KONKURENCE V PENĚŽNICTVÍ

24.09.1999 | Odborné konference

Competition in Finances

Antonín Pešek

Adresa autora:

Antonín Pešek, Katedra ekonomických teorií PEF ČZU, Praha 6 - Suchdol

Anotace:

Peněžní ústavy pracují se zvláštními produkty, které mohou být založené na zboží a službách nebo jen od nich odvozené. Zvláštností bankovního (ale mnohdy i pojistného) obchodu je jeho individuální charakter na základě interakce nabízejícího a prodávajícího. Konkurence je proto širší než u jiných sektorů - konkurovat si mohou produkty v rámci jednoho ústavu, produkty všech stejně zaměřených, ale i produkty zcela odlišných ústavů (případ dlouhodobých vkladů, životního pojištění, obligací a pod.). Pro konkurenceschopnost je kapitálová síla důležitý, ale ne nejvýznamnější faktor. Více se prosazuje úroveň práce s klienty, kvalita a komplexnost služeb (viz All Finanz). Zásadní pak pro udržení na trhu je výše a struktura základových položek peněžního ústavu.

Summary:

Financial institutions work with special products, that can be based on goods and services, or they can be derived from them.

Speciality of bank (but offten also insurance) business is its individual charakter based on interaction of “on offering” an a selling.

Therefore the competition is therefore wider than in other sectors - there can compet products within one institute, products of all oriented in the same way, but also products of completely different institutes (case of longperiod savings, life insurance, obligation, etc.). For competition ability is capital power importat, but not the most important factor. More important is the work level with clients, service quolity and complexity (sce All Finanz). The basics to hold the market is the level and structure of all items of financial institutions.

Klíčová slova:

Konkurenceschopnost, bankovní produkt, komplexnost služeb, bankovní dozor, kapitálová síla, nákladový faktor, struktura bankovnictví.

Key words:

Competition ability, bank product, service complexity, bank inspection, capital power, cost factor, banking structure.

Specifika odvětví

1. Peněžní ústavy pracují s produkty založenými nebo odvozenými od zboží, které má na národním území stejnou charakteristiku. Obchodují s penězi a jejich deriváty, v otevřené ekonomice příp. v integrované ekonomice při existenci směnitelných měn je základ činnosti do určité míry homogenní produkt. Všechny zúčastněné subjekty pracují s Kč, DEM, Eurem, které jednotlivě nevykazují při obchodování žádné individuální znaky, nejsou samostatně identifikovatelné.

Na druhé straně banky pracují se silně diferencovaným produktem. Na rozdíl od trhu zboží a služeb vedle specifického zboží = peněz a jeho ceny = úrokové míry funguje celá řada faktorů determinujících obchodní operaci. Např. poskytnutí úvěru je spojeno s řešením otázek výše úvěru (čili už ne jenom peníze, ale konkrétní množství peněz), času, úvěrové schopnosti (oceněním bonity) dlužníka a v závislosti na tom je určena úroková míra jako cena produktu. Lze říci, že bankovní produkt je individualizován nejen mezi konkurenčními bankami, ale i v rámci jedné banky.

Zvláštností bankovního obchodu je jeho individuální realizace na základě interakce nabízejícího a poptávajícího. Pro konkurenceschopnost z toho vyplývá, že všechny bankovní podniky mají z hlediska produktu stejné podmínky na trhu, které ale musejí respektovat a jejich míra úspěchu závisí na schopnosti využít a pružně reagovat v interaktivním procesu s klientem.

2. Rozvoj ekonomik a využívání moderních produktů v obchodování s penězi rozšiřují možnosti přestupu na peněžní a kapitálové trhy i subjektům nebankovního sektoru. Zvyšuje se podíl sekundárního obchodování, operace s finančními deriváty - tím se také zvyšuje relativní samostatnost peněžních obchodů na reálných procesech. Tato zmenšující se podmíněnost skutečným vývojem ekonomiky vede ke zvýšení konkurenčnosti v peněžnictví.

3. V pojišťovnictví přistupuje ke konkurenci na straně nabídky významně zvláštnost pojistných produktů. Nabídka v podstatě vychází ze stejných principů pojistné matematiky, statistiky a pravděpodobnosti, a proto rozdíly v ceně produktů nemusí být rozhodující pro objem prodejů. Navíc má nabízená pojistná ochrana jako produkt pojišťovny tu zvláštnost, že je neviditelný, neuchopitelný a ekvivalentně nikdy nerealizovatelný (pro některé druhy životního pojištění to doslovně neplatí). Konkurence se výrazně posunuje do oblasti práce s klientelou a reklamy (příp. zabezpečení komplexnosti finančních služeb - viz All Finanz).

4. Pokud se díváme na produkty v peněžnictví jako na formy a druhy finančního investování, pak je konkurence širší než by vymezovaly stejné operace stejných typů peněžních ústavů. Vedle konkurence např. termínovaných depozit jednotlivých bank, přistupuje ještě konkurence stavebních spořitelen, životních pojišťoven, penzijních pojišťoven, investičních fondů.

Podmínky konkurence v České republice

Obecně můžeme podmínky rozdělit na právní a ekonomické s tím, že východiska přístupu platí i pro jiné otevřené ekonomiky.

