LUSKOVINY V PĚSTEBNÍCH SYSTÉMECH

09.12.1999 | Odborné konference

Luskoviny v pěstebních systémech

Pulse crops in growing systems

Doc. Ing. Václav HOSNEDL CSc,

Katedra rostlinné výroby, ČZU v Praze

Abstrakt

Problémy s pěstováním luskovin souvisejí s nestabilitou výnosů. Intenzívní přístup k pěstování zvyšuje výnosy a jejich stabilitu, snižuje náklady na jednotku produkce a zvyšuje konkurenceschopnost komodity. Není pěstitelsky náročný. K lepšímu zhodnocení produkce ve světě přispívá využití luskovin v krmivářském průmyslu. Zdůrazněn agronomický význam luskovin

luskoviny, produkce, konkurenční schopnost, pěstování, intenzita

Summary

The problems of grain legumes growing are connected with less stability of their yields. The intensive approach to grain legumes growing increases yields and stability of production, decreases costs on the production and increase competitiveness of this commodity. This system is not too difficult. The use of grain legumes in food industry is good contribution for better evaluation of the production. It is highlight agronomic importance of legumes.

úvod

Luskoviny náleží tradičně k problémovým plodinám. Za hlavní příčinu byla označována výnosová nestabilita, doprovázená u nezkušených pěstitelů i velmi nízkými výnosy. Vysokou předplodinovou hodnotu luskovin v osevních sledech oceňovali pouze někteří pěstitele, zejména však Ti, kteří se snažili zabezpečit stálost své intenzívní rostlinné produkce. Postavení luskovin je však silně závislé na jejich konkurenceschopnosti s dalšími komoditami. Rozdílná kritéria konkurenceschopnosti rostlinných komodit se vyskytují u pěstitelů na straně jedné a u zpracovatelů produkce na straně druhé. Z pohledu pěstitelů jsou důležitými faktory výnosy a jejich stabilita, náklady, odbytové možnosti a prodejní cena. Naproti tomu pro zpracovatelský průmysl (zejména krmivářský) představují bílkovinné suroviny a proto jsou rozhodujícími faktory kvalita semen, stabilita nabídky a konkurence importovaných bílkovinných surovin v kvalitě a ceně. V komplexním pojetí se jedná o konkurenceschopnost luskovin s domácími zdroji obilovin a importovanými bílkovinnými surovinami v podobě extrahovaných sójových šrotů. Uvedená hlediska mají v zemích Evropy obecnou platnost, přístupy k využívání domácích zdrojů rostlinných bílkovin jsou však značně odlišné a to nejen mezi ČR a EU, ale např. i v jednotlivých zemích EU.

V ČR přetrvává malý zájem krmivářského průmyslu o využití luskovin, naopak možnost exportu do zemí EU vedla k hlavnímu uplatnění produkce touto formou. Na druhou stranu dovoz bílkovinných komponentů do krmných směsí, zejména extrahovaných sójových šrotů, se významně podílí na záporném saldu obchodní bilance ČR. Země EU mají vysoký deficit bílkovinných komponent pro krmivářský průmysl (domácí zdroje zajišťují prakticky pouze 1/3). Základem vyrovnání bilance je zde rovněž dovoz extrahovaných sójových šrotů, ale i semen luštěnin, však domácí produkce bílkovinných surovin je považována za velmi důležitou oblast zemědělství. Stále více je doceňován agronomický význam luskovin, jejich předplodinová hodnota a symbiotická fixace vzdušného N. Luskoviny tak mohou sehrávat pozitivní úlohu v osevních sledech intenzívních i ekologických pěstebních systémů.

Jak zlepšit konkurenceschopnost luskovin? Vždy půjde o komplexní přístup, tj. vedle ceny produkce to bude efektivnější výroba související s intenzitou a podpora domácího využití produkce. Klasickým příkladem změněného přístupu k pěstování intenzívních druhů luskovin jsou Francie a Kanada. Z Francie se stal největší producent hrachu ve světě (24 % podíl na světové produkci) a významným producentem a exportérem hrachu se stala i Kanada, kde až do roku 1985 byl hrách minoritní plodinou. ČR se na světové produkci hrachu podílí přibližně 1 %. Otázkou dále zůstávají možnosti exportu a to jak naše komodita bude konkurenceschopná. V posledních dvou letech částečně poklesl dovoz hrachu do EU, důvodem však byla především menší nabídka, kdy např. Kanada se začíná více orientovat na země východní Asie, naše exportní možnosti se snížily v důsledku nedostatku produkce.

