Domácí zelináři mají šanci

Metro 26.5.1999

Domácí zelinári mají šanci

POSTUPNÁ ZMENA JÍDELNÍCKU NAHRÁVÁ PESTITELUM

V souladu s celosvetovými trendy racionální a zdravé výživy se také v CR postupne mení struktura poptávky po potravinách a díky novým kulinárským postupum dochází i na domácí scéne k cástecné zmene jídelnícku, zejména u mladší populace. Charakteristický je v nem napríklad rostoucí podíl zeleniny, at již z tuzemské produkce, nebo z dovozu. To dává na jednu stranu predpoklad k perspektive domácích výrobcu zeleniny, na druhou stranu je ale zrejmé, že klimatické podmínky CR jsou ve srovnání s radou zemí objektivne horší, takže se tuzemští zelinári musí hodne otácet, aby v konkurenci se zahranicím obstáli. Otázka zní, zdali a nakolik je to možné - ostatne v naší zemi již jednou k cástecnému kolapsu zelinárství došlo.

HISTORIE: V ceských zemích se odedávna pestovala zelenina pro vlastní spotrebu na zahradách - na pole se její produkce presunula až po zrušení roboty a vzniku velkých spotrebitelských center koncem minulého století. V sezone pokryla pritom tuzemská výroba plne domácí spotrebu, ale výroba rychlené zeleniny nebyla konkurenceschopná vuci levné zelenine z jihu, zejména z Itálie. Koncem 20. let uzavreli naši nejvetší odberatelé zeleniny, Nemecko a Rakousko, v dusledku vlastních odbytových potíží celními barierami své hranice, což se okamžite promítlo do nárustu pestebních ploch ceské zeleniny. Vzniklá nadprodukce ovšem vedla k cenové a odbytové krizi, které nebyli naši zelinári schopni celit. Neexistovala zde odbytová družstva, nebyly chladicí a mrazicí technologie umožnující zeleninu déle uchovat, nebyl dostatek informací o aktuální situaci na trhu v jednotlivých regionech, takže v dobe nadbytku urcité komodity v urcité lokalite, kde o ni nikdo nemel zájem, nebylo možné výrobky presunout tam, kde byla v téže dobe o tuto zeleninu nouze a byla drahá. Výsledkem byl opetný pokles pestitelských ploch. Obrázek, který je hodne podobný soucasnému stavu.

NADEJE: Oproti predchozím letum se ale zdá, že by mohl být letošní rok pro ceské zelinárství pozitivním kruckem vpred. Pokles pestitelských ploch se u rady komodit zastavil, zemedelcum navíc docela prálo pocasí. Dobre prezimovala ozimá cibule i pórek, uspokojila sklizen redkvicek a raného salátu, prubeh povetrnosti ideálne korespondoval s vývojem raného kvetáku a dalších raných koštálovin. Zelinári také zacínají používat nekteré nové metody - letos se napríklad významne rozšírilo nakrývání porostu netkanou textilií, která urychluje sklizen zhruba o 14 dní - i proto bude letos rada druhu zeleniny z domácí produkce na trhu dríve. Duležitým faktorem je prizpusobení nabídky požadavkum spotrebitele v celém spektru druhu a jednotlivých odrud, které lze v CR produkovat.

HROZBA DOVOZU: Je zcela evidentní, že banány nebo pomerance se v naší zemi pestovat nebudou, ovšem hraje se o to, aby se na tuzemském trhu mohly uplatnit tzv. kompetetivní (srovnatelné) typy zeleniny, které se vyrábejí i jinde. Tady musí domácí pestitelé konkurovat predevším kvalitou, a to v primerené relaci s cenou. Je totiž pravdou, že zelenina z dovozu je obvykle levnejší, ale v tomto smeru je potreba uvedomit si, že zelenina jako zboží rychle podléhající zkáze musí být proto, aby preckala mnohatisícikilometrové transporty, sklizena v zahranicí ješte v dobe, kdy nedozrála. Tím pádem neobsahuje takové množství vitaminu a dalších látek, jako obsahuje zelenina sklízená v optimální dobe. Dalším argumentem pro konzumaci tuzemské produkce je i skutecnost, že naši zelinári používají ve srovnání se zahranicím méne chemických prostredku - dílem proto, že na ne nemají dost penez, ale také proto, že ceské normy upravující maximální povolené množství ruzných reziduí jsou prísnejší než treba evropské. Je tedy otázka, jak výhodné je vlastne kupovat levnejší zboží importované.

