Kde se bude chovat první transgenní dobytek?

MF Dnes 11.2.2000

Kde se bude chovat první transgenní dobytek?

Genetické inženýrství hospodářských zvířat je slibné především pro rozvojové země

Jak může vypadat modernizace zemědělství v rozvojových zemích? Klasická odpověď zní: zavedení traktorů, kombajnů a další mechanizace. Někteří realisté mají odlišný názor: Buvoli jsou v daných zemích spolehlivější než traktor a silnější i výkonnější budou díky genovému inženýrství.

Právě rozvojové země jsou vážným kandidátem na to, aby se právě v nich rozšířila transgenní hospodářská zvířata - tedy taková, v jejichž těle byly uměle vyměněny geny. Drobní rolníci v chudých zemích třetího světa obvykle nejsou schopni nakupovat zemědělské stroje. Místo traktoru musí sloužit buvol či kráva, kteří nepotřebují kupovanou naftu ani náhradní součástky, stačí jim tráva rostoucí všude kolem a po opotřebení ještě dají něco masa. Dobytek v rozvojových ze mích však udolávají nemoci, obvykle také horko a často i sucho. Domácí zvířata, která v takových podmínkách dobře přežívají, nepůsobí v očích našeho zemědělce nijak výstavním dojmem: díky přirozenému výběru se sice adaptovala na místní podmínky, avšak vypadají jako špatně živená, masa dají po měrně málo a s mlékem je tomu zrovna tak. "Takovým zvířatům chybějí geny, které by zvýšily jejich produkci mléka a masa," konstatuje Tony Irvin z Mezinárodního ústavu pro výzkum hospodářských zvířat v Nairobi. Moderní genetika umožňuje hledat geny, jež dovolují zvířeti přežít v těžkých podmínkách, v horku i suchu, odolat nemocím; a také ty, které ve zvířecím organismu řídí vytváření mléka anebo růst svalové tkáně. A to vědci z tohoto institutu dělají. Vědí, že ideální hospodářské zvíře pro rozvojový svět je takové, v němž jsou všechny tyto geny zkombinovány. Jak toho dosáhnout? Obvyklým chovatelským způsobem je křížit zvíře s jednou požadovanou vlastností se zvířetem s druhou vlastností a doufat, že vzniklý potomek bude mít vlastnosti obě. Jinou možností je v laboratoři uměle vložit požadované geny do zárodků zvířat. První způsob může trvat dlouhá desetiletí, ale dnešní molekulová genetika jej pomáhá urychlit. Vědci v laboratořích hledají, které geny jsou za požadovanou vlastnost odpovědné, a pro křížení pak vybírají pouze zvířata, v nichž takové geny najdou v nejvhodnější kombinaci. Odpadne tak spousta pokusů, u nichž by se teprve po letech pozorování ukázalo, že vedly do slepé uličky. Vědci spolupracující s institutem v Nairobi už například našli v jednom druhu buvolů, který žije v západní Africe, úsek DNA (deoxyribonukleové kyseliny, v níž jsou dědičné vlastnosti zakódovány), s velmi potřebným genem. Ten zřejmě způsobuje větší odolnost dobytka vůči africkému typu dobytčí trypanosomiázy - spavé nemoci, jež jinak nekompromisně napadá a ničí dobytek v celé subsaharské Africe. Tato znalost se samozřejmě dá využít pro chovatelské účely, ale i pro umělé genové změny. Odpůrci genového inženýrství takové metody odmítají. "Zvíře stejně jako rostlina s uměle změněnými geny může poškodit životní prostředí, v němž se rozšíří," varuje Benedikt Haerlin z mezinárodního ústředí ekologické organizace Greenpeace.

Josef Tuček