Zelená zpráva 1999: A.1-2 Obecné podmínky

Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 1999

A. Situace zemědělství v roce 1999

1 Obecné podmínky vývoje zemědělství

Rámcové podmínky, ve kterých probíhal vývoj zemědělství a agrárního sektoru v roce 1999, se vyznačovaly nadále obtížnou makroekonomickou situací, nestabilním podnikatelským prostředím, relativně příznivými klimatickými podmínkami, cenovou krizí na agrárním trhu a zemědělskou politikou, orientovanou zejména na stabilizaci a zlepšení příjmů zemědělských podniků.

Makroekonomické podmínky

Celková makroekonomická situace v ČR v roce 1999 byla ve znamení doznívající hospodářské recese, započaté v roce 1997. Podle revidovaných statistických údajů byl rok 1999 sice již třetím rokem v řadě, kdy došlo k poklesu HDP (ve s. c. 1995: 1997 -1,0 %, 1998 -2,2 % a 1999 -0,2 %), ale lze ho hodnotit jako období, kdy došlo k zastavení poklesu HDP. Celkový mírně záporný výsledek za rok 1999 byl ovlivněn především výsledkem za 1. čtvrtletí, kdy HDP meziročně poklesl o 3,3 %; ve 2. čtvrtletí se pokles HDP zastavil a v dalším období vykázal vývoj HDP mírné oživení - meziročně o 1 % ve 3. i 4. čtvrtletí (Tabulka TA1/01). Hospodářské potíže vedly ke zvětšení rozdílu mezi ekonomickou úrovní ČR (HDP, vyjádřený v paritě kupní síly, v přepočtu na obyvatele) a EU, kde i ve sledovaném období pokračoval ekonomický růst (v průměru o 2,4 % ročně). Zatímco v roce 1996 činila příslušná relace ČR vůči EU 65 %, v roce 1999 poklesla na 60 % (předběžné údaje OECD).

Uvedený mírný pokles HDP za rok 1999 byl způsoben zejména poklesem investiční poptávky, resp. hrubé tvorby fixního kapitálu. Naproti tomu některé jiné komponenty růst ekonomiky v roce 1999 podporovaly. Týká se to především vývoje výdajů na konečnou spotřebu domácností jako nejvýznamnější složky HDP - v roce 1999 tyto výdaje, vyjádřené ve s. c. 1995, vzrostly o 1,4 %, v roce 1998 naopak o 2,9 % poklesly. Spotřeba domácností byla stimulována poměrně značným zvýšením reálných mezd. Na druhé straně ji částečně omezoval soustavný pokles zaměstnanosti.

Největší vliv na ekonomický růst v roce 1999 měl zahraniční obchod. Došlo opět ke snížení záporného salda obchodní bilance a to navzdory nepříznivému vývoji směnných relací, zejména v důsledku zvýšení cen ropy na světovém trhu ve druhém pololetí. K podstatnému zhoršení došlo však u bilance služeb (přebytek této bilance byl o 15,3 mld. Kč, tj. o 26,6 % nižší než v roce 1998). Běžný účet platební bilance vykázal za rok 1999 záporné saldo ve výši 36,6 mld. Kč (o 15 % nižší než v roce 1998 - především díky příznivějšímu vývoji obchodní bilance).

Podnikatelské prostředí

Makroekonomické faktory, bezprostředně ovlivňující podnikatelské prostředí, doznaly v roce 1999 některých významných změn. Týká se to i výrazného zvýšení míry registrované nezaměstnanosti, která koncem roku dosáhla 9,4 %. Vysoký nárůst nezaměstnanosti svědčil na jedné straně o ekonomické recesi, avšak na druhé straně i o počínající restrukturalizaci podniků.

Sílící vliv zahraničních investic v české ekonomice, proexportní politika vlády a také další faktory, včetně vývoje kurzu koruny podporujícího vývozní schopnost (koruna proti dolaru oslabila v ročním průměru o cca 7 %) se promítly do růstu vývozu (meziročně o 9,2 % v b. c. a o 9,6 % ve s. c. 1995).

Souhrn ekonomických i administrativních (zpomalení cenové deregulace) faktorů, spolu s protiinflačním úsilím ČNB vedl k neočekávanému, v nejbližších letech stěží opakovatelnému, útlumu vývoje cenových hladin. V podnikatelské sféře se tento vývoj vyznačoval stagnací cen průmyslových výrobců (ve zpracovatelském průmyslu se ceny výrobců meziročně zvýšily pouze o 0,1 %) a výrazným cenovým propadem v zemědělství i v některých odvětvích tržních služeb.

Nepříznivý vliv na rozvoj podnikání a investiční činnost měl negativní trend úvěrového financování, způsobený tím, že v roce 1999 výrazně zesílil tlak na výnosnost bank. Celková suma úvěrů poskytnutých soukromému sektoru (vč. družstev) se meziročně snížila o 3 %. Hlavním důvodem “stagnace půjčování” byla obava bank dále půjčovat zadluženým podnikům na často nejasné projekty a zvyšovat tak rizikové úvěry (úhrn klasifikovaných, tj. problémových úvěrů dosáhl - bez zahrnutí údajů za Konsolidační banku - více než 300 mld. Kč).

Předpokladem opětovné ochoty bank angažovat se při financování investic a chodu podniků je náprava a stabilizace systémového (institucionálního, legislativního, kontrolního, trestně-postihového atp.) rámce fungování ekonomiky. V roce 1999 bylo v tomto směru dosaženo jistého dílčího pokroku. Byly přijaty některé legislativní úpravy a zejména v závěru roku projednávala Poslanecká sněmovna desítky návrhů zákonů či jejich novel, které by měly příznivě ovlivnit podnikatelské prostředí v nastávajícím období.

Byl schválen vládní návrh zákona o podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, novela živnostenského zákona a zákona o zadávání veřejných zakázek, zákon o veřejných dražbách. Další legislativní předlohy se v závěru roku projednávaly nebo byly ve stadiu schváleného vládního návrhu (telekomunikační zákon, zákon o investičních pobídkách, zákon na ochranu před dovozem subvencovaných výrobků, novela zákona o konkurzu a vyrovnání), případně ve stadiu návrhu věcného záměru zákona (např. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích).

V daňové soustavě, stejně jako v předchozích letech, byly dále posíleny nepřímé a omezeny přímé daně. Zvláště významné je snížení sazby daně z příjmů fyzických osob. Od července pak byly zvýšeny sazby spotřebních daní. Počátkem roku 2000 se do daňové soustavy promítly další podstatné úpravy, schválené v předchozím období - zrušení nejvyšší, 40procentní sazby zdanění příjmů fyzických osob a pokles lineární sazby daně z příjmů právnických osob z 35 % na 31 %. V roce 1999 došlo také ke zrychlení odpisů. Zkrácením doby odepisování hmotného i nehmotného investičního majetku určeného k podnikání (např. u strojů, zařízení, nákladních vozů, traktorů i jiného investičního majetku používaného v zemědělských podnicích z 8 na 6 let) se příslušné sazby přiblížily odpisovým normám běžným ve světě.

V dubnu 1999 vláda schválila revitalizační program a současně byla vytvořena revitalizační agentura, jejímž posláním je vyvést klasifikované úvěry z bilancí bank a nalézt strategické investory pro “oživované” podniky.

