ASPEKTY ŘÍZENÍ PODNIKU PODLE HODNOTOVÉHO KONCEPTU

18.09.1998 | Odborné konference

BUSINESS MANAGEMENT ASPECTS: VALUE-BASED APPROACH

Pavel Zadražil

Adresa autora:

Katedra řízení, Provozně ekonomická fakulta, ČZU Praha

Souhrn:

Příspěvek uvádí možnost hodnotového přístupu k řízení podniku. Seznamuje s jeho principem a podmínkami jeho uplatnění. Pro řízení podle tohoto konceptu je zejména zapotřebí jasná představa o hodnotě podniku ve vazbě na jeho podnikatelský záměr.

Summary:

The paper deals with value-based approach to business management. It describes the principles and conditions for adoption of the approach. The crucial requirement for the use of this concept is clear understanding of the value of a business related to its business plan.

Klíčová slova:

Řízení podniku, hodnota podniku, hodnotové řízení podniku.

Key words:

Business management, value of a business, value-based approach to business management

Současný odborný slovník je naplněn v podmínkách naší ekonomiky novými, stále frekventovanými pojmy jako podnikový management, marketing a takové řízení, řízení podle cílů a jiné. Jejich užití je cíleno více či méně zřetelně k podniku a jeho řízení. Do vlastního hospodářského života však tyto zásady přecházejí velmi pozvolna, někdy i v ne zcela vhodném nebo adekvátním výkladu. Jaký je ale hmatatelný cíl těchto konceptů řízení? To ve většině zejména na první pohled nevyjadřují.

Na příklad Marketingové řízení - z poznatků o trhu zpětně působit na podnikové funkce? Z jejich charakteru a zejména účelu zpravidla dovozujeme, že směřují a naplňují základní cíl podniku, tedy maximalizaci zisku, u prozíravých chápaným v dlouhodobém období. Lze dokázat pomocí učebnicových pouček, že jasnější vyjádření základního cíle podniku spočívá ve zvyšování jeho hodnoty.

V každém podniku, který nemá omezenu dobu existence plynoucí z charakteru jeho podnikatelského záměru, tedy podniku, u kterého předpokládáme jeho existenci minimálně na dobu námi dohlédnutelného ekonomického horizontu, (ten můžeme vyjádřit dobou do které jsme schopni prognózovat vývoj, nebo si to alespoň podle svého nejlepšího svědomí myslíme), se management potýká více nebo méně zodpovědně s otázkou jak velký podíl zisku v jiném pohledu raději čistého peněžního toku ponechat v podniku a jak velkou část přesunout do spotřeby jako důchod majitele nebo výnos akcionářů. Obvykle (při dlouhodobém horizontu existence podniku) se uvažuje o tom, že z podniku může být vybráno jen tolik prostředků, aby byla udržena jeho podstata (substance). Z hlediska stanovení hodnoty podniku, nebo v dalším i ceny, je rozhodující tzv. volný zisk, nebo volný peněžní tok, to je ta část zisku nebo peněžního toku, která může být z podniku odvedena, aniž by to znamenalo ohrožení substance podniku nebo prognózované peněžní toky.

Hospodářský výsledek prezentovaný ziskem je diskutabilní a má řadu nevýhod (problémy s oceněním zásob, nedokončené výroby, tvorby rezerv a pod). Proto v dalším se zaměříme raději na peněžní toky. Ty ve své bilanci ukáží na likviditu podniku, ale i na možnosti dalšího rozvoje podniku nebo možnosti spotřeby majitele.

Můžeme odvodit z uvedené podmínky zachování existence podniku, že míra investic peněžního čistého peněžního toku do podniku musí být stejně jako maximalizace zisku nebo peněžního toku maximální. Množství peněz, které lze použít na spotřebu je dané alternativními výnosy v podnicích konkurence, nebo jiných kapitálových investic uskutečnitelnými majiteli nebo akcionáři. Jinak podniku, hrozí prodej, likvidace kdy vlastník, bude raději investovat do jiných podniků, projektů s větším výnosem.

Z toho plyne důležitý úkol managementu a to zajistit onu snad optimální relaci mezi spotřebou a rozvojem, akumulací v podniku, tedy zvyšování jeho hodnoty. Podnik který nebude zvyšovat svoji hodnotu, stejně o své investory přijde. Přijde o ně tehdy, když výnos z kapitálu v alternativní investici zmenšený o náklady na změnu alokace kapitálu bude vyšší než stávající výnosy. To není nic složitého. Komplikovat to lze jen určitou pohodlností majitelů, investorů, nebo jinými než monetárními cíli takových investorů, jako rodinná tradice, sociální motivace a podobně, nebo prostě fakt, že podnik jako takový je neprodejný. To je na příklad ostatně osud řady zemědělských podniků, které jsou v současnosti provozovány, ale které majitelům nepřinášejí téměř žádné zhodnocení v minulosti vynaloženého kapitálu a kapitálu dále investovaného na udržení provozu, ale jsou provozovány pouze pro udržení tradice, nebo proto, že jakýkoliv výnos z podniku, podnikových aktiv je lepší, než výnos žádný. Stanovení hodnoty takového podniku, může ovšem přinést jasné podklady pro rozhodnutí o ukončení, prodeji eventuálně likvidací takových podniků.

V souvislosti s pojmem hodnota se vrátím pro jistotu k jeho vymezení. Podle Maříka (1996) je hodnota ekonomický pojem, který se týká peněžního vztahu mezi zbožím a službami, které lze koupit, a těmi, kdo je prodávají a kupují. Hodnota není (na rozdíl od ceny) skutečností, ale odhadem ohodnocení zboží a služeb v daném čase, podle konkrétní definice hodnoty. Ekonomická koncepce hodnoty odráží názor trhu na prospěch plynoucí tomu, kdo vlastní zboží nebo obdrží služby k datu platnosti hodnoty. V praxi však převládá pojem hodnoty s přívlastkem tržní.

