Diverzifikace vkladů pro pěstitelské systémy u cukrovky

DIVERZIFIKACE VKLADŮ PRO PĚSTITELSKÉ SYSTÉMY U CUKROVKY

Diversification of Deposits for Growing Systems in Sugar Beet

Doc. Ing. Josef PULKRÁBEK, CSc.

Prof. Ing. Josef ŠROLLER, CSc.

Prof. Ing. Vladimír ŠVACHULA, DrSc.

Katedra rostlinné výroby, ČZU v Praze

Cukrovka byla, je a bude intenzivní plodinou, ačkoliv v současnosti tato skutečnost vede v ČR k paradoxu - čím více sklidíme z hektaru, tím více klesnou plochy řepy. Ex-tenzívní pěstování nepřipadá v úvahu pro řadu příčin, notoricky známých. Stupeň inten-zity v současnosti i blízké budoucnosti závisí především na skutečných nákladech na jednotku produktu, které se odvíjí od nákladů a výnosu na hektar.

V posledních měsících cena cukru na světových burzách výrazně poklesla. Za deset měsíců poklesla rámcově až o 100 USD za tunu, což představuje jeden z nejvýraznějších poklesů v posledním období. Obdobně nízké ceny dosahoval bílý cukr v prosinci roku 1992. Tento pokles byl ale jen krátkodobý. V polovině listopadu se světová cena bílého cukru pohybovala kolem 220 USD za tunu bílého cukru a kolem 183 USD za tunu suro-vého cukru. Prozatím se nezdá, že by se neuspokojivá situace v blízké budoucnosti změ-nila.

Neřízený trh s cukrovkou a cukrem v České republice vede k nestabilitě produkce a odbytu. Loňské ztráty pěstitelů cukrovky a výrobců cukru dosáhly dvou miliard korun. V letošním roce lze očekávat ještě větší propad. Loňskou nadprodukci se nepodařilo ex-portovat. Ani výrazné omezení ploch cukrovky nestačí na zajištění rovnováhy. MZe ČR ve spolupráci se zainteresovanými subjekty zpracovalo návrh jak v optimálních podmín-kách zajistit obdělávání půdy pěstováním řepy. Zpracovaný návrh obsahuje čtyři varian-ty, od tragické přes defenzívní k dynamické a futuristické. Každá z variant vychází z konkrétního podílu státu na zabezpečení odvětví cukrovka - cukr. Podle současného vývoje lze předpokládat, že se spíše uplatní ta, kterou nikdo nepředpokládal - totální likvidace odvětví.

Mezi cukrovarníky a pěstiteli cukrovky je v letošním roce situace velmi nepříznivá. Obecná shoda pěstitelů i cukrovarníků je v tom, že do doby definitivního stanovení kvó-ty by měla Česká republika produkovat cukr pro tuzemskou spotřebu (cca 400 - 450 tis. tun) a rámcově 100 tun cukru ročně exportovat za světové ceny. Cílem je vytvořit příz-nivé předpoklady pro jednání o kvótě perspektivně stanovené Evropskou unií ČR. K realizaci tohoto úkolu je ale nezbytné zajistit přijatelnou cenu cukru na tuzemském trhu, která by umožňovala částečně dotovat export (rámcově kolem 16 Kč za 1 kg). Aby mohl pěstitel investovat zejména do modernizace pěstování a sklizně, musí se cena cuk-rovky zvýšit při současné ceně vstupů na 1000 Kč za tunu. K naplnění těchto cílů ale nejsou v legislativě vytvořeny odpovídající podmínky. Již takto nepříznivou situaci v odbytu cukru ještě komplikuje dovoz cukru i cukru ve výrobcích přes Slovensko a do-voz levnější izoglukózy (cukerní sirob vyrobený z kukuřice) ze Slovenska. Výrobu toho-to náhradního sladidla zahájil na sklonku minulého roku nový závod Amylum v Bolerázi s plánovanou roční produkcí 110 tis. tun v hodnotě cukru. I na toto sladidlo je třeba upravit podmínky dovozu v rámci celní unie. Uvažuje se o limitu 5 - 7 tis. tun.

