Boty pro střihače jsou jako baletní cvičky

Na svém kontě má již přes dva tisíce ostříhaných ovcí, tvrdí však, že ještě pořádně stříhat neumí. " Podle zkušených střihačů jich totiž k dokonalému zvládnutí tohoto řemesla musím ostříhat ještě pětkrát tolik," vysvětluje Lukáš Neugebauer, který se spolu s dalšími o víkendu zúčastnil soutěže v rámci ovčáckých slavností Ovenálie v areálu Zlobice v Malhostovicích na Brněnsku.

Pětice ovcí, která mu prošla pod elektrickými nůžkami v rámci netradičního klání, si ale na novou frizuru jistě nestěžovala. Zkušenými chvaty si je poměrně subtilní Lukáš otáčel, jako by nevážily skoro nic, a během půl hodinky byly dohola všechny. " Čas jsem neměl příliš dobrý, více bodů ale získám asi za kvalitu stříže," hodnotil vlastní výkon těsně po soutěži. Přípravu rozhodně nepodcenil, ostříhal za jeden den i na sedmasedmdesát ovcí." Ty ale byly ve srovnání s těmi soutěžními poloviční," upřesňuje. Narážkám na to, že mnohá z ovcí může vážit i víc než on, se jen směje. " Klidně si troufnu i na stopadesátikilového berana," tvrdí a svaly na pažích mu dávají za pravdu.

Na první laický pohled se to sice nezdá, ale stříhání ovcím nijak nevadí. A objeví- li se jim na oholené kůži někde krvavý šrám, je to prý obdobné jako při pánském holení. Ovčí pocity přitom zkušeným střihačům rozhodně nejsou lhostejné. " Nedávno jsem absolvoval speciální týdenní kurs střihání ve Skotsku. Tamní střihači se velmi divili, když jsem přišel v teniskách. Podle jejich vzoru jsem si proto pořídil speciální boty, připomínající baletní cvičky. Ponechávají cit v nohou a ovečce jimi nemůžete nijak uškodit," popisuje. Totéž platí i o ostatním střihačském oblečení. " Nemělo by mít kapsy, ani žádné výstupky, třeba na pásku, aby se o ně ovce nemohla zachytit a případně poranit," vysvětluje Lukáš, který v Česku tradiční montérky nahradil speciálními kalhotami.

V současnosti pracuje Lukáš jako ošetřovatel zvířat na farmě sídlící v Helvíkovicích nedaleko Žamberka. Na starosti má, jak jinak, ovce. Každou ze svého stopadesátihlavého stáda prý rozezná jednu od druhé už od pohledu. A ony ho poslouchají jako psi, vítají ho a přijdou na zavolání. Kromě toho má vlastní stádo dvaceti oveček ještě doma. " Mám ovce rád odjakživa, i když je asi těžké říci, proč. Když se rodí jehňátka, je to strašně zvláštní pocit, pocit nového života a radosti," tvrdí černovlasý mladík.