v ČR 5,2 %, což je více než poloviční hodnota v porovnání s Maďarskem, Polskem a Slovenskem. V tomto ukazateli je ČR lepší i než průměr za EU-15 (10,9 %) a za Německo (8,9 %), pouze Rakousko dosáhlo hodnoty nižší (4,4 %).

4. Saldo obchodní bilance na obyvatele za země SVE se pohybovalo v záporných hodnotách (tj. celková hodnota importu dominuje nad analogickou hodnotou exportu) a činilo v roce 1996 v ČR hodnotu -456 ECU, což je nejhorší hodnota z vybraných zemí SVE. Hodnoty za EU-15 a zejména Německo dosahují vysoce kladných hodnot (tj. exporty značně převyšují importy), avšak nejvyšší záporné saldo vykazuje Rakousko (-990 ECU).

Souhrnně lze konstatovat, že ČR je malá evropská země s průměrnými povětrnostními podmínkami pro zemědělství, jejíž ekonomická úroveň měřená 4 ekonomickými ukazateli vztaženými k roku 1996 byla na špici mezi srovnávanými zeměmi SVE (s výjimkou ukazatele 4), ale současně na nízké úrovni vzhledem k srovnávaným zemím EU (s výjimkou ukazatele 3).

Mezinárodní postavení českého zemědělství

Rozsahem zemědělské půdy ČR a zejména pak procentickým podílem pracovníků v zemědělství vzhledem ke všem pracovníkům zaměstnaným v ČR (5,5 %) lze ČR zařadit spíše mezi průmyslové země EU (5,1 % za EU-15, v Německu a Rakousku 2,9 %, resp. 7.4 %). Maďarsko (8,2 %) a Polsko (28,1%) se podle počtu zaměstnaných v zemědělství od ČR významně odlišují a a v jejich případě lze říci, že se jedná o státy zemědělsky orientované. Tento fakt v podstatě potvrzuje i ukazatel zaměstnanosti v průmyslu.

Významným kriteriem postavení zemědělství v rámci NH je podíl zemědělství na HDP odvozený z bilancí výsledků zemědělství, které se každoročně zpracovávají za všechny členské země EU a v posledních 5 letech i v přidružených zemích EU. Jedná se o tzv. souhrnný zemědělský účet (SZÚ), který se sestavuje na základě jednotné a pro všechny členské státy povinné metodiky Eurostatu (Statistického úřadu EU). Podíl zemědělství na HDP vypočtený podle této metodiky má ve všech zemích EU permanentně klesající tendenci. V roce 1996 činil tento podíl 1,7 % za EU-15 (Německo 0,8 %, Rakousko 1,0 %), v ČR má tento ukazatel analogickou klesající tendenci s hodnotami blížícími se EU (2,7 %, resp. 2,0 %, resp. 1,8 % za roky 1996 - 1998). Ostatní země SVE měly tento podíl o něco vyšší.

Základní komponenty SZÚ tvoří následující hodnotové ukazatele vyjádřené v nominálních cenách:

- konečná zemědělská produkce (KZP), kterou tvoří celkové množství zemědělské produkce bez meziproduktu určené pro další zpracování mimo hranice odvětví zemědělství vytvořené v daném roce

- mezispotřeba (MS), kterou tvoří celkové množství spotřebovaných inputů v zemědělství v daném roce

- hrubá přidaná hodnota v tržních cenách (HPH), která je definovaná jako rozdíl KZP minus MS.

Efektivnost zemědělství jednotlivých zemí pak lze vyjádřit dvěma ukazateli:

- podíl MS na KZP (MS/KZP)

- podíl HPH na KZP (HPH/KZP).

Z těchto ukazatelů lze vyvodit následující závěry: efektivnost zemědělství dané země je tím větší, čím menší je podíl MS/KZP nebo také čím větší je podíl HPH/KZP, jinými slovy efektivnost zemědělství je nepřímo úměrná podílu vstupů do zemědělství na celkových výstupech za zemědělství a naopak přímo úměrná podílu čistých výstupů (hrubé přidané hodnoty) na celkových výstupech za zemědělství.

