AGENDA 2000: Posílení a rozšíření EU

AGENDA 2000: Posílení a rozšíření Evropské unie

Zemědělství zemí SVE překážkou v procesu rozšiřování EU

Obsah

I. AGENDA 2000: Posílení a rozšíření Evropské unie *

Úvod *

1. Spolehlivější základy *

2. Agenda 2000 nositelem řady změn *

3. Štíhlejší a "zelenější" model evropského zemědělství: spokojení spotřebitelé, venkov s dobrým vztahem k životnímu prostředí, konkurenceschopní zemědělci, stabilní výdaje *

4. Nově formovaná regionální politika *

5. Finanční rámec Agendy 2000 pro období let 2000 - 2006 *

6. Předvstupní jednání k rozšíření EU *

Závěr *

II. Zemědělství zemí SVE překážkou v procesu rozšiřování EU *

1. Analýza procesu rozšiřování EU provedená “Střediskem pro ekonomický výzkum” *

2. Rozšíření EU - problém pro politiku mléka EU *

I. AGENDA 2000: Posílení a rozšíření Evropské unie

Úvod

Evropská unie provedla v roce 1999 v rámci “Agendy 2000” reformu několika zásadních oblastí své politiky. Nová opatření EU mají novým a efektivním způsobem čelit společným evropským výzvám. Reformy jsou ale také součástí snahy o přípravu EU na rozšíření o řadu nových členských států. Praktické přípravy na tuto historickou šanci, znamenající překonat dřívější rozštěpení Evropy, již probíhají. Ve Společné zemědělské politice (dále jen SZP) se těžiště výrazněji přesouvá na oblast životního prostředí, kvalitu potravin a trvale udržitelný rozvoj venkova. Regionální politika EU bude nadále patřit k nejdůležitějším nástrojům sloužícím k posílení vzájemné solidarity obyvatel Evropy, neboť přispívá k vytváření pracovních příležitostí a k ekonomickému rozvoji méně rozvinutých oblastí. Byl také stanoven globální rámec pro výdaje z rozpočtu EU do roku 2006.

1. Spolehlivější základy

EU míří do nového tisíciletí, což znamená, že soustavně přizpůsobuje své struktury novým skutečnostem, prohlubuje svou integraci a rozšiřuje své kompetence. Některé z těchto změn předbíhají politické a ekonomické výzvy a také výzvy bezpečnostní politiky, s nimiž bychom se mohli v nejbližších desetiletích setkat. Jiné připravují EU na to, že se v prvních letech nového století může podstatně zvýšit počet členských států (až o 13 států).

V roce 1999 byly položeny velmi důležité základy pro budoucnost:

· 1. ledna 1999 byl se startem Hospodářské a měnové unie pokřtěn Euro.

· 24. - 25. března 1999 schválili představitelé evropských států a vlád na zasedání Evropské rady v Berlíně reformy Agendy 2000 k modernizaci ústředních politických oblastí a k přípravě Unie na rozšíření.

· 1. května 1999 vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva: posiluje demokratické kontroly a pověřuje EU novými úkoly jako jsou vypracování tzv. “koordinované evropské strategie zaměstnanosti” a “ochrana členských států před organizovaným zločinem a ilegálním přistěhovalectvím”.

· V tomto mimořádném roce (1999) se k tomu přidružila i skutečnost, že dynamika EU získala v červnu 1999 nový podnět volbou nového Evropského parlamentu na pětileté zákonodárné období a na podzim nástupem nové Evropské komise do funkce pod předsednictvím dřívějšího italského ministerského předsedy R. Prodiho.

2. Agenda 2000 nositelem řady změn

Z nových orientací, které byly pro EU v roce 1999 vytyčeny, je nejvýznamnější balík reforem označovaný “Agenda 2000”. Na základě návrhů Evropské komise, schválených na berlínské vrcholné schůzce EU v březnu 1999, odpověděl tento dokument na přání evropských občanů,

· aby byla obyvatelům žijícím v oblastech a regionech zvlášť vyžadujících podporu zajištěna větší rovnost šancí a lepší kvalita života;

· aby bylo příštím generacím předáno relativně nedotčené životní prostředí, které se postupně zotavuje ze škod a ran, které utrpělo v minulosti;

· aby byl zajištěn přístup k široké škále vysoce hodnotných potravin, které lze konzumovat bez obav a které vyrobí zemědělci, jimž budou zabezpečeny přiměřené příjmy;

· aby byly finanční prostředky EU spravovány odpovědně a účinně, aby společné výdaje podléhaly stejně přísné rozpočtové kázni jako výdaje členských států.

Současně patří k největším úkolům EU, aby bylo překonáno rozštěpení Evropy a aby byl zemím střední a východní Evropy (dále jen ZSVE) zajištěn mír a blahobyt, jaké požívají dnešní členské země EU. Proces reformy v rámci Agendy 2000 má rovněž přebudovat EU tak, aby bylo její rozšíření úspěšné a současně mohly být nabídnuty občanům Evropy lepší ekonomické perspektivy. Výzva pro EU zní: projednat až se třinácti uchazečskými zeměmi rozšíření, současně je cílevědomě připravit na okamžik jejich vstupu a zajistit financování předvstupních příprav.

Trojí výzva

Se zřetelem na nutnost modernizace a posílení EU předložila Komise návrhy, u nichž stojí v popředí tři centrální výzvy:

· “Aktualizovat model evropského zemědělství”;

Model evropského zemědělství má na rozdíl od mnoha svých konkurentů splňovat různé funkce. Patří k nim i podpora hospodářského rozvoje, ohleduplného vůči životnímu prostředí, s cílem zachovat venkovský způsob života a charakter venkovské krajiny. Zcela zásadní význam má zachování hospodářsky zdravého zemědělství; to je důvodem, proč musí být reformována SZP, která byla koncipována pro společenství šesti a nikoliv patnácti členských států, jak je tomu dnes a už vůbec ne pro unii zahrnující dokonce až osmadvacet členů.

