Zemědělci okresu by víc než dotace chtěli rozumné ceny

Praha a Strední Cechy (Agroweb) 31.1.2000

Zemedelci okresu by víc než dotace chteli rozumné ceny

O nekterých soucasných problémech zemedelství okresu Benešov jsme hovorili se soukromým zemedelcem z Pravetic Bohumilem Beladou, reditelem Farmy Prcice, s. r. o., Zbynkem Koblihou, reditelem Spolecnosti pro zemedelskou výrobu - Ostredek, a. s., Jirím Škvorem a reditelem úradu okresní agrární komory Rudolfem Kucerou.

Chybejí kvalifikovaní odborníci

Kobliha: Naše firma pusobí v jihozápadním cípu okresu, kde hospodarí na necelých 1100 hektarech zemedelské pudy. Nemohu se zbavit presvedcení, že v posledních letech se tato naše oblast stává jakýmsi skanzenem, odkud se vytrácejí hlavne mladí perspektivní lidé, kterí se zemedelstvím nechtejí mít nic spolecného. Príliš se tomu nedivím, nebot at se podíváte na kteroukoliv statistiku, v každé je zemedelství nekde na chvoste, jako je tomu treba u mezd. Presto si dovolím tvrdit, že v zemedelství je nyní vetšina prací vysoce kvalifikovaných. Nemohu prijmout dvacítku Ukrajincu a rozdelit jim úkoly: Ty pujdeš orat, ty dojit krávy, ty oprasíš prasnici. To jsou specializované odborné úkony, které muže zastat jen kvalifikovaný odborník. Stáje dnes rídí pocítace, ceny stroju ci živého inventáre se pohybují v desítkách milionu - a to vše už musí obsluhovat pan Nekdo. Bohužel musím pomalu uvažovat o tom, zda budeme mít odpovídající náhradu za naše soucasné zamestnance, až za deset, patnáct let odejdou do duchodu.

Škvor: V okrese sice máme zemedelské ucilište, ale ani do neho se mladí lidé príliš nehrnou. Ucilište se tak preorientovává na jiné, pro ne lukrativnejší obory a místo dojicek pripravuje kuchare a cíšníky. Myslím proto, že je správné, uvažuje-li se nyní o tom, že i komora by mela dostat možnost ovlivnovat zemedelské školství, aby kopírovalo nejen momentální, ale také budoucí potreby zemedelství. Všechno je to však o penezích, jaké mohu prípadným novým zamestnancum nabídnout. I o tom, jakou prestiž zemedelství vubec ve spolecnosti má.

Zemedelci se nedokáží zpracovatelum vzeprít

Škvor: Zakopaný pes spocívá v placení našich výrobku. Zpusob privatizace zpracovatelských podniku, který se zvolil, byl snad tou nejvetší chybou, jíž se stát vuci nám dopustil.

Kucera: Benešovskou mlékárnu dríve postavili vlastne zemedelci okresu. Proc by v ní nemeli mít, dejme tomu, padesát procent akcií? Mlékárna, která v Benešove existovala ješte predtím za první republiky, byla družstevní.

Belada: Problém je v tom, že si jako zemedelci nedokážeme ríci o cenu. Ve stredních Cechách napríklad existuje mlékarské družstvo, ale v nem se jeho clenové nedokáží domluvit na cene, za niž mlékárne budou dodávat. Pak takové odbytové družstvo vlastne ztrácí smysl.

Kobliha: My pritom nevyžadujeme, abychom dostávali za litr mléka deset korun a více. To bychom byli sami proti sobe, nebot bychom tím vedli mlékárny k premýšlení, zda není lepší dovézt levnejší mléko z Evropské unie. Ale chceme takovou cenu, která by byla v relaci s náklady tech nejlepších výrobcu, kterí v minulosti masívne investovali do produktivity práce. Samozrejme s perspektivou jejího vývoje opet v relaci s vývojem cen vstupu. Tato výchozí cena by se mela pohybovat nekde v blízkosti 8 korun za litr. Jedine tak zajistíme rentabilní výrobu mléka v CR.

Belada: Odbytová družstva mají opodstatnení v tom smyslu, že dávají zemedelce dohromady. Ale schází jim zázemí. Napríklad na uskladnení obilí, aby je tato družstva nabídla na trh až v cenove nejpríhodnejším okamžiku.

Škvor: Naopak máme zkušenosti, že nekterí zpracovatelé diferencují mezi odbytovými družstvy a jednotlivcem. Tomu si za sušení a pasterizaci mléka rekne o ctyricet, petactyricet haléru na litr, zatímco družstvu ci odbytovému centru hned o šedesát haléru.

