Eurozóna zvažuje snížení hlavní úrokové sazby

Ke kritikům měnové politiky Evropské centrální banky se přidal belgický ministr financí Didier Reynders

Miroslav Prchal

Všechny předpovědi letošního hospodářského růstu eurozóny, hlavního dovozce českého zboží, se shodují, že dojde k jeho určitému snížení. Je tedy mezinárodní tlak, vyvíjený na Evropskou centrální banku (ECB), aby snížila hlavní úrokovou sazbu, oprávněný?

Včera zveřejněná studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) předvídá, že HDP v dvanácti členských zemích eurozóny stoupne jen o 2,6 procenta. Ovšem za podmínky, že se výrazně nezhorší výkonnost světové ekonomiky, což není vyloučeno. I tak však OECD předpokládá, že ECB nejpozději do léta srazí nejméně o 50 bodů úrokovou míru, která se od loňského října stále drží na 4,75 procenta.

Wim Duisenberg, šéf ECB, se navzdory ostré kritice své monetární politiky, jíž byl vystaven i na nedávném zasedání Mezinárodního měnového fondu, brání tím, že v eurozóně zatím existují inflační rizika, která nelze podceňovat, a to i přes jisté náznaky, že dojde ke snížení růstu HDP. Krocení inflace je podle něho jediný předpoklad, že se ve dvanácti zemích eurozóny zvedne důvěra v jednotnou evropskou měnu, euro. Jeho zástupce Christian Noyer dodal, že "měnová politika ECB není tím pravým nástrojem na odvrácení hrozby hospodářského zpomalení".

Nynější politiku vedení ECB tento týden napadl belgický ministr financí Didier Reynders. Prohlásil, že "je absolutně nezbytné, aby Evropská centrální banka brala v úvahu celkovou hospodářskou situaci, nikoli pouze inflační čísla". Usoudil, že Duisenbergova generace starších centrálních bankéřů je prý přímo posedlá bojem proti inflaci, protože prožila koncem sedmdesátých letech strašlivý vzestup tohoto ukazatele, který se tehdy závratně vymkl kontrole.

Včera ministru Reyndersovi oponoval Otmar Issing, hlavní ekonom ECB: "Bankovní rada je pouze odpovědná za udržování cenové stability, a vše, co ji od této odpovědnosti odtrhuje, by bylo kontraproduktivní a chybné."

Evropská centrální banka stanovila pro míru inflace ve všech dvanácti zemích střednědobý strop ve výši dvou procent, ale již dva roky za sebou byl tento ukazatel překročen. Například letos v dubnu vyskočil v celoročním přepočtu na 2,8 procenta z 2,6 procenta v březnu, zejména v důsledku prudšího růstu cen v Německu a Itálii. Naproti tomu je Francie stále ještě pod inflačním limitem ECB, takže nynější úroková sazba je pro ni příliš vysoká.

Někteří analytici soudí, že Evropská centrální banka má právo být opatrná, protože ekonomika zemí dvanáctky zdaleka ještě výrazněji nepoklesla pod svůj potenciál. Proto zřejmě dosud nevyvstala nutnost, aby ECB zlevnila cenu peněz.