· “Zmenšit hluboké rozdíly mezi regiony pokud jde o jejich bohatství a hospodářský rozvoj”;

Již déle než dvacet let je EU vystavována výzvám vyvolávaným hospodářskými rozdíly mezi regiony. Problémem je, že po rozšíření EU bude její úkol ještě obtížnější, protože průměrné příjmy v přepočtu na obyvatele všech zemí ucházejících se o členství představují pouze jednu třetinu průměru EU.

Komise se domnívá, že nastal čas, kdy by se měly strukturální fondy EU více soustředit na oblasti a regiony, jejichž místní hospodářství jasně vyžaduje oživení.

· “Dodržování priorit u rozpočtových příjmů, které se do roku 2006 budou jen velmi mírně zvyšovat”.

Komise stanovila pro léta 2000 - 2006 velmi těsný finanční rámec. Chce zabezpečit, že v rozpočtu EU bude k dispozici dostatek prostředků na krytí nákladů spojených v tomto období s rozšiřováním EU a současně převzala přísnou výdajovou disciplinu, na níž se dohodly členské státy v souvislosti s Hospodářskou a měnovou unií.

Reformy byly nejprve uvedeny v dokumentech, které Komise uveřejnila v červenci 1997 pod názvem “Agenda 2000”. Po obsáhlé veřejné debatě v celé Evropě je nakonec schválili šéfové států a vlád 15 zemí EU na svém zasedání v Berlíně v březnu 1999. Později byla dosažena dohoda s Evropským parlamentem a usnesení nabyla formy podrobných právních předpisů, které byly přijaty všemi zákonodárnými orgány EU.

V dalších statích je uveden přehled nejdůležitějších důsledků reforem Agendy 2000.

3. Štíhlejší a “zelenější” model evropského zemědělství: spokojení spotřebitelé, venkov s dobrým vztahem k životnímu prostředí, konkurenceschopní zemědělci, stabilní výdaje

Zdál-li se dříve venkov statickým a neměnným, je dnes vystaven soustavnému tlaku ke změnám. Platí to i pro většinu politik orientovaných na venkov, počínaje SZP EU.

SZP byla koncipována v 50. a 60. letech pro Evropu, která ještě měla v živé paměti nedostatek potravin a chudobu venkova. Tyto problémy měla SZP jednou provždy vymazat ze světa.

K nejdůležitějším nástrojům, které EU k tomuto účelu použila, patřila záruka, že zemědělci mohou docílit za své výrobky určité ceny. Zmíněné nástroje přispěly k dosažení nezávislosti trhu na neovladatelných faktorech jako je např. vývoj povětrnostních podmínek a zajistily zemědělcům přiměřený a pravidelný příjem a vyšší produkci. Nyní, na rozhraní staletí, musí SZP pokročit ve vývoji dál a zvládnout nové výzvy.

Proč potřebovala SZP reformu

Příčiny, které přiměly Komisi k radikální reformě SZP, je třeba hledat jak uvnitř tak i vně hranic EU. K nejdůležitějším vnějším faktorům patří zvyšující se mezinárodní poptávka po potravinách, vývoj postupující směrem k liberálnějšímu světovému obchodu a výzvy, před něž staví EU očekávané rozšíření o ZSVE.

Uvnitř EU mají zásadní význam čtyři faktory.Za prvé existuje v některých odvětvích zemědělství reálné nebezpečí, že by mohlo opět dojít k tržní nerovnováze.Za druhé vyžaduje Amsterodamská smlouva, která vstoupila v platnost 1. května 1999, od legislativy EU respektování požadavků na ochranu životního prostředí ve všech právních předpisech.Za třetí musí SZP reagovat na výzvu stále většího zájmu spotřebitelů o bezpečnost a kvalitu potravin a o otázky ochrany zvířat. Akonečně musí SZP řešit také požadavky na zlepšení administrativy: větší decentralizaci, transparentnost a zjednodušení pravidel.

Cesta k reformě

Na jaře 1998 předložila Komise návrhy k reformě nejdůležitějších zemědělských odvětví a k rozvoji venkova. Po docílení shody na balíku Agendy 2000 na vrcholném setkání EU a projednání s Evropským parlamentemschválila Rada ministrů zemědělství v květnu 1999 oficiální texty. I když nakonec nejsou schválená opatření tak dalekosáhlá, jak byla původně navržena, je tato reforma nejradikálnější a nejrozsáhlejší v historii SZP. Reformovaná SZP není tak, jak tomu bylo doposud, zaměřena na zemědělskou výrobu, ale představuje krok směřující k podpoře hospodaření na venkově jako takového; zaručuje, že zemědělci budou honorováni nejen za to, co vyrobí, ale i za svůj přínos k péči o krajinu a životní prostředí.

Co bylo reformováno?

Usnesení reformy se dotýkají základních zemědělských komodit, tj. hlavních zemědělských plodin, hovězího masa, mléka a vína. Předpisy vztahující se na olivový olej a tabák byly reformovány již v roce 1998. Vcelku představují tyto sektory víc než polovinu zemědělské výroby EU. Reforma zahrnuje i nové regulace pro rozvoj venkova v období let 2000 až 2006.

Nižší garantované ceny

Ceny garantované zemědělcům v sektoru hovězího masa se snižují o 20 % a u hlavních zemědělských plodin na orné půdě a u mléka o 15 %. Krácení bude prováděno postupně s cílem výrazněji přiblížit cenovou hladinu evropských zemědělských komodit cenám světového trhu, a tak zlepšit konkurenceschopnost těchto výrobků na vnitřním trhu a na světových trzích, což bude mít pozitivní vliv jak na poptávku na vnitřním trhu tak na vývoz.

Nemenší význam má však i skutečnost, že změny přispějí k postupné integraci ZSVE do EU.

