ZA DAŇKY DO OBORY PODČEJK

“Pokud byste se na oboru dívali z letadla, asi by vám svým tvarem připomínala zelený rohlík,” prozradil nám s úsměvem oborník z Podčejku Aleš Kupec. A měl pravdu. Sekané louky ve středu obory, kudy jsme počátkem listopadu společně s ním a s kolegou procházeli, skutečně tvoří jakýsi zahnutý útvar připomínající výtvor pekaře. A právě odtud, z tohoto “rohlíku”, pochází náš v současné době nejsilnější daněk. Jeho trofej mohla myslivecká veřejnost obdivovat v červnu loňského roku třeba na výstavě Natura Viva 2000.

Aleš Kupec, původním povoláním lesník, pracuje jako oborník v oboře Podčejk ležící nedaleko Mladé Boleslavi od roku 1996. Spolu s dalším kolegou se stará o chod 120 ha velké obory a v rámci své pracovní náplně pečuje rovněž o bažantnici patřící stejnému vlastníkovi jako obora. Ale popořadě ...

DŘÍVE BEZNO, DNES PODČEJK

Název Podčejk dostala obora až několik let po svém vzniku. Ten se váže k roku 1982, kdy o jejím založení rozhodlo tehdejší ministerstvo zemědělství a výživy. A protože byla od počátku výstavby spojena se státním podnikem Oseva v nedaleké obci Bezno, pojmenovali ji její zakladatelé podle sídla podniku - Bezno. Pod tímto názvem fungovala od roku 1983, kdy byla dostavěna, až do první poloviny devadesátých let. Restituční proces nastartovaný v této době umožnil vrátit majetek, který byl zabaven dřívějším režimem, jeho původním majitelům. A tak se stalo, že dnešní potomci někdejších “třídních nepřátel” získali spolu s nemovitostmi svých rodičů a prarodičů někdy i objekty, které byly na jejich pozemcích v uplynulých desetiletích postaveny. Tak tomu bylo i v případě obory Bezno. Od poloviny 90. let tedy obora patří panu Ing. Jaromíru Šimonkovi, který je vlastníkem přibližně 2500 ha zemědělských s lesních pozemků, na nichž hospodaří jeho firma Šimonek, Dvůr Lobeč - Stránov. “Staronový” majitel nadále pokračuje v chovu daňků, který zavedl původní zřizovatel, ale změnilo se jméno obory. Od roku 1995 se používá název Podčejk. Inspirací při vymýšlení nového názvu obory byl lovecký zámeček (dnes hotel) Podčejk, stojící několik desítek metrů od oborního plotu, a rovněž existence někdejší obce Podčejky, která se údajně nacházela na území dnešní obory.

PŘEDCI DNEŠNÍCH DAŇKŮ POCHÁZEJÍ Z MAĎARSKA

Jak již bylo řečeno, obora začala fungovat v roce 1983. Prvním krokem k naplňování původního záměru - chovu daňků - bylo po oplocení pozemků a vybudování nezbytného zázemí dovezení zvěře. Rozhodovalo se, odkud se získá chovatelský “materiál”. Cílem každého myslivce je pěstovat kvalitní zvěř, přičemž její původ je jednou z významných podmínek pro zavedení hodnotného chovu. Proto bylo prvních 20 kusů nakonec přivezeno z maďarského Gyulaye - oblasti vyhlášené právě chovem daňků. O rok později se odtud podařilo dovézt dalších 25 kusů a v roce 1985 ještě 8 kusů daňčí zvěře stejného původu. První podmínka pro zavedení chovu byla splněna.

V úvodu byla zmíněna výměra obory. Ta se však během let existence (stejně jako název obory) změnila. Zpočátku totiž obora měla výměru 60 ha a zaploceno bylo právě již popisované rohlíkovité údolí s potokem, ohraničené příkrými svahy porostlými úživným listnatým lesem. Teprve o něco později, v letech 1985 - 87, se “připlotilo” dalších 60 ha převážně polí a celková výměra dosáhla dnešní podoby. Z celkové výměry obory je dnes přibližně 40 % lesa, 50 % polí a 10 % luk. Původní normované kmenové stavy (NKS) byly stanoveny pro výměru 60 ha na 78 kusů daňčí zvěře. Po zvýšení výměry se zvýšily i NKS, a to na 100 kusů.