SKLENÍKY: Jedním z významných argumentu, kterým se konkrétní producent udrží na trhu, je jeho schopnost nabídnout co nejširší spektrum svých výrobku, pokud možno po dobu celého roku. Toho lze u nekterých druhu zeleniny - napríklad u rajcat - v našich podmínkách dosáhnout pouze pomocí "skleníkového zelinárství". Diskuse nad tím, zda má v CR ve skleníku zeleninu vubec smysl pestovat, je pritom o celkové ploše skleníku. Podle zelináru bychom potrebovali plochu asi 120 až 140 hektaru, v provozu je asi dvacet hektaru - pozitivní je ale poslední vývoj, kdy se nekteré odstavené kapacity, zejména na jižní Morave, opet obnovují. To by mohlo cástecne snížit cenu tohoto typu tuzemské produkce. Objem skleníkové produkce sice není radno prehánet - na druhé strane je ale práve skleník zárukou nejlepší hygienické ochrany, a tedy pro spotrebitele zárukou nejvyšší kvality. Zelenina ze skleníku je ale logicky o neco dražší.

V CEM JSOU REZERVY: Zejména v poskliznové úprave zboží. Doba zelinárských prepravek na pultech obchodu definitivne koncí a na trhu bude mít šanci zejména ten, kdo dokáže spotrebitele nalákat na atraktivní obal, variabilní hmotnost, jinými slovy, kdo dokáže oslovit zákazníkovy oci a modifikovat svou nabídku podle jeho potreb. S tím souvisí i již zmínená celorocní nabídka produktu, a tedy rozšírení typu pestovaných odrud šíreji od stredu sezony k raným jarním odrudám na strane jedné a k pozdním podzimním odrudám na strane druhé. Vyššímu odbytu tuzemské zeleniny by zcela jiste napomohla i funkcní odbytová organizace, která by jejich produkci prodávala pod jednotnou ochrannou známkou v garantované kvalite. To by bylo významné zejména pro spotrebitele, protože cena zeleniny by se mohla snížit vyloucením meziclánku zprostredkovatelu prodeje, kterí jsou zemedelci casto právem nazýváni prekupníky. Zprostredkovatelé jsou totiž casto základním faktorem výsledné ceny na pultech, nebot jim zustává jako zisk velmi významná cást obchodního rozpetí, které u nás ciní i neuveritelných 200 procent.

OPERATIVNÍ TVORBA CEN: To je neco, s cím se u nás spotrebitel zatím témer nepotká. Jde v zásade o postupné snižování ceny i v prubehu jednoho dne v závislosti na cerstvosti zeleniny. Práve díky obrovskému obchodnímu rozpetí je k takovému prístupu prostor i v tuzemském obchodu. Klícové pritom je, kdo na sebe riziko nižší ceny plynoucí z výprodeje prebytu vezme - a tady je treba jednoznacne ríci, že to musí být - v soucasné situaci - ti, kterí zboží do obchodu distribuují. V prípade, že by zelinári vytvorili zminovanou funkcní odbytovou organizaci, muselo by toto riziko logicky prejít na ni. Duležité ale je, aby se takového rizika nebáli ani jedni, ani druzí - výsledkem operativní tvorby cen totiž muže být jen jediné - vyšší poptávka spotrebitele, tedy prostor k vetšímu odbytu produkce a vyšších zdroju príjmu pro domácí výrobce. To je možná základ možné prosperity ceských zelináru.

PETR HAVEL