Chov muflonů v LZ Židlochovice

MVDr. Pavel Forejtek, CSc.

Ve středu dne 8. 3. 2000 v již tradičním čase od 1730 h. se konala další z přednášek pořádaných studentským mysliveckým spolkem při ČZU v Praze. Tentokrát na půdu Lesnické fakulty ČZU zavítal MVDr. Pavel Forejtek, CSc. z LZ Židlochovice - světově uznávaný odborník na chov mufloní zvěře, aby všechny zájemce uvedl do problematiky oborního chovu tohoto druhu zvěře.

Na úvod MVDr. Forejtek stručně představil LZ Židlochovice, patřící pod LČR, který je známý jednak chovem drobné zvěře zejména bažanta, ze spárkaté zvěře především daňka skvrnitého a v posledních 15-ti letech také chovem mufloní zvěře. Chov této zvěře navazuje na chov z oblasti Zaječiny a v současné době patří ke světové špičce, což dokazuje odlov patnácti muflonů ohodnocených 240 C.I.C. body a více za posledních deset let.

Nejprve několik slov k původu muflona evropského. Muflon pravděpodobně nepochází přímo ze Sardinie a Korsiky, neboť byl na tyto ostrovy importován ze Severní Afriky. Až teprve z těchto ostrovů byl dovezen do Střední Evropy (Vídeň, Německo, Slovensko, Čechy - Hluboká). V těchto lokalitách převládaly smíšené lesy, tj. ideální podmínky pro tuto zvěř.

Dnes je muflon rozšířen do mnohdy nevhodných lokalit typu smrkových monokultur, kde je potravní nabídka velmi omezená, a proto si ji zpestřuje na smrkových porostech. Chovatelské úspěchy v LZ Židlochovice, nacházejícího se v rovinaté oblasti Jižní Moravy v ekosystému lužního lesa, vyvrací domněnku, že mufloní zvěř potřebuje nutně ke svému životu tvrdý, skalnatý podklad a kopcovitý terén. Výběr nevhodného stanoviště pro chov této zvěře spolu s nevhodným přikrmováním, nadměrnou koncentrací jedinců na jednotku plochy a člověkem jako rušivým faktorem, působí stresově, což se negativně odráží na zdravotním stavu a konstituci zvěře. Za těchto podmínek zákonitě nelze dosahovat uspokojivých chovatelských úspěchů.

Nyní k jednotlivým chovatelským činnostem v tomto chovu. Přikrmování je zajištěno převážně statkovými krmivy, kdy je zvěři podávána pestrá krmná dávka s ohledem na sezónní aktivitu zažívacího traktu s důrazem na pozvolné střídání krmiv. Rychlá změna složení krmné dávky naopak způsobuje zažívací potíže.

V otázce zdravotního stavu MVDr. Forejtek zdůraznil, že v oborách LZ Židlochovice navzdory měkkému podkladu téměř nedochází k výskytu přerůstání spárků. Tato problematika byla podrobněji sledována a došlo se k závěru, že problém přerůstání spárků je dán spíše genetickými dispozicemi daného jedince. Rovněž s výskytem různých parazitů nejsou v Židlochovicích problémy, pouze v oboře Klentnice, která byla v minulosti značně přezvěřena. Důraz je kladen zejména na prevenci, včetně pravidelné roční dehelmintace.

Selekce v chovu zvěře je prováděna u 1 - 3 leté samčí zvěře jedenkrát do roka, a to odchytem. Odchycená zvěř je označena barevnými ušními známkami. Podprůměrní a průměrní jedinci jsou přesunuti do satelitního chovu, kde jsou odloveni (většinou jde o zlaté trofeje). Špičkoví jedinci zůstávají v oboře Termanec. Selekčním kritériem u samčí zvěře je délka toulců s důrazem na charakter vinutí toulců (požadováno široké založení). Často se stává, že jedinci s širokým založením toulců nemívají nejsilnější základ (první obvody) a naopak. Ovšem právě toto široké založení je považováno za základ rekordních trofejí (oproti založení "na pařezu", tj. unikátní první obvody, které často vedou k vrůstavosti toulců). Doplňkovým selekčním kriteriem je barva toulců, která se posuzuje v první třetině toulců a žádoucím odstínem je tmavě hnědá, nikoliv světlejší.

Několik slov bylo věnováno také stresovým faktorům při transportu zvěře, kdy se růst toulců zastavuje. Proto se doporučuje pro jakýkoliv transport používat již roční zvěř, která je adaptabilnější.

Závěr přednášky byl věnován hodnocení trofejí. Zde MVDr. Forejtek poukázal pouze na určité nejasnosti v měření tzv. C indexu, který se měří na špičkách toulců (na kulisách). Pokud je toulec odlomen, měla by se tato hodnota měřit od středu v místě odlomení.

Po této vyčerpávající přednášce následovala diskuse, kde byla zmíněna situace v oblasti Zaječiny ohledně nakažlivého kulhání mufloní zvěře. Padl zde také dotaz na techniku krmení zvěře v oborních chovech a na odlišnosti v přikrmování zvěře ve volných honitbách. Bylo jednoznačně odsouzeno tzv. víkendové přikrmování zvěře, kdy je jadrné krmivo podáváno jednak v nevhodnou dobu (konec prosince - únor) a nevhodným způsobem (ke krmivu se dostanou pouze nejsilnější kusy na úkor ostatních). Bylo doporučeno celoroční přikrmování s ohledem na stabilizaci mikroflóry a mikrofauny předžaludků. Přednášející rovněž upozornil na nutnost průběžného zakládání objemného krmiva do krmelce. Při jednorázovém založení sena o něj zvěř zpravidla již po měsíci nejeví zájem (zvlhnutí, rozvoj plísní aj.)

Závěrem nezbývá než MVDr. Forejtkovi poděkovat za zajímavou a perfektně připravenou přednášku a těšit se na další setkání.