Evropská unie a férovost

Když však mluví "za sebe", třeba i v Bruselu, musí se člověk ptát, proč o členství v takové organizaci vůbec usilovat - vždyť podle českého politika je to jen byrokratický, neefektivní a vlastně ke krachu kráčející moloch. Z jeho slov lze vycítit, že Češi mají důvod i pro vstup do takového seskupení: musí je přece napravit! Samozřejmě ne sami, tak sebevědomý už není ani pan Klaus. Ale jsou tu spojenci: třeba britští konzervativci. Ti mají nyní za sebou dvoje volby, prohrané do značné míry kvůli extremistickým postojům vůči EU. Co tu chybí na síle, chce pan Klaus nahradit ideologií - ta jeho, plná liberalizace, deregulace a privatizace, má nahradit "náhražkovou" ideologii evropanství. Jen tak se prý unie spasí před krachem, který ji jinak čeká… Toto propagování střetu ideologií (a naděje na konečné vítězství "té pravé") odráží naprosté nepochopení unie. Ta se totiž krom jiného utváří jako průnik různých ideologií. O prosazení svých představ v ní mohou usilovat všichni ti, kdo dostanou takový mandát voličů, aby se dostali do Evropského parlamentu. Unie je totiž vzdor vší kritice svou povahou demokratický útvar. Samozřejmě, neprosadí se každý: i v unii musí menšina nakonec respektovat vůli většiny. Ale každá zvolená menšina, ať už vláda členské země nebo část poslanců unie, tu má daleko větší šanci než jinde, aby zabránila vzniku nepříjemných rozhodnutí. A když už jim zabránit nemůže, má vždy možnost usilovat o nějakou náhradu za to, že taková rozhodnutí uznává a uplatní. Tak to má být: unii přece tvoří různé národy s různými tradicemi. Pokud někdo musí v zájmu ostatních měnit zákony, navyklá pravidla, či dokonce zvyky a tradice, je správné, aby dostal náhradu - třeba i ve zcela jiné věci, než kde musel ustoupit, a třeba v neprospěch jiného. Má-li však být v unii uspokojen každý, není tu místo pro ideologické bitvy a jasná vítězství té či oné strany. Proto jsou rozhodnutí unie, jaká jsou, tedy ideologicky mnohoznačná: socialisté, když chtějí, je mohou vydávat za triumf bezbřehého liberalizmu - a konzervativci, chtějí-li, je mohou zároveň označit za socialistický puč. Tajemstvím je, že jsou obojí: taková i taková, aby je mohly v praxi uskutečňovat vlády pravice i levice. Unie je totiž založena na souhlasu států a lidí - bez něj nejsou její rozhodnutí nic než jen popsaný papír. Proto se v EU tolik a tak vážně diskutuje také o nedostatku demokracie, o vzdálenosti mezi "Bruselem" a občany unie. Ne že by na tom byla EU o tolik hůře než státy: je otázka, zda vzdálenost mezi "Bruselem" a Belgičany není podobná. Ale unie je závislá na pasivní podpoře lidí daleko více než každý stát se svou úřední, propagandistickou, policejní či vojenskou mašinerií (kterou EU nemá). Tváří v tvář složité podobě unie lze říkat totéž, co o ní hlásá pan Klaus: Evropská unie je nedemokratická, byrokratická, neefektivní, nevýkonná. Ale není jen to: je také demokratická, výkonná, pružná a účinná. Je to lidský výtvor s chybami a přednostmi. Ostatně, ruku na srdce: chová se český stát vždy jako vzorná demokracie? Není také on byrokratický, neefektivní či nevýkonný? Nevím, že by se ODS snažila v době své vlády řešit tyto problémy třeba přenášením pravomocí na oblastní samosprávu. Je zvláštní, že tento recept navrhují její politici jen a pouze pro unii. Snad by bylo lépe vyzkoušet jej nejdříve doma, aby nás Evropa mohla brát alespoň trochu vážně. Pro férové nebo alespoň střízlivé posouzení unie by bylo dobře, kdyby čeští politici vyváženě vnímali obě její stránky - a kdyby kritiku její nynější podoby zakládali i na kritickém posouzení svých států. Jinak se stanou obětí svých iluzí. Pokud sami sebe přesvědčí, že jejich stát (nebo stát vůbec) je ideál, budou už vše kolem sebe vidět jen jako neideální. Na takové iluze však nebudou doplácet jen politici.