Nepříznivou situací v komoditě cukrovka - cukr se zabývala i AK ČR. Považuje za základ stabilizace pěstování cukrovky plochu 80 tis. hektarů s tím, že přebytek cukru se bude pravidelně vyvážet. Stěžejním a nezbytným opatřením k udržení této plochy je podle AK zabezpečení základní celní ochrany vůči Slovensku, zemím CEFTA a EU. Komora proto žádá o přijetí nezbytných opatření k narovnání celní ochrany. Dále žádá obchodní organizace, aby nespoléhaly na dočasnou možnost získat levnou surovinu do-vozem ze zahraničí a odmítly veškeré nabídky na dovoz cukru. Obrací se i na spotřebite-le, aby preferovali českou produkci. Kromě řady dalších přijatých bodů (celkem 12) ko-mora žádá MZe ČR o zavedení systémů organizace trhu s cukrem obdobně s pravidly Evropské unie.

Současné podmínky na úpravu platných podepsaných kupních smluv jsou pro pěsti-tele cukrovky velmi nevýhodné - pro mnohé zcela nepřijatelné. Pěstitelé cukrovky mají dělat bankéře pro cukrovarnický průmysl, čekat na část peněz až do roku 2000.

Rozsah pěstování cukrovky v příštím roce je silně závislý na pomoci státu při odby-tu cukru z předcházejících dvou let. Pro mnohé pěstitele je zarážející, jak často se hovoří o přípravě ČR na vstup do EU, přizpůsobování se jejím pravidlům. Ve skutečnosti ale u cukrovky a cukru známá a jasná pravidla platná v EU pro tuto komoditu u nás nena-cházejí uplatnění. Je s podivem, že německým farmářům k zajištění rentability produkce stačí výnos bulev kolem 35 - 38 tun .ha-1 a našemu pěstiteli to nezajistí ani výnos přes 50 tun (návrhy cukrovarů pro úpravu dodatků v letošním roce).

Komise EU schválila návrhy ceny zemědělských výrobků regulované podle zásad společné zemědělské politiky. Základní cena cukrovky pro tržní rok 1998/99 byla stano-vena ve výši 47,67 ECU/t (1619,9 Kč/t) a intervenční cena bílého cukru v hodnotě 631,9 ECU /t (21473,86 Kč/t). Stejné ceny platily i v roce 1997/98.

Polská vláda schválila zvýšenou minimální prodejní cenu cukru na domácím trhu pro období 1998/99 v hodnotě 1,65 zlotých/kg (14,87 Kč/kg) oproti ceně 1,50 zlotých za l kg (13,52Kč/kg) v roce předcházejícím. Vláda navíc snížila kvótu na dovoz subvenco-vaného cukru ze 109 100 t v roce 1999 na 104 400 pro rok 2000. Navíc byla snížena vý-robní kvóta polského cukru pro období 1999/2000 na 1,63 mil. t z 1,65 mil. t v tržním období 1998/99.

Obdobná je situace i na Slovensku kde je stanovena minimální cena za 1 kg cukru.

Jednání o výši cukerní kvóty pro ČR budou velmi náročná. Že jde o záležitost pře-devším politickou vyplývá z údajů uváděných v tabulce 1. Ukazuje výši kvóty jednotli-vých států EU v přepočtu na obyvatele, plochu zemědělské půdy, plochu pěstování cuk-rovky. Kvóty přiznané jednotlivým zemím nejsou z dnešního pohledu stanoveny spra-vedlivě. Vycházejí z historie a tradice a ne z matematických propočtů. Doufáme, že i při definování kvóty pro ČR se přihlédne k tradici.

Produkce cukrovky – pěstitelská strategie pro budoucnost

Je obtížné předvídat budoucnost pro takovou plodinu, jakou je cukrovka, neboť je výrazně ovlivňována změnami ve společné agrární politice a světovém obchodu (Miflin, 1997). Nicméně je důležité znát rozsah strategií, jež mohou reagovat na možné změny.

