Babišovo ministerstvo financí trestá zemědělce za snižování rizik sucha

Pokrytectví, neochota a zřejmě i absence znalostí, jaká opatření mohou pomoci naší krajině snižovat rizika nedostatku vláhy, která v prvé řadě ohrožují zemědělskou půdu, na níž se pěstují hospodářské plodiny jako suroviny pro výrobu potravin - zhruba tak lze charakterizovat přístup ministerstva financí (MF) k podnětům, které zpracovala Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ).

Již zhruba před rokem proběhla v tuzemských médiích informace o tom, že hospodařící zemědělci musí z hektaru pozemků, které nemohou zemědělsky využít (takzvané neplodné plochy) platit několikanásobně vyšší daň z pozemků, než z půdy z polí, na níž hospodaří. Všichni politici v reakci na tuto skutečnost shodně uvedli, že jde o opatření nelogické, jehož důsledkem je zhoršení stavu životního prostředí a snížení schopnosti půdy zadržovat vodu. Uvedené neplodné plochy jsou totiž fakticky krajinné prvky, jako jsou remízky, meze, příkopy a obecně terénní překážky, které pomáhají vodu zadržovat. Ve veřejném zájmu je proto tyto pozemky od daně z nemovitostí osvobodit, nebo je alespoň zdanit tak jako polní pozemky za situace, kdy neplodné plochy nepřinášejí zemědělcům ekonomicky žádný zisk a naopak jejich hospodaření ekonomicky ztěžují, ale krajině naopak prospěch přinášejí. To se však za celou dobu nestalo, ačkoli v Parlamentu prošel docela nedávno „daňový balíček“ řešící, respektive nakonec neřešící snížení zdanění piva - stav krajiny ale politiky a jmenovitě ministerstvo financí zjevně nezajímá. Původně se přitom MF bránilo, že nezná dopady snížení zdanění neplodných ploch, což samo o sobě byla nepravda, nebo právě výše zmiňovaná neznalost. Dle údajů Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) se jedná o marginální plochu. V praxi by tak propad příjmů státu i při snížení daně na nulu činil řádově maximálně několik milionů, což je směšná částka v porovnání s diskusemi o miliardových sociálních a jiných podporách. Směšná částka je to i v souvislosti s kompenzacemi za hospodářskou újmu zemědělců vlivem sucha, neboť i ty se počítají v miliardách, přičemž reálné škody jsou ještě mnohem vyšší než samotné kompenzace.

V současné době sice Generální finanční ředitelství uvažuje o slevě na dani za neplodné plochy, avšak pouze v případě, že se nejedná o honební pozemek. To je ovšem další důkaz skutečnosti, jak je MF „mimo mísu“. Součástí honebních pozemků jsou totiž často plochy zařazené tam bez vědomí vlastníka a často takové plochy, které právě patří mezi plochy neplodné. To by ovšem někdo musel znát myslivecký zákona a honební praxi.

MF také odmítá ve sdělení ministryně Aleny Schillerové uznávat náklady na investice do opatření v krajině. Podle ní lze takové výdaje posuzovat jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů a jde tedy o výdaje daňové, které lze zahrnout do daňových výdajů nebo odpisů. „V tomto ohledu tedy legislativní zásah do zákona nepovažuji za vhodný,“ uvádí ministryně v písemné odpovědi na podněty ASZ z března letošního roku. Jenže budování remízků, rybníků či drobných vodních ploch je ve své podstatě investicí, kterou realizují především odpovědní zemědělci, a sám stát považuje zlepšení stavu krajiny také za investici, na kterou vydává a vydávat bude z peněz daňových poplatníků miliardy korun ročně. Mluví o tom dnes a denně všichni - jak je ale z praxe vidět, jde především o slova, která nejsou podporována činy. Naopak - stát takové zemědělce, kteří se snaží ve veřejném (a samozřejmě také i ve svém) zájmu stav naší krajiny a její schopnost zadržovat vodu zlepšit, trestá vyšším zdaněním neplodných ploch ve výši 2 000 korun za rok a hektar. Ty se jen tak samy od sebe nevytvoří.  Nebylo by tak od věci, kdyby alespoň někdy vyšli ministerští úředníci ze svých kanceláří a prošli se po krajině, která i je živí. I pestrá krajina má svůj významný podíl na potravinové soběstačnosti ČR, o které také všichni mluví, stejně jako o investicích do prevence rizik sucha. Nejlepší a nejlevnější investicí je přitom odpovědný hospodář - pokud mu ovšem stát nehází klacky pod nohy.

Petr Havel