Jak mít hojnou úrodu ovoce? Stromům před zimou věnujte speciální péči

Stěží najdete zahradu, na níž neroste nějaký ovocný strom. Abyste se mohli radovat z chutné a hojné úrody, musíte se o své jabloně, hrušně nebo slívy správně pečovat i během nadcházejícího vegetačního klidu a předjaří.

Pomologové upozorňují, že na zdejších zahradách vidí mnoho špatně ořezaných stromků. Možná patříte k pečlivým zahrádkářům, kteří své ovocnáčky každoročně pravidelně stříhají a řežou. Možná naopak považujete řez za bezdůvodné mrzačení, protože strom sám nejlíp ví, jak se má vyvíjet, a že jakýkoliv zásah by byl ke škodě věci. Pravda, jak už to bývá, leží někde uprostřed. Faktem je, že největší význam má řez v prvních letech života stromu. Později v dospělosti efektivita řezu značně klesá. Jaký zvolit zásah, závisí vždy na stavu konkrétního stromu.

Stromky aspoň jednou za rok obejděte a vystříhejte výhony, které vyrážejí z kořenů nebo kmene. Pak prohlédněte korunu a odstraňte větve, které se uvnitř ní kříží, případně jsou uschlé či napohled nezdravé. Základem je dobře prosvětlená koruna, která vám dá nejen lepší úrodu, zároveň strom chrání proti různým chorobám. „Vždycky je potřeba provádět řez stromu od vrcholu koruny a postupovat směrem dolů, nikdy ne naopak,“doporučuje sadař Lubo Vašš, který pořádá vyhledávané ovocnářské kurzy.

Není řez jako řez

Řez se rozděluje podle věku stromu na výchovný (od vysazení do začátku plodnosti), udržovací (v době plné plodnosti), případně zmlazovací (u stromů přestárlých, které již nejsou v kondici a které vyžadují zmlazení). Důvod výchovného řezu je zřejmý. Původní ovocné stromy měly své vlastní kořeny, velký vzrůst a malé nepříliš chutné ovoce. Množily se samy rozrůstáním z kořenů nebo semenem z plodů a žily dlouhá desetiletí, někdy i staletí. Ve školce se množí tak, že se do půdy zasadí podnože, původnější a odolné druhy ovocnáčů.

Budoucí stromek ve školce roste jako prut, kterému se říká špičák. Ten se ve vhodné velikosti a době seřízne a naroubuje se na něho větvička z ušlechtilého ovocného stromu s velkými a chutnými plody. Podnož zajistí růst a roub úrodu. Roubovaná podnož se časem rozvětví, vyžene větvičky do boku. Boční větvičky se směrem od země vystříhají až do zamýšlené výšky kmene. Nad nimi se ponechá tři až pět výhonů, které se ve vhodné délce zastřihnou tak, aby vytvořily korunku, vlastně kostru budoucího stromu.

Tyto stromky si pak většinou zasadíte na své zahradě. Korunka potřebuje čas na rozvětvení a výchovný řez ještě není dokončený. Tento řez, který v následujících pěti či šesti letech obvykle provádíte, spočívá v usměrňování toku mízy. „Musíte pohlídat, aby dobře rostla hlavní větev, která táhne mízu nejvýš. Pokud není zřejmá, míza se nemůže rozhodnout, kam má proudit a  v budoucnu ze stromu vznikne „košťátko“ nebo se koruna časem rozlomí,“ doporučuje Alena Suchánková ze spolku PermaNet.

Zahradníci hlavní větvi říkají terminál. Bývá to úplně horní větev, pokud je zdravá a dost silná. Pokud ne, vyberte jinou. Vybraný terminál sestřihnete tak, že z něho zbude jen kousek s několika očky.  Díky tomu vyrazí plnou silou do tvorby dřeva, začne táhnout mízu a zesílí do podoby hlavní větve. Platí přitom, že terminál musí zůstat nejvyšší, jinak nepotáhne dost mízy. Stromek by teď už měl mít korunku na pohled hezkou a mělo by to tak zůstat. Další přírůstky postupně zastřiháváte tak, aby se korunka rozrůstala směrem ven a rovnoměrně do všech stran a míza volně proudila.

„U volně rostoucích stromů je ideální korunou terminál se třemi či čtyřmi kosterními větvemi. To zcela stačí,“ doplňuje pomolog Ondřej Dovala. „Ve výsledné koruně by měla být jasně patrná jistá hierarchie. Terminál je nadřazen kosterním větvím, ty jsou nadřazeny polokosterním a ty zase větvím plodným.“

Během nastupující plodnosti až po dobu plné plodnosti udržujete prosvětlovacím řezem rovnováhu mezi růstem a plodností, aby vaše stromky dávaly hojné, pravidelné a kvalitní ovoce, a oddalujete proces stárnutí. Hlavní větve rostou nahoru a do stran a všechno co tomu překáží, stromek oslabuje. V této chvíli přichází na řadu právě udržovací řez. Musíte redukovat počet větví uvnitř koruny a někdy také omezujete rozměry korun. Především odstraňujete silné jednoleté výhony, tzv. vlky, které rostou kolmo uprostřed koruny, dále větve, které se navzájem kříží nebo rostou těsně jedna nad druhou.