Trvalý závazek ke stabilním zemědělským příjmům

EU se hlásí ke svému závazku napomoci zemědělcům k přiměřené životní úrovni. Tento závazek plní formou přímých plateb zemědělcům, které byly zvýšeny, aby bylo kompenzováno snížení garantovaných cen.

Nová koncepce úkolů v rámci hospodaření na venkově

Nová politika rozvoje venkova chce vytvořit pro příští rozvoj venkovských oblastí Evropy soudržný a trvale udržitelný rámec. Doplňuje reformy tržních řádů dalšími opatřeními, která v rámci široce koncipované strategie rozvoje venkova podporují konkurenceschopné, mnohofunkční zemědělství.

Každý členský stát zpracuje vlastní programy rozvoje venkova. Musí být v souladu s cíli schválenými na evropské úrovni a musí být finančně podpořeny EU. Program může obsahovat komplex různých opatření: např. pomoc mladým zemědělcům, vzdělávací kurzy, opatření podporující tzv. správné zemědělské praxe, tj. výrobní postupy, které jsou slučitelné s požadavky ochrany životního prostředí atd.

Hlavní směry nové politiky spočívají v decentralizaci pravomocí - od EU k místní úrovni - a ve flexibilních programech se širokým výběrem opatření, která lze realizovat v souladu se specifickými požadavky jednotlivých zemí. Tento koherentní balík opatření sleduje v podstatě tři hlavní cíle:

· vytvoření silnějších sektorů zemědělství a lesnictví, přičemž je druhý sektor (lesnictví) poprvé uznán jako pevná součást politiky rozvoje venkova;

· zlepšení konkurenceschopnosti venkovských oblastí;

· ochranu životního prostředí a zachování kulturního dědictví venkova v Evropě.

Opatření k podpoře životního prostředí jsou v programech rozvoje venkova jediným závazným prvkem. Představují rozhodný krok směrem k uznání úlohy zemědělství při zachování a zlepšení přírodních základů života a životního prostředí v Evropě.

Iniciativa Společenství k rozvoji venkova

Ústřední součástí strategie EU určující rozvoj venkova je zapojení místního obyvatelstva do řešení problémů. LEADER, jedna z pěti iniciativ Společenství v rámci strukturálních fondů, staví na úspěších, které docílily předchozí programy LEADER při vytváření nových pracovních příležitostí a rozvoji sítě pro výměnu názorů a know-how v souvislosti s rozvojem venkova.

“Zelenější” SZP

Začlenění cílů ochrany životního prostředí do SZP a rozpracování úkolů, které mohou zemědělci plnit při obhospodařování přírodních zdrojů a údržbě krajiny, jsou pro SZP stále významnějšími cílovými záměry.

Tzv. “agroenvironmentální opatření” podporují trvale udržitelný rozvoj venkovských oblastí a přihlížejí ke stoupající poptávce společnosti po ekologických službách tím, že stimulují zemědělce k zavádění tzv. správné zemědělské praxe, tj. postupů které jsou slučitelné s požadavky ochrany životního prostředí a zachování přírodních zdrojů.

Jako další opatření přispívající k tomu, aby byla SZP vstřícnější vůči životnímu prostředí, bylo přijato rozhodnutí, aby kompenzační platby v rámci podpor do zemědělství, vyplácené v oblastech se znevýhodněnými produkčními podmínkami, byly rozšířeny na oblasti, v nichž je zemědělství omezováno existencí specifických závazných ekologických úkolů. Lesnictví bylo uznáno jako pevná součást rozvoje venkova, která slouží ekologickým, ekonomickým a sociálním účelům.

Členské státy EU mohou vyplácet zemědělcům přímé podpory i tehdy, plní-li zemědělci závazné ekologické úkoly. Jinými slovy, členské státy by měly stanovit, jaká opatření životního prostředí by měli zemědělci uplatňovat a v případě porušení závazných úkolů ochrany životního prostředí stanovit odpovídající postihy. K těmto postihům by mělo patřit také krácení nebo zrušení přímých plateb.

Příprava na rozšíření

EU vyvinula specifický nástroj, aby v uchazečských zemích usnadnila agrárním sektorům a ekonomice venkova přípravu na členství (SAPARD). V tomto rámci se každoročně poskytne ZSVE na programy strukturálního rozvoje a rozvoje venkova částka 529 mil. EUR. K prioritám patří investice do zemědělských podniků, rozvoj zpracovatelských a odbytových struktur, zdokonalování veterinárních a fytosanitárních kontrol a podpora hospodářské diverzifikace na venkově.

Rozhodování na lokální úrovni

Způsob administrace přímých podpor určených pro výrobce byl nově upraven, aby se mohly členské státy zaměřit na vlastní specifické národní nebo regionální priority. Každý členský stát EU může za předpokladu dodržování určitých kritérií EU, která mají zachovat zhruba shodné konkurenční prostředí, prostředky rozdělovat ve vlastní kompetenci. Např. část přímých plateb v odvětví produkce hovězího masa, resp. mléka se převede z rozpočtu EU do národních finančních přídělů, které si mohou členské státy podle vlastního uvážení rozdělit.

Flexibilita a partnerství zůstávají nadále klíčovými pojmy programového plánování rozvoje venkova; u mnohých iniciativ jako je např. program LEADER, rozhodují o přidělování prostředků venkovské obce samy.

Zjednodušení předpisů

Reforma SZP povede v mnoha oblastech k podstatným zjednodušením. Tak např. v sektoru vína bylo shrnuto 23 nařízení v jediné. Na úseku rozvoje venkova existuje namísto 9 nařízení již jen jediné Nařízení Rady č. 1257/99. Administrace jednotlivých programů byla decentralizována a zjednodušena.