Z hlediska ukazatele podílu MS/KZP vychází efektivnost českého zemědělství nepříliš lichotivě. Ze všech porovnávaných států je tento ukazatel za ČR nejvyšší (64 %), zatímco za EU-15 tento ukazatel vykazuje 47 % (z toho Německo 56 %, Rakousko 50 %). Z toho plyne, že na svou finální produkci spotřebuje české zemědělství cca dvě třetiny na vstupy, zatímco země EU okolo 50 %.

Objemový význam rostlinné výroby v porovnání s výrobou živočišnou udává ukazatel podílu KZP za rostlinnou výrobu vzhledem k zemědělské produkci celkem. České zemědělství vykazuje téměř shodnou strukturu jako Slovensko a Německo (cca 40 %), zatímco Maďarsko a Polsko výrazně vyšší orientaci na rostlinnou výrobu (cca 60 %).

Mezinárodní porovnání vybraných rostlinných komodit

Obiloviny

Obiloviny se v ČR pěstují na výměře cca 1,6 - 1,7 mil. ha, tj. zhruba na 55 % o. p. Podíl obilovin na HZP se v letech 1996 až 1998 pohyboval mezi 17,4 - 21,5 %. Výroba a trh obilovin v období 1990 - 1998 byly ovlivněny především těmito faktory:

· poklesem spotřeby obilovin (v hodnotě mouky bez rýže) ze 115 kg na současných 100 kg na obyvatele a rok (průměrná spotřeba v EU činí pouze cca 85 kg)

· snížením spotřeby krmných obilovin v důsledku výrazného snížení stavů hospodářských zvířat (např. skotu o cca 50 %)

· možnostmi vývozu obilovin v důsledku příznivé cenové situace na světových trzích, zejména v letech 1995 a 1996

· zásahy státu v oblasti regulace trhu a podpory příjmů výrobců prostřednictvím SFTR (regulace nabídky a poptávky na domácím trhu), PGRLF (přímé podpory výrobců) a exportních licencí (regulace vývozu obilovin)

· malou náročností na technologii pěstování a relativně dobrým vybavením mechanizací ve srovnání s jinými rostlinnými komoditami

· poměrně vysokou a stabilní úrovní rentability výroby.

Zásoby obilovin v ČR jsou v posledních dvou letech vysoké v důsledku převisu celkové nabídky nad domácí spotřebou a omezených exportních možností. Vysoká úroveň světové nabídky a nadprodukce obilí v EU s vysokými subvencemi snižuje možnosti uplatnění naší produkce obilovin a vybraných výrobků z nich na světovém trhu. Vývoz sladovnického ječmene a sladu byl omezen i nedostatkem kvalitní suroviny ze sklizně roku 1997 a zčásti i roku 1998.

Zařazení pšenice potravinářské (jako jediné obiloviny) do státního intervenčního nákupu silně zvyšuje zájem pěstitelů a potlačuje pěstování krmných odrůd. Nedostatek ”měkké” krmné pšenice se odráží ve výrazně vyšších cenách kvalitní krmné pšenice.

Rozdíly v ha výnosech ČR a EU se v delší časové řadě prohlubují v neprospěch našich výrobců. V průměru let 1993-97 dosahovaly ha výnosy pšenice pouze 73 % úrovně EU (dle ČSÚ), u fyzických osob 73 % a u společností 80 % (dle výběrového souboru VÚZE). Poněkud lepších výsledků bylo dosahováno u ječmene (90 % úrovně EU dle ČSÚ, 90 % u fyzických osob, 97 % u společností dle výběrového souboru VÚZE).

Efektivnost vynaložených nákladů na obilí v ČR je nízká a vede ke snižování CZV (cen zemědělských výrobců), odrážející se v poklesu rentability výroby a následně i ve snižování osevních ploch obilovin.

Rentabilita výroby pšenice ozimé v roce 1998 (48,5 %) a ječmene jarního (51,3 %) udržovala obiloviny na jednom z předních míst v žebříčku ekonomicky zajímavých agrárních komodit. Podrobné analýzy za rok 1997 prokázaly, že pšenice je pro většinu výrobců zisková, zhruba u třetiny z nich výrazně. Ani podstatný pokles CZV v roce 1999 pravděpodobně neohrozí rozhodující část výrobců pšenice a ječmene.

Celková úroveň podpory výroby obilovin, vyjádřená ukazatelem % OPP, dosahovala v průměru v letech 1996-98 záporných hodnot (pšenice -5 %, ječmen -8 %). V roce 1998 došlo k výrazné změně relací cen domácích a referenčních. Přestože hodnoty % OPP u obou komodit dosáhly 17 %, podíl produkčních podpor na hodnotě celkových příjmů byl v ČR stále výrazně nižší než v zemích EU (56 %, resp. 68 %).