Na podporu malých a středně velkých firem (soustředěnou do deseti programů) vláda vyčlenila téměř dvojnásobný objem prostředků než v předchozím roce. Současně zvýhodnila také podmínky některých programů, přes které se podpora podnikatelům poskytuje. Novinkou bylo zavedení programů Kapitál (program podpory malých a středních podniků poskytováním záruk investorům rizikového a rozvojového kapitálu) a Podpora exportu (program podpory malých a středních podniků v oblasti vývozních informačních, poradenských a vzdělávacích služeb).

Konkurzy v roce 1999 neprobíhaly ani rychleji, ani úspěšněji než v předchozích letech. Konkurz však začal být vyhlašován i na významné velké společnosti (Chemapol Group, Přerovské strojírny apod.). Několik dalších velkých konkurzů bylo dočasně odvráceno uzavřením tzv. stabilizační (standstill) dohody věřitelů (např. Škoda Plzeň). Účinným nástrojem ozdravování ekonomiky se však konkurzy dosud nestaly.

Povětrnostní podmínky v marketingovém roce 1998/99

Produkční výsledky zemědělství v jednotlivých letech ovlivňuje průběh povětrnostních podmínek. Podzim roku 1998 byl chladný a deštivý. Dlouhotrvající srážky v průběhu září a října, které dvoj- až trojnásobně převyšovaly dlouhodobý průměr, negativně ovlivnily průběh podzimních prací. Deštivé počasí a opožděná sklizeň předplodin prodloužily osev ozimů až do období po agrotechnických lhůtách. Osevní plochy ozimých obilovin pro sklizeň roku 1999 byly (podle šetření MZe) o 12,3 % nižší než plochy ozimů obilovin před sklizní roku 1998 (šetření ČSÚ).

V roce 1999 byly povětrnostní podmínky pro většinu plodin vcelku příznivé. Sušší květen a delší deštivé období v červnu a červenci prospělo nalévání zrna obilovin, napomohlo však rozšíření klasových chorob. Suché a teplé počasí od poloviny července příznivě ovlivnilo dozrávání obilovin, jejich hektarový výnos (4,35 t/ha - nejvyšší průměrný výnos od roku 1991) a kvalitu sklizně. Pouze později dozrávající porosty zaschly. Na druhé straně se počasí nepříznivě projevilo na produkci pozdních konzumních a průmyslových brambor i pícnin.

K poškození porostů zamokřením, přívalovými dešti, krupobitím, případně ke škodám v důsledku polehnutí porostů došlo v průběhu roku 1999 pouze ojediněle. S výjimkou některých regionů nedošlo, na rozdíl od roku 1998, k přemnožení hraboše. Poměrně příznivé povětrnostní podmínky přispěly k meziročnímu zvýšení celkové rostlinné produkce o 5 % ve s. c. 1989. Nedostatek srážek v podzimních měsících ztížil přípravu půdy k setí ozimů pro sklizeň 2000. Následné srážkové fronty však příznivě ovlivnily vzcházení ozimů.

Vedle makroekonomických faktorů, charakteru podnikatelského prostředí a povětrnostních podmínek bylo zemědělství v roce 1999 podstatně ovlivněno uskutečňovanou zemědělskou politikou.

Zemědělská politika

Mimořádný pokles tempa inflace - celkové (Tabulka TA1/01) i tzv. čisté - překročil všechna očekávání. Koncem roku 1998 predikovala ČNB pro následující rok střední míru čisté inflace 4,3 % a její spodní hranici 4,0 %. Ve skutečnosti činila v roce 1999 čistá inflace jen 1,5 %. Nejvýznamnější příčinou odchylky skutečnosti od původního inflačního cíle byl vývoj cen potravin. Predikce čisté inflace v případě těchto cen činila 3,6 % (střední míra), resp. 3,3 % (spodní hranice), zatímco ve skutečnosti nedošlo v roce 1999 k žádnému jejímu navýšení, ale naopak k poklesu - o 0,7 %. Odlišný vývoj cen potravin se na celkovém rozdílu mezi predikovanou spodní hranicí inflačního cíle a skutečným vývojem čisté inflace podílel zhruba dvěma třetinami.

K neočekávanému poklesu cen potravin, primárně vyvolanému nízkými cenami na světových trzích, vedla soustavná hrozba importu levných (a často subvencovaných) agrárních produktů, spolu s intenzívní cenovou konkurencí na tuzemském maloobchodním trhu. Maloobchodní řetězce si politikou nízkých cen upevňovaly své postavení na trhu. Ukázalo se, že jejich vliv na vychýlení cenového vývoje potravin byl proti původním očekáváním silnější. Pod zvýšený tlak se pak dostaly odbytové ceny potravinářského průmyslu a spolu s tím i ceny zemědělských výrobců (CZV).

V roce 1999 došlo k bezprecedentnímu poklesu CZV - v průměru za všechny zemědělské komodity o 11,7 %, při tom za rostlinné výrobky o 15,0 % a živočišné výrobky o 10,5 %. V dalších základních produkčních odvětvích došlo k výraznému útlumu cenového nárůstu, nikoli však k poklesu cen výrobců (např. v průměru za průmyslová odvětví ze 4,9 % v roce 1998 na 1,0 % v roce 1999).

Uvedený propad CZV a meziroční pokles tržeb (o 11,1 mld. Kč, tj. o 10,0 %) v roce 1999 se velmi nepříznivě projevil na finančním hospodaření zemědělských podniků. Zesílil proto i tlak na zemědělskou politiku. Zemědělci a jejich stavovské organizace požadovali od státu především zvýšenou ochranu domácího agrárního trhu, podporu vývozu zemědělských komodit a posílení přímých dotací.

Zemědělská politika, jež se snažila reflektovat požadavky zemědělců, narážela na dvě základní omezení: platné mezinárodní obchodně politické dohody (WTO, Evropská dohoda atd.) a rozpočtová omezení plynoucí z ekonomických potíží, odrážejících se v celé sféře národního hospodářství, včetně deficitního státního rozpočtu.

Kromě běžných nástrojů celní politiky lze ve výjimečných případech uplatňovat mimořádná obchodně politická opatření na ochranu domácího trhu. Po zkušenostech z předchozího roku (omezení dovozu jablek z EU, mimořádné clo na dovoz pšenice z Maďarska, připravované, avšak nerealizované přímé omezení dovozu vepřového masa) bylo k těmto opatřením v roce 1999 přistupováno cílevědomě s ohledem na dodržení postupů stanovených mezinárodními pravidly a zvyklostmi.

Z hlediska legislativy byl způsob přijímání opatření (zvláštní ochranná opatření, nouzová opatření a stanovení vstupních hodnot) při dovozu zemědělských výrobků a potravin na území ČR upraven nařízením vlády č. 39/1999 Sb. Podle příslušných pravidel bylo postupováno zejména při přijetí opatření k ochraně domácího trhu s cukrem prostřednictvím regulace dovozu cukru a příbuzných komodit na český trh. Přijaté ochranné opatření má platnost až do roku 2003.

