Křeček polní je dnes již raritou

Tachovský deník (Agroweb) 16.12.1999

Křeček polní je dnes již raritou

Před dvaceti lety bych považoval popisování křečka za naprosto zbytečné. Dnes je to však živočich u nás natolik vzácný, že je nutno aspoň pro někoho jej podrobněji popsat. Je to statný hlodavec, jehož tělo měří 20-35 cm, a váží až 60 dkg. Má velmi výrazné a nápadné zbarvení, na hřbetě je žlutohnědý, spodina těla je naopak černá.

Na tvářích a předních končetinách vytváří světlé skvrny typickou kresbu. Rozčilený nebo do úzkých zahnaný křeček hlasitě prská a skřípe zuby, často se při tom vztyčuje na zadní nohy a zastrašuje útočníka.

Křeček pochází ze stepních oblastí

Křeček je aktivní hlavně za soumraku, můžeme se s ním ovšem setkat i přes den. Buduje si velmi složité podzemní obydlí, s hlavní obytnou norou, řadou zásobních nor a složitým systémem chodeb. Je pověstný tím, že si ve svém obydlí soustřeďuje velké zásoby potravy, především zrní. V zimních měsících má křeček takzvaný nepravý zimní spánek. Znamená to, že se znovu probouzí a ze zásob se přiživuje. Pověstný je jeho způsob přenášení zásob zrní z pole do zásobáren v objemných lícních torbách. Křeček je typický obyvatel stepi, proto do naší středoevropské oblasti pronikal v historických dobách současně s odlesňováním velkých ploch a jejich postupnou přeměnou v ornou půdu. Vyskytoval se u nás všude, kde byla kyprá, prohřátá půda v polích. Obvykle nikdy nevystupoval výše než do nadmořské výšky 600 metrů.

V České republice došlo k přemnožení

Křeček býval v celé České republice běžným druhem, byl hodnocen jako významný polní škůdce. Před třiceti až čtyřiceti lety býval systematicky pronásledován a huben. Ještě v relativně nedávných dobách byla zaznamenána jeho přemnožení, kdy jeho likvidaci musela být věnována mimořádná pozornost. Poslední takové přemnožení bylo pozorováno v roce 1971. V jiných letech byl křeček sice běžný, ale nehojný. Je totiž přísně teritoriální, i samci a samice žijí odděleně a své okrsky si intenzivně obhajují. Okrsek je dosti velký, tím také byla dána relativní řídkost jeho výskytu.

Rozvoj zemědělství znamenal úbytek

Významný úbytek křečka přinesla moderní zemědělská velkovýroba. Scelování polních pozemků ve velké hony mu vzalo možnost přežívat na mezích a dalších vhodných místech dobu intenzivních polních prací, které jej přirozeně ruší. Mechanizovaná orba ničila intenzivně jeho rozsáhlá sídla. Působily i další vlivy, například zajíždění křečků na polních silnicích auty. Svou roli v jeho ústupu sehrála jistě také intenzivní chemizace prostředí. Proto se křeček stal postupně vzácným i v nížinných polohách, kde mohl žít v optimálních podmínkách.

U nás není

Tachovsko díky svým nadmořským výškám nebylo nikdy oblastí s vysokou hustotou křečka. Přesto jsme jej ještě v sedmdesátých letech mohli zastihnout. Ze své vlastní praxe si vzpomínám na malé populace z okolí Černošína, Stříbra, občas byl zjištěn i v okolí Boru. V letech 1967-1971 jsem znal ještě obsazené nory křečků v polích v bezprostředním okolí Tachova. V sedmdesátých letech prováděné velkoplošné úpravy a scelování zemědělských pozemků související s tvorbou mamutího podniku státních statků však rychle vedly k vymizení všech těchto místních populací. Dá se říci, že již před rokem 1980 křeček z našeho okresu zmizel a dnes je pro Tachovsko neznámý. Podobná situace je v jiných podhorských a pahorkatinných oblastech. I v nížinách jsou dnes jen trosky původního křeččího osídlení. Není proto divu, že kdysi pronásledovaný škůdce se ocitl v seznamu zvlášť chráněných druhů, zatím v nejnižší kategorii druhů ohrožených.