Zvýšení koeficientu nominální ochrany (NPC) v roce 1998 u obou komodit (16 %, resp. 18 %) indikuje, že propad CZV v ČR byl (v důsledku promítnutí celní ochrany u obilovin ve výši 21,2 %) nižší než propad světových cen. Trh obilí však může být hypoteticky ohrožen slovenským obilím, maďarskou pšenicí a levnějším obilím z rakouských a německých regionů poblíž hranic ČR.

Cukrovka - cukr

V ČR jsou příznivé podmínky pro pěstování cukrovky. V rámci pěti nejlepších produkčních tříd činí vhodná orná půda pro pěstování cukrovky 700 tis. ha, tj. 22,6 % z celkové výměry orné půdy v ČR. Podíl cukrovky na hrubé produkci rostlinné výroby se po roce 1989 neustále snižuje (v roce 1998 pouze 4,7 %).

Podíl soukromých farem na produkci cukrovky, v roce 1989 naprosto nevýznamný (0,1 %), se do roku 1998 zvýšil na 53,9 % z celkové sklizně, tj. soukromé farmy jsou současnými nejvýznamnějšími producenty cukrovky. Celkový počet pěstitelů poklesl v roce 1999 na cca 1 000 pěstitelů při průměrné výměře 60 ha.

Vzhledem k vysokým přebytkům cukru na domácím trhu klesla v letošním roce osevní plocha cukrovky na cca 60 tis. ha, což je historické minimum. Dosažené hektarové výnosy cukrovky v ČR jsou v porovnání s vyspělými zeměmi EU nízké, přestože produkční potenciál půdy v řepařských oblastech je vysoký. V průměru let 1993-98 dosáhl průměrný výnos v ČR 40,6 t/ha (v SRN 51,3 t/ha, ve Francii 58,9 t/ha). Současných výnosů je dosahováno při použití podstatně nižších dávek hnojiv ve srovnání se zeměmi EU, a z tohoto důvodu není genetický potenciál odrůd cukrovky a produkční potenciál půd dostatečně využit. Cukernatost nakoupené řepy v průměru let 1991-99 dosáhla 16,61 % a je v ČR srovnatelná se zeměmi EU.

Míra rentability cukrovky, která dosahovala v roce 1996 ještě 38,8 %, dosáhla v dalších letech záporných hodnot. Byla ovlivněna zvyšujícími se náklady, ale zejména nízkou cenou zemědělských výrobců cukrovky ve srovnání s zeměmi EU.

Celková úroveň podpory výroby cukrovky, vyjádřená ukazatelem % OPP, dosahovala v průměru v letech 1996-98 hodnot 18 %. V roce 1998 došlo ke snížení % OPP na 13 % v důsledku mírnějšího snížení ceny domácí proti ceně referenční. Podíl produkčních podpor na hodnotě celkových příjmů cukrovky byl výrazně nižší než v zemích EU (43 %).

Na druhé straně ceny cukru na světovém trhu jsou nižší než v ČR, což se projevuje v koeficientu nominální ochrany (NPC). Hodnota NPC v ČR v roce 1998 ve srovnání s rokem 1997 poklesla z 14 % na 6 %, což indikuje meziroční pokles ceny cukrovky a její postupné přibližování cenám referenčním (světovým) a odráží i skutečnost, že ceny cukru na světových trzích se v roce 1998 dostaly na dlouholeté minimum.

Řepka

V České republice je řepka olejná po obilovinách a cukrovce třetí nejvýznamnější komoditou RV. Z celkové plochy olejnin je řepka olejná pěstovaná na cca 80 % osevní plochy. V letech 1996-98 se produkce řepky olejné podílela 4,5 % na HZP v ČR. Produkce a trh řepky olejné v reformním období byly ovlivněny především těmito faktory:

· zvýšení spotřeby rostlinných olejů pro lidskou výživu v období 1989 - 1998 o cca 210 %

· využití řepky pro výrobu bionafty

· vzrůst vývozu semene řepky olejné v letech 1996 - 1998 o více než 300 procent

· růst průměrné roční CZV v letech 1991 - 1998 z 4 009 Kč/t na 6 949 Kč/t.