Proti předchozímu roku se celkové podpory zemědělství v roce 1999, týkající se jak podpory cen zemědělských výrobců, tak i přímých podpor jejich příjmů (zejména prostřednictvím programů na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství) poněkud zvýšily. Podle údajů OECD ukazatel odhadu produkčních podpor, vyjádřený jako % OPP (podíl celkové podpory poskytnuté zemědělcům na hodnotě příjmů ze zemědělské činnosti), vzrostl v ČR z 21 % v roce 1998 (revidovaný údaj) na 25 % (předběžný údaj). Podrobněji k zemědělské politice v roce 1999 část B.

2 Předpoklady a faktory zemědělské výroby

2.1 Vlastnické vztahy a podnikatelská struktura

2.1.1 Změny vlastnických a uživatelských vztahů

Situace ve vypořádání restitučních nároků

Vyřizování uplatněných restitučních nároků v zemědělství, vyjádřené zejména ukazateli počtů ukončených restitučních případů a vydaných správních rozhodnutí, dále pokročilo. Svědčí o tom především 96,3 % ukončených nebo téměř ukončených restitučních případů k 31. 12. 1999 proti 94,5 % k 31. 12. 1998.

Podle kvalifikovaného odhadu bylo do konce roku 1999 vydáno v rámci restitucí celkem 1 241 tis. ha zemědělské a lesní půdy.

Privatizace státních podniků hospodařících na zemědělské půdě

Privatizace státních statků a obdobných státních podniků hospodařících na zemědělské půdě (dále jen státních statků) byla v roce 1999 téměř ukončena. Dokládají to údaje v tabulce A2.1/01. Po provedené aktualizaci údajů o objemu majetku státních statků určeného k privatizaci, zohledňující zařazení některých podniků do likvidace nebo konkurzu, vyřazení z privatizace apod., činil podíl majetku v realizovaných privatizačních projektech k 31. 12. 1999 již 97,24 % z celkové hodnoty majetku k privatizaci. Proces privatizace však byl dále limitován nejen vyřizováním restitučních případů podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a jeho pozdějších úprav, ale také revokací privatizačního řízení. V řadě případů docházelo po odstoupení původního nabyvatele (např. v důsledku neschopnosti splácet závazky za privatizovaný majetek atd.) k dalšímu privatizačnímu řízení, např. vypsáním nové veřejné soutěže.

U státních statků byl nejrozšířenější metodou privatizace přímý prodej předem určenému nabyvatelé (v 55,17 % případů). Z hlediska právní formy nabyvatele připadla převažující část privatizovaného státního majetku právnickým osobám.

Úloha Pozemkového fondu ČR ve vypořádání restitučních nároků, v privatizaci a v pronájmu státní půdy a ostatního majetku

Pozemkový fond ČR (PF ČR) má rozhodující úlohu v privatizaci a v pronájmu státní půdy a souvisejícího státního majetku. V oblasti restitucí PF ČR vydává oprávněným osobám (po vypořádání restitucí povinnými osobami) náhrady za znehodnocené nemovitosti a inventář - v nemovitostech, v hotovosti do 10 tis. Kč a v akciích Restitučního investičního fondu, a. s. (RIF). Akcie RIF byly v roce 1998 zcela vyčerpány. V roce 1999 byly proto na základě dohody PF ČR a FNM ČR vydávány náhrady také formou směnek uhrazovaných FNM ČR. PF ČR vydává také náhradní pozemky na restituce z půdy ve státním vlastnictví.

Pozemkový fond pronajímá státní půdu a ostatní státní majetek do doby jejich privatizace. Z celkové výměry 814 tis. ha státní zemědělské půdy k 31. 12. 1999 bylo pronajato 757,3 tis. ha. Největší podíl připadl na obchodní společnosti (49,8 %) a fyzické osoby - restituenty a soukromé zemědělce (30,9 %) a zbývající část družstvům (12,3 %). Přitom zůstalo z nejrůznějších důvodů k 31. 12. 1999 ještě 56,7 tis. ha státní zemědělské půdy nepronajato, což představuje 7 % celkové výměry státní půdy ve správě PF ČR. Podrobnější údaje dokládá tabulka A2.1/02.

2.1.2 Podnikatelská struktura zemědělství

Údaje aktualizovaného statistického registru zemědělských podniků - agroregistru (Tabulka TA2.1/04) svědčí především o tom, že v roce 1999 pokračovala již několikaletá stagnace podílu podniků fyzických osob (PFO) a právnických osob (PPO) na celkové výměře z. p. obhospodařované zemědělskými podniky (uvedenými v agroregistru). PFO (samostatně hospodařící rolníci a další soukromí podnikatelé) se na této výměře (bez půdy drobných pěstitelů a neobhospodařované půdy) podílejí přibližně čtvrtinou a PPO třemi čtvrtinami.

Hlavní změny v podnikatelské struktuře probíhaly v rámci PPO, kde pokračoval pokles podílu družstev a nárůst podílu obchodních společností. Počet společností se meziročně zvýšil o necelých 15 %, zatímco počet družstev o necelých 8 % poklesl. Zároveň se zvýšil podíl obchodních společností na z. p. obhospodařované zemědělskými podniky ze 40,6 % na 43,3 % (z toho 22 % připadlo na společnosti s ručením omezeným, 20,7 % na akciové společnosti a zbytek - 0,6 % - na veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti). Nejdynamičtější pohyb ve struktuře byl stejně jako v předchozích letech zaznamenán u akciových společností. Jejich podíl na obhospodařované z. p. se v období 1995 - 1999 zvýšil o 13 procentních bodů (ze 7,6 % zjištěných Agrocenzem na 20,7 % podle aktualizovaného agroregistru). Na akciové společnosti se transformovala podstatná část družstev, jejichž podíl na obhospodařované z. p. klesl v roce 1999 pod jednu třetinu (na 32,2 %; srovnatelný podíl družstev podle Agrocenzu 1995 činil 47 %).

Velikostní struktura zemědělských podniků se v roce 1999 nijak významně nezměnila. Průměrná výměra zjištěná za celý soubor podniků v agroregistru (včetně podniků neobhospodařujících z. p.) poklesla sice z 99 ha na 96 ha, avšak u podniků obhospodařujících z. p. (Tabulka TA2.1/05) se naopak nepatrně zvýšila - ze 138 ha na 139 ha. Tutéž relaci vyjadřuje vážený průměr plošné velikosti podniků obhospodařujících z. p. (vahou je výměra z. p. jednotlivých podnikatelských forem): 982 ha v roce 1999 a 981 ha v roce 1998. Porovnání těchto průměrných hodnot se stejným ukazatelem napočteným z údajů Agrocenzu 1995 - 963 ha - svědčí o tendenci mírného zvyšování podílu podniků ve vyšších velikostních skupinách.

Velikostní struktura podniků v českém zemědělství si uchovává výrazně duální charakter. Podle údajů za rok 1999 připadlo např. na velikostní skupiny podniků s výměrou nad 500 ha z. p. pouze 7,7 % všech podniků vedených v agroregistru; jejich podíl na celkové výměře z. p. činil však 79,7 %. Naopak na 80,9 % podniků s výměrou do 50 ha připadlo pouze 6,8 % obhospodařované z. p. Údaje o velikostní struktuře za jednotlivé podnikatelské formy jsou uvedeny v tabulkách A2.1/04 - 07.

