Farmáře zachrání nové programy

Farmáre zachrání nové programy

Zemedelská produkce pro potravinárské úcely v Ceské republice brzy velmi zeštíhlí

Nekolikaleté diskuse nad budoucností bionafty na tuzemském trhu pohonných hmot na strane jedné a aktuální razantní zvýšení ceny ropy na strane druhé, to je dnešní realita. Z toho by se melo vycházet pri diskusi o tom, jak hodlá Ceská republika vnímat ci podporovat roli zemedelství jako producenta obnovitelných zdroju surovin. Evropské trendy jsou jasné: Ústup od podpory produkcního zemedelství a naopak akcent na jeho nepotravinárské využití. Proto je nejvyšší cas, aby si naši zodpovední cinitelé dokázali uvedomit nekteré nezvratitelné skutecnosti.

Historicky lze sledovat jasný trend cenového vyrovnávání fosilních a obnovitelných surovin. Ješte silnejším svetovým trendem je pak postupný presun zemedelské produkce k potravinárským úcelum do oblastí s optimálními podmínkami. V Ceské republice (a ani v Evropské unii - jenže ta už to ví) proste není a nebude srovnatelná kvalita pudy, príhodný terén nebo prakticky celorocní vhodné vegetacní podmínky, jako je tomu v jiných cástech sveta. A navíc jsme ve vnitrozemí, což zdražuje veškeré komodity dovážené do CR po mori.

Soucet veškerých nevýhod musí tedy v budoucnosti vyústit v jediný záver - zemedelská produkce k potravinárským úcelum v CR velmi zeštíhlí a bude se koncentrovat do nekolika málo teritorií, které budou splnovat produkcní podmínky alespon pro cenovou konkurenceschopnost na vnitrním trhu. Stát by mel pritom tuto vizi svým zemedelcum poctive sdelit - jinak bude žít ceské zemedelství v nereálné iluzi, která jej muže dovést k velkým ekonomickým problémum. Již dnes je u nás rada farem zatížena obrovskými investicními závazky, jejichž dopad pocítí nastupující generace farmáru, a oprávnene se lze obávat, že struktura techto investic príliš perspektivní není.

To vše ale neznamená, že farmári v ceských zemích vyhynou, a dokonce to ani neznamená tolik obávané "snížení rozmeru zemedelství". Jde hlavne o to, co budeme do pojmu zemedelství zahrnovat. Dnes je to predevším výroba potravin - v budoucnosti by to ale mela být výroba celé škály produktu, jejichž využití by zdaleka nebylo jen v oblasti gastronomie.

V soucasné dobe je nejznámejším programem alternativního využití zemedelské produkce výroba metylesteru repkového oleje (MERO) jako suroviny pro bionaftu. Zpusob, jakým je tento program v CR postaven, je ovšem velmi nárocný na státní rozpocet. Základní problémy jsou pritom dva. První založil svým lonským rozhodnutím Parlament, který MERO zatížil, na rozdíl od praxe v EU, spotrební daní. Toto zdražení na vstupu je pak nutné kompenzovat nemalými financními prostredky (témer dve miliardy), aby byla u bionafty, kde má MERO tricetijednaprocentní podíl, zajištena cenová konkurenceschopnost s motorovou naftou. Kardinální otázkou navíc je, zdali je smesná nafta (bionafta) skutecne tím pravým orechovým pro zásadní využití MERO a tedy repky. Daleko elegantnejší by bylo využití MERO vyrobeného v CR jako mazacího prostredku do veškeré motorové nafty.

Na podporu užití vlastní bionafty jako ekologického paliva by pak mela existovat celá rada nástroju (i financních) nejen z resortu Ministerstva zemedelství. Na uplatnení bionafty by melo více participovat i Ministerstvo životního prostredí.

Metylester repkového oleje však lze využít i jinak než jen v prumyslu pohonných hmot. Jako nová alternativa na platforme Sdružení výrobcu bionafty CR (SVB) vzniká v rámci mezinárodního programu EUREKA projekt, který umožnuje využití MERO v detergentech, emulgátorech a odpenovacích plošne používaných k výrobe pracích a cisticích prostredku. Syntetické mastné alkoholy z fosilních surovin, které jsou v soucasné dobe jejich soucástí, by mohly být nahrazeny látkami, které se odborne nazývají neionogenní tenzidy na bázi etoxylovaných metylesteru mastných kyselin z repkového oleje. Duležité je, že tyto tenzidy jsou oproti syntetickým alkoholum levnejší, a pokud by alkoholy ve zmínených pracích a cisticích prostredcích nahradily, nebylo by treba tuto formu využití MERO dotovat. Pritom finální výrobky mají stejné vlastnosti jako prací prostredky ve stávajícím složení.

Produkce tenzidu by mohla být programem pro malé a strední domácí výrobce jejichž struktura byla pred nekolika lety vybudována s úcastí státu v rámci tzv. Oleoprogramu. Znamená to, že projekt má i svuj sociální rozmer - dnes totiž vetšina techto podniku nevyrábí, ackoli stát do nich v minulosti investoval témer tri ctvrte miliardy korun. Pritom výroba tenzidu by nabídla ceskému zemedelství další možnost využití jeho produkce. A hlavne - na rozdíl od rady stávajících podpurných programu - má budoucnost.