I české jablko může být kvalitní

HN (Agroweb) 16.8.1999

I ceské jablko muže být kvalitní

Po ztráte slovenského trhu a prvních masívních dovozech jablek z Evropské unie kutnohorský závod neváhal s investicí v rádu nekolika desítek milionu korun. Až šedesát tun stolních jablek vytrídených podle velikosti a odrud denne expedují ze závodu OVO Kutná Hora. Ten je nejvetším z celkem devíti závodu akciové spolecnosti UNIKOM Kutná Hora, která dosahuje rocního obratu kolem jedné miliardy korun.

UNIKOM se v roce 1992 transformoval z nekdejšího Agropodniku, což byl spolecný podnik zemedelských organizací v okrese. Po premene na akciovou spolecnost se zemedelským podnikum zapocetly jejich podíly a ty se vyplatily akciemi UNIKOMu. Cást akcií je však i v držení fyzických osob, které cenné papíry získaly jako náhradu pri vyporádání státních statku. Protože pouze 52 procent akcií zní na jméno a zbývající na majitele, v Kutné Hore jenom odhadují, že spolecnost má kolem 1500 akcionáru.

Nová firma behem let dostávala spíše obchodní charakter. Dnes napríklad obchoduje s prumyslovými hnojivy, ale také je s využitím nejmodernejších metod aplikuje na pole, vyrábí kolem 2000 tun veprového masa a asi 50 milionu vajec rocne, má vlastní stavební závod a mj. prodává také automobily znacky Mitsubishi a provozuje stanici technické kontroly. Ovšem nejvetším závodem je uvedený OVO Kutná Hora, což je podtrženo i jeho rocním obratem kolem 430 milionu korun a úcetní hodnotou základních prostredku ve výši 100 milionu korun. Kutnohorský OVO podedil skladovací kapacitu pro 14 tisíc tun ovoce. Té však nikdy nebylo reálne dosaženo, pricemž maximum skladovaných jablek cinilo na konci osmdesátých let asi 12 tisíc tun.

Reditel závodu OVO Kutná Hora Lubomír Kedršt upozornuje, že nejvetší síla UNIKOMu spocívá v tom, že v prípade potreby se jednotlivé závody dokáží mezi sebou podržet. Kutnohorský OVO to ve své nedlouhé historii potreboval jen dvakrát. Poprvé, když po odtržení Slovenska takrka ze dne na den prišel až o 60 procent odbytu svých jablek. Podruhé, když prikrocil k investování do modernizace skladovacích prostor a trídicích a balicích linek. Tyto investice nebyly náhodné. Nejkrušnejší období totiž v závode zažili takrka vzápetí po ztráte slovenského trhu, kdy na prelomu let 1993/94 zacala do republiky poprvé ve vetším množství proudit levná, avšak vždy vyleštená a pekne balená jablka z Evropské unie. V té dobe melo OVO naskladneno jen 2700 tun konzumních jablek, která v Kutné Hore od pestitelu nakupovali na podzim 1993 mezi sedmi až devíti korunami po kile. "Evropská" jablka však pár týdnu poté byla na tuzemském trhu k mání za franco cenu ve výši peti korun... Tehdy si poprvé v Kutné Hore predsevzali, že i ceská jablka musí vypadat jako jablka ze západní Evropy.

Investice do moderních technologií se vyplatila, i když behem trí let na ni bylo nutné vynaložit nekolik desítek milionu korun, cerpaných formou úveru z Komercní banky. Zástupce reditele Jan Šrajbr podrobne vysvetluje, jak se na podzim dodaná jablka od pestitelu trídí podle odrudy a predpokládané délky skladování. Prímo se na podzim prodává asi 1000 tun jablek. Vetšina však putuje do klimatizovaných skladu s rízenou atmosférou se dvema procenty kyslíku, tremi procenty kyslicníku uhlicitého, pricemž zbytek tvorí dusík - to vše pri teplote 1 až 1,5 0C. V takovém prostredí jablka nacesaná na podzim vydrží v nezmenené kvalite až do dubna. Plody, s nimiž se pocítá na vyskladnení až v cervenci, se uskladní pri velmi nízké atmosfére kyslíku (1 procento) "ULO", pricemž zbytek tvorí opet kyslicník uhlicitý a dusík. Obchodní úprava jablek se deje na nizozemské elektronicky rízené lince Greefa, která plody roztrídí s presností jednoho gramu ci jednoho milimetru. Výkon linky ciní šest až osm tun za hodinu. Nejcasteji žádané balení je do polyetylénových tašek a sítek, na nichž krome cárového kódu je uvedena hmotnost obsahu a zarucená odruda, címž OVO trumfuje trhovce, kterí obvykle nabízejí plody netrídené a bez záruky odrudy. Balení do sácku je velmi žádané hlavne obchodními retezci, které pro OVO predstavují hlavní odbytište. V Kutné Hore však nejkvalitnejší plody podle prání odberatele zabalí také rucne do proložek nebo kartonu. Predsevzetí z prelomu let 1993/94 o konkurenceschopnosti ceského jablka kvalitou i obchodní úpravou se tak v Kutné Hore naplnuje.

Kedršt však v té souvislosti zduraznuje, že sebedokonalejší automaticky rízené a pocítaci kontrolované skladovací procesy, ani nejmodernejší trídicí linky by nic nezachránily, kdyby do Kutné Hory už sami pestitelé nedodávali kvalitní jablka. Kedršt ovšem neopomene podotknout, že mnozí ceští pestitelé jsou velmi konzervativní a neradi opouštejí pestování tradicních odrud, i když soucasný spotrebitelský trh práve pod vlivem dovozu zacíná uprednostnovat jiné. Reditel pripouští, že založit plodící sad s novými odrudami nelze z roku na rok, ale má za to, že znalost požadavku trhu leckterým pestitelum dosud ješte chybí. Kedršt a Šrajbr se shodují, že hodne v tom muže udelat i odbytové družstvo producentu ovoce a zeleniny CZ Fruit, jehož spoluzakladatelem je také OVO Kutná Hora.

S dodavateli jablek závod každorocne uzavírá nové smlouvy a pristoupil i k systému nákupu podle prumerné ceny. V praxi to znamená, že závod vzhledem ke stále vyrovnanejší kvalite dodávaných plodu od jednotlivých pestitelu prestal rozlišovat, cí jablka se prodají ješte na podzim, cí až na jare príštího roku a cí v léte. Skladovatelná jablka od pestitelu pro kutnohorský závod vykupuje CZ Fruit formou postupných splátek, jejichž úhrn ciní prumernou cenu 4,30 Kc/kg. Po vyprodání naskladnené kapacity závodu se príjem za všechna jablka po zapoctení nákladu na skladování i na ostatní služby mezi dodavatele rozúctuje podle množství a kvality jablek a ihned vyplácí.