Na cestě k Evropskému modelu zemědělství

Agenda 2000 jednoznačně vychází z “Evropského modelu zemědělství” a směřuje k utváření mnohofunkčního, trvale udržitelného a konkurenceschopného agrárního sektoru. Reformou se potvrzuje, že zemědělství sehrává při zachování krajiny, přírody a života na venkově klíčovou roli a může zásadně přispět k rozvoji strukturálně slabých venkovských oblastí. Dále hodlá přihlížet k požadavkům spotřebitelů týkajícím se spolehlivosti a kvality potravin a k hlediskům řádné ochrany zvířat.

4. Nově formovaná regionální politika

V letech 2000 - 2006 budou strukturální fondy EU nadále patřit k nejdůležitějším nástrojům sloužícím k rozvoji vzájemné solidarity mezi obyvateli Evropy, protože přispívají svými investicemi do zlepšování infrastruktury a výchovy, k vytváření pracovních příležitostí a k hospodářskému rozvoji těchto doposud zaostávajících oblastí.

Koncentrace prostředků určených na podpory je výchozím principem nově formulované regionální politiky v rámci Agendy 2000. V zájmu co nejefektivnějšího využívání prostředků strukturálních fondů bylo rozhodnuto využívat tyto koncentrovaně tím, že byl snížen počet prioritních cílových oblastí ze 7 na 3; na zaostávající regiony připadá téměř 70 % celkových výdajů (“Cílová oblast l”).

Čtyři strukturální fondy jsou řízeny společnými pravidly, která zabezpečují, že jsou příspěvky EU poskytovány v rámci dlouhodobých, místními úřady schválených rozvojových programů:

· Evropský fond regionálního rozvoje (EFRE );

· Evropský sociální fond (ESF);

· Evropský orientační a garanční fond pro zemědělství (EAGFL);

· Strukturální fond pro rybářství (FIAF).

Částky výdajů schválené na období let 2000 - 2006 mají umožňovat zachování všech současně platných opatření k podpoře hospodářského a sociálního rozvoje. To znamená, že se prostředky, které dnes členské státy dostávají ze strukturálních fondů, nebudou z důvodu plánovaného rozšíření EU krátit, i když by se mohly změnit v důsledku změn politiky samotné.

Tab. 1 - Nové strukturální fondy na období let 2000 - 2006

* EAGFL a FIAF financují i některé jiné druhy opatření mimo “Cílovou oblast 1”.

Regiony zaostávající v rozvoji mají nárok na zvláštní pomoc v případě, že jejich HDP na obyvatele činí méně než 75 % průměru EU. Pod “Cílovou oblast 1” spadají např. nejřidčeji osídlené severské oblasti Finska a Švédska, jimž byla ve smlouvách o vstupu z roku 1996 zaručena mimořádná pomoc, dále např. rakouská spolková země Burgenland.

Regiony spadající pod “Cílovou oblast 2” vyžadují pomoc v souvislosti se slábnoucí hospodářskou činností. Tyto regiony vykazují zpravidla vysokou nezaměstnanost v důsledku zavádění různých útlumových programů. V rámci tohoto cíle může být tato podpora poskytnuta nejvýše 18 % obyvatelstva EU, přičemž je strukturalizována z 10 % na průmyslové oblasti a oblasti služeb, z 5 % do venkovských oblastí, ze 2 % do městských oblastí a z l % do oblastí závislých na rybářském průmyslu.

V rámci tohoto cíle jsou podpory k dispozici všem oblastem, s výjimkou “Cílové oblasti l”. “Cílová oblast 3” představuje politický rámec pro všechna opatření zaměřená na zvyšování kvalifikace pracovních sil.

Podporovatelná opatření jsou široce koncipovaná a zahrnují:

· aktivní opatření na trhu pracovních sil k podpoře zaměstnanosti;

· podporu principu rovných šancí v přístupu na pracovní trh;

· podporu perspektiv zachování celoživotní zaměstnanosti v rámci permanentního doškolovacího systému;

· opatření k anticipaci a usnadnění přizpůsobení se hospodářským a sociálním změnám;

· pozitivní opatření ve prospěch žen určená k jejich lepší integraci do pracovního trhu.

Společné iniciativy

Pomocí těchto opatření jsou navrhována společná řešení k překonání problémů konkrétního regionu. V rámci Agendy 2000 se snižuje počet společných iniciativ ze třinácti na čtyři, mající následující zaměření:

· nadnárodní, přeshraniční a interregionální spolupráce zaměřená na podporu vyváženého rozvoje v rámci evropského prostoru (INTERREG);

· hospodářská a sociální změna orientace krizových měst (URBAN);

· rozvoj venkova (LEADER);

· nadnárodní spolupráce zaměřená na boj proti diskriminaci a nerovnostem všeho druhu, které brání mužům a ženám v nacházení pracovnících míst.

Pro tyto čtyři iniciativy se pro období let 2000 - 2006 počítá s 5,35 % z celkového objemu strukturálních fondů.

Správa programů podle zásady decentralizace

Podle nové úpravy dochází při správě strukturálních fondů k prohloubení decentralizace směrem k zřetelnějšímu rozdělení pravomocí a k výraznějšímu uplatnění principu “subsidiarity” (přijímaná rozhodnutí mají být občanům co nejbliže).

Členské státy přejímají správu a financování nových strukturálních programů. Jejich úkolem je zajistit efektivní využití a kontrolu společných prostředků EU; dále mají předcházet nerovnoměrnostem při přidělování podpor, tyto odhalovat a korigovat.

Fond soudružnosti: další podpora

Z fondu soudržnosti bude nadále podporováno Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko, stejně jako tomu bylo v minulosti (od roku 1994), protože hrubý HDP na obyvatele činí v těchto zemích méně než 90 % průměru EU. Prostředky v objemu 18 mld. EUR, které jsou k dispozici na období let 2000 - 2006, mají těmto zemím pomoci při odstraňování rozdílů v životní úrovni tím, že podpory budou směrovány do oblasti životního prostředí a dopravní infrastruktury. Fond soudržnosti doplňuje čtyři “strukturální fondy”, řídí se však poněkud odlišnými technickými předpisy.