DO TERÉNU

Rozhovor s oborníkem probíhal u kávy v jeho útulné kanceláři, zatímco venku se válely chuchvalce husté mlhy. Přesto jsme rádi přivítali pozvání na procházku po oboře, kam veřejnost nemá volný přístup. Tu jsme zahájili u centrálního přikrmovacího zařízení stojícího téměř uprostřed obory, v údolí mezi svahy porostlými lesem. Jde o klasický velký seník s jeslemi a systémem koryt rozmístěných v okolí. Zvěř, která zaléhává v porostech na svazích ohraničujících údolí, sem schází, aby se nasytila buď pastvou na pravidelně sekaných loukách, nebo krmivy předkládanými do koryt. Nezbytné slanisko jsme viděli díky velkým bílým kusům soli již z dálky. Snažili jsme se potichu přiblížit ke krmelci, abychom mohli případně zastihnout jeho pravidelné návštěvníky. Bohužel však žádná zvěř neměla chuť na zatím “jen” sůl, takže dalekohled nám byl pro tuto chvíli zbytečný. “Letos je spousta žaludů, takže zvěř se zatím zdržuje hlavně v lese a sem dolů schází pouze na pastvu. Ale nic si z toho nedělejte. Určitě něco uvidíme,” chlácholil nás oborník. Pokračovali jsme tedy dále a věřili mu.

“Přibližně polovina lesních porostů v oboře, jejichž dominantní dřevinou je dub, patří jejímu vlastníkovi. Zbytek lesů je státních a obhospodařují je Lesy České republiky,” objasňoval majetkové poměry Aleš Kupec a dodal: “i když jsme v oboře, kde je na prostředí dosti velký tlak zvěře, probíhá zde běžná lesnická činnost.” “A co škody zvěří?” zní naše lakonická otázka. “V intenzivních chovech zvěře, kterými obory jsou, se musí počítat s tím, že zvěř zde chovaná ve vyšších stavech, než je tomu ve volné přírodě, škody působit bude,” odpovídá s klidem oborník. “Na mladších smrkových porostech, které tvoří jakési úzké pásy na svazích obklopujících údolí, se zvěř “podepsala”. S tím se již mnoho dělat nedá. Nově vysazované porosty se však oplocují a dbáme na to, aby se zvěř nedostala dovnitř a nezničila je.” Jako mimochodem jsme došli na úroveň oplocenky postavené na protilehlém svahu. “A co oplocenky? Nezmenšují výměru obory?” následuje další naše otázka. “Samozřejmě. Z tohoto důvodu muselo dojít ve druhé polovině devadesátých let ke snížení početních stavů daňčí zvěře. Tehdejší přezvěření se totiž negativně projevovalo na kvalitě zvěře. A kromě toho silní a nadějní daňci často hynuli v soubojích. Dnes se již situace zlepšila. Mladá zvěř dosahuje větší tělesné hmotnosti, než tomu bylo v době, kdy jsme oboru přebírali.”

NEJDŘÍVE MLHA, NAKONEC SLUNEČNO

Stoupáme do prudkého svahu po klouzajícím se listí až k původnímu oplocení, které tvořily klasické dřevěné latě. Stojíme na vrcholu svahu a popadáme dech. Novější oplocení z pletiva napnutého na dva metry vysokých betonových sloupcích vidíme v dáli přes obdělané pole. Ranní mlha se rozplynula, nečekaně se objevuje slunce a modrá obloha. “Ve druhé fázi byla k oboře připlocena pole. Na jedno z nich se právě díváte,” pokračuje oborník ve výkladu a dodává: “pole se přes rok normálně obdělávají a zvěř na ně v době, kdy by mohla způsobit větší škody, nemůže. Když toto nebezpečí pomine, otevřou se přístupová vrata a zvěř zase může všude.”