2.2 Výrobní faktory

2.2.1 Zemědělský půdní fond

Celková výměra evidovaného půdního fondu České republiky k 31. 12. 1999 činila podle ČÚZK 7 886 tis. ha. Zemědělský půdní fond (ZPF) je vykazován v rozsahu 4 282 tis. ha. V porovnání s rokem 1998 poklesla evidenční výměra ZPF o 1,9 tis. ha.

Výrazněji poklesla evidovaná výměra orné půdy a to o 4,6 tis. ha, zatímco evidovaná výměra luk a pastvin vzrostla celkem o 2,9 tis. ha. Výměry trvalých kultur (chmelnic, vinic a ovocných sadů) mírně poklesly. Jejich evidence není v souladu s užívanými výměrami trvalých kultur, vzhledem k tomu, že vlastníci pozemků neohlašují změnu kultury, kterou na jejich pozemcích provádí uživatel (nájemce). Procento zornění 72,3 % proti roku 1998 stagnuje vzhledem k tomu, že při současném nárůstu luk a pastvin proti roku 1998 poklesla celková výměra ZPF.

Podle výsledků bonitace je zhruba 60 % ZPF na půdách méně až málo úrodných. Rozsah nevyužívané zemědělské půdy se odhaduje na přibližně 300 tis. ha, z toho 58 tis. ha je orná půda v klidu a zbytek tvoří trvalé travní porosty převážně na orné půdě, které nejsou evidenčně podchyceny v katastru nemovitosti na katastrálních úřadech.

Půdní, klimatické a morfologické podmínky ČR jsou převážně takového charakteru, že bez úpravy vodního režimu zemědělských půd a krajiny by nebylo možné hospodařit. Rozsah odvodněných a zavlažovaných půd dlouhodobě stagnuje. Odvodněných půd je 1 087 tis. ha a závlahy jsou vybudovány na přibližně 150 tis. ha. Využití závlah s ohledem na ekonomickou náročnost je velmi nízké (necelých 29 %). Odvodňovací systémy na ploše větší než 30 % odvodňovaných ploch vyžadují rekonstrukci z důvodu ukončení technické životnosti a zhruba na 25 % vyžadují nákladnou údržbu.

Na více než 27 % ZPF jsou uplatňována omezení, která jsou dána především environmentálními důvody. Jedná se o omezení produkce v národních parcích (NP), velkoplošných chráněných oblastech (CHKO) a v pásmech hygienické ochrany vod (PHO). Rozsah těchto území se proti roku 1998 nezměnil. U pásem hygienické ochrany vod dochází k radikálnímu přehodnocení, které bude ukončeno v roce 2002.

2.2.2 Biologicko - technologické aspekty rostlinné výroby

V současných ekonomických podmínkách se stále více podniků zajímá o nové technologie, které jsou budoucností zemědělství. Zemědělští podnikatelé hledají nové méně pracné, produktivnější způsoby pěstování polních plodin. Minimalizace zpracování půdy se kromě fytosanitárních rizik osvědčuje u obilovin a olejnin. Úspěšnost nových technologií, minimalizujících zpracování půdy, je podmíněna důsledným prováděním chemické ochrany proti plevelům, chorobám a škůdcům. Vedle tradiční intenzivní zemědělské výroby nalézají své pevné místo v rámci zemědělství nové ekologické způsoby pěstování plodin.

Výživa rostlin

Snižování stavů skotu má za následek snižující se výměru půd hnojených chlévským hnojem. V současné době je v ČR aplikováno ve statkových hnojivech odhadem pouze 0,6 - 0,7 t organických látek na l ha orné půdy. Nízké dávky hnoje jsou částečně vyrovnávány zaorávkou slámy společně s dusíkatými hnojivy. Spotřeba průmyslových hnojiv je nejnižší od počátku 60. let (65,6 kg č. ž./ha z. p. v roce 1999). Příčinou jsou především vysoké ceny vstupů a tomu neodpovídající realizační ceny jednotlivých komodit.

V roce 1999 měli zemědělci možnost využívat dotační podporu na vápnění orné půdy s půdní reakcí do 5,5 pH. Úspěšně se zavádí nové technologie aplikace hnojiv s využitím globálního družicového systému GPS. Jedná se o postupy šetrné k životnímu prostředí, přinášející ekonomické výhody.

V oblasti výživy rostlin byly zahájeny práce na novele zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, s cílem jeho plné slučitelnosti s předpisy EU.

Ochrana rostlin

V oblasti ochrany rostlin se podceňuje řádné moření osiva. Výsledkem je zvýšený výskyt snětí a snížení kvality zrnin.

Stále náročnější chemickou ochranu vyžadují rostliny ze skupiny brukvovitých olejnin a slunečnice. Intenzivnější výskyt jejich škůdců a chorob bezprostředně souvisí s růstem pěstitelských ploch.

Technologie minimalizace zpracování půdy se projevila z hlediska fytosanitárního jako riskantní. Napomáhá nejen přetrvání některých chorob a škodlivého hmyzu, ale i přežívání hraboše polního.

Používání chemických přípravků na ochranu rostlin se již stabilizovalo. U herbicidů se zvyšuje podíl širokospektrálních přípravků. Znatelně roste používání regulátorů růstu. Spotřeba rodenticidů narůstá s výskytem hraboše polního.

Osiva a sadba

Domácí odrůdy obilovin a pícnin si udržují přes silnou konkurenci zahraničních odrůd své zastoupení na pěstitelských plochách. Přes snahu státu udržet dotační politikou cenu osiv na přijatelné úrovni používá stále větší část zemědělců vlastní, často nemořená, nedostatečně vyčištěná osiva. Spotřeba certifikovaných osiv a sadby klesá. Klesl i počet registrovaných odrůd z 308 v roce 1996 na 213 v roce 1999.

Zemědělská technika a technologie

Zpracování půdy a zakládání porostů plodin

Rozšířením sortimentu nabídky strojů na zpracování půdy a setí a vybavením zemědělských podniků výkonnými traktory se postupně vytvářejí lepší předpoklady pro přizpůsobení technologií zpracování půdy a setí konkrétním půdně klimatickým podmínkám zemědělských podniků. Zvýšila se výkonnost strojních souprav, vytvořily se podmínky pro zlepšení kvality práce a respektování ekologických hledisek při hospodaření na půdě. Hlavní pozitivní změny lze charakterizovat takto:

· U konvenčního zpracování půdy s orbou je možné dodržet zásady platné při orbě svažitých pozemků. Využitím oboustranně otočných pluhů se pozitivně projevuje spojování orby s úpravou hrubé brázdy.

· Zvýšila se výměra orné půdy, na které se uplatňuje úsporné zpracování půdy bez orby především u obilovin. Zlepšila se nabídka strojů pro mělké zpracování půdy a zajišťujících kvalitní setí i v technologiích s minimálním zpracováním půdy.

· Vlivem změn v technologiích zpracování půdy, spojováním pracovních operací a zvýšením výkonnosti strojních souprav se vytvořily předpoklady pro včasné dokončení nezbytných pracovních operací.

· Proti předpokladům se nerozšířily významněji technologie šetrného zpracování půdy při pěstování cukrové řepy a kukuřice.