V roce 2003 Komise prověří, potřebují-li všechny tyto členské státy nadále pomoc v rámci fondu soudržnosti. Překročí-li některý členský stát horní průměrnou hranici HDP 90 %, čímž ztratí nárok na podporu, budou celkové prostředky fondu úměrně kráceny.

5. Finanční rámec Agendy 2000 pro období let 2000 - 2006

Shoda názorů docílená ve vytyčování sedmiletého rámce pro rozpočet EU ukazuje, že jsou členské státy, Komise a Evropský parlament rozhodnuty zabezpečit následující:

· veškeré výdajové aktivity v rámci EU se podřídí přísné rozpočtové kázni;

· rozšíření může být docíleno aniž by musely být zvýšeny stávající horní limity příjmů EU;

· výdaje do nejdůležitější oblasti politiky - na zemědělství a regionální rozvoj - mohou být zefektivněny a lépe kontrolovány;

· příspěvky jednotlivých států do společného rozpočtu EU by se měly změnit tak, aby přesněji odrážely příspěvkovou kapacitu členských států.

Z celkového přídělu finančních prostředků, uvedených v tab. 2, jsou patrné tyto priority:

· Agrární výdaje dosáhnou svého maxima v roce 2002 a následně se budou snižovat.

· Objem prostředků do strukturálních fondů se zmenšuje o více než 8 %, ale koncentruje se výrazně do regionů, které pomoc naléhavě potřebují.

· Finanční rámec vychází z předpokladu, že se EU od roku 2002 rozšíří o šest nových členských států a pro tento účel jsou zajištěny odpovídající prostředky přestože rok rozšíření nebyl určen.

· Na financování předvstupních příprav bude dán uchazečským zemím k dispozici značný objem prostředků.

· Za celé období let 2000 až 2006 nepohltí výdaje všechny disponibilní příjmy, takže v rámci horního příjmového limitu ve výši 1,27 % HDP zůstane dostatečné pojistné rozpětí.

Celý rozpočet EU bude financován z příjmů, tzv. “vlastních prostředků”, vytvářených z cel, agrárních vyrovnávacích odvodů a některých daňových příjmů členských států. Horní limit vlastních prostředků EU je vymezen 1,27 % celkového HDP 15 členských států a nebyl reformami z roku 1999 pozměněn. Finanční výhled je politickou dohodou o horních limitech společných výdajů EU. Roční rozpočet EU schvaluje každoročně Evropský parlament a Rada ministrů v rámci těchto horních limitů.

V květnu 1999 uzavřely Evropský parlament, Rada a Komise novou meziinstitucionální dohodu, která je zavazuje k dodržování horních limitů výdajů. Zavázaly se rovněž k účinnější spolupráci a k tomu, že při nakládání se společnými rozpočtovými prostředky EU zajistí dodržování rozpočtové kázně.

Tab. 2 - Souhrnné finanční výdaje EU pro období let 2000 až 2006 v cenách roku 1999 (v mil. EUR)

6. Předvstupní jednání k rozšíření EU

Ve svých závěrech k berlínskému setkání na nejvyšší úrovni z března 1999 chtěli dát šéfové států a vlád zemím připravujícím se na vstup na vědomí, že je důvod k naději. Angažovanost EU vychází z přesvědčení, že plánované rozšíření je historickou šancí k vytvoření silnější, větší a stabilnější Evropy. Evropská unie zahrnující 28 členů bude pro 500 miliónů občanů mohutným krokem vpřed.

Agenda 2000 doporučila, že by jednání o vstupu měla být zahájena nejdřív s Českou republikou, Estonskem, Kyprem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem. Jednání započala v březnu 1998; v popředí zájmu je zejména, jak se uchazečské země adaptují na společnou legislativní základnu a regulační mechanizmy EU.

Jednání s těmito šesti zeměmi nemusí být uzavřena ve stejnou dobu. Jsou vedena s jednotlivými zeměmi a tempo jednotlivých jednání závisí na stupni přípravy té které uchazečské země a komplexnosti řešených problémů souvisejících se vstupem. Přitom se nedá odhadnout předem, jak dlouho budou jednání probíhat.

Na základě doporučení Komise na lucemburské vrcholné schůzce EU z prosince 1997 byl zahájen proces rozšiřování pro všechny země, ucházející se o členství v EU. Zahrnuje “Konferenci o Evropě”, multilaterální fórum pro řešení otázek společného zájmu, a proces vstupu, jehož se účastní všech deset středo- a východoevropských uchazečských zemí, Kypr a Malta.

Základním prvkem předvstupního procesu je tzv. vstupní partnerství směřující k tomu, aby byly jednotlivé uchazečské země na vstup dobře připraveny. Předvstupní partnerství je dohodou mezi EU a uchazečskou zemí, která je přizpůsobena specifickým požadavkům té které uchazečské země a ve společném rámci spojuje různé formy finanční a ostatní podpory EU.

Předvstupní pomoc pro ZSVE po roce 2000 byla na berlínské vrcholné schůzce zvýšena na víc než dvojnásobek, takže je v období let 2000 - 2006 ročně k dispozici částka 3 120 mil. EUR. Tyto prostředky jsou poskytovány prostřednictvím programu Phare, který je od roku 1990 programem pomoci EU pro tyto země a dvou nových nástrojů (ISPA, tj. fondu pro financování investic do sektoru dopravy a životního prostředí a SAPARD, tj. fondu pro modernizaci zemědělství a rozvoj venkova).

Přístup k programům EU

Na programech EU zaměřených na podporu spolupráce přesahující hranice a výměnu mezi občany a podniky se již mohou podílet všechny středo- a východoevropské uchazečské země a Kypr. Patří sem např. programy Sokrates a Leonardo v oblastech všeobecného a odborného školství, ale i programy EU pro kulturu, výzkum, energii, životní prostředí a pro střední a malé podniky. Těchto možností by mohly využít i Malta a Turecko.

