Český statek v rukou správného českého sedláka

Přátelé sedláci, musím vám všem napsat svůj zážitek ze sobotní návštěvy 31. května na statku pana Hájka, vlastně na statku Hájkovy rodiny. To, co jsem tam viděl a slyšel, to je právě to, co dělá opravdového českého sedláka tím výjimečným člověkem.

Těžké, přetěžké začátky záhy po revoluci, kdy opravář zemědělských strojů a vlastně profesionální traktorista – oráč se rozhodne, že si vezme nazpátek svůj rodinný statek a začne soukromě hospodařit. Hospodařit na svém a za své. Vím, jaké je to těžké a vím také, že bez podpory manželky a vůbec celé rodiny by to ani nešlo. Pan Hájek měl to štěstí, že tuto podporu měl, a to i od prarodičů, kteří mu podle jeho slov pomáhali. Ten těžký a složitý přechod jsme si ale asi zažili všichni, co jsme začínali soukromě hospodařit hned po revoluci. Každý z nás se vydal jiným směrem, každý z nás se začal zabývat jinou výrobou, či jinou produkcí. To je naprosto správné a to je právě ta svoboda podnikání, že nás nikdo nenutil dělat něco, co by se nám nelíbilo. A je to právě ta svoboda, na kterou jsme všichni čekali a které jsme se díky Pánu Bohu dočkali. Proč jsem se ale rozhodl napsat těchto pár vět? Přátelé, na tom statku - té farmě na mě totiž dýchal z každého koutku duch opravdového českého statku, který je v rukou správného českého sedláka.

Všechno, co jsme si mohli prohlédnout a co nám velice ochotný pan majitel Hájek ukázal, vybudoval vlastníma rukama. Tudíž žádná privatizace mnohdy pompézního seníku, čtyřřadého kravína, či jiných objektů, které opustilo bývalé družstvo a bývalé vedení si ještě chtělo „hrábnout“ a tak se to snažilo na poslední chvíli ještě nějak zpeněžit. Na statku pana Hájka je všechno vybudované svépomocí na zelené louce. No, na zelené louce - když jsem slyšel, jak nejdříve musel zlikvidovat „strojovou kopřivnici“, vrakoviště aut a skládku všeho, co bývalí uživatelé nepotřebovali, tak ta louka zase tak moc zelená nebyla.

Dnes tam stojí volná stáj na výkrm býků, odchov jalovic i porodnice. Také přístřešek na uskladnění strojů, kde se v bramborářské sezoně postaví třídící linka na přebírání brambor, i přístřešek na uskladnění steliva a sena a další příležitostné stavby. Vše, jak jsem již řekl, bylo vybudováno nově, ale tak, že to naprosto zapadá do okolní krajiny. Vše je opláštěno dřevem, aniž by to rušilo, naopak výborně vystihuje ducha hospodaření, ducha statku.

A co závěrem? Přátelé sedláci, můj názor je ten, že by právě takové statky, jako je ten Hájkových, měly být výkladní skříní naší asociace a že by právě takové statky měly být prvotně oceňovány ve všech možných anketách a hlavně v té největší, což je Farma roku anebo spíš „Statek roku“. A úplně na závěr jen to, že je mi líto každého sedláka, který si neudělal v sobotu chvilku času a nepřijel se podívat do Jeníkova u Čechtic, jak žije a hospodaří spokojená rodina českého sedláka, kde je na každém kroku znát láska a úcta k rodině, zvířatům a hlavně k práci, která baví a naplňuje naše životy. Díky vám, Hájkovi!

Spokojený návštěvník Stanislav Toman, člen ASZ Strakonice, s rodinou