Půda a živiny

Výnosová odpověď cukrovky na živiny je známá. Na jednotlivých polích je problé-mem znát stav živin konkrétního stanoviště a z toho odvodit jak jej zásobovat. V minu-losti byla záležitost hnojení zdůrazněna při předávkování, nicméně mnoho bylo dosaže-no optimalizací hladiny vkládaných živin. Další zdokonalení jsou nyní možná při využití nových počítačových technologií pro poskytnutí informace o variabilitě polí, spíše než správná úvaha o povaze celého pole. Technologie typu GPS (globální poziční systém) mohou být užity k sestavení výnosových map, k indikaci variabilního produkčního po-tenciálu pozemků. Při spojení této informace se stroji, s kapacitou aplikovat vklady při různé hladině na různých částech polí, by mohla tato technologie využívat výnosový po-tenciál pozemků a o něco později by mohla též poskytnout ekonomický užitek a profit ve prospěch životního prostředí.

Na neštěstí tato technologie není bez problémů. Např. u cukrovky, která má 1 až 4 nebo pětiletou frekvenci v rotaci osevního postupu je otázkou, která předplodina by mě-la být výnosově mapována. Pokusy stanice Broom´s Barn ukázaly, že zatímco výnos cukrovky má těsnou korelaci s výnosem předešlé řepné plodiny, je chudě korelován s výnosy předplodin jako je oves nebo pšenice. To může záviset na rozdílných požadav-cích na živiny, ale celopozemkový výzkum naznačuje, že problém je asociován s dife-rencemi v dostupnosti vody a s dobou nároku různých plodin. Mapy dostupné vodní ka-pacity půdy by mohly přinést klíč.

Hubení plevelů

Na technologie GPS úzce navazuje hubení plevelů. Cukrovka je citlivá v konkurenci s pleveli od raných stádií růstu plodiny a to může rozhodovat o velkých výnosových ztrátách, jestliže plevele nejsou adekvátně hubeny. S ohledem na použití herbicidů, vel-ké kroky byly učiněny vyvinutím aplikačních strategií s velmi nízkými vstupy chemiká-lií. Zčásti to bylo způsobeno nástupem nových chemikálií, které mohly být aplikovány v mnohem nižších dávkách a zčásti rafinovanějšími regulačními strategiemi. Dále však je možnost budoucího pokroku v poznání distribuce a dynamiky plevelné populace v polích při použití GPS (Global position system) ve shodě se soupeřením v použití her-bicidů. V případech, kdy jsou používány velmi pečlivá opatření k rozpoznání, kde v plo-dině plevele jsou, může být vstup herbicidů redukován velmi významně. Nejvýznamněj-ším průlomem v hubení plevelů v posledních letech je možnost použití geneticky modi-fikovaných odrůd cukrovky, které jsou rezistentní vůči širokému spektru herbicidů glyphoshate a glufosinate („herbicidně tolerantní odrůdy“). Další užitek těchto geneticky modifikovaných rostlin je v tom, že spektrum farmářům dostupných herbicidů je dnes širší než dříve. Nicméně je ještě třeba navrhnout a realizovat strategii hubení plevelů pro danou plodinu podle výskytu plevelů, dostupných herbicidů, jejich vhodnosti a poměru ceny a účinnosti. Budou období, kdy vůči herbicidům geneticky modifikované rostliny budou prezentovat výhodu a kdy nebudou. Celkové zatížení herbicidy a jejich vliv na životní prostředí se mohou měnit, což se dotkne výsledku strategie. Problémy úniku re-zistentních genů do plevelné řepy nebudou existovat a zčásti mohou být předpovězeny ze znalosti a zkušeností o vztahu mezi kulturní a plevelnou řepou. Použití jiných plodin mezi řádky cukrovky k redukci větrné eroze nebo k vábení užitečného hmyzu přichází jako další eventualita při použití těchto herbicidně tolerantních odrůd. Větší překážkou v použití této technologie může být postoj veřejnosti k introdukci takovýchto genů do potravinářských plodin.