Tržní hodnota aktiva je výrazem jeho trhem uznané použitelnosti, spíše než jeho čistě fyzického stavu. Použitelnost aktiva pro daný podnik se může lišit od použitelnosti, kterou uznává trh nebo konkrétní obchod. V tomto směru uvažujeme i hodnotu podniku a v návaznosti potom i jeho cenu.

Východiskem pro úvahy o hodnotě podniku je okolnost, že celková hodnota podniku není rovna součtu hodnot jednotlivých podnikových majetkových součástí. Podnik totiž neexistuje tím, že sestavíme vedle sebe pouze množství hospodářských statků, ale tím, že tyto statky jsou propojeny do jednoho celku, aby bylo možné dosáhnout produkce a zhodnocení výkonů. V tom se nezajímáme ani tak o pořizovací ceny jednotlivých součástí majetku a jaké zůstatkové ceny v dané době mají, ale mnohem větší význam má, jaký čistý výnos (zisk) mohou v budoucnu přinést a jaké výnosy by mohly být docíleny alternativním užitím vyplacené nebo získané ceny. Pro použití hodnoty podniku v přístupu pro jeho řízení je nutné mít na zřeteli to, že se v takovém případě nerovná ceně podniku. Ocenění podniku jako celku tedy spíše chápeme jako speciální problematiku investičních propočtů.

Hodnotu podniku je potřebné chápat z širšího pohledu:

1) Hodnota podniku je ovlivněna ekonomikou, ve které působí. Závisí na celkovém hospodářském růstu, příjmech dané ekonomiky a riziku jejího hospodářského vývoje.

2) Hodnota podniku je ovlivněna konkrétními podmínkami odvětví ve kterém působí - zemědělství, průmysl,

3) Hodnota podniku je ovlivněna konkrétními podmínkami, které existují uvnitř podniku. Výrobní zaměření, úroveň a kvalifikace managementu, řešení vhodné struktury výroby a pod.

Z hlediska řízení podniku některé podnikatelské rozhodovací problémy můžeme řešit pouze za předpokladu, že známe a můžeme do propočtu zahrnout i určitou hodnotovou veličinu : celkovou cenu podniku. Mezi takové problémy můžeme zahrnout některé případy mimořádného financování - např. prodej nebo koupě podniku, sloučení (fúze), přijetí nového společníka, vypořádání se stávajícím vystupujícím společníkem a pod.

Cílem řízení podniku je tedy maximalizovat - trvale zvyšovat hodnotu podniku. Rozhodování o investicích do aktiv by mělo být podřízeno hledisku výnosu cash flow, která tyto aktiva přinesou. Měla by být přijímána taková rozhodnutí ve všech oblastech jak je vyjadřují jednotlivé podnikové funkce, která budou hodnotu podniku zvyšovat. Tento předpoklad však vyžaduje zároveň i jiný druh rozhodování, který se zaměřuje na strategické záměry, perspektivu podniku, sledující dlouhodobou finanční výkonnost podniku. Pro řízení podniku je z tohoto důvodu zapotřebí jasná představa o hodnotě podniku ale ve vazbě na jeho podnikatelský záměr. Podnik, jehož management se nezabývá budoucím vývojem nemůže mít žádnou představu o své hodnotě. Právě neustálá prognóza očekávaných budoucích peněžních toků je jakousi existenční jistotou pro podnik v prostředí, které se v současné době charakterizuje jako turbulentní (Druckar 1994). Neustálé hledání příležitostí, inovace a jiné jsou nekončícím procesem hledání prostředků pro zvyšování hodnoty podniku.

Podnikatelským záměrem je v tomto pojetí všechno to, co vede v řízení podniku ke zvýšení jeho hodnoty. Faktická podoba ať už se jedná o dokument, zásady operativního řízení, různé plánovací postupy pro rozličné horizonty, nebo konkrétní žádosti o bankovní spoluúčast na rozvoji podniku není významná je daná snad pouze účelem pro který je použit.

Oceňování podniku (nebo chcete - li stanovení jeho hodnoty) patří k nejobtížnějším otázkám podnikového hospodářství. V minulosti bylo vytvořeno mnoho teoretických metod k ocenění podniku. Teoreticky je pravděpodobně na jistou dobu tedy problém vyřešený. V praxi však lze teoretické řešení použít jen podmíněně pro nejistotu budoucích hodnot, které se ve výpočtech nebo snad lépe řečeno v odhadech používají. Z řady metod vhodných pro výnosové ocenění podniku lze za teoreticky nejsprávnější pro zmíněné účely považovat metodu diskontovaných peněžních toků (DCF), tedy metody kterou v principu, posuzujeme i běžná investiční rozhodnutí v podniku

Ocenění podniku metodou DFC je postaveno na pojmu volného peněžního toku (FCF). Určuje kolik peněz můžeme odebrat z podniku, aniž by byl narušen jeho předpokládaný vývoj. Je tedy třeba odečíst investice, které jsou podmínkou určité výše peněžních toků v budoucnosti.

Pro hodnotové řízení podniku lze tedy odvodit pro podnikový management následující aspekty:

· v podniku se musí zabývat podnikatelskými záměry ve všech oblastech podnikových funkcí

· permanentně prognózovat peněžní toky podniku

· věnovat pozornost hodnotě podniku

· vyhodnocovat průběžně realizaci podnikových záměrů, pružně reagovat na změny

· při všech rozhodnutích se musí klást důraz na produktivitu