Hnojení

Velký pokrok nastal v kvalitě rozmetání hnojiv. Rozmetadla průmyslových hnojiv a kejdy splňují jak požadavky na přesnější dávkování tak i zaručenou plošnou rovnoměrnost aplikace. Zvýšenou kvalitu práce odstředivých rozmetadel umožňuje téměř 100% granulace průmyslových hnojiv a běžně uplatňované zakládání kolejových meziřádků pro ošetřování plodin za vegetace.

Sklizeň zrnin

Sklizeň obilovin přestala být bojem o zrno. Sklízecí mlátičky jsou nejnáročnější stroje v zemědělských podnicích. Zvýšila se výrazně jejich výkonnost, kvalita práce i pohodlí obsluhy. Celková technická úroveň těchto strojů je velmi dobrá.

Posklizňová úprava zrna

Stávající technologická zařízení posklizňových linek byla již v roce 1989 ve většině případů zastaralá a to morálně i fyzicky. Nejobtížnější je situace u sušiček, čisticích a třídicích strojů. Modernizace a výstavba nových zařízení probíhá velmi pomalu.

Skladování zrnin

Trend směřuje k plošnému využívání věžových zásobníků o jednotkové skladovací kapacitě 150, resp. 200, 400, 750, 1 000, 1 500, 2 500 t uskladněného zrna. Ošetřování uskladněného zrna v těchto zásobnících je řešeno intenzivním provzdušňováním.

Sklizeň cukrovky

V posledních deseti letech se začínají i u nás využívat zásobníkové sklízeče z dovozu (SRN, Francie). Z hlediska technologie sklizně se u všech těchto strojů jedná o jednofázový způsob sklizně, bez sklizně chrástu s využitím zásobníků pro sklizené bulvy. Pracovní záběr těchto strojů je obvykle šest řádků, velikost zásobníku se pohybuje podle typu stroje od 10 do 18 m3 (max. 25 m3). Tato technologie se využívá v ČR na cca 90 % ploch.

Pěstování brambor

V technologiích pěstování brambor nastávají výrazné změny. Klasická příprava půdy kypřením, sázení čtyřřádkovými sazeči tuzemské produkce a mechanická kultivace je nahrazována záhonovým způsobem odkamenění půdy, sázení je prováděno speciálními sazeči brambor a mechanická kultivace je nahrazena chemickým ošetřováním. Tato nová technologie má vliv na výrazné snížení mechanického poškození brambor při sklizni. Zvyšuje se kvalita brambor a snižují se skladovací ztráty. K zásadní změnám pracovních postupů dochází v bramborářských oblastech s vyšším obsahem kamenů v půdě.

Zavedením nových technologií při praní, čištění, balení a spotřebitelském vážení brambor dochází také ke zvyšování kvality nabízených brambor. Rozšiřuje se loupání a další zpracování brambor.

Sklizeň pícnin

Za posledních 10 let došlo k značnému rozšíření sklizně suchých a zavadlých objemných hmot (seno, zavadlá píce) lisy na velkoobjemové válcové a hranolové balíky. Velkoobjemové balíky zavadlých pícnin se strojově obalují pružnou fólií, která zabezpečí správný průběh konzervačního procesu.

Z nových způsobů uskladnění a konzervace zavadlých pícnin se rychle rozšiřuje uskladnění pícnin v silážních vacích a začíná se používat i uskladnění velkoobjemových balíků zavadlé píce do tzv. flexy vaků.

Výrobní aspekty hlavních skupin plodin

Obiloviny

V roce 1999 bylo ve Státní odrůdové knize zapsáno 136 odrůd obilovin. Podíl domácích odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize činí jen asi 50 %, ale podíl na trhu s osivem je u domácích odrůd vyšší. Je to dáno nejen nižší cenou domácího osiva, ale i vysokou úrovní šlechtění obilovin v ČR.

V poslední době jsou u nás stejně tak jako v zemědělsky vyspělých zemích sledovány snahy při pěstování obilovin změnit systémy hospodaření. Minimalizace zpracování půdy, která se při pěstování obilovin v ČR poměrně často využívá, vede ke snižování nákladů na jednotku plochy. Mezi nevýhody těchto technologií však patří skutečnost, že pokud nejsou doprovázeny účinnou chemickou ochranou, způsobují rostoucí zaplevelení jednoletými i vytrvalými plevely.

Jako velmi perspektivní se při pěstování obilovin v posledních letech jeví programy využívající globální poziční systémy a geografický informační systém v rámci tzv. precizního zemědělství. Tyto postupy jsou založeny na přesné specifikaci místa např. při aplikaci herbicidů či hnojiv. Dané systémy umožňují výběrový systém ošetření a vedou k optimalizaci zvolených postupů.

Olejniny

Počet odrůd olejnin se v letech 1989 - 99 zvýšil z 87 na 136. Trend zvyšování podílu olejnin na orné půdě je doprovázen bohatým výběrem zahraničních odrůd slunečnice i řepky.

Okopaniny

Ve Státní odrůdové knize je zapsáno 100 odrůd brambor. Převahu v sortimentu mají odrůdy pro výrobu konzumních brambor. Začínají se rozšiřovat odrůdy vhodné pro výrobu zušlechtěných výrobků.

Ekologické postupy pěstování brambor se uplatňují převážně na rodinných farmách na celkové výměře cca 150 ha (průměrná výměra cca 2 ha na farmu). V roce 1999 se vyprodukovalo 1526 t brambor s certifikátem bio produktu.

Ve Státní odrůdové knize je zapsáno 72 zahraničních odrůd cukrové řepy. Celá plocha je osévána kvalitními jednoklíčkovými odrůdami na konečnou vzdálenost 18 - 20 cm. Technologický proces pěstování cukrovky je založen na intensivním používání pesticidů a plném nasazení techniky.

Len přadný

Z bilance komodity vyplývá, že více jak polovina potřebného množství dlouhého vlákna se musí do ČR dovážet ze zahraničí, především z Belgie. Nové domácí odrůdy se výnosovými parametry vyrovnávají zahraničním, navíc nejsou tak náročné na půdně klimatické podmínky.

Ovoce

Tržní ovoce je převážně produkováno na plochách intenzivních ovocných sadů. Třetina našich intenzivních sadů je přestárlých. Mladé výsadby, které budou vstupovat do plodnosti během následujících tří let, tvoří cca 10 % intenzivních výsadeb. Nejpříznivější věková skupina výsadeb je u slivoní (především jde o pološvestky) kde 40 % výsadeb vstupuje do plodnosti. Nejhorší věkovou strukturu má drobné ovoce a broskvoně.

V rámci obnovy sadů, podpořené dotačním titulem, dochází i k žádoucí změně v odrůdové skladbě. Základním předpokladem zlepšení konkurenceschopnosti tuzemského ovoce na trhu kromě výsadeb sadů s intenzivními technologiemi a perspektivními odrůdami, je uskladnění produkce v kvalitních moderních skladech. Integrovaný systém pěstování ovoce je uplatňovaný u 34 podniků na celkové výměře 3 103 ha.