Určujícím faktorem pro rozvoj pěstování řepky olejné je nejen úroveň poptávky domácích zpracovatelů a obchodníků, ale i poptávka na zahraničních trzích.

V období privatizace zemědělství ČR klesaly hektarové výnosy až na 2,16 t/ha v marketingovém roce 1992/93. V dalších letech se výnos pomalu zvyšoval a nyní stagnuje okolo 2,60 t/ha. V důsledku zvyšujících se ha výnosů řepky olejné dochází v posledních letech k poklesu vlastních nákladů na jednotku produkce.

CZV řepkového semene se až do roku 1998 zvyšovaly v důsledku zvýšení domácí poptávky jednak pro výrobu metylesterů řepkových olejů, jednak vzhledem ke zvyšujícímu se vývozu. Výsledkem byla rostoucí rentabilita výroby řepky.

Celková úroveň podpory výroby řepky olejné v ČR, vyjádřená ukazatelem OPP, dosahovala v letech 1996-98 průměrné hodnoty -3 %. V roce 1998 došlo v důsledku prudšího zvýšení ceny domácí proti ceně referenční ke zvýšení na úroveň 1 % OPP. Podíl produkčních podpor na hodnotě celkových příjmů řepky byl výrazně nižší než v zemích EU (48 %).

Koeficient nominální ochrany (NPC) se v České republice v roce 1998 mírně zvýšil (z 12 % na -8 %) ve srovnání s rokem 1997 a indikoval mírné přiblížení domácích cen k cenám referenčním (světovým).

V důsledku poměrně vysoké celní ochrany (62,1% pro rok 1999) a dosahované úrovně domácích cen nachází řepka olejná dobré uplatnění na zahraničních trzích.

Ovoce

V České republice se tradičně pěstuje ovoce mírného pásma - jablka, třešně, višně, švestky, meruňky, broskve a bobuloviny, zejména červený a černý rybíz. Produkce ovoce vykazuje v jednotlivých ročnících velké výkyvy, způsobené zejména klimatickými podmínkami. Nerovnoměrnost produkce negativně ovlivňuje ekonomiku ovocnářství a zvyšuje rizikovost podnikání v tomto odvětví.

Objemem produkce i podílem na zahraničním obchodu zaujímá ovoce důležité místo v českém zemědělství. V letech 1996-98 se produkce ovoce podílela v průměru 6,8 % na hrubé produkci RV a 3,2 % na HZP ČR.

V ČR jsou nejvýznamnějším pěstovaným ovocným druhem jablka. V roce 1998 zaujímaly jabloně 52,9 % z celkové výměry intenzivních ovocných sadů a jablka se podílela 68,5 % na celkové produkci ovoce.

Průměrné výnosy ovoce z intenzivních sadů jsou velmi nízké a obvykle dosahují pouze 25 % výnosu stejného druhu ovoce v zemích EU. Výnos u jabloní se pohybuje v průměru kolem 14 t/ha a dosahuje sotva poloviny úrovně zemí EU. Nízká intenzita v ČR je důsledkem přestárlosti sadů (33 %) a nízkého podílu mladých intenzivních sadů (11 %). Přesto jsou i u nás již některé sady výnosově srovnatelné se západní Evropou. Jedná se o výsadby s intenzifikačními prvky (vyšší počet jedinců na hektar, závlahy).

V současné době dosahuje roční spotřeba ovoce celkem v ČR cca 73 kg/obyvatele. V porovnání s ostatními evropskými státy je však stále nízké úrovni. Stejně jako v roce 1997 došlo v roce 1998 ke snížení spotřeby jižního ovoce. Na rozdíl od roku 1997 se zvýšila spotřeba ovoce mírného pásma.

CZV ovoce mírného pásma se v roce 1997 snížily v porovnání s rokem 1996 téměř u všech druhů ovoce, zejména konzumních jablek (o 28,6 %). Příčinou poklesu byl přetlak nabídky konzumních jablek na domácím trhu zejména z důvodu vyšší úrody i v ostatních evropských zemích a jejich vysokého objemu dovozu do ČR.