Ochrana proti škůdcům a chorobám

Hubení hmyzu se stalo významné zvl. při hubení mšic, jež jsou aktivní jako vektoři virů. Rychlé rozšiřování moření osiva přípravkem Gaucho a jeho dlouhodobého vlivu na mšice pozměnilo pohled praxe na mšice. Znalost o distribuci infekce pomáhá cílit jeho použití a většina pěstitelů hledající tuto volbu dělá to jako pojistku. Vzrůst specifičnosti insekticidů produkoval environmentální prospěch pro necílený hmyz. Bude též pokračo-vat bitva s rezistencí hmyzu. Vždy jsou variety broskvoňových mšic Mysus persicae, které jsou rezistentní ke všem registrovaným aficidním postřikům a je záležitostí času, než nové přípravky na osiva utrpí stejný osud.

Houbová onemocnění listů nejsou velkým problémem v Evropě severní, ale týkají se více jihu. Nejvýznamnější jsou Cercospora, způsobující těžké ztráty středozemním ze-mím, kde je rozvíjí příznivé klima. Jsou zaváděna integrální ochranná opatření včetně schémat předpovědí výskytu epidemií a použití rezistentních odrůd a alternativních fun-gicidů s různým typem účinku. Samozřejmě pokud se dramaticky změní podnebí Evro-py, bude mít tento problém širší aplikovatelnost v Evropě.

Nematodi zvláště s cystami jsou obtížně hubitelní, nejinak než rozšířením rotace. Karbamátové nematocidy, jež jsou nyní k dispozici, jsou velmi toxické, nepřejí životní-mu prostředí a dávají jinak pouze částečnou ochranu. Při absenci nových bezpečných chemikálií nabízejí nejlepší alternativy metody biologické ochrany a genetického inže-nýrství. Biologická ochrana pro cukrovku, která používá záchytné rostliny v osevním postupu k redukci živých cyst, je jen dílčím krokem v řešení. Více slibující je nástup no-vých odrůd získaným s využitím genetických modifikací, prostřednictvím genů rezisten-ce k cystám řepných nematod. Geny nematodní rezistence jsou nyní identifikovány a ty nabízejí nejlepší naději ochrany v budoucnosti - pomocí technologie GMO (geneticky modifikované organismy) inkorporovat je do rostlin cukrovky.

Zamyšlení nad systémem pěstování cukrovky

Výchozí bod v technologii pěstování cukrovky představuje osevní postup. Z něho se odvíjí nejen celý systém hnojení, ochrany, ale především zpracování půdy, což navzájem úzce souvisí. Z tohoto hlediska můžeme rozdělit systémy pěstování cukrovky na:

· pěstování v tradičním (klasickém) osevním postupu se zařazením jetelovin (víceletých pícnin), s chovem skotu či prasat, hnojením cukrovky chlévským hnojem nebo kejdou na slámu. Podíl cukrovky v takovém systému většinou nepřesahuje 10 až 15% na orné půdě.

· pěstování v soustavě „bez živočišné výroby“ v podnicích úzce zaměřených na tržní plodiny, s jednoduchými osevními sledy, kde podíl řepy dosahuje až 33%.

· třetí vychází z předcházejícího – soustava bez živočišné výroby s širší strukturou rost-linné výroby postavené na více tržních plodinách a delším osevním postupu. Koncent-race cukrovky je podstatně nižší, dosahuje 10 až 15 %.

Tyto systémy a jejich varianty mají přednosti i nevýhody. Tradiční osevní postup je vyvážený - rovněž více ekologický, umožňuje řazení cukrovky po vhodných předplodi-nách, na nejlepší pozemky. Ochrana proti patogenům může být více vyvážená s ohledem na širokou škálu pěstovaných plodin. K výhodám patří i lepší rozložení prací v rostlinné výrobě, větší stabilita ekonomiky. K nevýhodám lze počítat především vyšší zatížení investicemi - širokou škálou strojů i budov.

Soustava hospodaření „bez živočišné výroby“ s vysokou koncentrací cukrovky zna-mená vysoké zatížení orné půdy cukrovkou a zrninami (obilninami). Výhodou je vysoká specializace, menší fixní náklady. Nutným předpokladem je komplexní ochrana proti patogenům, zařazení meziplodin s fytosanitárním účinkem (brukvovité - odrůdy rezis-tentní háďátku), důsledná ochrana proti plevelům, zelené hnojení v meziobdobích včetně intenzívního hnojení a zapravení všech vedlejších produktů do půdy. Problémy v bu-doucnu může působit výskyt rizomanie, která již byla v lokalitách ČR zjištěna. Při jejím větším plošném rozšíření ukazují zkušenosti ze Slovenska nutnost pěstování tolerantních odrůd (rezistentní jsou předmětem šlechtění) včetně snížení podílu cukrovky v osevním postupu.