Zelenina

Pěstitelská plocha zeleniny pozvolna narůstá. V posledních letech se zvýšily plochy pro pěstování cibule, petržele, celeru, konzervárenského hrachu, špenátu, póru a ředkvičky. Rovněž se rozšiřují plochy v ČR méně pěstovaných druhů zeleniny, jako jsou brokolice, brokolice, pekingské zelí a ledový salát. Na kvalitě tržní zeleniny se významně spolupodílí i způsob skladování. Rekonstrukci je potřeba provést u chlazených skladů na cca 12 tis. t a u větraných na cca 18 tis. t zeleniny. Nově je nutné vybudovat chlazené sklady na cca 30 tis. t a větrané sklady na 20 tis. t zeleniny.

Réva vinná

Průměrné stáří vinic v ČR v roce 1999 bylo cca 17 let, přičemž za optimální lze považovat stáří cca 13 let. I když bylo od roku 1994 do roku 1999 s dotační podporou MZe vysázeno 1 416 ha vinic, dosahuje za posledních 10 let dluh v obnově vinic 4 200 ha. Z porovnání nově sázených a klučených odrůd vyplývá jednoznačný trend ke zvyšování kvality produkovaných hroznů. Bílé odrůdy zaujímají 78,6 % plochy vinic, modré odrůdy 21,4 %.

V roce 1999 byl pro vinohradnictví mimořádně příznivý rok. Průměrný ha výnos moštových hroznů dosáhl cca 8,3 t/ha, s průměrnou cukernatostí 17,5°NM, tj. stupňů normalizovaného moštoměru.

Chmel

S poklesem odbytu českého aromatického chmele na domácím i zahraničním trhu se v druhé polovině 90. let výrazně snížila pěstitelská plocha chmele. Z dlouholeté průměrné výměry zhruba 10 tis. ha chmele se tato plocha snížila na 5,6 tis. ha v roce 1998 a na 6,1 v roce 1999. Pro intenzifikaci českého chmelařství by mj. byla potřebná každoroční obnova zhruba 500 ha chmelnic. S dotační podporou dosáhla v letech 1994 až 1999 obnova chmelnic1 768 ha. Ve skladbě vysazovaných odrůd se zvětšuje zastoupení ozdravených klonů a hybridních odrůd. Tato odrůdová přestavba sebou přináší nemalé finanční požadavky na výstavbu nových konstrukcí chmelnic i vybudování kapacity na zpracování odrůd chmele s vyšším obsahem alfa kyselin.

2.2.3 Biologicko - technologické aspekty živočišné výroby

Technologické systémy v živočišné výrobě

Skot

Vývoj a také dostupnost moderních technických systémů vytvořily podmínky pro úspěšné zavádění volných systémů ustájení dojnic. Počet stájí s volným ustájením dojnic rychle vzrůstá a v roce 1999 stáje s volným ustájením dojnic se podílejí 35 % na celkovém počtu ustájovacích míst pro dojnice.

U volného ustájení se nejvíce rozšiřuje ustájení ve stlaných volných boxových stájích. V posledním období se uplatňují trendy směřující k užívání bezstelivových stájí v kombinaci s produkcí kejdy. Podíl volných bezstelivových stájí činí 7,3 % z celkového počtu ustájovacích míst v rekonstruovaných nebo nově postavených stájích pro dojnice.

V systémech krmení se ve stále větší míře přechází od letní a zimní krmné dávky k celoroční krmné dávce na bázi konzervovaných krmiv s vynecháním zeleného krmení. Jednotlivé komponenty krmné dávky se míchají často i s jadrnými krmivy a zvířatům se podávají formou komplexních krmných dávek, v závislosti na druhu chovaného zvířete, hmotnosti a užitkovosti. K zakládání krmiva jsou využívány krmné míchací a zakládací vozy.

V modernizovaných nebo nově postavených stájích výrazně převažuje dojení v dojírnách. Nejvíce rozšířené jsou osvědčené rybinové dojírny.

Prasata

Chov prasat po roce 1989 nepostihl tak výrazný pokles stavů. Dříve postavené stáje jsou většinou nadále využívány a částečně byly pro chov prasat rekonstruovány i bývalé stáje pro chov skotu.

Ve většině stájí byly modernizovány technické systémy krmení s cílem přiblížit techniku výživy prasat jejich fyziologickým požadavkům, snížit spotřebu krmné směsi na 1 kg přírůstku, snížit potřebu lidské práce a zlepšit řízení chovu.

S výjimkou prasnic v porodně jsou pro chov prasat používány různě veliké skupinové kotce. Ve výkrmu prasat převažují bezstelivové systémy ustájení s částečně zaroštovanou podlahou. Pro nižší kapacity stájí prasat ve výkrmu jsou užívány i systémy ustájení na podestýlce. Pro odklízení hnoje ze stáje jsou používány hydromechanické systémy (pro kejdu) nebo shrnovací lopaty a mechanické dopravníky (pro slamnatý hnůj).

V současné době nejrozšířenější jsou systémy krmení suchou krmnou směsí u cca 60 % prasat, tekutou krmnou směsí je krmeno cca 40 % prasat. Při krmení tekutou krmnou směsí se výrazně prosadily potrubní krmné systémy.

Drůbež

Technologie ustájení drůbeže spočívá u nosného typu slepic téměř výlučně v klecových technologiích, zatímco u masných typů drůbeže na podestýlce.

Výkrm jatečné drůbeže a produkce slepičích vajec jsou realizovány v halách různého typu a různé technologie vytápění, vzduchotechniky a krmení. Převážnou část kapacit představují haly staršího typu a různé adaptované stavby. Pro zajištění požadované produkce je stavební kapacita dostačující, ale vyžaduje pravidelnou obměnu technologického vybavení. Vzhledem k tomu, že dosažená úroveň užitkovosti drůbeže dosáhla parametrů vyspělých zemí (délka výkrmu, spotřeba krmiv na jednotku produkce, snáška), bude nutno nárůst produkce jatečné drůbeže řešit rovněž z části výstavbou nových kapacit. To se týká zejména jatečných kuřat a krůt. I nadále se předpokládá cca 40% produkce vajec u drobných chovatelů.

Ovce

Na základě ověřování technologie chovu je využíván především oplůtkový systém pastvy s ustájením ovcí zejména ve stájových objektech uvolněných v souvislosti se snižováním stavů skotu a v lehkých přístřešcích s malou investiční náročností.

Vzhledem k tomu, že převažující podíl ovcí (více než 80 %) je chován drobnými chovateli s průměrným stavem 5 až 10 ks ovcí na chovatele, je aktuální rozšiřování stád zejména v podhorských oblastech, kde chov ovcí představuje efektivní využití pastevních areálů.

Výrobní aspekty hlavních úseků živočišné výroby

Chov skotu

Chov skotu je postupně strukturován do dvou systémů. Jedním systémem je chov krav pro intenzivní produkci mléka, zejména v produkčních nížinných oblastech, kde jsou optimální podmínky pro efektivní výrobu mléka (intenzivní produkce krmiv) při využití produkčních mléčných plemen. Druhým systémem je chov krav bez tržní produkce mléka, zejména v podhorských a horských oblastech převážně extenzivním způsobem při minimalizaci nákladů na ustájení, ošetřování a technologické procesy. Tento systém sleduje rovněž ekologické aspekty údržby krajiny a přispívá k vypásání porostů. Předpokládá se, že perspektivně počet krav chovaných pro tržní produkci mléka bude činit cca 75 % a bez tržní produkce cca 25 % celkového stavu krav, což odpovídá struktuře chovu v EU.