Právnické osoby obhospodařují cca 57 % intenzivních sadů v ČR, družstva cca 35 % a pouze 8 % těchto sadů je v rukou drobných pěstitelů. Průměrná ovocnářská jednotka ve velikosti více než 25 ha sadů představuje několikanásobek průměru zemí EU. Tím je vytvořena dobrá výchozí pozice pro vstup ČR do EU. Výhodou jsou ve srovnání s EU i nízké náklady na pracovní sílu, především proto, že pracovní síla může u ovoce představovat více než 50 % celkových výrobních nákladů.

Prudký růst dovozu ovoce po roce 1990 znamenal obohacení nabídky na tuzemském trhu. Současně přinesl tuzemským producentům problémy s uplatněním vlastní produkce, zejména konzumních jablek. Na základě Evropské dohody poskytuje ČR zemím EU od roku 1992 preferenční celní sazby, což dává dovozcům z těchto zemí velký prostor pro vývozy konzumních jablek na český trh. Naopak vývoz konzumních jablek z ČR do EU je ztížen vysokou celní ochranou trhu, založenou na systému vstupních cen. Problémy s uplatněním domácí produkce na domácím i zahraničním trhu jsou také způsobeny zaostáváním producentů, zejména z hlediska kvality tržní úpravy. Přesto má jistá část českého ovocnářství předpoklady být mezinárodně konkurenceschopná, především proto, že produkční náklady v ČR jsou odhadovány pod úrovní nákladů v zemích EU. Nutnost posílit pozice tuzemských pěstitelů na domácím i zahraničním trhu, zvýšit jejich konkurenceschopnost a stabilizovat ceny pro pěstitele vedla v roce 1998 k ustavení Odbytového družstva producentů ovoce a zeleniny.

Zelenina

Podmínky pro pěstování zeleniny jsou v ČR ve vybraných oblastech příznivé. Pěstuje se 18 hlavních druhů zeleniny na 0,95 % orné půdy. V ČR je tradičně vysoká úroveň samozásobení, několikanásobně přesahující úroveň zemí EU.

Osevní plochy zeleniny v ČR až do roku 1996 vzrůstaly. Problémy s odbytem tuzemské produkce v letech 1995 a 1996 vyústily ve snižování pěstitelských ploch zeleniny v roce 1997, a to jak u tržních producentů, tak i u drobných pěstitelů.

Podle odhadu Zelinářské unie Čech a Moravy se tržní produkce zeleniny podílí na celkové produkci zeleniny v posledních dvou letech 61 %. Spotřeba zeleniny v ČR se pozvolna zvyšuje (v současné době cca 82 kg/obyv./rok), ale v porovnání se státy EU je stále dosti nízká.

Intenzita pěstování zeleniny v ČR je v důsledku pokračující stagnace hektarových výnosů nízká. Dochází k výrazné diferenciaci hektarových výnosů mezi jednotlivými podniky. České zelinářství zaostává v hektarových výnosech polní zeleniny proti průměru EU cca o 45 %. Důvody spočívají především v nedostatečné ochraně porostů proti škodlivým činitelům. Malá pěstitelská kázeň se odráží ve významně nižší výtěžnosti jakostního tržního zboží.

Konkurenční pozice je značně oslabována nízkou stabilitou produkce. Při relativně vysoké stabilitě pěstitelských ploch kolísá sklizeň v jednotlivých letech v důsledku povětrnostních vlivů v rozmezí cca 10 %. Proti zemím EU je kolísání sklizní a zejména hektarových výnosů vyšší.Tuzemská produkce zeleniny není schopna z větší části konkurovat zahraniční nabídce nejen kvalitou, ale zejména posklizňovou úpravou a balením. Domácí velkoobchod i spotřebitelé dávají přednost zahraniční lépe tržně upravené zelenině, i když ne vždy kvalitnější. V posledních letech dochází k růstu objemu dovážené zeleniny, a tím k problémům tuzemských producentů s uplatněním vlastní produkce na domácím trhu.

Celkový stav zelinářství není uspokojivý, neboť výnosnost kapitálu je nízká a nekryje ani nejnaléhavější potřeby prosté reprodukce. Výše nákladů na jednotku tržní produkce kolísá v závislosti na průběhu počasí v jednotlivých letech, intenzitě výroby a možnostech odbytu. Nejnižší náklady vykazují jednotky vybavené odpovídající technikou, vlastní třídírnou a sklady. V průměru se rentabilita výroby zeleniny pohybuje mezi 3 - 4 %, ve výjimečných ročnících (1996) i mezi 6 - 8 %, ovšem při obrovském rozptylu od -30 % do +60 %.