Když vaše jabloň nebo hrušeň zestárne, onemocní a přestane plodit, přichází na řadu zdravotní řez. Je úkolem je odstranit vše nemocné a motivovat strom k novému růstu a obnovení plodnosti. Musíte odstranit suché větve a dřevo s hnilobou, houbami, jmelím a lišejníky. Odřežete větve, které se kříží do koruny nebo navzájem, abyste se ke stromu lépe dostali při dalším řezu a sklizni. Právě tento citlivě provedený zákrok vašim ovocným seniorům hodně odlehčí a mohou nabrat novou sílu. Pokud je strom ještě dost silný a strom po zdravotním řezu obráží novými větvemi, přichází na řadu zmlazovací řez. Jeho technika je hodně daná intuicí, tvarem a zdravotním stavem stromu.

„Mějte však na paměti, že spodní větev, je-li je aspoň trochu perspektivní, má přednost před výše položenou konkurencí. Chybně uřezaná větev ve spodní části stromu nám už totiž nikdy nenaroste,“ doporučuje Ondřej Dovala. Nahoře proto zakracujte více než dole, kde půjde spíše jen o průklest. V podstatě strom řežete tak, aby byl znovu krásný, původní tvar koruny se při řezání postupně „vyloupne“ úplně sám. Buďte trpěliví, protože výsledek se ukáže až za několik let. Stromy nejprve rostou „do dřeva“ a když obnoví harmonický růst, začnou znovu plodit.

Kdy se pustit do práce

Podle ročních období rozlišujeme řez zimní a řez letní, tedy řez v období vegetačního klidu a řez během vegetace. Stromy začínáte řezat v předjaří zpravidla v únoru nebo březnu, končíte většinou v dubnu při rašení. Startujete s odolnějšími jádrovinami, peckoviny řežete až po jádrovinách, o broskvoně se postarejte i při rašení. Řezem zkrácená větev vždycky vytváří delší přírůstky než větev nezkrácená. Pro odhad intenzity růstu nových výhonů platí zásada, že nové přírůstky jsou tím delší, čím delší část výhonu nebo větve byla řezem odstraněna.

Vzhledem k tomu, že po zimním řezu stromu často příliš silně rostou nové výhony, přichází na řadu i řez letní, nejčastěji v období od června do konce srpna. Řez vlků a silných výhonů v létě přináší značné úspory času při zimním řezu. Před sklizní plodů použijete letní řez pouze u jednoletých letorostů, na kterých nejsou plody.

Termíny řezů ale patří mezi jedno z nejkontroverznějších ovocnářských témat, protože co odborník, to upřednostnění jiného měsíce v roce. Část pomologů nedoporučuje provádět zásahy u většiny ovocných dřevin během zimních mrazů kvůli obavě z vymrznutí řezných ran. Především mladé stromky by se měly upravovat až v době, kdy teploměr neklesá příliš pod nulu. Peckoviny a skořápkoviny byste měli řezat až ve chvíli, kdy již nehrozí žádné mrazy, nejlépe od května do konce srpna – tedy v době, kdy se na řezných plochách ještě tvoří hojivé pletivo (kalus).

Rozhodně však stojí za to popřát sluchu také sadařům, kteří považují za ideální čas pro řez ovocných stromů období mezi listopadem a březnem. I jejich argumenty mají svou váhu. „Měli bychom se snažit odebrat stromům co nejméně energie, proto řezat jejich větve v období vegetativního klidu, kdy mají stromy většinu své energie stažené v kořenech, jsou v zimním spánku, proto je tento čas nejvhodnější,“ vysvětluje Dominik Grohmann, autor blogu Potulný sadař.

Drtivá většina ran, kde hrozí vymrznutí, má průměr jen okolo tří centimetrů. Ve chvíli, kdy jsou tak malé rány navíc provedeny technicky dobře, stromy nemají žádný zásadní problém rány zahojit i během lednových mrazů. Pokud máte možnost si vybrat dobu zmlazovacího řezu, volte únor, či začátek března, kdy už nehrozí větší mrazy. U jádrovin se není třeba obávat zmlazení třeba už v prosinci, když zrovna nemrzne. U peckovin však provádějte zmlazovací řez až v období před květem či v květu.

