Zemědělství chybějí řádné státní zakázky

HN (Agroweb) 6.12.1999

Zemedelství chybejí rádné státní zakázky

Zemedelci na Kladensku podle jejich predstavitelu v okresní agrární komore nepožadují od státu ani tak vyšší dotace, jako spíše vytvorení a dodržování jasných pravidel pro podnikání. Jak se vede zemedelcum v okrese a jaké vidí své perspektivy, o tom jsme hovorili se cleny predstavenstva tamní agrární komory.

S predsedou OAK Miroslavem Lindou, který hospodarí na 300 hektarech zemedelské pudy, docentkou Ceské zemedelské univerzity v Praze Ivanou Švarcovou, podnikající na 800 hektarech, reditelem ZZN Slaný, a. s., Zdenkem Lankou a s reditelem Agropodniku Zlonice, a. s., Miroslavem Cistým.

Specifika okresu

Linda: Specifikem okresu je rapidní snížení živocišné výroby až o tri ctvrtiny proti stavu pred deseti roky. Protože jsme obilnárskou oblastí, v místních podmínkách to predstavuje znacný problém. Krmné obilí se sice vyrábí, avšak ZZN, který disponuje výrobnou krmných smesí, je nemá komu prodávat a jeho poptávka klesá. Zemedelství okresu tak trpí nedostatkem financních prostredku, což se zase odráží v zúžených možnostech hnojení, chemického ošetrení plodin apod. Kvuli omezení živocišné výroby chybí také organické hnojení, což ve srážkovém stínu Krušných hor, v nemž se nacházíme, znamená zvlášte v sušších letech témer katastrofu. Takže vezmu-li za príklad nekdejší vyhlášený sladovnický jecmen ze Slánska, pak musím ríci, že nyní tradice jeho pestování zaniká, protože na nárocnou péci, jaká se mu musí venovat, se nedostávají prostredky. Ve znacné míre se u nás upustilo i od pestování cukrovky. Koneckoncu ze trí puvodních cukrovaru v okrese zbyl jediný. Obdobne dopadlo z cenových duvodu chmelarství.

Lanka: Sladovnický jecmen skutecne vyžaduje velkou péci, ale bohužel nemá šanci ani kvuli tomu, že ceny za nej se pohybují kolem 2800 korun za tunu. Proto se všichni predevším orientují na pestování potravinárské pšenice. Jenže v našem srážkovém stínu je to na hrane rizika, zda potravinárská pšenice v požadované kvalite vubec vyjde. Tak treba letos je u nás potravinárská pšenice ve strední, ale spíše ješte v nižší kvalite. Pretlak v produkci pšenice naší firme prináší i problém s placením. Zemedelec celkem oprávnene predpokládá, že úrodu sklidí, prodá a dostane zaplaceno. Ale kde má na to ZZN vzít najednou 150 milionu korun, když sám toto kvantum obilí hned dál samozrejme nemuže prodat?

Cistý: Podle zkušeností naší firmy mohu potvrdit, že zemedelci okresu si zacínají uvedomovat závislost kvality obilí na úrovni a formách hnojení. Porádáme k tomu pro ne i radu školení. Bohužel je rovnež pravda, že mnoho zemedelcu na rádné hnojení a ošetrení porostu proste nemá peníze.

Hospodárská, ci odbytová družstva?

Lanka: Práve pred sto lety v prosinci vzniklo na Slánsku hospodárské družstvo. To rolníka behem prvního pololetí podrželo a ve zbytku roku rolník družstvu zase jeho pomoc vracel. Podle me je proto neštestím ceského zemedelství, že nedošlo k restitucím právnických osob a ani toto hospodárské družstvo nemohlo být obnoveno.

Linda: Hospodárská družstva ovšem mela napríklad své vlastní sklady. Soucasná snaha o zakládání odbytových družstev ztroskotává práve na tom, že tato družstva žádnými takovými kapacitami nedisponují. A nemají-li je, stejne se musí domluvit s výkupní organizací. Proto se u nás od myšlenky odbytových družstev upustilo.