Dále se plánuje účast na agenturách EU, zejména na agentuře pro životní prostředí a na instituci sledující drogy a drogovou závislost.

Závěr

EU zvítězila nad kritiky a pochybovači, protože se jí do poloviny roku 1999 podařilo schválit realizaci všech hlavních bodů Agendy 2000. Existovalo mnoho hlasů domnívajících se, že problémy jsou příliš složité, schvalovací řízení příliš zdlouhavá a konflikty zájmů příliš velké, než aby EU dokázala tento termín dodržet.

Úspěšný start dokazuje, že všechny orgány - Rada, Parlament a Komise - jsou rozhodnuty vybavit EU politikami a politickou vůlí k tomu, aby se vyhovělo požadavkům jejich občanů. Jejich počet se již v nejbližších letech značně zvýší, až se připojí nové členské státy. Jejich vstup s sebou přinese nové problémy, ale i nové šance.

Agenda 2000 předjímá řešení mnoha těchto problémů. Na prahu nového tisíciletí musí Evropa využít nové šance, které se jí nabízejí pro její příští růst a další rozvoj.

Více k tomuto tématu

“Europa” na Internetu:europa.eu.int/comm/agenda 2000

II. Zemědělství zemí SVE překážkou v procesu rozšiřování EU

Vzhledem k tomu, že podnikání v zemědělství upravuje v EU složitý systém Společné zemědělské politiky (dále jen SZP) a zemědělství v zemích žadatelů o přijetí do EU má v mnoha případech významné postavení, je tento sektor důležitým faktorem a potenciálně velkou překážkou v nastávajícím dlouhodobém procesu rozšiřování EU. Situaci zkomplikovala neschopnost Rady ministrů EU dohodnout se, z pohledu rozšiřování EU, na adekvátní reformě společné zemědělské politiky v Agendě 2000. Země střední a východní Evropy (dále jen SVE) budou při jednáních o přijetí do EU požadovat přiznání kvót a kompenzačních plateb také pro své zemědělce. Lze proto očekávat, že se v této oblasti vyskytnou velké potíže již v počátečních fázích jednání.

1. Analýza procesu rozšiřování EU provedená “Střediskem pro ekonomický výzkum”

Administrativní problémy, kterým budou čelit nové členské státy a úřady EU, analyzuje ve své studii “Středisko pro ekonomický výzkum” (ERS) začleněné v organizační struktuře amerického ministerstva zemědělství. Podle ERS bude rozšíření vytvářet tlak na rozpočet EU ve dvou směrech. Zatímco hlavní důraz ze strany EU se klade na strukturální výdaje - všechny přistupující země budou mít při budování infrastruktury nárok na významnou pomoc ze strukturálních fondů EU - stává se stále více zřejmé, že budou vysoké také “tradiční” výdaje, protože nové členské státy budou vyvíjet tlak na přiznání stejné přímé pomoci a plateb (tzv. kompenzační platby), na které mají nárok zemědělci v členských státech. Agenda 2000 předpokládá výdaje spojené s předvstupní pomocí a rozvojem infrastruktury v kandidátských zemích SVE, požadavky na kompenzační platby však nezahrnuje.

Problémem nebude pouze objem výdajů, ale také komplexnost administrativy. V současné době neexistuje v EU nařízení, které by určovalo minimální velikost farmy. V Polsku např. hospodaří 2 miliony farem, mnoho z nich ne na více než 2 ha. Maďarsko má zhruba 1 milion malých farem, převážně samozásobitelského charakteru. Všichni tito producenti by měli při přijetí do EU nárok na kompenzační platby. Na většinu z nich se také nebude vztahovat povinnost uvádět část půdy do klidu (“set aside”).

ERS nepředpokládá, že země SVE budou připraveny na vstup do EU v r. 2002. Vytvoření potřebných institucí pro aplikaci legislativy EU bude pravděpodobně mnohem náročnější. Kandidátské země musí ještě udělat velký kus práce ve třech hlavních oblastech: v rozvoji venkova, zavedení sanitárních, fytosanitárních opatření a opatření na úseku zacházení se zvířaty (“welfare”) a při harmonizaci vlastních pravidel regulace trhu s nařízeními platnými v EU. V Maďarsku a Polsku působí největší potíže zaostávání návrhů zákonů týkajících se rozvoje venkova, přizpůsobení sanitárních, fytosanitárních a “welfare” nařízení, trh půdy a úvěrů, statistické zpravodajství a schopnost zavedení politiky tržní podpory podobné jako v EU.

Úředníci z EU si stěžují na značné nedostatky v koordinaci rozvoje a uskutečňování politiky rozvoje venkova, kde jak Polsko, tak Maďarsko nemají dostatečné administrativní kapacity na regionální úrovni, které by spravovaly strukturální fondy. Pouhé přizpůsobení legislativy nestačí. Polsko a Maďarsko sice zaznamenaly značný pokrok při harmonizaci svých standardů a nařízení s EU, nemají však vybudovanou dostatečnou administrativní strukturu, která by dohlížela na jejich uplatňování. Polské ministerstvo zemědělství nemá např. pracovníky, kteří by prováděli inspekce na jatkách, a kontroly provádějí sami zaměstnanci těchto podniků. Vážnějším problémem je nedostatečná kontrola sanitárních a fytosanitárních standardů na hranicích se třetími zeměmi, která se omezuje jen na certifikáty a ostatní dokumenty. Fyzické kontroly se provádějí až v místě určení zásilky. Tento postup není v souladu s pravidly EU při dovozu ze třetích zemí.

Země SVE potřebují také zavést nástroje k omezení nabídky na trhu, tj. produkční kvóty a systém uvádění půdy do klidu (“set aside”) a potřebné administrativní struktury k jejich provádění.