V systémech s dojením je v současnosti chováno 547 tis. ks krav a bez tržní produkce mléka je chováno 67 tis. ks. U dojeného skotu bylo dosaženo užitkovosti 5 022 l mléka na krávu a rok.

Užitkovost krav českého strakatého plemene v roce 1999 podle VÚŽV činila 5 098 kg mléka o tučnosti 4,35 %. Černostrakaté krávy včetně kříženek v kontrole užitkovosti vykázaly dojivost 6 124 kg mléka o tučnosti 4,20 % a s obsahem bílkovin 3,32 %. Vybrané matky býků českého strakatého plemene v maximálních laktacích vykazují užitkovost 7 502 kg mléka o tučnosti 4,21 % a s obsahem bílkovin 3,47 %. Černostrakaté matky býků dosáhly produkce 10 866 kg mléka o tučnosti 3,87 % a s obsahem bílkovin 3,41 %.

U obou plemen jsou připraveny kvalitní šlechtitelské programy a existují dobré předpoklady jejich naplňování a tedy i dobré perspektivy rozvoje obou plemen.

Chov masného skotu nemá v ČR dlouhodobou tradici. V současné době je zde chováno celkem 12 masných plemen skotu. Šlechtění jednotlivých populací organizuje ČSCHMS. V roce 1999 byly uznány další dva šlechtitelské chovy. V roce 1999 bylo z domácího odchovu vybráno do plemenitby při základních výběrech celkem 374 býků.

V systému chovu krav bez tržní produkce mléka je zařazeno 12 masných plemen, kde v čistokrevné formě je chováno 15 tis. ks krav. Křížení je využíváno především s českým strakatým skotem.

Nadále je v ČR využíváno plemeno českého strakatého skotu s dvoustrannou užitkovostí, které podle zaměření šlechtitelské práce lze využít v jednom z výše uvedených systémů chovu.

Chov prasat

Produkce jatečných prasat je založena na hybridizačních programech, kde v otcovské pozici výchozích linií jsou využívána výrazně masná plemena tuzemské a zahraniční provenience. S ohledem na ekonomickou efektivnost produkce prasat v ČR je šlechtitelská činnost zaměřena především na vysokou plodnost a mateřské vlastnosti prasnic (mléčnost a vyrovnanost vrhů). Genetická struktura u nás chovaných prasat byla doplněna dovozy vysoce produkčních plemen prasat do té míry, že je plně srovnatelná s potenciálem plemen chovaných v okolních zemích a v EU.

V ČR se připravuje systém zatřiďování a zpeněžování jatečných prasat podle SEUROP normy. V současné době vyšla novelizovaná Česká technická norma “Jatečná prasata”, která plně odpovídá požadavkům EU. Připravuje se závazná legislativa tak, aby tento systém byl povinně zaveden do nákupní praxe.

Chov drůbeže

Chov drůbeže v ČR je nejrozvinutějším odvětvím živočišné výroby založené na koncentrované produkci jatečné drůbeže a konzumních vajec a vyspělých technologiích chovu.

Kladem odvětví je rychlá obrátkovost produkce, krátký generační interval a nejefektivnější využití jadrných krmiv v rámci živočišné výroby (spotřeba kolem 2 kg/1 kg produkce). Chov drůbeže přispívá k efektivní transformaci obilovin z tuzemské produkce.

Testace rodičovských kombinací a finálních hybridů drůbeže je prováděna v podniku Mezinárodní testování drůbeže, s. p., Ústrašice. V tomto podniku jsou testovány masný a nosný typ slepic, krůty, kachny a husy. Výsledky testů slouží k porovnání genetického potenciálu drůbeže jak v mezinárodním měřítku, tak i z hlediska hodnocení úrovně tuzemského a dováženého materiálu.

Výkrm vodní drůbeže je v současnosti více než z 50 % zajišťován na rybnících a v budoucnu bude nutné toto zastoupení změnit ve prospěch chovu i výkrmu vodní drůbeže, zejména kachen, v halách.

Chov drůbeže je prováděn ve vysokých koncentracích téměř výlučně při zkrmování krmných směsí, které jsou vyráběny na základě kontroly produkční účinnosti. Kvalita krmných směsí je srovnatelná se zeměmi EU.

Chov ovcí

V chovu ovcí došlo k přijetí řady opatření, která vytvořila předpoklady pro úspěšný rozvoj tohoto úseku živočišné výroby. Jde zejména o následující faktory:

· ověření užitkových vlastností jednotlivých plemen ovcí chovaných v ČR a vyhodnocení možnosti jejich využití v rámci čistokrevné plemenitby a užitkového křížení;

· vyhodnocení adaptability dovezených, zejména masných plemen ovcí v podmínkách ČR včetně jejich vhodnosti ke křížení s tuzemskými populacemi. Tímto postupem bylo výrazně urychleno převodné křížení původních vlnařských a kombinovaných plemen berany masného typu;

· ekonomické vyhodnocení technologií chovu zejména se zaměřením na levnější oplůtkové systémy a finalizaci výsledné produkce;

· komplexní zajištění poradenství;

· zpracování předpisů a norem pro testování užitkových vlastností ovcí kompatibilní se zeměmi EU.

Výsledkem je současný stav struktury plemen ovcí, který je prezentován z 67,5 % plemeny s kombinovanou užitkovostí, 30 % plemeny s masnou užitkovostí a 2,5 % plodných a mléčných plemen. Vlnařská plemena, která v roce 1990 tvořila 62,9 % početních stavů ovcí, se v ČR již nechovají.

Chov ovcí je podporován dotačními tituly zahrnujícím udržování a zlepšování genetického potenciálu a podporu aktivit směřujících na udržování krajiny a méně příznivých oblastí.

Perspektiva chovu ovcí vyplývá především z extenzivního charakteru podhorských oblastí ČR, ovšem za předpokladu, že výsledný finální produkt (zejména jehněčí maso) bude zejména pro tuzemského spotřebitele cenově dostupný v relaci k hovězímu a vepřovému masu. Rovněž výkup jatečných jehňat, který je s ohledem na značnou roztříštěnost chovatelů dosud problematický, sehraje spolu s racionálnějším využitím dalších produktů z chovu ovcí (kůže, vlna) v budoucnu významnější úlohu.

4. Hmotný investiční majetek

U objemu investic do zemědělství pokračoval v roce 1999 klesající trend, který začal rokem 1997. V roce 1999 byly v celém souboru statisticky sledovaných podniků (zapsaných v obchodním rejstříku s počtem zaměstnanců 20 a výše) podle údajů ČSÚ pořízeny hmotné investice (bez pozemků) v objemu 10 176 mil. Kč. V indexovém porovnání s minulým rokem jde o pokles 6,3 %, který souvisí s celkovou finanční pozicí zemědělství a také s omezením působnosti PGRLF v podpoře úvěrování investic. Z celkového objemu připadá na nové investice 8 547 mil. Kč, včetně hmotného investičního majetku pořízeného formou finančního leasingu ve výši jeho celkové smluvní pořizovací ceny (nikoli splátek). Z nových investic představuje pořízení budov a staveb 20 %, pořízení strojů, zařízení a dopravních prostředků 31 %. Téměř polovina nových investic (49 %) byla vynaložena na tzv. ostatní investice, zahrnující především základní stádo, pěstitelské celky trvalých porostů a ostatní hmotný investiční majetek. V meziročním porovnání došlo ke zvýšení vynaložených investičních objemů pouze u ostatních investic (o 8,8 % ) a u investic již užívaných v jiných podnikatelských subjektech (o 21,3 %). Pořízení nových budov i strojů nedosáhlo hodnot roku 1998 o to shodně u obou skupin o 23 %. K meziročnímu poklesu o 27 % došlo u hmotných investic zahraničního původu (nových i v zahraničí již užívaných, včetně finančního leasingu).

