Hospodaření zemědělcům komplikuje a prodražuje privatizace státních objektů na jejich pozemcích

Ačkoli jsou snahy zlepšit stav a vzhled naší krajiny stále četnější, přičemž jedním z příkladů jsou výsledky a rostoucí prestiž programu Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) Pestrá krajina, potýká se dosud řada sedláků s problémy, které jsou spojené s odstraňováním nebo opravami staveb ve vlastnictví státu, které se nacházejí na jejich pozemcích.

Modelovým příkladem je farma Žanety Barboříkové s několika sty hektary v Ústeckém kraji. V areálu farmy se více než 30 let po restitucích stále nacházejí chátrající objekty kravína, seníku a příslušného zázemí, které jsou v majetku Státního pozemkového úřadu (SPÚ), do jejichž alespoň základní údržby je farma nucena investovat, neboť SPÚ tak nečiní (nemá na to peníze), ačkoli by se měl o majetek ve svém vlastnictví starat s péčí řádného hospodáře. Budovy přitom celou dobu hodlá jmenovaná farma koupit, k tomu je však třeba podat privatizační projekt. To se také před třemi roky po generační výměně na farmě stalo, od té doby ale nenastal žádný posun, údajně proto, že jsou podmínky privatizace administrativně náročné a jejich vyřizování zdlouhavé. Nápravu současného stavu by přitom měla přinést novela zákona o SPÚ, která by měla, pokud bude příslušná změna přijata, stávající proces doprivatizací urychlit. Podmínky privatizace se totiž i v současné době řídí podle letitého zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (tzv. zákona o velké privatizaci).

SPÚ přitom o problému ví a je si podle svého vyjádření vědom složitosti tohoto postupu, a proto v minulosti již dvakrát navrhoval změnu znění § 5 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. Návrh měl umožnit využití jiných právních předpisů, které by umožnily efektivnější převod těchto staveb do vlastnictví zemědělců. Bohužel, v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebyla tato změna akceptována a k jejímu prosazení nedošlo. Fakticky jde přitom o spor dvou resortů – Ministerstva financí (MF) a Ministerstva zemědělství (MZe). MF totiž s novelizací paragrafu 5 nesouhlasí a navrhuje, aby SPÚ převedl majetek k odstátnění na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Podle MZe ale takový krok „nelze považovat za zefektivnění nakládání s majetkem a cílené urychlení dokončení procesu privatizace, ale pouze za změnu „administrátora“ v tomto procesu s efektem zvýšení administrativní zátěže státního sektoru včetně příslušných katastrálních pracovišť. K předání zemědělského majetku vybraného k privatizaci na jinou organizační složku státu podle MZe státu neexistuje veřejný zájem a není ani právní a věcný důvod. Pravda, a hlavně logika je přitom v tomto případě spíše na straně MZe, respektive SPÚ, a při projednávání novely by měl být tedy paragraf 5 novelizován, což by bylo také v zájmu nejen členských farem ASZ ČR. Problém by ale mohl řešit i převod majetku pod ÚZSVM do gesce MF. I proto ASZ ČR vývoj legislativy sleduje a po státu požaduje rozumné a rychlé dořešení problému, aby kvůli němu neskončily některé farmy v často už tak složitých podmínkách a ztížených lokalitách s podnikáním v zemědělství úplně.

Farma Žanety Barboříkové navíc už do objektů, kde v předlistopadovém období působil střídavě státní statek Malečov a státní statek Ústí nad Labem, investovala miliony korun, je však třeba podotknout, že každá taková investice v praxi zvyšuje hodnotu uvedených staveb, a tedy jejich cenu při budoucí privatizaci, kterou by farma musela následně zaplatit. Jinými slovy – za privatizaci by musela zaplatit dvakrát, což je logický (bohužel ne legislativní) nesmysl. SPÚ pak na údržbu svého majetku rezignoval nejspíše proto, že vzhledem k podanému privatizačnímu projektu nadále nepočítá s tím, že by budovy v budoucnosti vlastnil. Výsledkem je ale paradoxní stav, kdy současný vlastník budovy neudržuje, protože by vydával peníze do zhodnocení budoucího privátního majetku, a nájemce by investicemi zhodnocoval majetek státní, který ale (snad) už brzy státním nebude.

Aktuálním problémem je navíc skokové zvýšení nájemného za chátrající majetek SPÚ, a to z loňských zhruba 70 000 korun ročně na letošních více než 460 000 korun, což by zásadně zatížilo ekonomiku uvedeného hospodářství. SPÚ přitom odůvodňuje nárůst skutečností, že v předchozím období nájemné nerostlo, tak razantní změna je ale obtížně odůvodnitelná zvláště, když vezmeme v úvahu stav pronajímaného majetku.

Bohužel, farma Žanety Barboříkové není jediným příkladem tohoto typu, ať již jde o dodatečnou privatizaci, nebo o nárůst výše nájmů ze strany SPÚ. Podle statistik vlastní SPÚ v současné době 1942 položek DHM (dlouhodobý hmotný majetek) učených k odstátnění v režimu zákona č.92/1991 Sb., z toho je 426 již ve zpracovaných, dosud nerealizovaných privatizačních projektech v různých fázích zpracování nebo realizace. Za rok 2023 přitom SPÚ zpracoval 132 samostatných privatizačních jednotek, které obsahovaly 102 položek DHM a 321 pozemků. Z toho vyplývá, že zbývá zpracovat privatizační projekty na 1516 položek DHM, což za stávající situace bude trvat zhruba dalších 15 let.

I proto je zcela žádoucí, aby k nějaké změně v současném režimu privatizace chátrajících budov došlo. Pokud by se tak totiž nestalo, bude tento veřejnosti poněkud ukrytý problém stávající zemědělské legislativy, dál patřit do kategorie, kterou lze souhrnně označit jako zbytečné „okopávání kotníků“ selského stavu v naší zemi. Nehledě na to, že vybydlené pozůstatky socialistického zemědělství hyzdí krajinu a spoluvytvářejí negativní obraz zemědělství jako takového.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR