Aralské jezero mizí, vzniká nová poušť

MF Dnes 25.11.1999

Aralské jezero mizí, vzniká nová poušt

Aralsk, Kazachstán (Od našeho spolupracovníka) - V bezprostrední blízkosti ohromných stredoasijských pouští Karakum a Kyzylkum zacala ze dna vysychajícího Aralského jezera vznikat stejne nelítostná poušt Aralkum. Svým pusobením ohrožuje podnebí a životní prostredí nejen v regionu Strední Asie, ale dokonce i svetovou biosféru, nebot do atmosféry rocne vyvrhuje na sto milionu tun slaného prachu. Hlavní prícinou vysychání Aralského jezera, donedávna ctvrtého nejvetšího na svete, byly megalomanské snahy sovetských plánovacu o zvýšení produkce bavlny, jež byla zdrojem vzácných deviz. Ackoliv do roku 1960 vody Amudarji a Syrdarji zavlažovaly již na 50 000 kilometru ctverecních bavlníkových plantáží, úbytek vody v jezere nebyl patrný. Zlom nastal poté, kdy se za Chrušcova pristoupilo k rozsáhlému zavodnování aridních pud. Zatímco zavlažovaná plocha v letech 1960 až 1980 stoupla jen o dvacet procent, odber vody z rek se zvýšil na dvojnásobek. Dusledkem byl pokles hladiny jezera o 16 metru, zmenšení jeho plochy na polovinu a objemu vody na ctvrtinu. Následky jsou katastrofální a co do rozsahu se podobají jadernému konfliktu. Došlo ke zmenám podnebí a vyhynula kdysi nesmírne bohatá fauna vcetne 25 druhu prumyslove zpracovávaných ryb, címž prišly o možnost obživy desítky tisíc lidí. Prastaré zásoby spodní slané vody zacaly vystupovat na povrch a zasolovat kdysi úrodnou pudu. V oblasti se navíc hromadí jedovaté drenážní vody nasycené hnojivy a insekticidy. "Mám sedm detí, jsem již dva roky zcela bez práce a pitnou vodu bereme ze zavlažovacího kanálu," vysvetluje otec malé holcicky a schází po hrázi dolu k hladine s hliníkovou konvicí. Jeho rodina žije nedaleko bývalého uzbeckého prístavu Mojnak, který je dnes od brehu Aralského jezera vzdálen asi sto kilometru. "Nekterí lidé se té vody štítí, my ji pijeme jen prevarenou. Je mírne slaná, ale jinou nemáme," dodává smutne, nakládá konvici na vozík a odjíždí pres zasolenou plán smerem k domovu. Podobná situace je i na kazašské strane Aralu. "Zánik Aralu zasáhl na 175 000 Kazachu," uvádí Sergej Sokoljov, geograf kazašské Akademie ved pusobící v Aralsku. "Pokusili jsme se postavit hráz, abychom zvýšili alespon hladinu severní cásti more, ale v dubnu se hráz protrhla, protože nebyla dostatecne zpevnená." Nedostatek pitné vody a rostoucí výskyt zhoubných nemocí, jako jsou rakovina, anémie, tuberkulóza a žloutenka, patrí k nejakutnejším následkum ekologické katastrofy v oblasti Aralu. Slaný prach se zbytky pesticidu, který zustal na morském dne, je vyzvedáván do vysokých vrstev atmosféry a byl identifikován až v Antarktide, Norsku, Belorusku a na povrchu himálajských a pamírských ledovcu. "Je treba definovat hospodáre zodpovedného za stav vody a odberatele, kterí mu budou platit za jeho služby," presvedcuje Jusub Kamalov, reditel nevládního Svazu pro záchranu Aralu a Amudarji, který sídlí v uzbeckém Nukusu. "Státní vlastnictví pudy a vody vede pouze k nezodpovednosti a katastrofám. Až devadesát procent vody se ztrácí bez užitku v písku, vody je dostatek i pro bavlnu i pro more. Kanály je treba vybetonovat, a ne je jen prejmenovávat. Máme totiž novou reku, víte?" smeje se Kamalov. "Turkmenský prezident nedávno prejmenoval karakumský kanál V. I. Lenina na Karakumdarju. Jako by tam tekla odpradávna!"

IVO DOKOUPIL