Jak správně využít 100 miliard z EU

České podniky údajně neumějí čerpat dotace ze strukturálních fondů EU. V letech 2007 až 2013 poplyne každý rok do České republiky zhruba 100 miliard korun ročně, což je čtyřikrát více než nyní. Jak jim pomoci lépe využít nabízené peníze? Cesta ke zlepšení úspěšnosti českých podniků existuje. Nejen na straně jimi předkládaných projektů, ale hlavně v samotném procesu podání žádosti o dotaci z fondů EU. Jeho komplikovanost totiž mnohé odradí předem, ostatní prochází obtížným byrokratickým kolečkem s nejistým koncem.

Usnadnění procesu by pomohlo, kdyby celou agendu zastřešovala jedna instituce, zjednodušila formuláře a vypustila zbytečné přílohy. Proč vyžadovat po žadatelích ty dokumenty, kterými již disponuje jiná instituce (např. výpisy z obchodního rejstříku, potvrzení o bezdlužnosti vůči finančním úřadům)? V případě, že je vypracována studie proveditelnosti, je nadbytečné vyžadovat obdobné informace v dalším dokumentu, kterým je popis projektu. Pro srovnání - ve Španělsku nebo Rakousku mají pouze jeden operační program a jednu implementační agenturu a celý systém je výrazně jednodušší.

Velmi tvrdé jsou podmínky pro posouzení finančního zdraví firem. V současnosti mají smůlu ti podnikatelé, kteří například před dvěma lety hodně investovali a díky vysokým odpisům nedosahují zisku, což je nutná podmínka pro některé operační programy. Firmám by se dále v případě časové a finanční náročnosti dalo pomoci vyčleněním části peněz na asistenci při přípravě projektů. Jde zejména o možnost refundovat si alespoň část nákladů na přípravu projektů, které vznikají žadatelům v případě, pokud si najmou odbornou externí poradenskou firmu. Je také nutné zpřesnit zadávací podmínky pro projekty, aby nedošlo k podobné situaci jako např. u programu ROZVOJ I, který během léta 2004 paralyzoval CzechInvest a Ministerstvo průmyslu a obchodu z důvodu předložení několika stovek projektů během dvou měsíců.

Jde o to, aby podmínky nebyly příliš obecné. Jinak totiž nebude jasné, kdo se může přihlásit. Výsledkem by byl obrovský přetlak poptávky žadatelů a s tím spojený administrativní nápor na implementační orgány. Pomohlo by zde např. kritérium dosažení minimální úrovně nárůstu produktivity, nebo kritérium pro hodnocení technologické míry či technické změny. Od věci by zajisté nebyla ani pomoc některým finančně slabším subjektům (např. menším obcím) zálohami plateb vyplacenými předem. Předešli bychom tak případným problémům v okamžiku zpoždění ve vyplácení přislíbených dotací.

Podniky si za současné situace mnoho nepomohou, zlepšení situace by určitě přinesly systémové změny. Pokud se nepokusíme zjednodušit proces čerpání dotací z fondů EU v ČR, ocitneme se v dalších šesti letech mezi nejhůře čerpajícími státy.