Snížení objemu investic omezilo reprodukci hmotného investičního majetku (HIM) a projevilo se rovněž v meziročním zvýšení stupně jeho opotřebení.

Struktura hmotného investičního majetku je u základních typů podnikatelských subjektů odlišná a nedoznala proti minulým letům výrazných změn.

Podíl pozemků ve struktuře hmotného investičního majetku podniků právnických a fyzických osob vyplývá z podílu vlastní a připachtované půdy. Podíly budov a staveb, strojů a zařízení souvisí s převládajícím výrobním zaměřením podniků (v tržbách podniků právnických osob má vyšší zastoupení živočišná výroba, naopak v podnicích fyzických osob převažuje rostlinná výroba).

2.2.5 Pracovní síly

V zemědělství se v roce 1999 ve srovnání s rokem 1998 projevila poněkud výraznější tendence snižování zaměstnanosti. Počet pracovních sil poklesl v roce 1999 přibližně na 191 tis., což proti roku 1998 představuje úbytek zemědělských pracovníků o 6,6 % (Tabulka A2.2/02). Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti v civilním sektoru národního hospodářství v roce 1999 činil 4,1 % a proti roku 1998 poklesl o 0,1 procentního bodu.

Úbytek počtu zemědělských pracovníků se v roce 1999 projevil ve všech právních formách zemědělských podniků. Poprvé od svého vzniku zaznamenaly mírný pokles zaměstnanosti obchodní společnosti (o 0,4 %), proti roku 1998 poklesla zaměstnanost v podnicích fyzických osob (o 1,5 %) a pokračoval trend úbytku zaměstnanosti v družstvech (o 16,3 %) a ve státních podnicích (o 30,1 %). Nejvyšší, již téměř poloviční, podíl v celkové struktuře zaměstnanosti v zemědělství tak představují pracovníci obchodních společností (49,7 % v roce 1999, proti roku 1998 nárůst o 3,1 procentního bodu), třetinový podíl tvoří pracovníci družstev (33,3 % v roce 1999, proti roku 1998 pokles o 3,9 procentního bodu), přibližně šestinu představují pracovníci podniků fyzických osob (16,8 % v roce 1999, proti roku 1998 nárůst o 0,9 procentního bodu) a prakticky zanedbatelný podíl připadá na pracovníky státních podniků.

V zemědělství dochází po celé transformační období k pozvolnému zlepšování vzdělanostní struktury pracovníků. V roce 1999 vykazovala vzdělanostní struktura 0,8 % pracovníků bez vzdělání, 15,9 % pracovníků se základním vzděláním, 51,3 % vyučených, 4,9 % se středním odborným vzděláním, 1,2 % vyučených s maturitou, 19,9 % s úplným středním odborným vzděláním, 1,1 % s úplným středním všeobecným vzděláním a 4,9 % s vysokoškolským vzděláním. Při meziročním nárůstu podílu vyučených pracovníků o 1,3 procentního bodu a současném poklesu podílu pracovníků se středním odborným vzděláním o 2,1 procentního bodu je významný zejména nárůst podílu vysokoškolsky vzdělaných pracovníků o 1,2 procentního bodu. Kategorie pracovníků s vysokoškolským, resp. s úplným středním všeobecným vzděláním představují zároveň jediné kategorie, které zaznamenaly nárůst absolutního počtu pracovníků (o 1 600 pracovníků, resp. o 200 pracovníků).

Přestože v průběhu 90. let docházelo v souvislosti s procesem snižování zaměstnanosti v zemědělství k příznivým strukturálním změnám ve vzdělání, zůstává vzdělanostní úroveň pracovníků v zemědělství stále výrazně nižší než pracovníků v národním hospodářství celkem. Mezi zemědělci byly v roce 1999 podstatně vyšší podíly pracovníků vyučených (o 11,6 procentního bodu) a pracovníků se základním vzděláním (o 7,8 procentního bodu), naopak výrazně nižší byly podíly pracovníků s úplným středním odborným vzděláním (o 10 procentních bodů) a vysokoškolským vzděláním (o 7,1 procentního bodu). Vzdělanostní úroveň žen pracujících v zemědělství je jednoznačně nižší než u žen pracujících v národním hospodářství celkem. V kvalifikační struktuře žen zaměstnaných v zemědělství převažují vyučené a se základním vzděláním, zatímco mezi ženami v národním hospodářství celkem dosahují nejvyššího podílu ženy s úplným středním odborným vzděláním. Struktura vzdělání mužů zaměstnaných v zemědělství i v národním hospodářství celkem vykazuje nejvyšší podíl vyučených.

Podíl žen mezi pracovníky v zemědělství je již několik let stabilizován na úrovni 35 % a zůstává nadále o 8 procentních bodů nižší než podíl žen na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství.

Podle klasifikace zaměstnání představovali v roce 1999 ve struktuře zaměstnanosti v zemědělství 3,3 % vedoucí a řídící pracovníci, 2,6 % odborní a duševní pracovníci, 9,6 % techničtí pracovníci, 3,7 % nižší administrativní pracovníci, 1,4 % provozní pracovníci ve službách a obchodu, 38,2 % kvalifikovaní dělníci, 10,5 % řemeslníci a opraváři, 20,7 % obsluha zařízení a strojů a 10 % pomocní a nekvalifikovaní pracovníci. V meziročním srovnání je nejvýznamnější nárůst podílu kvalifikovaných dělníků o 2,1 procentního bodu a odborných a duševních pracovníků o 0,8 procentního bodu a pokles podílu řemeslníků a opravářů o 1,7 procentního bodu, pracovníků v nižší administrativě o 0,9 procentního bodu a vedoucích a řídících pracovníků o 0,7 procentního bodu. V kontextu změn vzdělanostní struktury zemědělských pracovníků se ukazuje, že v zemědělství byla posílena zaměstnanost v čistě zemědělských kvalifikovaných dělnických profesích (na úkor kategorie kvalifikovaných pracovníků vnitropodnikových služeb) a že nárůst pracovníků s vysokoškolským vzděláním se promítl nikoliv v posílení podnikového managementu, ale v kategorii odborných a duševních pracovníků.

Pro zaměstnanost v zemědělství je nadále typická výrazná regionální diferencovanost. Nejvyššího podílu na celkové zaměstnanosti v roce 1999 - podobně jako v předchozích letech - dosahovali zemědělci ve východních Čechách (7,0 %), v jižních Čechách (5,9 %) a na jižní Moravě (5,1 %). Z celkového počtu zemědělských pracovních sil tvořili nejvyšší podíl zemědělci jihomoravského (25,1 %), východočeského (20,9 %) a severomoravského regionu (15,2 %).