Současné varianty pěstování cukrovky vychází z uvedených základů, u jednotlivých pěstitelů jsou různě modifikovány, jak podle zaměření podniku, tak podle jeho technic-kého vybavení a zkušeností. Pravděpodobně, s poklesem ploch pěstování cukrovky se nenaplní představa většího počtu podniků s vysokou koncentrací cukrovky v blízkosti cukrovaru. Nebo jejich zastoupení se bude zvyšovat velmi pomalu (koncentrace kvót - jejich nakupování) od vzdálených pěstitelů).

Náměty k technologie pěstování

Způsob podzimní přípravy půdy závisí především na použité technice a organickém hnojení. Tradiční systém „tří oreb“ s použitím klasických jednostranných pluhů - podmítka, střední orba se zaorávkou hnoje, hluboká orba s urovnáním povrchu, umožňu-je využívat starší levnější techniku Je ale náročný na počet zásahů, PHM. Na jaře větši-nou vyžaduje 2-3 zásahy v předseťové přípravě. V případě přísušku na jaře může dojít k poklesu polní vzcházivosti. V současné době se většinou pro vysokou ekonomickou ná-ročnost neuplatňuje.

Zkrácená příprava - podmítka, hnojení hnojem, orba otočným pluhem, umožňuje připravit půdu na jaře 1-2 zásahy (max. vláčení a kombinátor). Jednotlivé zásahy musí být provedeny při optimální zralosti (vlhkosti) půdy. Šetří pohonné hmoty, půdní stav - snižuje počet pojezdů. Tato technika je ovšem drahá, je nutné ji maximálně využívat. Její hlavní předností nejsou nižší náklady na hektar, ale předpoklad či určitá záruka vyš-šího výnosu.

Technologie „bez chlévského hnoje“ - podmítka diskovým nářadím nebo kombi-novaným kypřičem urovnávajícím povrch, zelené hnojení a orba otočným pluhem umožňuje v nejlepším případě jarní přípravu 1 - 2 zásahy kombinátoru.

Při volbě konkrétní technologie v zemědělském podniku musíme mít na zřeteli řadu hledisek:

· zvážit strukturu rostlinné a živočišné výroby,

· zabezpečení příslušnou technikou v návaznosti jednotlivých operací,

· finanční prostředky na agrotechnická opatření vyjádřené náklady na hektar i na tunu bulev při současném a předpokládaném výnosu a jakosti,

· následný vliv na další plodiny v rámci osevního postupu včetně nutnosti integrované ochrany.

Nákladovost jednotlivých technologických postupů se liší. Podle dostupných údajů však nejsou rozdíly v nákladech na techniku takové, jaké bychom očekávali. Komberec (1998) udává odpisy mechanizačních prostředků prakticky stejné (2670 Kč) při nižší i vyšší intenzitě pěstování. Naproti tomu Chochola (1996) zdůrazňuje podstatné rozdíly mezi použitím starší a nové techniky v přípravě půdy jak v nákladech tak v produkci v rozmezí 5-7 tun bulev z hektaru. Tuto skutečnost můžeme přičítat jednak velmi rozdílným kombinacím využití „staré“ a „nové“ techniky v podnicích, jednak i možným rozdílům v odpisech jednotlivých strojů při jejich diferencovaném využití.

Rozdíly v nákladech na osivo představují především moření osiva přípravky typu Gaucho, což využívají dobří pěstitelé. Z biologického hlediska jsou rozdíly spíše mezi odrůdami. V extremních ročnících (např. i 1998) často výsledky v praxi odporují víceletým průměrům (vyšší digesce N a V odrůd oproti C typům). V le-tošním roce výrazně poklesla plocha pěstování cukrovky. Pěstitelům bylo nabízeno vysoce kvalitní osivo 64 odrůd od deseti semenářských firem. Nejpěstovanější od-růdou bylo Domino s 12,43 % podílem. Dále Fox (7,39 %), Kristal (6,64 %) Mari-on (5,79 %) a další. Založení porostů byla věnována mimořádná pozornost. Více než 90 % porostů bylo zakládáno výsevem na konečnou vzdálenost. Bylo prodáno 107 414 výsevních jednotek osiva cukrovky, což v přepočtu představuje výsev 1,26 VJ na ha s průměrnou vzdáleností výsevu 17,6 cm při 45 cm meziřádkové vzdálenosti.