Podle názoru ERS vzbuzuje obavy Bruselu celý systém řízení trhu v zemích SVE. Pravomoci současných tržních intervenčních agentur, zejména v Polsku, přesahují nynější omezenou úlohu intervenčních agentur v EU. Odbytová družstva, která existují v EU u ovoce, zeleniny, cukru, mlékárenských výrobků a obilovin, jsou v zemích SVE spíše výjimkou. Dostatečně zde není rozvinut ani velkoobchodní trh.

Analýza ERS modeluje dopad, který by mělo předpokládané přijetí Polska, Maďarska a ČR do EU v r. 2002, pokud by se u těchto zemí nepočítalo s přechodným obdobím. Novým členským zemím by byly přiznány stejné kompenzační platby jako zemědělcům v EU, musely by zavést systém “set aside” a mléčné kvóty (ve výši předpokládané produkce v r. 2001). To by pravděpodobně přispělo k omezení produkce hovězího masa v zemích SVE, protože, stejně jako v EU, více než polovina tohoto masa pochází z mléčného stáda.

Rozšíření EU by podle ERS uvolnilo tlak v obilním sektoru. Celkový přebytek obilovin v “EU 18” by byl zhruba stejný jako v EU 15 při zavedení Agendy 2000. Přebytky pšenice a ječmene by se snížily, zatímco u ostatních obilovin, zejména žita, by stouply. Nadprodukce hovězího a vepřového masa by se zvýšila. V agrárním obchodu EU 15 by rozšířením nemělo dojít k výraznějším změnám. Dovoz kukuřice a vepřového masa bude v EU 18 nižší než by byl jeho součet v obou regionech v případě, že by k integraci nedošlo.

Tab. 1 - Dopady rozšíření EU o Polsko, Maďarsko a ČR v r. 2005/06 v porovnání se scénářem zachování EU 15 (kalkulované na základě Agendy 2000)

Pramen: Agra Europe, 1999, č.1882

Významný vliv by mělo rozšíření pravděpodobně na živočišnou výrobu v nových členských státech. Ty by zvýšily export hovězího, vepřového a drůbežího masa, ale v čistém obchodu s obilovinami by došlo jen k malým změnám. Maďarský vývoz obilovin by se sice zvýšil, ale na druhé straně by stoupl dovoz této komodity do Polska a ČR.

Z analýzy ERS vyplývá, že hrozba vyšších přebytků a nárůstu rozpočtových výdajů, která pravděpodobně vyplyne ze zavedení mechanismu Společné zemědělské politiky v zemích SVE, bude zřejmě mnohem menší, než mnozí experti očekávali. Rozpočtové výdaje na kompenzační a jiné platby EU však budou nadále vysoké v důsledku neschopnosti přijmout adekvátní opatření pro proces rozšiřování EU v rámci schválené Agendy 2000.

2. Rozšíření EU - problém pro politiku mléka EU

Také z jednání na “Evropské mlékařské konferenci” v Londýně, která se konala v listopadu 1999, vyplynulo, že rozšíření EU o země SVE představuje vážný agrárněpolitický problém na úseku produkce mléka. Rozšiřování EU spolu s novým kolem jednání WTO a závazky z dohody UK GATT jsou hlavními faktory, které musí brát EU v úvahu ve své střednědobé politice do r. 2003. Jak již bylo zmíněno výše, situaci ztěžuje skutečnost, že Agenda 2000 tyto problémy neřeší.

Otázka data přijetí nových členů do EU zůstává podle mnoha expertů nadále otevřená. Za současného stavu jednání se pro zahájení vstupu jeví jako reálné roky 2004 až 2005. Před tímto termínem musí být vyřešeny dvě otázky:

· zda budou také v nových členských státech zavedeny kvóty na dodávky mléka

· a zda také zemědělci v těchto zemích budou mít nárok na kompenzační platby, které budou producentům mléka v EU vypláceny od r. 2005.

Obě tyto skutečnosti představují značný problém jak pro EU, tak pro vlády budoucích členských zemí EU. Obtížnější bude jeho řešení v zemích, které mají velký počet malých mléčných usedlostí (Polsko) než v zemích, ve kterých se zachovala struktura velkých podniků (Maďarsko, ČR).

Kompenzační platby se netýkají jen mlékařského odvětví. V případě, že by byl současný systém EU aplikován rovněž v Polsku, činily by výdaje na něj více než 3 mld. EUR a představovaly by 47 % současných příjmů polských zemědělců a téměř 2 % polského HDP.

Dalším problémem jsou ceny zemědělských výrobců mléka. I po jejich 15% snížení by v EU zůstaly vyšší, než jsou v současné době v Polsku a v dalších zemích SVE. Ceny zemědělských výrobců mléka v Polsku jsou nyní zhruba poloviční než jejich průměr v EU. Aplikace systému cen EU by tak byla významným stimulem ke zvýšení produkce. Důsledky jednorázového zavedení systému EU by tedy byly pro agrární trh značné.

Zavedení mléčné politiky EU v zemích jako je Polsko by vedlo k vážným administrativním potížím, protože systém by musel zahrnout velký počet malých usedlostí. Podle názoru expertů z EU celková hospodářská a strukturální politika v některých zemích SVE směřovala od r. 1989 paradoxně spíše proti racionalizaci agrární struktury. Dekolektivizace a podpora soukromého vlastnictví půdy stimulovala větší fragmentaci a vytváření menších jednotek.

Zatímco v Maďarsku a ČR obhospodařují velké družstevní podniky 28 % resp. 43 % půdy, v Polsku to jsou pouhá 3 %. V posledně jmenované zemi se snížila plocha dříve obhospodařovaná státními podniky z 19 % na méně než 7 % a plocha podniků fyzických osob se zvýšila ze 77 % na 82 %. Velký počet převážně malých podniků fyzických osob a jejich roztříštěnost bude podle názorů Evropské komise v Polsku dlouhodobým strukturálním handicapem.