Analýza konkurenceschopnosti a perspektivy českého zemědělství

Tato část se opírá o analýzu, která byla realizována ve VÚZE v rámci projektu FAO o konkurenceschopnosti českého zemědělství a analýzu ze studie k přípravě výchozí pozice ČR pro jednání nového kola WTO.

Analýza vychází z období 1993-98 charakterizovaného dočasným oživením ekonomiky. Během tohoto období bylo dosaženo dohody o postupné liberalizaci světového zemědělského obchodu, v jejímž důsledku se jednak změnila podpůrná politika ČR i jejího největšího českého obchodního partnera (vedle Slovenska) EU, jednak došlo k oživení (také v důsledku konjunktury v jihovýchodní Asii) světového trhu obilovin a vepřového masa. Oživení ekonomiky přineslo růst reálných příjmů obyvatelstva. Jakkoliv bylo vnější prostředí příznivé a makroekonomicky stabilizované, vnitřní mikroekonomické procesy nebyly usazené, naopak potravinářský řetězec procházel (a stále ještě prochází) proměnou směrem k vyšší distribuční efektivnosti, která začala u maloobchodu a postupně vytváří tlaky na dolní části řetězce. Není tudíž divu, že přes oživení cen u obilovin a vepřového masa v polovině 90. let, reálné ceny většiny zemědělských produktů klesaly po celé období, což se projevilo v reálném poklesu rentability.

Na druhé straně, protože šlo o konvergenci ke světovým cenám, konkurenceschopnost českých zemědělských výrobců více méně stagnovala. Řepka vykazovala silnou konkurenční pozici po celé období, pšenice a brambory až na dílčí výkyvy v podstatě také, ječmen se pohyboval na hranici konkurenceschopnosti a cukrovka a cukr byly komoditami, jež z národohospodářského hlediska nebylo nevýhodné produkovat.

V našich predikcích zaměřených na konkurenceschopnost vybraných zemědělských komodit jsme vycházeli z předpokladu, že nejvýznamnějšími faktory budou vliv vnějšího prostředí, rychlost a adekvátnost reakce zemědělských podniků v organizačních změnách a zlepšování technologií. Jako výchozí (bazický) rok byl vybrán rok 1997.

Ve shora uvedených studiích jsme vycházeli z poněkud pesimistické projekce světových cen FAPRI a z předpokladu pokračující stabilizace ekonomiky (fixní reálný kurz, inflace do 5 %, roční nárůst nákladů na pracovní sílu o 2 %, neměnná cena kapitálu). Zemědělští výrobci budou reagovat na tuto situaci inovací, která podle scénáře 1 (ČR nevstoupí do EU) nebude progresivnější než v EU, zatímco podle scénáře 2 (vstup ČR do EU) bude vést ke konvergenci výnosů ČR a EU. V obou scénářích jsme považovali za nezbytnou podmínku jakéhokoliv technologického pokroku, že zemědělci budou kompenzovat současný deficit živin v půdě vyšším vkladem intenzifikačních vstupů (hnojiv).

Pro ilustraci uvádíme výsledky scénáře 1, který byl využit pro analýzu výchozích pozic ČR pro jednání WTO. Důsledkem uvedených předpokladů je růst nominálních nákladů. Zajímavé ovšem je podívat se na vývoj finančních nákladů (tj. nákladů, které vynakládá zemědělský podnik) ve světle předpokládaného vývoje domácích cen a na vývoj ekonomických nákladů (tj. nákladů, které vynakládá společnost) ve světle vývoje světových cen.

Je vidět, že reálné finanční náklady u obilovin rostou, u řepky a brambor stagnují a u cukrovky významě klesají. Rázný pokles u cukrovky v roce 2003 vychází z předpokladu, že k tomuto roku již bude plně funkční tržní organizace u cukrovky tak, že se ceny ČR a EU výrazně sblíží.

Poněkud odlišný obrázek dostaneme v případě vývoje reálných ekonomických nákladů. Reálné náklady výrazně rostou u obilovin a klesají u brambor, od roku 1999 dochází k mírnému nárustu u ječmene, řepky a stagnaci u cukrovky a pšenice.