5. Právní podmínky jsou konstruovány tak, aby existovala kontrola činnosti bank a pojišťoven. Vzhledem k závažným důsledkům obchodování s penězi, existencí vzájemných vazeb mikrosféry (peněžních podniků) a makrosféry (stabilita měny vnitřní i vnější), není podnikání v této oblasti zcela volné, dochází k určitému omezení konkurenčního chování peněžních ústavů. Avšak toto omezení se týká všech, není selektivní nebo dokonce direktivní.

Z hlediska právních podmínek je přístup na bankovní a pojistný trh umožněn všem, kteří splní podmínky dané Zákonem o bankách a Zákonem o pojišťovnictví. Vzhledem k tomu, že tyto zákony jsou koncipovány s ohledem na podmínky Evropské unie (např. podmínky likvidity a kapitálové vybavenosti bank, IV.Evropská direktiva o pojišťovnictví) mohou české banky a pojišťovny v zásadě působit na trzních EU, banky EU naopak nemají problémy s přístupem na trhy ČR.

Omezení konkurence je možné vidět v tom, že vznik a založení banky je spojeno s jednáním o udělení licence ČNB resp. Dozorem MF ČR nad kapitálovým trhem. Zdůraznit lze požadovanou výši kapitálu (m.j. u pojišťoven složení kauce ve výši 10 mil.Kč), předložení podnikatelského projektu (obchodního plánu, kalkulace pojistných produktů a pod.). Při posouzení žádosti o licenci se zvažuje význam nového subjektu pro český bankovní a pojistný sektor - zvažuje se potřebnost vzniku nového ústavu z hlediska prostoru na trhu! (Výše uvedené platí prakticky i o jiných národních ekonomikách i samostatné EU).

Jako další omezení můžeme chápat využívané nástroje bankovní politiky ČNB - v podstatě jsou obvyklé i jinde ve světě a v EU, ale jejich uplatnění může zvyšovat či snižovat přitažlivost pro zahraniční konkurenci. Např. minimální povinné rezervy se v zahraničí téměř nepoužívají resp. jsou stanoveny na 0%; protože vyšší sazby znamenají ztráty na zisku bank , bude výhodnější realizovat bankovní činnost v zemi, kde se tento nástroj neuplatňuje (v 80tých letech v SRN se ztráty bank na povinných rezervách odhadovaly cca na 15 mld DEM).

V pojišťovnictví se respektují podmínky existující v EU; pro utváření konkurence má význam oddělení neživotního a životního pojištění různých subjektů nebo minimálně do oddělených účetních okruhů.

6. Ekonomické podmínky jsou významné pro fungování českých i zahraničních subjektů, z hlediska zvyšování konkurenčnosti jde však v zásadě o stejné podmínky, které platí pro přitažlivost české ekonomiky pro zahraniční investory - mj. stabilitu právního a ekonomického prostředí, efektivnost hospodářství, vnitřní a vnější stabilitu měny.

Vzhledem k tomu, že podmínky směnitelnosti Kč umožňují transfery zisků, významně bude působit depreciace či apreciace Kč, vývoj cenové hladiny a úrokové úrovně.

7. Diskutují se faktory konkurenceschopnosti firmy (viz např. výběr ze zahraničního tisku “Velký neznamená nejlepší” In: Peníze 1998/č.1) a většinou se dochází k závěru, že velikost peněžního ústavu není nejpodstatnějším faktorem. Ziskovost peněžního ústavu není jednoznačně zaručena velikostí peněžního ústavu resp. nelze dojít k závěru, že jen kapitálově největší ústavy jsou konkurenceschopné. S ohledem na výklad v předchozích bodech lze dojít k závěru, že konkurenceschopnost je v zásadě určena nákladovými faktory. Výhody v nižších nákladech jsou pak spojeny s možností vyšších bilančních obratů - tuto tézi potvrzuje např. i konkrétní vývoj bankovnictví v SRN, kdy ještě v 70tých letech díky výhodnějším daňovým podmínkám měly spořitelny jednoznačnou konkurenční výhodu ve vkladových operacích.

Dosavadní vývoj v zemích EU prakticky ukazuje, že kapitálová síla neznamená výhodnější konkurenční pozici a naopak kapitálová slabost ústup z peněžního trhu. To by nemohly např. v SRN dlouhodobě (trvale) existovat vedle sebe 3 velkobanky s jasně největším podílem na trhu a současně dalších cca 900 obchodních bank a několik tisíc ústavů lidového peněžnictví. Spíše se ukazuje, že pro konkurenci peněžních ústavů (zcela určitě bank) je nejdůležitější návaznost na strukturu klientů; zjednodušeně řečeno, struktura bankovnictví kopíruje strukturu hospodářství.

8. Z hlediska rentability se často zdůrazňuje výhoda specializace oproti univerzálnosti. Vychází se z toho, že peněžní ústav zabývající se velkým rozsahem různorodých činností a operací, má nutně vyšší náklady spojené nejenom s více byrokratizovaným (méně efektivním) aparátem, ale také se sníženou kvalitou pracovníků a managementu. Domnívám se, že tyto závěry nelze jednoznačně potvrdit, neexistuje v oblasti peněžnictví paralela s výrobními a obchodními podniky. Současně je možné vzít v úvahu, že univerzálnější charakter peněžního ústavu posiluje jeho stabilitu, umožňuje překonávat kolísání ekonomických podmínek v národních i mezinárodních ekonomikách.