Hledisko využití produkce

V Evropě se více než 90 % semen luštěnin využívá ke krmným účelům a proto hledisko krmivářského průmyslu je nejvýznamnější. Výsledky výzkumu i praxe v zemích EU prokazují dobrou využitelnost hrachu v krmných směsích monogastrických zvířat. Francie např. využívá značných podílů hrachu ve směsích pro prasata (25%) a drůbež (10%). Nižší nutriční hodnotu hrachu v porovnání se sójou lze zlepšit vhodnou přípravou surovin do krmných směsí. Těmito úpravami se též odstraňuje většina antinutričních látek (semena sóje jich obsahují několikanásobně více, extrahované sójové šroty minimum). Podpora luskovin nyní proto značně závisí na přístupu krmivářů ke hrachu jakožto proteinové surovině. Vždyť 90 % využití produkce semen hrachu v EU pro krmné účely je v ostrém kontrastu s přibližně 20 - 40 % v ČR.

V popředí zájmu je cena proteinových surovin. Cena surovin přepočtená dle obsahu bílkovin (1 kg bílkovin) byla v ČR až do jara roku 1997 nepříznivá pro hrách v porovnání s importovanými sójovými produkty. Proto přednostní využití sójových šrotů před domácími bílkovinnými surovinami mělo ekonomickou podstatu. K příznivějším kalkulacím u sóje se řadí i parametry této suroviny, lepší krmná hodnota vyplývající z vyššího obsahu bílkovin a jejich příznivější nutriční hodnoty. Významný zlom nastává v roce 1996, kdy do dovozu extrahovaných sójových šrotů a sójových bobů bylo investováno již o více než 1 miliardu Kč v porovnání s předchozími roky (větší objem importu). Zvyšování nákladů na dovoz sójových šrotů a sóji pokračovalo ve svém trendu i v roce 1997. K hlavním příčinám však již náleželo zvyšování cen surovin na světových trzích spolu s devalvací koruny. Kalkulovaná cena 1 kg bílkovin se tak poprvé stala příznivou ve prospěch hrachu, avšak nadprodukce sóje v posledních dvou letech na americkém kontinentu opět vedla k výraznému poklesu cen extrahovaných šrotů. To opět znamená zvýhodnění importu šrotů vůči domácím bílkovinným surovinám.

Neméně důležité je další hledisko krmivářského průmyslu. Farmáři většinou produkují příliš malá množství luskovin, navíc o značně odlišné kvalitě. Nehomogenní partie ztěžují standardizaci komponent v krmných směsích. Proto krmivářský průmysl raději preferuje proteinové suroviny importované.

Musí se však dovoz bílkovinných komponent podílet tak výrazně na zhoršování obchodní bilance? Jak se s danou situací vyrovnat? Proč i v EU jsou značné rozdíly mezi zeměmi se srovnatelnými klimatickými podmínkami? Za příklad opět může posloužit nejvýznamnější světový producent, Francie.

Hlediska pěstitelů

Prvním rysem hospodářského významu luskovin může být jejich procentické zastoupení v osevních postupech. V EU jsou pěstovány v průměru na 3 % orné půdy (v Asii na 9 %), avšak se značnými rozdíly mezi zeměmi - ve Francii, Velké Británii, Dánsku a Rakousku zaujímají luskoviny 3 - 4 % orné půdy, zatímco v SRN pouze 1,5 %. ČR se vyznačuje značně kolísavým zájmem pěstitelů, po krátkodobém rozšíření až na 3 % v letech 1993-94 dochází opět k poklesu na 1,6 %. Přitom v osevních sledech by teoreticky mohly zaujímat až 1/6 orné půdy.

Klimatické podmínky Evropy, produkční potenciál nových odrůd a propracovanost pěstebních technologií utvářejí podmínky pro dominantní pozici hrachu. Neklesá ani význam bobu a v některých zemích silně narůstá zájem o lupiny.

Na výnosech se nutně projevuje rozdílný přístup k agrotechnice. Názorný příklad uvádějí rozbory srovnatelných podmínek Anglie a Francie. Výnosový potenciál hrachu ve vybraných oblastech nebyl odlišný vlivem klimatických podmínek, ale hlavní rozdíly jsou v pěstební technologii, v ochraně porostů a ve vstupních nákladech. Francie uplatňuje stejně intenzívní přístup k pěstování hrachu jako je uplatňován u obilnin, zatímco v Anglii je pěstování založeno na nízkých vstupech. Variabilní náklady jsou přitom shodné s francouzskými, ale angličtí farmáři minimalizují ošetření neboť agrochemikálie a certifikované osivo jsou mnohem dražší. Za těchto podmínek průměrné výnosy hrachu v posledních deseti letech se v Anglii pohybují v rozmezí 3,5-4 t/ha a ve Francii přibližně kolem 5 t/ha. Ve Francii pak poměr mezi průměrnými výnosy hrachu k pšenici je 1:1,4, zatímco v Anglii je 1:1,9. Podobný poměr výnosů hrachu k pšenici 1,8-2:1 platí i pro ČR anebo pro SRN (graf 1). Jinými slovy, konkurenceschopnost luskovin k obilninám je ve Francii vysoká, zatímco u nás velmi nízká.