Reálná nákladovost definuje rentabilitu a konkurenceschopnost. Oba ukazatele uvádíme v intervalu vymezeném nejhorší a nejlepší průměrnou hodnotou ze 4 podnikatelských typů - soukromě hospodařící rolníci do 50 a nad 50 hektarů, družstva a obchodní společnosti. Hodnota uváděná jako dolní odpovídá typu, jenž vykázal nejhorší výsledky, a naopak. Samozřejmě, že předváděné intervaly jsou pouze ilustrativní a mimo ně může ležet až 30 % podniků. Ukazuje se, že rentabilita obilovin bude za námi uvažovaných předpokladů klesat, rentabilita cukrovky se bude zlepšovat a rentabilita ostatních dvou plodin se nebude výrazně měnit. Je ovšem zajímavé si povšimnout šíře intervalu, který je u specializované plodiny, jako je cukrovka, podstatně užší než u ostatních plodin.

Poznamenejme, že hodnoty ukazatele SCB (poměru společenských nákladů a výnosů) menší než 1 indikují konkurenceschopnost dané komodity a naopak. Jedině brambory si zachovávají výraznou konkurenceschopnost v následném období. Výrobci řepky by za našich předpokladů konkurenceschopnost ztráceli, ostatní plodiny se ukazují nekonkurenceschopnými.

Z naší analýzy vyplývá, že pokud nedojde k výraznějšímu oživení světového trhu s vybranými (hlavními rostlinnými) komoditami bude muset dojít k výraznější inovaci a zlepšení organizace v zemědělských podnicích tak, aby došlo k podstatnému poklesu nákladů (ve srovnání s našimi předpoklady), má-li se stát zemědělství rentabilním a konkurenceschopným odvětvím.

Závěry

1. Vývoj českého zemědělství od roku 1989, tj. jeho permanentní zmenšování v rámci NH, probíhá podobně jako v ostatních vyspělých zemích Evropy. Zejména jeho podíl na HDP měřený ukazatelem HPH v tržních cenách je srovnatelný se zeměmi EU.

2. S jistou mírou opatrnosti lze konstatovat, že tento vývoj je zákonitý a že tedy podíl zemědělství na HDP v budoucnosti asi neporoste.

3. Pokles podílu zemědělství na HDP nijak nesnižuje význam tohoto odvětví, pouze číselně ilustruje fakt, že růstu ekonomiky ve vyspělých zemích měřenému ukazatelem HDP dominují ostatní odvětví NH, jejichž rozvoj je rychlejší než rozvoj zemědělství.

4. ”Rozměr zemědělství” ať už měřený objemově (např. rozsahem zemědělsky využívaných ploch) nebo hodnotově (např. ukazatelem konečné zemědělské produkce) se v ČR zmenšil od roku 1989 zhruba na úroveň současné poptávky po potravinách, která je důsledkem jednak cenové liberalizace a vývoje příjmů obyvatelstva, jednak koupěschopné poptávky po potravinách a ostatních spotřebních komoditách.

Ze současného vývoje na světových trzích je patrné, že na jedné straně roste produkce zemědělských komodit v důsledku různých typů podpor (zejména v EU) a na druhé straně ceny zemědělských a potravinářských komodit spíše klesají. Tím se jednak zvyšuje tlak na importy do ČR, jednak se značně omezují exportní příležitosti pro naše zemědělce.

6. Z porovnání úrovně hektarových výnosů u nás a v EU vyplývá, že intenzita prakticky všech hlavních komodit rostlinné výroby je zatím výrazně nižší než v EU (v průměru o 30 %). Na druhé straně vykazuje zemědělství ČR ve srovnání s EU výrazně větší podíl mezispotřeby na konečné zemědělské produkci, což převedeno na jednotlivé komodity znamená menší efektivnost, a tedy také konkurenceschopnost českých výrobců v porovnání se zemědělci EU.

7. Analýza konkurenceschopnosti a projekce do roku 2003 u vybraných komodit ukázaly, že pokud nedojde k zásadní restrukturalizaci zemědělské výroby (technologický pokrok, redukce nákladovosti apod.) vývojové tendence směřují ke snižování konkurenceschopné pozice českého zemědělství.

8. Pro zachování rozměru zemědělství alespoň v dnešní podobě i do budoucnosti se jeví jako perspektivní řešení výrazná redukce tzv. intenzivního zemědělství a rozvoj agroenvironmentálních programů v souladu s vývojem EU.