ETIKA V ČINNOSTI PODNIKŮ

18.09.1998 | Odborné konference

ETHICS IN ACTIVITIES OF BUSINESSES

Marie Horalíková

Adresa autora:

Marie Horalíková, doc., Ing., CSc., katedra řízení PEF, ČZU v Praze, 165 21 Praha 6

e-mail: horalikova@pef.czu.cz

Anotace:

Základem pro podnikatelskou etiku jsou poctivost a spravedlnost. V činnosti podniku by se měly etické principy promítat jak do jednání s okolím (zákazníky, dodavateli, věřiteli, konkurenty, komunitou, širší společností), tak do jednání vůči vlastním zaměstnancům i jednání zaměstnanců vůči sobě navzájem.

Reálná situace v České republice se, bohužel, silně odlišuje nejen od ideálního stavu, ale i stavu, běžného v “zavedených” ekonomikách. Korupční skandály a aféry, nedodržování zákonů, výjimečný postih těch, kdo zákony nedodržují i zdlouhavá a nedůsledná práce soudů špatné situaci nahrávají. Tyto důvody, ale i představa, že “etikou se budeme zabývat, až vyřešíme to podstatné”, jsou zřejmě důvody, které vedou manažery řady podniků v sektoru agrobyznysu k zanedbávání etiky podnikatelské činnosti i etiky vůči vlastním zaměstnancům.

Summary:

Honesty and fairness form a basis of entrepreneurial ethics. Ethical principles in business activities should concern both external environment (customers, suppliers, creditors, competitors, community, society) and own employees in respects to dealing with them and their communication among themselves.

Real situation in Czech Republic is, however, different not only from ideal conditions, but also from conditions usual in “established” economics. Corruption scandals and public stirs, break in law, exceptional recourse of persons, who break laws, and inconsistent and slow work of courts contribute to bad situation. These reasons and also idea, that “with ethics we will be dealt with as soon as we solve the essentials” are possible reasons, which lead managers of many of businesses in agribusiness to neglect business ethics and ethical behaviour in dealing with their employees.

Klíčová slova:

podnikatelská etika, podniková etika, etické principy

Key words:

entrepreneurial ethics, ethics in businesses, ethical principles

Má-li se česká společnost a česká ekonomika úspěšně začlenit mezi vyspělé země, musí respektovat etické principy jednání. Problematikou etiky podnikání a vedení lidí se v našich podmínkách podstatně více zabývají pracovníci ve vědeckovýzkumné sféře než vedoucí pracovníci v organizacích a institucích.

Vymezení etiky podnikání

Pilířem podnikatelské i profesní etiky jsou zásady, které vyžadují dodržování základních hodnot, bez nichž by podnikání jako činnost nebylo uskutečnitelné. Takové pojetí podnikání předem vylučuje lhaní, podvádění, krádeže, vraždy, nátlak, fyzické násilí a další nezákonné činy. Naopak - základem pro podnikatelskou etiku jsou poctivost a spravedlnost. Dále se jedná o respektování takových hodnot jako jsou pravda, objektivita, rovnost, individuální svoboda a společenská odpovědnost podniku vůči svým vlastním zaměstnancům i širokému společenskému okolí.

Spravedlnost vychází ze zásady stejného zacházení. Neznamená to však, že se všem stejného zacházení dostává. Je tomu tak pouze v případě, že pro určité záležitosti nebo postupy jsou stanovena pravidla, v jejichž rámci je pak nutné podle této zásady postupovat. Etické jednání je velice opatrné, pokud jde o naděje, které vzbuzuje. Nepřiměřené naděje a očekávání jsou hlavním zdrojem pocitů, že podnikání je nespravedlivé. Etické podnikání nepodporuje ani neschvaluje nerealistické naděje, jež by do něj mohly být vkládány.