Kucera: Totéž platí o nekterých výkupních podnicích. Dozvíme se, že je tam volná kapacita. Když však probehne jednání a náš partner zjistí, že by melo jít o uskladnení potravinárské pšenice pro obilnárskou unii, rázem z jednání sejde. Také lituji zpusobu privatizace zpracovatelských podniku. Bohužel v té dobe mela prvovýroba jiné, predevším existencní starosti a privatizace se provádela za úcasti jiných "zemedelcu" než opravdových prvovýrobcu.

Predevším však neoplývali volnými financními prostredky, aby do tohoto procesu mohli aktivne vstoupit. Dnes jsou i prípady, kdy sto procent akcií zpracovatelských firem drží jedna osoba. A slyším-li nekteré takové majitele mluvit, behá mne mráz po zádech. Osobne tvrdím, že kdyby zemedelci byli lépe organizováni, tak by se vuci nim žádné finty ci podrazy nevymýšlely. Proste aby rozumné ceny napríklad alespon 8 korun za litr mléka, 35 korun za kilo veprového ci 350 korun v prumeru za tunu obilí byly pro dobré podniky, což podtrhuji, všeobecneji akceptovány.

Dotace jen udržují slabé nad vodou

Kobliha: Nejlepším systémem by bylo odbourat dotace a nastolit ony rozumné ceny, jak o nich byla rec. At se každý zemedelský výrobce s temito cenami srovná - a nepovede-li se mu to, necht skoncí. Problémem zemedelství je totiž také fakt, že leckdo, kdo s ním už mel dávno skoncit, stále prežívá. A to díky tomu, že urval nejakou dotaci, kterou splatí nejvetší dluhy - a zase se v tom plácá dál.

Belada: Problémy ovšem mají také výkupní organizace. Už ted se obávám jara, protože musím mít na ne zajištené osivo, hnojiva, postriky... Dríve se výkupu dopredu prodávala naše produkce - a zpetne od neho odebíraly chemikálie, ale treba i nafta apod. Vím, že tahle praxe pro zemedelce príliš výhodná nebyla. Ale banky nám žádné preklenovací úvery na chod hospodárství až do sklizne nikdy poskytnout nechtely. Výkupy s tím kalkulovaly a diktovaly si cenové podmínky. Ale dochází ted už i na ne a nikdo nepujcuje ani jim. Ovšem tím pro nás padá možnost odebrat od nich, co potrebujeme na jaro.

Clenství v komore by melo být povinné

Škvor: Mluvíme o odbytových družstvech, vzpomenula se tu obilnárská unie... A presto slabinou zemedelství je neschopnost se v nem domluvit. Asi ješte není tak zle, abychom opravdu zacali táhnout za jeden provaz. Myslím si, že tou strešní organizací by mela být agrární komora, ovšem s odpovídajícími pravomocemi.

Kobliha: Vzpomínám, jak jsme zakládali ve Zdislavicích okresní agrární komoru. Jak tam v sále ani nebylo kde si sednout, protože prišel každý a ocekával, že komora bude mít dostatek pravomocí, aby problémy rešila. Kolik lidí by do Zdislavic prišlo asi nyní? Podle me by dobrým základem bylo, pokud by clenství v komore bylo povinné. Už jen tato jediná skutecnost by vytvorila vláde a Parlamentu jednotného a silného partnera. Navíc by pod komorou mohla vzniknout skutecne silná obchodní organizace, která by garantovala trh s našimi komoditami.

Vstupem do EU ceské zemedelství neskoncí

Škvor: Už dnes nákladove jedeme za ceny Evropské unie. Pouze ceny našich komodit jsou diametrálne nižší, totiž jsou to ceny ceské.

Kobliha: Nedávno jsem byl u kamaráda v Nemecku a ani on nemel takovou produktivitu práce, jaké dosahujeme v naší firme treba ve výkrmu prasat. O ctyri tisíce kusu se starají jen tri lidé. Jinak receno: Kdo u nás dosahuje slušné produktivity, nemel by se bát vstupu do unie. Ten ceským zemedelcum muže prinést jen její ceny - a ty pro nás budou výhodnejší. Jinou otázkou je, že prakticky vetšina z nás hospodarí na pronajatých polích a nejsme kapitálove natolik silní, abychom je mohli naráz všechna koupit. Podle me by toto melo být ješte pred vstupem zeme do Evropské unie zohledneno a právne ošetreno.