Bionafta šetří životní prostředí i přírodní zdroje

Jednou z priorit současné vlády je lepší ochrana ovzduší využitím méně škodlivých biologických paliv a snížení závislosti země na dovozu fosilních paliv. Nemá-li však zůstat jen mlácením prázdné slámy, pak je nezbytné zavést systém podpory výroby bionafty (směs metylesteru z řepky olejné a motorové nafty). A nejde jen o naplnění jedné z vládních priorit, ale i o splnění závazku, který pro Česko z titulu řádné členské země EU vyplývá ze směrnice o ochraně ovzduší. Tento předpis stanovuje členským státům povinnost zvýšit podíl biopaliv v pohonných hmotách na dvě procenta celkové spotřeby pohonných hmot v roce 2005 a na 5,75 procenta v roce 2010.

Takový podíl biologické složky ve fosilních palivech dokáže ČR naplnit pouze v případě, když udrží výrobu metylesteru řepkového oleje na úrovni 100 000 tun za rok. Pro představu: výroba takového objemu metylesteru představuje zpracování 280 000 tun semene řepky a využití přibližně 120 tisíc hektarů orné půdy pro nepotravinářskou produkci.

Znamená také významnou pomoc pro odbyt řepky olejné zpracované jako obnovitelný zdroj energie. Je to více než 30 procent produkce semene řepky vypěstované tuzemskými pěstiteli. Odbyt řepky zaručený systémem, který byl 3. prosince 2004 předložen vládě, umožňuje také zvýšit ekonomickou stabilitu českých pěstitelů a zajistí výrobu biopaliv v Česku. To umožní, aby byly využity výrobní kapacity, které byly v devadesátých letech vybudovány i s pomocí státu.

Navržený systém spočívá v poskytnutí kompenzace za zvýšené výrobní náklady na bionaftu a za její nižší energetickou účinnost formou úlevy na spotřební dani doplněné o přímou dotaci. Jde o přechodný systém, který by měl platit do konce roku 2006 a se kterým už EU vyjádřila souhlas. Odpůrci myšlenky podporovat produkci bionafty ze státního rozpočtu - a tedy z peněz daňových poplatníků - poukazují na to, že v Evropě stačí nařídit zákonem přidávání metylesteru do motorové nafty, bez nutnosti poskytování dotací. V řadě zemí původní EU totiž spočívá podpora biopaliv ve výrazné daňové úlevě. Pak již není potřeba bionaftu dále dotovat.

Například v Německu, kde spotřební daň na naftu činí něco přes 15 Kč/litr, je bionafta podporována nulovou spotřební daní z podílu použitého biopaliva. Přitom výrobní náklady na motorovou naftu a na metylester z řepky jsou dnes v zemích původní EU a v ČR téměř stejné. A to nepočítám přímé platby vyplacené na hektar vypěstované řepky, které u nás v minulosti neexistovaly a i nyní jsou méně než poloviční proti zemím EU 15.

Pro srovnání: v Česku činí spotřební daň na motorovou naftu jen 9,95 Kč/l. Pokud podpoříme bionaftu pouze zpětným získáním spotřební daně z podílu přimíchaného metylesteru bez doplňkové dotace, zůstane cena bionafty vyšší než u běžné nafty a motoristé po ní u pump nesáhnou. Právě výrazně vyšší daňová úleva činí z bionafty v Německu konkurenceschopnou alternativu a je po ní poptávka. I to je důvodem, proč čeští výrobci metylesteru dosud celkem úspěšně vyvážejí metylester právě k německým sousedům. Ovšem v případě, že cena ropy klesne, zájem o vyvážený metylester se sníží a čeští výrobci pro něj nebudou mít bez schválené dotace odbyt na domácím trhu. Jinou spekulací okolo bionafty je tvrzení o vývozu dotovaného metylesteru, ke kterému mělo v minulosti docházet. Státní zemědělský intervenční fond i Policie ČR provedly opakované kontroly u subjektů, které anonymní udání označila za podezřelé.

Nikdy se ale neprokázalo, že by k nepovolenému vývozu skutečně došlo. Kromě toho je v novém návrhu podpory bionafty zajištěno, aby metylester vyrobený s podporou státu byl použit k výrobě bionafty na území Česka.

Výrobce bionafty bude povinně předkládat dodavateli metylesteru doklad o tom, že uplatnil sníženou sazbu daně na bionaftu u finančního úřadu, a potvrzení o odběru metylesteru od konkrétního výrobce. Dodavatel metylesteru pak na základě tohoto dokladu bude teprve moci nárokovat dotaci od Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF).

Systém je jednodušší proti jiným členským zemím Unie v tom, že kupci bionafty zaplatí rovnou nižší spotřební daň místo zpětného uplatňování vratky z této daně. Klíčová ovšem bude otázka financování programu.

V kapitole MZe ani v rozpočtu SZIF není v tuto chvíli dostatek prostředků k realizaci programu, který si ročně vyžádá 786 miliónů korun přímé dotace. Vzhledem k tomu, že otázka uplatňování biopaliv je celostátního významu, myslím, že je správné hledat zdroje k financování tohoto programu napříč zainteresovanými resorty, zejména životního prostředí, dopravy a průmyslu a obchodu.

(Autor je tiskovým mluvčím ministerstva zemědělství)

Martin Severa