Chovatelé: BSE ve stádu bychom nepřežili

Kdyby pohroma jménem nemoc šílených krav nezasáhla družstvo Dušejov, ale některou z nemnoha českých rodinných farem, byly by novinové stránky a televizní zpravodajství plné emotivních reakcí soukromých chovatelů. Do českých kravínů se totiž začíná vracet vztah chovatele ke zvířeti, který socialistické zemědělství téměř vymýtilo. Například pro bavorské sedláky bylo potvrzení nákazy BSE přednedávnem těžkou ranou. Mnozí z nich patří k rodinám, které se chovem dobytka živí už po několik generací a těžko si dokážou představit, že by najednou měli dělat něco jiného. Televize zejména v listopadu a prosinci loňského roku ukazovala muže a ženy, kteří se slzami v očích sledovali cestu na smrt zvířat, o něž se po dlouhé měsíce starali. Nejinak by to mu zřejmě bylo i u nás. "Že by moje krávy šly na porážku jako v Dušejově? To bych snad nemohl po psychické stránce ani přežít," říká ekozemědělec Zdeněk Polanský, který má již deset let svou farmu ve Stráži nad Nežárkou. Každá z jeho deseti krav má své jméno a každá má podle něho veškerou představitelnou péči. "Vždyť my narozeným býčkům, kteří musí na jatka, raději ani nedáváme jména, protože bychom se pak s nimi nemohli ani rozloučit," dodává muž, který se svou rodinou zemědělské pozemky po předcích získal zpět v restituci. "Museli by nejdřív porazit mne," odpovídá podobně farmářka Jiřina Barešová na otázku, jak by přijala zprávu o infikování svých krav chorobou BSE. Její reakce podle psychologa Karla Humhala je přirozená. "Musíme si uvědomit, že se zvířaty doslova žijí. Zpráva o BSE a porážkách krav je musí znejistit a mohou ztratit chuť k další práci," míní Humhal. Čeští malochovatelé skotu však u nás patří k menšině, většina krav stále vyrůstá ve velkokapacitních kravínech. Dobytče se tak často považuje za jakýsi výrobek, namísto jména má jen neosobní číslo. "Z celkového počtu míst, kde se chová skot, je v České republice jenom patnáct až dvacet procent farem rodinného typu. Zřejmé je, že tisíce předválečných sedláků, kteří doma chovali jenom tři krávy, se už nikdy nevrátí," říká vedoucí katedry chovu skotu České zemědělské univerzity v Praze František Louda. "Nemůžu ale říct, že by se ve velkých družstvech starali o zvířata hůře než soukromí chovatelé. Mnohá zemědělská družstva dnes individuální přístup nahrazují komfortem. Viděl jsem kravíny, kde to vypadalo jako v interhotelu," upozorňuje Louda. Přesto by však zaměstnanci družstev nikdy nebojovali za záchranu zdravých kusů tak jako soukromí chovatelé v Německu. Kvůli pochybnostem o nutnosti vybíjení celých stád vyšli němečtí farmáři dokonce do ulic s transparenty. Velký protest se kupříkladu odehrál počátkem ledna v bavorském Pilsachu, kde demonstrovalo na patnáct set německých chovatelů, kteří házeli i sněhové koule a petardy. Zcela ojedinělou metodu protestu proti likvidaci stád skotu zvolil koncem ledna neznámý sedlák v Darmstadtu. Telátko Max ponechal v telefonní budce uzavřené řetězem a zámkem. Chodci je časně ráno našli s dopisem, v němž stálo: "Pomozte mi, prosím. Jmenuji se Max a utekl jsem z domova, protože můj život je bezcenný. Neodevzdávejte mě prosím do vládních rukou, jinak bych byl ztracen."