Nejméně čtvrtinu mléka v Polsku produkuje téměř 1 milion malých soukromých usedlostí, které vlastní 1 až 3 dojnice a polovinu produkce zajišťují podniky se 3 až 9 dojnicemi. Polská vláda má do doby vstupu země do EU sice v úmyslu zlepšit strukturu zemědělského sektoru, avšak i tak zůstane počet malých usedlostí vysoký.

Evropská komise vzala v úvahu zvyšování užitkovosti mléčných krav a usilování o tržní hospodářství v zemích SVE. Podle jejího odhadu z r. 1998 by stavy dojených krav v Polsku měly do r. 2003 činit 3,59 mil. ks (4,99 mil. ks v r. 1989), v Maďarsku 445 000 ks (568 000 ks v r. 1989) a v ČR 538 000 ks (1,24 mil. ks v r. 1989). Průměrná roční užitkovost by se měla zvýšit v Polsku na 3 777 kg, Maďarsku na 5 357 kg a v ČR na 5 090 kg. V pěti zemích, které jsou kandidáty na vstup do EU v první vlně, předpokládá Evropská komise průměrnou užitkovost 4 071 kg (3 561 kg v r. 1989). Někteří nezávislí analytikové se domnívají, že užitkovost, zejména v Maďarsku a v ČR, stoupne výrazněji a bude se blížit průměru dosaženému v EU. Je zřejmé, že do vstupu zemí SVE do EU dojde také k další racionalizaci mlékárenského průmyslu.

Velký počet malých usedlostí v Polsku významně limituje možnosti investic do zlepšení skladby krmiv, hygienických standardů, technologie dojení a do zvyšování kvality mléka. Nedostatek chladírenských zařízení a vhodného systému sběru mléka působí na zvyšování počtu mikroorganismů a vyprodukované mléko pak nevyhovuje západoevropským standardům.

Malé usedlosti mají potíže se splněním nařízení ke zvýšení kvality mléka zavedených v r. 1998. Potřebné investice, např. do chladících tanků, jsou tak vysoké, že donutí mnoho producentů ukončit výrobu mléka. K určité specializaci a intenzifikaci v produkci mléka dochází, často je stimulována zvýhodněnými úvěry a prémiemi za dodávky kvalitnější suroviny. Podle některých analytiků dojde v Polsku v příštích 5 až 10 letech k významnému omezení počtu producentů mléka a k růstu velikosti stád. Polská vláda tento proces aktivně podporuje. Financuje restrukturalizaci a modernizaci jak mlékárenského průmyslu, tak mléčných farem. Zemědělci s více než 5 dojenými krávami a roční produkcí vyšší než 18 000 l mléka jsou podporováni výhodnými úvěry na modernizaci a rozšiřování produkce. Zvýhodněné úvěry jsou poskytovány také zpracovatelským podnikům na investice do modernizace s cílem zlepšit kvalitu výrobků a marketing.

V Maďarsku, na rozdíl od Polska, je produkce mléka intenzívní, ve velkých podnicích (v r. 1996: 75 % obchodní společnosti a družstva) a užitkovost se příliš neliší od průměru EU. Maďarsko bylo tradičně čistým vývozcem mlékárenských výrobků, např. v r. 1990 vyvezlo 23 000 t sýrů (čtvrtina domácí výroby). Podle Evropské komise se maďarský trh mlékárenské produkce rychle mění nástupem zahraničních investorů, v důsledku silné konkurence mezi mlékárnami a jejich výraznější specializace a diferenciace.

V obou zemích (Polsku a Maďarsku) objem mlékárenské produkce zřejmě poroste. Spolu s dalšími kandidáty na přijetí do EU budou jejich vlády pravděpodobně žádat podíl na trhu mléka v EU 20, který bude spíše odrazem budoucího růstu jejich produkce mléka, než by přijaly za základ kvotace tzv. referenční objem produkce (průměr za poslední 3 roky).

Z výše uvedeného vyplývá, že současnou mléčnou politiku EU nelze aplikovat v zemích SVE. Buď bude muset být SZP podstatně reformována - snížením cen a rychlým zrušením kvót - nebo v nových členských státech bude muset být zaveden odlišný tržní řád. Obchodní hledisko však zabrání této diferenciaci. To bude, kromě nadcházejících jednání WTO a tlaku na trhu EU, hlavním faktorem ovlivňujícím rozšíření EU a mělo by přinutit EU k radikální změně její mléčné politiky, jejíž přehodnocení je naplánováno na r. 2003.

Určité východisko v otázce přiznání či odmítnutí přímých plateb novým členským státům ze zemí SVE naznačil v projevu na berlínském zemědělském veletrhu “Grüne Woche” agrární komisař F. Fischler. Podle něho bymohly být přímé platby v těchto zemích použity v přechodném období na podporu restrukturalizace a dalších programů rozvoje venkovského prostoru. Po uplynutí přechodného období však musí Společná zemědělská politika EU zajistit stejná práva zemědělcům ve všech členských státech.

Komisař odmítl, aby budoucí členové EU ze zemí SVEzpočátku dostávali tzv. přímé platby. Analytikové agrárního trhu upozorňují na produkční potenciál kandidátských zemí, který v případě svého plného využití v sobě skrývá rizika pro udržení rovnováhy na trhu EU. Řádná příprava na obou stranách proto bude klíčem k úspěšné integraci v této oblasti. Okamžité přiznání přímých plateb zemědělcům v zemích SVE by podle F. Fischlera ignorovalo specifické podmínky v těchto zemích. Bylo by překážkou na cestě k vytváření optimální podnikatelské struktury v zemědělství a mohlo by vyvolat sociální napětí v důsledku zvýhodnění zemědělců před pracovníky ostatních odvětví.

VÚZE - Ekonomické bulletiny 4/2000