EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ V EVROPĚ A VE SVĚTĚ

Dr. Ing. Josef Dlouhý

Swedish University of Agricultural Sciences

Dept. of Ecology and Crop Production Science

Uppsala, Sweden

Ekologické zemědělství se začalo rychle rozvíjet v Evropě až koncem šedesátých let jako kritická reakce na problémy současného konvenčního zemědělství. Kritizované problémy, zpočátku lokální a snadno rozpoznatelné, později hůře identifikovatelné a globální, se týkaly oblastí jako je kvalita produkce, ochrana prostředí, přírodní zdroje, energie, zdraví konzumentů, setrvalost systémů, etc. Ekologické zemědělství bylo chápáno jako jedna z možných alternativ k současnému způsobu hospodaření a požadavek změny (nejen zlepšení) současného zemědělského systému obsahoval i návrhy možných řešení základních problémů.

Ekologické zemědělství se zakládá na řadě principů, které ve své realizaci vyžadují šetrný vztah k přírodě a prostředí, maximální recirkulaci (uzavřené cykly) , omezené používání přírodních zdrojů a důsledkem toho i nepoužívání syntetických hnojiv a pesticidů.

Ekologické zemědělství prodělalo během posledních několika desítek let, co se týče průběhu, bouřlivý a co do objemu dramatický rozvoj. Reakce oponentů na vznik ekologického zemědělství se vyznačovala několika, z počátku převážně emocionálně laděnými, fázemi: zesměšňování - ignorování - agresivní nepřátelství - tiché akceptování - oficiální uznání - rychlý rozvoj. Dnes je ekologické zemědělství v Evropě i v ostatním světě uznávanou, dobře definovanou a legislativně zakotvenou disciplínou s řadou profesur, rozvinutou výukou a výzkumnou činností na většině univerzit a výzkumných ústavů.

Základní principy ekologického zemědělství ovlivnily podstatně i vývoj konvenčního zemědělství. Za inovační přínos se dají například pokládat požadavky na:

· holistické, komplexní a multidisciplinární systémové myšlení

· nový pohled na vztah člověka k přírodě

· rozšířené chápání kvality

· nové chápání ekonomiky

· kontrolu produkce jako záruky pro konzumenty

· ochranu biodiverzity

· etické a morální ohledy

Rozvoj ekologického zemědělství byl v posledním desetiletí rychlý a expanzivní jak co se týče plochy, tak i podílu bioproduktů na trhu. Například v periodě od roku l993 do roku l998 vzrostla plocha ekologicky obhospodařované půdy v Evropské unii více než trojnásobně, z 890 tisíc hektarů na 2,9 milionů hektarů. V některých zemích dosáhl nárůst až 25 % ročně. Průzkumy trhu ukázaly, že celkový podíl bioproduktů na trhu v Evropské unii je dnes v průměru kolem 2,5 %, v některých zemích i 10 až 20 %.

Faktory, které ovlivnily vývoj a rozšíření areálu ekologického zemědělství v jednotlivých zemích, jsou například přímé státní podpory, vyšší ceny za bioprodukty (v oboru se snižující se výnosností), zvýšená poptávka konzumentů po bioproduktech a také informace konzumentů o negativních efektech konvenčního zemědělství na prostředí, zdroje, kvalitu a zdraví.

K dosažení žádoucích změn se v mnoha evropských zemích začínají aktivně používat politické a ekonomické nástroje řízení jako například:

· zvýšení informovanosti konzumentů

· zavedení “polluter pays principle” (kdo znečišťuje, platí)

· daňové transformace (“zelené daně”)

· kompenzace zemědělců za ekologické ohledy

· podpora recirkulace materiálů a co nejuzavřenějších systémů (cyklů)

· podpora výzkumu s cílem ekologizace celé společnosti

Více než 2 % rozlohy zemědělské půdy v Evropské unii jsou obhospodařovány podle zásad ekologického zemědělství. Situace v některých zemích se však markantně liší od průměru. Charakteristické pro tyto země je cílevědomá politická i ekonomická podpora ekologického zemědělství ze strany státu a poptávka po bioproduktech (stále ještě převyšující nabídku) ze strany konzumentů.

Rovněž dobře propracované environmentální programy s dílčím cílem neustále zvyšovat podíl ekologického zemědělství a s hlavním cílem naplnění vize transformace celé země na společnost trvalého charakteru.