Švarcová: Skutecne je bezpredmetné hovorit o odbytových družstvech, dokud nebudou mít profesionální zázemí pro ošetrení produkce a skladovací prostory. Sama o sobe je myšlenka odbytových družstev dobrá, ale rozhodne nejsem pro to stavet vuci sobe stávající strukturu výkupu a prípadná odbytová družstva. Výkup je v ceských podmínkách jistým zpusobem jinak nazvané odbytové družstvo. Bude-li výkup s prvovýrobou udržovat seriózní obchodní vztahy, pak pro zemedelce v regionu má opodstatnení a není nutné vytváret nejaké paralelní struktury. V zemedelské výrobe máme už beztak hodne meziclánku. Já bych odbytová družstva chápala tak, jak plní své poslání treba v Nizozemsku, kde na zacátku roku garantují cenu príští úrody. Ale kde nejsou nástrojem, který v sezóne, kdy klesnou ceny, odberatele nutí k jejich zvýšení. Ovšem u nás nikdo ze zemedelcu pocátkem roku neví, za kolik bude vyrábet, at už obilí nebo maso ci mléko. To však neznají predem ani výkupy a nevedela by to ani odbytová družstva.

Kvotace není rešením

Švarcová: Jsem ta poslední, která by požadovala, aby stát veškerou moji produkci nekomu dalšímu prodal. Pouze si preji, aby stát garantoval urcité procento prodejnosti mé výroby - a to aby pokrylo mé výrobní náklady. Pak by bylo na mne, jak si nastavím vstupy a zda budu mít prípadne nadvýrobu s rizikem, že ji neprodám. Kvotace je vubec špatný pojem sám o sobe. Spíš by se melo hovorit o "státních zakázkách", které má každý resort národního hospodárství, avšak nikoliv zemedelství. Státní fond tržní regulace zemedelství pro me zadavatele státních zakázek nepredstavuje. Já totiž už v polovine kalendárního roku zakládám porosty pro odbyt sklizne v príštím hospodárském roce. Sdelí-li mne však fond parametry pro príští úrodu až koncem cervna, cili dva až tri mesíce poté, co jsem je mohla aktivne ovlivnit, pak si musím klást otázku, zda tento stát vubec chce mít zemedelskou výrobu. Jinými slovy receno: Vubec nechci, aby stát dotoval moji nadvýrobu ci nevýrobu. Ale chci, aby mne stát umožnil podnikat. Verejnost je udržována v domnení, že zemedelci chtejí jen a jen vysoké dotace. Ale já nepotrebuji prodávat tunu potravinárské pšenice za minimální cenu 4800 korun. Ale pri soucasných vstupech do zemedelství ji nemohu prodávat za 3300 korun, i když ji nakonec prodám za cenu nižší, nebot potrebuji financní zdroje na zabezpecení dalšího hospodárského roku. Ráda bych ješte pred prípravou pudy a setím vedela, zda pri hektarových nákladech budu vycházet napríklad u pšenice ze dvou ci trí tisíc za tunu, a bude mým problémem, kolik hektaru oseji a jak tím ovlivním svuj podnikatelský zámer.

Cistý: Stát by mel od zemedelcu objednávat urcité procento produkce a co oni sami by pak vyrobili navíc, melo by jít na vrub jejich rizika. Zatím je tomu však tak, že stát zemedelce spíš tlací k tomu, aby svou produkci omezovali. To se ovšem týká i živocišné výroby.

Chovatelum by zbyly oci pro plác

Švarcová: Podle údaju MZe letos v ríjnu poklesla produkce mléka o 10 procent a realizacní cena v Q tríde o 15 procent. Pro chovatele tak predstava kvotacního snížení produkce na 80 procent muže znamenat pri vysokoprodukcním stádu (jehož realizace je dlouhodobým procesem) o 230 kusech snížení tohoto stáda o 80 krav v prubehu "kvotacního roku". Chovatel vynaložil nemalé cástky, které byly shodou okolností v rámci dotacních titulu na vysokoprodukcní mlécný skot dotovány, takže by to bylo nejen plýtvání z hlediska ekonomického, ale i tragédie z hlediska chovatelského.

Pred vstupem do EU

Linda: Už s ohledem na vstup do Evropské unie je nutné, aby se zemedelství v okrese udrželo na profesionální úrovni. A to je i hlavní úkol komory. Vubec by mne nevadilo, kdyby clenství v komore bylo povinné, protože pak by komora mela vetší váhu pri vyjednávání se státem.

Lanka: V té souvislosti bych kladl duraz na kvalitu produkce. Jedine s kvalitou lze totiž obstát vuci konkurenci, která se sem po našem vstupu do EU prihrne. Kdybych však mel vycházet napríklad z toho, co letos nekterí zemedelci vydávali za krmné obilí, tak bych musel mít o osud zemedelství v našem regionu vážné obavy.

Švarcová: Se vstupem do Evropské unie bych ani neocekávala více dotací pro zemedelce, ale to, že budou moci hospodarit v podmínkách srovnatelných s vyspelou západní cástí kontinentu. Do té doby se však všichni v zemedelství musíme urychlene zprofesionalizovat.