Brambory na houpačce

Není to příjemné zjištění: Ceny brambor šplhají vzhůru jako utržené ze řetězu. Platíme za tuhle základní potravinu dvojnásobek než před rokem. Proč se nenajde nějaká pevná ruka, nejspíš státu, která tomu učiní přítrž? Vždyť se stát stejně snaží regulovat to či ono, tak proč to neudělá právě u brambor?

Jakkoli se zdají tyto otázky na první pohled oprávněné, je dobře, že stát se do bramborových cen příliš nemíchá. Ušetří tím daňovým poplatníkům peníze. Regulace trhu bývá vždy ve svých důsledcích nákladnější, než ponechat působení nabídky a poptávky. Kupříkladu u mléka stát situaci na trhu ovlivňuje, snaží se jí dát určitý systém. Tento systém ovšem v první řadě vždy znamená větší uzavření domácího trhu před dovozem. Nekontrolovaný import systém naruší a při dovozu zboží za nízké ceny cítí se tuzemští producenti ohroženi. Pro spotřebitele omezování dovozu ovšem logicky znamená, že zaplatí za zboží víc. Obchodníci nemohou nabízet levnější výrobky z dovozu.

Dále se stát stará o to, aby z tuzemska zmizely neprodejné přebytky. Odčerpává zboží, o němž výrobci tvrdí, že jej doma nemohou prodat, protože by prodělávali. Jinak řečeno, zvyšuje se tak opět cena - stát vlastně neoficiálně určí, pod jakou hranici už cena nemá jít. O další peníze pak přijdou daňoví poplatníci tím, že vývoz přebytků je většinou nutné dotovat.

Je tedy hodně důvodů k tomu, aby spotřebitel po ráznější regulaci bramborového trhu nevolal. Patří k nim i to, že zatímco dnes skuhrají spotřebitelé, před několika lety to byli naopak producenti. Kvůli nízkým cenám brambor končili hospodaření v červených číslech. Je to zkrátka houpačka, někdy jsou ceny příznivější pro sedláky, jindy pro konzumenty. Příští rok to může být zase jinak. I bramborová houpačka zkrátka k tržní ekonomice patří.