Jak vysoké smějí být ztráty dusíku ?

I v nepříznivých podmínkách lze z hlediska životního prostředí "tolerovat" ztráty dusíku do výše 100 kg N . ha-1 ročně.

Na základě novelizace příslušného nařízení pro aplikaci hnojiv vyvstávají zejména tři okruhy otázek:

do jaké výše jsou ztráty dusíku při dodržování zásad správného hospodaření nevyhnutelné,

jak lze tyto nevyhnutelné ztráty dusíku odhadnout,

do jaké výše jsou ztráty akceptovatelné, má-li se uchovat půdní úrodnost a schopnost půdy dodávat rostlinám živiny.

Ztráty dusíku, jimž nelze zabránit (nevyhnutelné ztráty N), v jednotlivých zemědělských podnicích závisejí podstatnou měrou na půdních a klimatických podmínkách daného stanoviště a na způsobu hospodaření (chov hospodářských zvířat, osevní postup, hnojení). Při hnojení je přitom nutné zvažovat jak jeho krátkodobý, bezprostřední, tak i dlouhodobý vliv na dané stanoviště.

K podstatným ztrátám dusíku dochází jeho vymýváním a jeho únikem ve formě amoniaku. Jednoduchá charakteristika stanoviště a výše nevyhnutelných ztrát N vymýváním je možná na základě způsobu využití půdy (orná půda, pastviny), bonity půdy a průměrných ročních srážek. Ukazuje se, že celoroční rostlinný pokryv půdy (trvalé louky a pastviny) vyrovnává rozdíly mezi různými půdami. Pro louky a pastviny lze proto - na rozdíl od orné půdy - stanovit jednotně výši ztrát N vymýváním.

K výraznému obohacení půd dusíkem dochází zvláště při aplikaci organických hnojiv (statková hnojiva a sekundární organické zdroje živin), které obsahují dusík převážně v poměrně stabilní organické vazbě, tedy ve formě rostlinám nepřístupné. Se zvyšující se intenzitou organického hnojení v posledních 10-20 letech se proto zvyšují ztráty N vymýváním.

Totéž platí i při pěstování plodin, které po sklizni zanechávají v půdě velké množství reziduálního dusíku (řepka, luskoviny na zrno, polní zelenina). Se zvyšujícím se podílem těchto plodin v osevním postupu se zvyšuje i "N-Saldo" (podíl přísunu a odběru N) a následně i možnost ztrát vymýváním.

Ztráty dusíku únikem ve formě amoniaku se vyskytují především tehdy, pokud se aplikují hnojiva organická nebo průmyslová s vysokým obsahem amonného dusíku, popř. z nichž se při jejich přeměně amoniak uvolňuje. Podniky s živočišnou výrobou musejí brát ohled na ztráty (a tedy únik dusíku) vznikající nejen aplikací statkových hnojiv, ale i ve stájích a na složištích (polní hnojiště).

Ztráty amonného dusíku spojené s využitím sekundárních zdrojů živin (např. čistírenské kaly) musí být zahrnuty právě tak jako únik amoniaku po aplikaci průmyslových hnojiv. Ztráty se liší podle obsažené formy hnojiva. Zejména hnojiva s obsahem močoviny vykazují vysoký potenciál ztrát. V průměru lze zhruba 2-5 % dusíku z průmyslových hnojiv stanovit za nevyhnutelné.

Jako další zdroje ztrát dusíku (únikem v amonné formě) lze uvést posklizňové zbytky rostlin a mulčovací rostlinný materiál ( ročně asi 5 kg N . ha-1). Ztráty dusíku v plynné formě z nitrifikace, popř. denitrifikace bývají obecně srovnatelné s jinými, do bilance dusíku často nezahrnovanými hodnotami - přínosy N ze srážek a asymbiotické fixace N. Přitom jde o zhruba 15-25 kg N . ha-1 ročně.

Celkové nevyhnutelné ztráty dusíku v daném podniku lze tedy odhadnout na základě zde uvedených údajů. Podle typu zemědělského podniku a ohrožení daného stanoviště vymýváním mohou kolísat zhruba od 20 do výrazně nižších hodnot než 100 kg N . ha-1 ročně.

DLG Mitt., 2001, č. 3, s. 15-17 (DK)