Poctivost se vztahuje k pravdomluvnosti. V podnikání, stejně jako jinde, se poctivost rovná pravdě. Nejde však o absolutní pravdu, jak ji vyžaduje např. soud, avšak ani v podnikání nelze lhát, podvádět nebo krást. Jinak je tomu s polopravdou nebo neúplnou pravdou. Bez nich se podnikání neobejde, zvláště v průběhu obchodního jednání. Není nutné a často není ani možné plnou pravdu nabízet. Sdělení plné pravdy by dokonce mohlo mít opačný účinek. Jestliže však zákazník nebo budoucí zákazník položí přímou otázku, je nutné na ni podle pravdy odpovědět.

Konkrétněji lze obecné zásady etiky podnikání shrnout do těchto bodů:

1. Dobrovolně dodržovat zákony. Význam této zásady spočívá v dobrovolném, nikoliv vynuceném dodržování zákonných a jiných závazných norem.

2. Zachovávat důvěrnostinformací. Řada informací, znalostí, zkušeností má důvěrný charakter uvnitř podniku (organizace) a vyniká zvlášť ve vztahu k jiným subjektům. Může se vztahovat k informacím rázu obchodního, technického, k informacím o firemních záměrech apod.

3. Vyhýbat se střetu zájmů. Ke střetu zájmů může dojít například tam, kde soukromé a osobní zájmy jednotlivce se dostanou do rozporu se zájmy subjektu, u kterého nebo pro který pracuje.

4. Věnovat řádnou péči práci. Každý, kdo vykonává práci nebo činnost jako podnikatel, zaměstnavatel, zaměstnanec, odborník apod., by tak měl činit na dostatečné profesionální úrovni.

5. Jednat v dobré víře - znamená dodržovat sliby, plnit smlouvy, používat poctivé obchodní praktiky.

6. Má-li někdo zvláštní odpovědnost, musí si jí být vědom. Se zvláštní péčí a v dobré víře mají jednat především odpovědní podnikoví funkcionáři a osoby a instituce se zvláštní odpovědností nebo instituce, kterým byly svěřeny prostředky.

Podniková etika

Podniková etika představuje všechny materiální a procesuální normy, založené na dialogové formě dorozumění mezi lidmi, kteří jsou s podnikem spjati v jeden celek. Cílem je, aby princip zisku, přinášející konflikty, byl ve svých negativních důsledcích při řízení konkrétního podniku maximálně omezen (Heinen, in: Nový, 1992). Zahrnuje:

· vztahy uvnitř podniku, především etiku řízení a vztahů k vlastním zaměstnancům,

· vztahy mimo podnik, které se týkají ostatních společenských subjektů (dodavatelů, zákazníků, obyvatel komunity, akcionářů apod.).

Hlavními oblastmi etických norem v podniku jsou:

· komunikace mezi pracovníky (mezi sebou i s nadřízenými pracovníky),

· obsazování pracovních míst,

· hodnocení a stimulování pracovníků,

· optimalizace pracovních podmínek,

· problematika symbolů postavení (otázka různých podmínek pro vedení a pro řadové zaměstnance),

· předpoklady pro dosažení kariéry,

· míra tolerování neúspěchu,

· identifikace s podnikem a s jeho produkty.

Důležité je, aby etické jednání nebylo spojováno výlučně s jednotlivými pracovníky, ale aby normy, hodnoty a pravidla jednání v sobě zahrnovala etický princip a etická kritéria.

Významnou součástí podnikové etiky je etika řízení, resp. řídící práce, která je součástí profesionální etiky. Vedení podniků si stále více uvědomují, že etické poměry usnadňují řízení a výkonnou práci a etika se i v našich podmínkách začíná rýsovat ve vědomí i v praxi jako významný podnikatelský a řídící potenciál.

Ve všech podnicích (organizacích) soutěží řídící pracovníci o informace, vliv a zdroje. Tato soutěživost by mohla být zdrojem konfliktů, kdyby neexistovala nezbytná kritéria etiky, ovlivňující chování vedoucích pracovníků.