Za důležitý intenzifikační prvek pokládáme výživu a hnojení a ochranu proti patogenům. Cukrovka odčerpává značné množství živin a pro udržení výnosů je nezbytné stabilizovat půdní úrodnost v rámci celého osevního postupu. Většina našich i zahraničních autorů se shoduje v údajích o čerpání cca 240 kg N z hektaru při výnosu bulev okolo 60 tun. Podle našich výsledků i zjištění Chocholy (1995) pěstitelé s výnosy 48 a více t.ha-1 dodávají v průmyslových hnojivech 130 - 150 kg N.ha-1 spolu s odpovídající dávkou P a K hnojiv. Podobné srovnání poskytují i údaje Komberce (1998), kdy rozpětí dávek průmyslových hnojiv vyjádřené v Kč na hektar 5000 - 7000 Kč se projevilo v průměrných výnosech 34 - 48 tun. O nut-nosti hnojit na podkladě rozboru přístupných živin není třeba diskutovat.

Pesticidy tvoří důležitou a nezbytnou složku technologického postupu pěstová-ní cukrovky. Představují v průměru 16-18% přímých nákladů. Skutečné rozdíly mezi pěstiteli jsou větší.

Rozdíly mezi „starší“ technologií, většinou s nižší intenzitou pěstování a tech-nologií „novou“ nepřesahují podle našich výsledků (1995) 2-3 tis. Kč.ha-1 , což po-tvrzuje i Komberec (1998). Jisté rozdíly v přímých nákladech představuje hnojení statkovými hnojivy (hnůj - zelené hnojení) a především dávky živin v průmyslo-vých hnojivech spolu s pesticidy. Účelně vynaložené vklady s výší výnosu jsou rozhodující pro udržení nižších nákladů na tunu bulev v intenzívních postupech pěstování. Závěrem je nutno zdůraznit, že cesta k lepší ekonomice pěstování cuk-rovky nevede přes další úsporu nákladů, ale zvyšování výnosu bulev a cukru. Jedi-ně intenzivní pěstitelské technologie s vysokým výnosem mohou zajistit rentabilitu pěstování.

Cukrovka patří k plodinám, které na rozhraní 18. - 19. století podstatně ovlivnily produktivitu zemědělské soustavy (zavedení jetelovin a okopanin do osevního postupu). Význam okopanin nespočívá pouze ve výši produkce, ale i následném vlivu na půdní úrodnost. Nelze zanedbat ani možnosti využití cukru v organické chemii, které jsou v dlouhodobé perspektivě značné.

Souhrn

Cukrovka byla, je a bude intenzivní plodinou. Současnou nepříznivou situaci v jejím pěstování je třeba brát jako do-časnou. Cesta k lepší ekonomice pěsto-vání cukrovky nevede přes další úsporu nákladů ale zvyšování výnosu bulev a cukru. Jedině intenzivní pěstitelské technologie s vysokým výnosem mohou zajistit rentabilitu pěstování.

Tab. 1. Zamyšlení nad výrobními kvótami bílého cukru členských států EU a ČR

ČR 1 .... kvóta vypočítána z průměrné spotřeby cukru na obyvatele v EU vypočítaná z kvóty A

ČR 2 .... kvóta vypočítána z průměrné domácí spotřeby za referenční období (z podkladů MZe ČR)

ČR 3 .... kvóta vypočítána z počtu obyvatel x průměrná spotřeba v ČR (39,5 kg na osobu)

* Kvóta A - cukr a cukrovka za garantovanou cenu

** Kvóta B - cukr a cukrovka za sníženou garantovanou cenu

Kvóta C - cukr se musí exportovat za cenu na světovém trhu