Charakteristické také je, že ekologické zemědělství je dnes v popředí zájmu jak v zemích, zaměřených na zemědělskou produkci hlavně na export, tak i v zemích se zemědělstvím převážně jen pro domácí potřebu.

Například v Dánsku, které má zemědělství jako stěžejní produkční odvětví země hlavně pro export, je dnes skoro 200.000 hektarů, což je asi 7% rozlohy orné půdy, obhospodařované ekologicky. Z toho asi 80 % farem chová zvířata, převážně hovězí dobytek.

Kolem 75 % domácností kupuje bioprodukty často nebo občas, asi 8 % volí nákup biopotravin konsekventně. Podíl biopotravin na trhu se odhaduje na 15 - 20 %. Podíl mléka až na 40 %.

Přímou podporou státu je roční příspěvek 850 Dkr na hektar a další příplatek 200 Dkr na hektar během konverze. Zvláštní příplatky se poskytují ve zvlášť citlivých prostředích a také pro farmy bez chovu zvířat. V současné době byla provedena evaluace investic do ekologického zemědělství (zvláště do výzkumu) v rámci environmentálního programu ministerstva životního prostředí a rozhodnuto o zásadním zvýšení podpory na rozvoj ekologického zemědělství. Náklad na konverzi celého dánského zemědělství na ekologické se v této souvislosti odhadoval na 11 - 26 miliard Dkr. Jeden z aspektů rozhodnutí je právě záměr exportu biopotravin.

Ale i například ve Švédsku, kde zemědělství činí jen zanedbatelnou část státního rozpočtu (hlavním předmětem exportu jsou průmyslové výrobky), je dnes asi 360.000 hektarů, to je přes 13 % plochy orné půdy, obhospodařováno ekologicky. Ekologické pěstování zeleniny ve sklenících, zaujímá asi 6 % celkové plochy skleníků. Ekologická produkce vajec odpovídá asi 1 % celkového objemu.

Poptávka po bioproduktech (hlavně hovězím, vepřovém a skopovém mase, vejcích a mléku) je dnes 1,5 - 5 krát větší než nabídka. Deficit je částečně kryt dovozem. Produkce biomléka stoupla silně během posledních let na 3% objemu trhu a stále se zvyšuje. Podíl biopotravin na trhu je v průměru 10%. Víc než 70% konzumentů zná kontrolní značku biopotravin a je ochotna je nakupovat.

Přímou podporou státu je roční příspěvek 900 - 2200 Skr na hektar (to je asi 330 milionů Skr za rok). Mimo to investuje stát kontinuálně do výzkumu (13 milionů Skr ročně) a poradenství (5,5 milionů Skr ročně). V současné době probíhá revize starého a vypracování nového environmentálního programu ministerstva zemědělství pro časovou periodu 2001 - 2006, ve kterém je navržen cíl 20 % rozlohy ekologického zemědělství do roku 2005. Náklad na další zvýšení plochy ekologického zemědělství z 10 na 20 % bude 700 milionů Skr ročně.

Rakousko, Německo, Finsko, Norsko, Holandsko a Švýcarsko jsou další země s podobným trendem rozvoje ekologického zemědělství jako v Dánsku a Švédsku. V poslední době je ekologické zemědělství na rychlém vzestupu také v Itálii a Španělsku. Rovněž v Estonsku, Litvě, Polsku, Maďarsku a České republice se ekologické zemědělství začalo rozvíjet během posledních deseti let.

Cílem Evropské unie bylo zahrnout do roku 2000 nejméně 15 % plochy zemědělské půdy do environmentálních programů. Ekologické zemědělství má zvýšit svůj podíl z dnešních 2% na nejméně 5 až 10 % do roku 2005.

Ekologické zemědělství existuje ve většině dalších zemí světa, především je silně rozvinuto v USA, Kanadě, Austrálii, ale i v mnoha zemích Latinské Ameriky, Afriky a Asie.

Závěrem je možno konstatovat, že ekologické zemědělství je dnes ve většině rozvinutých zemí světa plně akceptováno jako jedna z možných cest k řešení mnoha problémů postindustriální společnosti. Ekologické zemědělství je ale zároveň také jedna z možností řešit problémy v tak zvaných rozvojových zemích, které na drahé vstupy intenzivního industriálního zemědělství jednoduše nemají ekonomické a infrastrukturální předpoklady. V obou případech je cíl i výsledek stejný - ochrana životního prostředí, šetření neobnovitelných přírodních zdrojů, ochrana zdraví populace a splnění podmínek setrvalého rozvoje.