Představa o harmonickém sladění zájmů a úplné dostupnosti informací, jako podkladu pro rozhodování, je iluzorní. Proto dochází k etickým dilematům. Problémy tohoto druhu jsou zvláště významné v pracovních vztazích (včetně rozhodování, zda se připojit ke stávce či ji bojkotovat), mzdovém jednání (kolektivní akce nebo hrozby jim nevyjímaje), v otázkách spolupráce nebo konfliktu uvnitř podniku. Patří sem dodržování nebo porušování závazků. Některé problémy etického rázu mohou narušit výkonnost lidí a efektivnost podniku, jako mimotržní vlivy, promítající se do hospodářských výsledků.

V činnosti vedoucích pracovníků se významně promítá etika do rozhodování, kdy musí volit mezi tím, co z daných variant řešení je správné nebo nesprávné, etické nebo neetické. Etické problémy vznikají zejména tehdy, když dochází ke konfliktu mezi osobní morálkou a hodnotami jednotlivce a hodnotami podniku (organizace) - a také společnosti, v níž žije.

Dalším významným etickým problémem manažerů může být střet zájmů. Ke střetu zájmů dochází obecně z následujících příčin:

· určitý vedoucí pracovník shledá, že může uskutečňovat konkrétní činnost pouze na úkor činnosti druhé,

· při podnikové činnosti uskutečňované konkrétní osobou může dojít ke střetu zájmů vyplývajících z funkce nebo práce se zájmy soukromými.

Důsledky střetu zájmů se projevují především tam, kde mají pracovníci možnost ovlivňovat podnikové rozhodování. Jednotlivé podniky (organizace) zavazují zejména své vedoucí funkcionáře k tomu, aby se vyhýbali nejen jednoznačnému střetu zájmů, ale i jeho zdání.

Mnoho etických problémů je spojeno s informacemi. Sdělení, které znamená předání nebo postoupení určité informace jiným pracovníkům (lidem) může být pravdivé, ale i lživé. Nejčastěji se s informacemi s pochybnou hodnotou setkáváme v reklamě, ale, bohužel, často i při informování podřízených pracovníků či kolegů. Neetické je předat neúplnou informaci bez poukazu na zvláštnosti, neetické je budoucímu zaměstnanci zatajit některé informace o okolnostech jeho práce, zejména o nepříjemných atd.

S etickými problémy se rovněž setkáváme v mezilidských vztazích. Neplnění závazků vůči jiným lidem, povinností, vyvíjení nátlaku na jiné, pomluvy, donášení atd. - existuje celá řada jevů a situací, kdy je jednání lidí, a tedy i vedoucích pracovníků s etikou "na štíru".

K významným prohřeškům proti profesionální etice vedoucího pracovníka patří vyzrazení nebo dokonce obchod s důvěrnými informacemi, korupce, agresivní konkurence.

Etické kodexy

Nejběžnějším způsobem jak institucionalizovat etiku v podniku, je zavedení etických zásad, ztělesněných v etickém kodexu. Dílčí analýzy, které jsem prováděla, ukazují, že s etickými kodexy se v praxi setkáváme poměrně zřídka. Existují však etické kodexy odborných společností a asociací - např. Kodex českého manažera, který zpracovala a publikovala Česká manažerská asociace, Kodex bankovní etiky, Kodex poradenské asociace, Kodex asociace účetních, Kodex reklamy a další. Etické kodexy mají vypracovány všechny bankovní domy, které mají rozhodující podíl na českém trhu. Ve sféře agrobyznysu se s etickými kodexy v podstatě nesetkáváme. Pouze svaz Pro-bio vypracoval, alespoň pro oblast výroby a kvality výrobků, zásady, které lze za etický kodex považovat.