Jsou v ČR vhodné podmínky pro pěstování a využití hrachu a jeho konkurenceshopnost s dalšími komoditami? S určitou rizikovostí plodiny je nutné vždy počítat. Těžko lze vyloučit vliv extrémních roků, kdy podprůměrné produkce dosahují i velmi zkušení pěstitelé. Extrémně deštivé počasí v období zrání ale není charakteristickým znakem pro naše klimatické podmínky. V jiných případech může být kvalita porostů a výnosy ovlivněny suchem na počátku vegetace. Zde už má pěstitel určitou možnost eliminace vlivu nedostatku srážek (např. volbou pozemků).

Přestože nelze porovnávat naše půdní a klimatické podmínky např. s Francií, prokazují výsledky státních odrůdových zkoušek a výnosy hrachu u zkušených pěstitelů, že lze pravidelně (s výjimkou extrémních ročníků) docilovat výnosů nad 3,5 t.ha-1. Pěstitel musí ale plodině věnovat potřebnou pozornost a zaměřit se na nekritičtější body: včasné založení kvalitního porostu, regulaci zaplevelení a rychlou sklizeň v nejvhodnější dobu. Pěstitelé mají k dispozici dostatek výkonných odrůd, lze uplatnit racionální ochranu proti škůdcům. Nedostatky v agrotechnice však vždy zvyšují odezvu porostu na podmínky prostředí (počasí a půdu) a tím i nestabilitu ve výnosech. Intenzívní produkce hrachu nepředstavuje přílišné navýšeni nákladů v porovnání se systémy extenzívními, zabezpečuje však větší stabilitu produkce.

Hledisko pěstitele sice nutně vychází z rentability plodiny a realizace produkce (obchodovatelnost, využití na farmě). Zkušení zemědělci v prvé řadě kalkulují nepřímé ekonomické přednosti, založené na předplodinové hodnotě (obecně prokázané zvýšení výnosu následné obilniny až o 0,5 t.ha-1 představuje zisk 1400-2000 Kč, v SRN např. kalkulují s dodatečným ziskem o 150-250 DMA). Zanedbatelné nejsou ani ekonomické a ekologické úspory pramenící z vyloučení dusíkatého hnojení. Výhodou je i to, že pěstitel vystačí s mechanizační prostředky využívanými pro pěstování a sklizeň obilnin.

Zásady intenzívního pěstování hrachu a důrazem na stabilitu výnosů a kvalitu produkce

· oblast pěstování (rajonizace) - řepařská, obilnářská a lepší bramborářská.

· předplodiny - nejlépe hnojené okopaniny (brambory, cukrovka)

· odrůdy - všechny registrované odrůdy jsou intenzívní (výběr možno upřesnit dle seznamu doporučených odrůd)

· osivo - využívat certifikovaných osiv - kvalita osiva hrachu je značně variabilní a může velmi negativně ovlivnit kvalitu založeného porostu (osivo by mělo mít vysokou klíčivost a vitalitu, musí být zdravé - moření)

· kvalita založeného porostu - pouze za předpokladu vitálního osiva lze každoročně splnit požadavek na včasné setí a docílení vyrovnaného porostu

· hnojení - na dobrých půdách (pH, zásoba živin) se bezprostředně nemusí projevit na výnosu hrachu, ale nevyrovnaná bilance živin sníží jeho předplodinovou hodnotu, dodržovat doporučené přístupy k úpravě pH, startovací dávce N a k bilančnímu hnojení P a K

· boj proti plevelům - pěstované odrůdy mají pomalý počáteční růst a zejména při požadovaném včasném setí se mohou snáze zaplevelovat. Ochrana proti plevelům by měla být integrovaná (od systému zpracování půdy po uplatnění herbicidů)

· ochrana proti chorobám (zdravé osivo a moření) a proti škůdcům - insekticidy proti listopasům a kyjatce hrachové (3-5 jedinců na rostlině)

· kvalitní sklizeň a posklizňové ošetření - ochrana proti pukání lusků. Sklizeň při vlhkosti semen 16 - 18 % ( v závislosti na kapacitě sklizňové techniky = rychlost sklizně a na možnostech a efektivnosti dosoušení po sklizni)

· posklizňová úprava - bezprostředně navazující na sklizeň je podmínkou uchování kvality semen.

Faktory zlepšující konkurenceschopnost luskovin ke krmným účelům

(podle materiálů z konference EAP v r.1998 ve Španělsku)

· zlepšení výnosů - šlechtění, genetika, optimalizace vstupů - výsledkem je větší kvantita, lepší kvalita produkce a stálejší nabídka trhu

· zlepšení výživné hodnoty - šlechtění, genetika, optimalizace vstupů - cílem je lepší krmná hodnota a lepší produkční cena

· úsilí o lepší image komodity - prostřednictvím informací obsahujících aktuální nutriční hodnotu, aktuální předplodinovou hodnotu - cílem je lepší konkurenceschopnost a vyšší poptávka

· změna CAP plateb u podporovaných proteinových surovin - cílem je vyšší konkurenceschopnost a větší plocha pěstování a vyšší poptávka