Při samotném odstranění větve postupujte šetrně, aby se rána mohla co nejrychleji zacelit. Tenké výhony a větve řežte ostrým nožem nebo použijeme dvousečné nůžky. Silnější větve odstraňte pilkou a rány zahlaďte nožem, užitečným pomocníkem jsou také teleskopické nůžky. Rány ošetřete buď štěpařským voskem, nebo některou dezinfekční látkou. Menší plochy u jádrovin není třeba ničím zatírat, u peckovin je dobré zatřít voskem i ranky o průměru jeden centimetr. Velké řezné rány je důležité zatřít i u jádrovin.

Nejčastější chyby u řezu ovocných stromů

*Příliš velké rány Jakákoliv rána by neměla být větší než pět centimetrů (ve výjimečných případech deset centimetrů). Pokud odstraníte kosterní větve (v horším případě ještě pomocí motorové pily), pak strom na tuto ránu s největší pravděpodobností uhyne.

*Zkracování výhonůMá smysl pouze v prvních pěti letech života stromu, kdy chcete podpořit růst a zakořenění. Zkrácením výhonů v dalších letech zbytečně podporujete zahuštění koruny, jelikož z každého výhonu vyraší nadcházející rok minimálně další tři.

*Vyholování větví Velmi často se můžete setkat s neustálým vyholováním větví uprostřed koruny. Plody se pak nacházejí pouze na periferii koruny a mnohem hůře se očesávají a navíc dochází k obrovskému pákovému efektu a strom se snadno rozláme.

*Každoroční řezPokud nemáte intenzivní sad pro produkci ovoce, pak každoročním řezem stromům moc neprospíváte. Aplikujte řez pouze ve chvíli, kdy je to opodstatněné.

*Ponechávání pahýlůOsvojte si základy techniky řezu. Důležité je řezat větev na větevní kroužek – rána se snadno zahojí. Zatímco pokud ponecháte pahýl, dojde k jeho postupnému odumření a vzniká tak ideální prostor pro dřevokazné houby. Opakem pahýlu je tzv. lízanec, kdy s větví odřežete i část ponechávané větve – vznikne tak obrovská rána, která nemá šanci se zahojit.

*Příliš radikální řezV rámci jednoho zásahu byste neměli stromu odebrat více než čtvrtinu objemu koruny. Pokud vezmete více, pak strom musí probudit své spící pupeny a vyhnat tzv. vlky. A zároveň řezem neměňte velikost či tvar stromu. 

Prosinec na zahraděNež přijdou silnější mrazy, dokončete organické hnojení, vápnění a rytí záhonů. Vyplatí se zrýt, pohnojit a povápnit také místa, kde mají být napřesrok květinové záhony a trávník. Čeká na vás postupná sklizeň otužilé zeleniny, jako je růžičková a kadeřavá kapusta, zimní pór, černý kořen, pastinák, polníček nebo špenát. Pažitku pěstovanou venku v nádobě přenesete do teplé místnosti, abyste urychlili růst natí. Připravte si barborky, zejména větvičky třešní, višní, sakur, mandloní, zlatic, dřínů nebo vilínů, aby ve váze o vánočních svátcích rozkvetly. Chvojím přikryjete dvouletky (macešky, sedmikrásky, hvozdíky aj.). Pokud nemrzne a půda je suchá, zavlažujte trvalky, dvouletky a na podzim vysázené cibulnaté květiny. Spadané listí poslouží jako vhodná izolace na místech s choulostivými trvalkami, jako jsou lesní či japonské sasanky, chryzantémy, prvosenky nebo podléšky. K léčivým a aromatickým rostlinám citlivým na mráz, mezi něž patří levandule, máta, rozmarýna, šalvěj a tymián, přihrnujte listí nebo je přikryjte chvojím. Občas mírně zavlažte uložené balkonové trvalky, aby jim substrát zcela nevyschl. Dokončete vyvážení vyčerpaného substrátu z pařeniště. Připravujte zeminu pro pařeniště: mícháme kravský hnůj, rašelinu a úrodnou zahradní zem, lze přidat rohovou nebo kostní moučku, síran amonný, superfosfát a draselnou sůl. Začít můžete s výsevem pelargonií, používáte-li vlastní nebo nakoupená semena, misky s vlhkým substrátem nechte v teplé místnosti.

 

Autor: Marie Lucová  

Tisk

Další články v kategorii Zemědělství

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info
  • Jak vnímáte komunikaci zemědělců se širokou veřejností?
  • Jako velmi špatnou. Zemědělcům média nedávají dostatek prostoru k vyjádření.
    85,71%
  • Velmi pozitivně. Veřejnost má možnost pravidelně sledovat vyjádření zemědělců k různým tématům.
    3,57%
  • Nikdy jsem se nad touto otázkou nezamýšlel/a.
    10,71%