Ve Francii trpí zvířata, farmáři i politici

Ve Francii trpí zvírata, farmári i politici

Na konci blátivé cesty mezi pastvinami stojí cihlová zídka. Žádný hluk ani pohyb. Nikde žádná zvírata. Chovatel Jacques Merchet se odevzdane opírá o drevenou branku a sleduje pusté louky. Všechny ovce, které mel, mírí na porážku. Byly v podezrení, že prišly do kontaktu s nákazou kulhavky. Pro farmáre je to ješte horší, než když museli celit epidemii šílených krav. Tentokrát už není žádný cas vyckat na výsledky testu. Vybíjení zacalo hned. Jacques nemá náladu debatovat. "Cekáte, že vám snad povím nejaký vtip?" bezmocne rozhodí ruce. "Už myslím jen na to, jak zacít znovu." Prišel o všechno, stejne jako jiní chovatelé. Jen v severovýchodní oblasti Francie Nord-Pas-de-Calais se dockalo oznacení "podezrelé" celkem šest tisíc kusu zvírat. Když se objevil jejich seznam v tisku, nastal poprask. Než se lidé vzpamatovali, už meli na dvore veterináre. Masové porážení ovcí a krav melo skoncit ke vcerejšímu dni. Také farmár Claude Lefebvre má zlost. Ukazuje na místo, kde zlikvidovali v nedeli ráno jeho osm set ovcí. Jeho krávy prišly na radu jen o dve hodiny pozdeji - verdikt byl nemilosrdný. "Ríkali mi, že je to vlastne dobre, prý jsme zamezili nákaze," vykládá Lefebvre. "Rád bych tomu uveril, nejsem proti prevenci." Presto v nem hlodá zlost. Je presvedcen, že odpovedný je stát. "Pokud vláda porážení zvírat narídila, musí se také postarat o následky odškodnení," ríká. Náhradu ministr zemedelství Jean Glavany však již postiženým farmárum slíbil. "Stejne je to fraška," stojí farmár na svém. Zvírata jsou na míste zakopávána. Pokud však hrozí nebezpecí kontaminace spodních vod, jsou hromadne spalována. Úrady postupují, jak nejrychleji mohou. Pro nekoho však prespríliš pomalu. "Je to opravdu smutný konec," míní Dominique Larouxová, chovatelka z usedlosti pár desítek kilometru od východofrancouzských Mét. Navíc není vyhlídka na brzký konec. V pondelí oznámily úrady v severovýchodním regionu dalších padesát nakažených krav. Na ostatních farmách, kam dosud nákaza nezabloudila, se jen križují. "Mám strach. Mohou prijít každou chvíli a vybít vše. Všech se zmocnuje atmosféra bezmoci. Narcisse Guyellová z Wape nedaleko Lille v severovýchodním výbežku Francie stále doufá, že zachrání svých sto dojnic. Nedelá si však soucasne prehnané iluze. "Vždyt tu prokletou nákazu mohou prenášet i lišky." Farmári si telefonují a predávají vzkazy, kde zase uderilo. Svuj dobytek hlídají ve dne v noci. "Jak chvilku nemají hlad, už jsem z toho celý špatný," vykládá farmár Jean Michel Decherf. Nespokojeni jsou i francouzští politici. Volební kampan k víkendové bitve o radnice vrcholí a nákaza odvádí pozornost od jejich souboje. "Príští dny ukážou, kdy to všechno skoncí," rekl šéf ministerstva zdravotnictví Bernard Kouchner. Zemedelci doufají, že to bude brzy. Chteli by už mít jasno. Škody totiž budou mnohem vyšší, než by mohl ukazovat prostý matematický soucet ceny poražených kusu. "Takové stádo, to nejsou traktory," ríká Jacques Merchet. Vybudovat kvalitní stádo je podle nej práce na celý život.