Shrneme-li ve stručnosti obsah zkoumaných etických kodexů, můžeme říci, že v různých proporcích obsahují - v souladu s literárními prameny, následující druhy otázek:

o slušnost a věrnost zákonu,

o bezpečnost a kvalita výrobku (služby),

o konflikty zájmů a jejich řešení,

o uzavírání pracovních smluv,

o bezpečnost a ochrana zdraví při práci a na pracovišti,

o vztahy k dodavatelům,

o vztahy k zákazníkům,

o vztahy k akcionářům a ostatním investorům (uváděné však zřídka),

o vztahy k zaměstnancům,

o vztahy k vládě a místním orgánům,

o vztahy ke konkurenci,

o stanovení cen a zacházení s vnitřními ekonomickými ukazateli,

o placení daní (uváděné velice zřídka),

o úplatky při získávání informací a zakázek,

o ochrana životního prostředí,

o etické otázky dotýkající se managementu,

o dodržování norem a jejich ověřování.

Z toho důvodu, že v podnicích agrobyznysu etické kodexy v podstatě neexistují, zvolila jsem cestu dotazování vedoucích pracovníků. Uskutečnila jsem 47 nestandardizovaných rozhovorů s náhodně vybranými vedoucími pracovníky podniků agrobyznysu, zejména zemědělských družstev. Vedoucí pracovníci sice uznávají důležitost etiky, ale spíše na proklamativní úrovni. Z praktického hlediska převažuje názor, že “etikou se budeme zabývat, až vyřešíme vše podstatné”. Za podstatnou považují otázku přežití podniku, proto se orientují na výrobu, poskytování služeb a prodej, na snahu udržet zaměstnanost a další problémy jsou na okraji jejich zájmu.

Z dříve uvedených okruhů etických otázek akcentují korektní vztahy k pracovníkům, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, důvěrnost při zacházení s informacemi a ochranu životního prostředí. Méně často jsou uváděny dobré vztahy k odběratelům a dodavatelům, popř. ke komunitě zastoupené především orgány samosprávy. K problematice etiky v oblasti plnění povinností vůči státu (daně apod.) se nechtěli vedoucí pracovníci vyjadřovat.

Porušování etických principů podle názoru tohoto souboru vedoucích pracovníků lze spatřovat v oblastech nekalých způsobů v soutěži na trhu, úplatků a korupci, podvádění ve výkazech a evidenci a povýšeném zacházení s pracovníky. Z rozhovorů však vyplynulo, že tyto nešvary se netýkají jich samých, ale “těch ostatních”. “Státu” vyčítají vedoucí pracovníci trpné přihlížení k podrazům, podvodům a krádežím, nedůsledné uplatňování zákonů a pomalou práci soudů. Někteří z vedoucích pracovníků upřímně přiznali, že jsou si vědomi řady svých etických prohřešků, ale chtějí-li obstát v konkurenci, jsou nuceni dělat totéž co jiní.

Závěr

Celkové klima české společnosti - nekomplexnost zákonů, jejich nedůsledné uplatňování, absence právního vědomí, tolerance k přestupkům zákonů, neřešení skandálů a korupčních afér a nízká úroveň morálky - vede i ty, kdož jsou si vědomi etických norem jednání, k jejich porušování. Je však třeba zdůraznit, že se vedení řady podniků snaží alespoň při jednání s pracovníky etické normy dodržovat.

Východisko z neradostné situace spočívá především ve zlepšení klimatu celé společnosti, řešení dosud opomíjených problémů. Veřejná odhalení a publicita neetických přístupů, jež nejsou vymezeny přímo v zákonech, budou účinné jen tehdy, budou-li důsledně postihovány činy, které představují porušení zákonů.

Neméně důležitým krokem je výchova k etickému rozměru každé lidské činnosti, tedy i podnikání. Vzdělávání vedoucích pracovníků by mělo v kterékoliv oblasti zahrnovat i etický rozměr. Důležitý je také etický rozměr výchovy a vzdělávání studentů. Každý studijní program nemusí zahrnovat samostatný předmět etika, důležité je, aby v každém odborném předmětu byly etické otázky zahrnuty. Pouze tak lze docílit situace, kdy bude podnikání v České republice vedeno mottem: “Co není zákonem zakázáno, není podle zákona trestáno, ale může být postihováno v rámci veřejné a osobní morálky”.