Zaujatě posloucháme, když tu najednou oborník zpozorní a kývnutím ruky nám dává najevo, abychom zastavili. “Před námi stojí daňci, dva silnější lopatáči!” Již je také vidíme. Dva silné kusy. Náš průvodce odhaduje jejich věk na pět až šest let. Jistí směrem k nám a vzápětí odskakují. Přetahují přes malou posekanou loučku s krytou pozovatelnou a mizí za terénní vlnou. “Ty ještě uvidíme,” konstatuje oborník. A má pravdu. V průběhu dalších minut potkáváme nejprve tlupu mladších vařečkářů a posléze i několik očividně silnějších kusů, mezi kterými mohou být i ti první dva. Zvěř pozoruje nás a my ji. S tím rozdílem, že my máme k dispozici dalekohled a můžeme si ji proto prohlédnout lépe. Obdivujeme hlavy daňků s velkými lopatami i vařečkami. Jemné a ušlechtilé hlavy daněl a zvídavá světla daňčat. Situace se opakuje: zvěř jistí, odbíhá, ztrácí se a poté se zase ukazuje ve zvlněném svahu, aby po chvilce zmizela z našeho dohledu. “I když se pohybujeme v oboře, může být lov namáhavý. Občas trvá i několik dní, než je lovec úspěšný,” sděluje nám své zkušenosti průvodce. “Kolik daňků se zde ročně uloví?” ptáme se. “Průměrně patnáct daňků, přičemž nelovíme špičáky, kterým dáváme šanci, aby se mohli ”projevit“ ve druhém roce života. Teprve poté vybíráme i z nich. Kromě toho se ročně uloví a odchytí okolo 25 kusů holé zvěře,” zní odpověď. “Trofejová zvěř se prodává poplatkovým lovcům, holou lovím z části já, z části rovněž poplatkoví lovci, nebo ji odchytáváme a poté prodáváme.” Jak zjišťujeme, je oborní chov v Podčejku zaměřen především komerčně a to tak, aby se v mezích možností dosahovalo vyrovnaného hospodaření bez ztrát. Jednoznačně se zde uplatňuje podnikatelský princip. K podpoře kladného efektu bylo rozhodnuto o chovu mufloní zvěře, která by se měla v Podčejku stát doplňkovou zvěří. Prvních deset kusů sem bylo přivezeno v roce 1998 z obor Velký dub a Žatecká diana. Tomuto nenáročnému druhu se v místních podmínkách dobře daří. S dalším rozvojem jeho chovu se sice do budoucna počítá, avšak nikoli na úkor daňčí zvěře, která má prioritu. Kmenové stavy byly stanoveny na 20 kusů. Zatím se loví pouze holá zvěř, samčí není dosud ve “sklizňovém” věku. Při naší pochůzce jsme měli možnost pozorovat několik nadějných beranů společně s tlupou holé zvěře. Mufloní říje byla v době naší návštěvy v plném proudu, a tak zatímco daňci po čase lásky již odpočívali, jejich rohatí spolubydlící se “činili”.

ZLATÍ DAŇCI Z LYSÉ

Na závěr naší návštěvy se kupodivu těšíme. Ne však proto, že bychom se při pochůzce podzimní oborou nudili, ale protože nám oborník slíbil předvést výsledky dosavadního chovu - zlaté trofeje daňků.

Přicházíme do místnosti se stoly, na nichž leží lebky s mohutnými lopatami. Bokem, na zvláštním stolku, vidíme paroží silného daňka na dlouhé lebce. Vedle jsou položeny diplomy, poháry, medaile. “To je ten z Lysé?” ověřujeme si svou domněnku. Kývnutí je souhlasem. Kdo se orientuje v bodových hodnotách daňčích lopat, dokáže si jistě představit, jak může vypadat trofej s bodovou hodnotou 227,27 CIC. Paradoxně působí oborníkova odpověď na náš dotaz, kdo je šťastným lovcem, jenž tohoto daňka složil. Bohužel nikdo. Daněk uhynul po říji v roce 1999 na následky poranění v souboji s jiným daňkem. Tento problém se zde čas od času opakuje. Mezi uhynulými daňky bývají bohužel i silní a nadějní jedinci.

Naši pozornost však poutají i další trofeje, jejichž bodová hodnota se pohybuje nad hranicí 180 bodů CIC, a řadí je tak rovněž mezi “zlaté”. Jak se dozvídáme z knihy evidence, od roku 1997 z místní obory vzešlo 12 trofejí daňků oceněných zlatou medailí, 7 stříbrnou a 4 bronzovou. Čtyři z uvedených “zlatých” trofejí přesahovaly hranici 200 bodů CIC.

S obdivem potěžkáváme silné shozy z posledních let. Zájem budí kromě jiných již na první pohled odlišné lopaty charakteristické rozeklaností. Daňci s netypickým parožím této podoby nemají v chovu co dělat. Po podobných raritních trofejích je však mezi lovci největší poptávka.

A jaký je zájem o poplatkový lov v oboře? “Poptávka je v současné době vyšší než nabídka,” odpovídá oborník. “Po úspěchu na výstavách Natura Viva 2000 v Lysé nad Labem a Země Živitelka 2000 v Českých Budějovicích zájem podstatně stoupl. Ozývají se nám hlavně tuzemští zájemci.”

Slunce již naplno uniklo mlze. Loučíme se s oborníkem a přejeme další úspěchy při jeho práci. Jsme zvědaví, zda budou moci návštěvníci mysliveckých výstav v příštích letech obdivovat paroží potomků našeho nejsilnějšího daňka z výstavy Natura Viva 2000.

Ing. David Vaca, Ph.D., Ing. Jan Kozel