Venkov chce hájit svá práva

Krystalizující odpor městského obyvatelstva k myslivosti mě vedl k tomu, že jsem si položila otázku, kterou se počíná zabývat i EU, co je to venkov, jaká je úloha venkova pro zachování tradičního rázu krajiny, tradičních činností jako je myslivost, rybářství, včelařství, co znamenají tyto obory pro zaměstnanost venkova, pro spolkový a kulturní život venkova, pro finanční zdroje venkova.

Proč se čím dál víc rozchází přírodní filosofie městského člověka s filosofií venkovského člověka? Odkud pramení odmítání smrti a stáří a obdiv k věčnému mládí, a s tím související odpor až nenávist k lovu, myslivosti a myslivcům?

Je třeba opakovat znovu a znovu, že české slovo myslivost je odvozeno od krásného slova "mysliti", že čeští myslivci vždy rozlišovali, a to nejen slovně, lov od myslivosti, že lov pro ně byl a je poslední částí dlouhého procesu a sklizní po celoroční práci a péči. Ale tady nastává kámen úrazu, neboť nejde o sběr lučních květů do košíčku, ale o zabíjení střelnou zbraní, což nese svá rizika, která městem a panelákovou filozofií odchovaný člověk nemůže přijmout a pochopit. On nezabíjí, on nekupuje zabité, zkrvavené zvíře, ale něco, co je vábně upravené ve fólii nebo naporcované a zmrazené, z čeho neteče krev, ale jen růžová voda, co nepáchne smrtí. Je to to hovězí, to vepřové, to skopové . . . TO.

Přímo nezabije, ale psa nechá pojít

Současný městský člověk je příliš útlocitný, aby zabil králíka Honzu nebo slepici Marii a už vůbec, aby ji oškubal nebo vykuchal, ale nevadí mu uvázat již nepohodlného psa v lese ke stromu nebo jej vyhodit z auta - a odsoudit ho tak k pomalé a drastické smrti. Se slovy na rtech o ochraně přírody jezdí na víkend s celou rodinou autem do přírody, žije v plně energeticky vybavené domácnosti, nosí boty z přírodní kůže (v umělých se přece potí nohy), kalhoty mu drží kožený pásek, kupuje kožené kabelky a rukavice a pokud na to má, tak si k večeři dá v restauraci biftek, čínu nebo dobře upravenou zvěřinu.

A čím je svědomí lidstva zatíženější a černější, tím více volá po ochraně přírody. Svého pohodlí roku 2001 se však nevzdá. A tak postupně ukrajuje stále více ze společného koláče člověka i zvěře pro dálnice, letiště, obchvaty, sídliště a sjezdovky, v lese se nechová jako host, ale jako sebevědomý majitel, bojuje proti atomovým elektrárnám, ale spotřebovává větší a větší množství elektrické energie. Nechce vědět, že pro ptactvo je daleko nebezpečnější tři čtvrtě miliónů stožárů elektrické sítě, na kterých uhelnatí ročně tisíce a tisíce ptáků, včetně ohrožených druhů, jako je sokol stěhovavý a orel skalní, než jeden neukázněný myslivec nebo sokolník. Vzdaluje se od přírodních zákonů a už vůbec se neřídí pudem, a zejména ne pudem sebezáchovy, ale hledá snadného viníka, viníka zodpovědného za vše. Na giganta si netroufne, a to nejen pro jeho moc, ale i pro jeho peníze vynakládané v zájmu kladného obrazu ve společnosti na ochranu přírody - a své emoce směřuje na trpaslíka.

Myslivci jsou prý divní, ale dříve si jich vážili

A nemusí chodit daleko. Jsou tu přece myslivci. Jsou na očích všem, nosí zbraň, střílí na hodná zvířátka a mnohdy i na poctivé lidi, hodné pejsky a kočičky a jsou stále opilí. A také je jich příliš mnoho. Divně mluví, divně se oblékají, dodržují barbarské zvyky, divně se chovají. Ale co skutečně v lese po celý rok dělají, že jejich činnost byla v historii považována za vážené řemeslo, že hajný a myslivec byl v obci stejně vážený jako pan farář, učitel nebo pan starosta, že v čele dnešní největší myslivecké organizace stojí jeden z mála řádných profesorů myslivosti v Evropě, jmenovaný po revoluci prezidentem Václavem Havlem, to nikoho vlastně nezajímá. Lid chce senzace, skandální a bulvární články v novinách, pseudokrvavé historie v televizi. A najednou někdo začíná říkat dost.

Na venkově si chtějí žít po svém, bez zásahů města

Začalo to v Anglii, v zemi konzervativní a tradiční, kde se venkov dožaduje svých práv. A jen epidemie slintavky a kulhavky zabránila tomu, aby se v neděli 18. března nesešly již podruhé statisíce manifestujících lidí v ulicích Londýna, aby hájili právo venkovanů vést tradiční způsob života bez zásahů města, včetně takových aktivit jako je lov. Pan Burge, ředitel Countryside Alliance řekl:

"Naším cílem je udělat vše, co může přispět k tomu, aby tato akce ukázala sílu a hloubku kolektivního cítění sounáležitosti k venkovu, odpor proti zasahování do jeho svobody, proti odčerpávání jeho příjmů a omezování jeho způsobu života." Skutečná příroda není ve městech a ani myslivost není provozována ve městech. A venkov, pokud ještě existuje, je nucen svá práva hájit.