Světové instituce se starají o záchranu biodiverzity

Mezinárodní společenství během posledních deseti let utratilo čtyři miliardy dolarů na zachování rozmanitosti biologických druhů. Zaplatila se dobrá práce. Někde bylo dosaženo důležitých vítězství. Celkově se ale nedaří zarazit osudovou dynamiku chudoby a rostoucí populace, které ničí živočišné a rostlinné druhy rychleji než kdykoliv předtím. Je zřejmé, že k zápasu o zachování biologické rozmanitosti (biodiverzity) musíme přistupovat jinak. Začněme úspěšným příkladem: Podél atlantského pobřeží v Brazílii mizí tlak na deštné pralesy díky spolupráci místních společenství, soukromých iniciativ a státní správy. Výsledkem je zavádění akčního plánu na ochranu tohoto jedinečného přírodního prostředí, které lidé sdílejí s 20 tisíci různých druhů rostlin. Tato spolupráce je dokladem toho, že zainteresovaní pochopili a ostatním vysvětlili prostou věc: Ke kácení lesů existuje schůdná alternativa - prales je zapotřebí zachovat jak kvůli turistice, tak kvůli dalšímu využití. Bohužel, existují i opačné přístupy - ničení brazilského přírodního bohatství, v jehož důsledku hrozí asi dvanácti procentům všech druhů savců a jedenácti procentům všech druhů ptáků a rostlin vyhynutí. To je špatná zpráva pro nás všechny, ale nejvíce pro chudé lidi v rozvojovém světě. Pro ně jde o přežití, protože mnozí z nich jsou na přírodních nalezištích, která jsou základem biodiverzity, přímo závislí ve svém každodenním životě. Naše tři instituce - Světová banka, Světový program ochrany životního prostředí a Conservation International - se zaměřily na to, co funguje a co ne. Pokusily se přijít s novým způsobem ochrany biodiverzity doplněním mnoha různých projektů, které již existují. Pokud se má skutečně podařit něco změnit, musíme výrazněji zapojit obyvatele daných zemí a jejich společenské struktury do péče o společné přírodní zdroje. Jinými slovy potřebujeme takový přístup, ve kterém budou obyčejní lidé stát v popředí boje za zachování biologické rozmanitosti. Kde začít? Všechny rostlinné a živočišné druhy a všechna přírodní naleziště jsou důležitá. Ale některé oblasti jsou obdařeny více než jiné. Zhruba šedesát procent všech pozemských druhů se nachází v pouhých 25 ohniscích, která představují pouhé 1,4 procenta celkového povrchu Země. Patří k nim Madagaskar, západní Afrika a tropická oblast And v Jižní Americe. Všechny jsou v kritickém stavu, ale skýtají i ohromné šance na záchranu obrovského množství biologických druhů. Chceme soustředit svou pozornost na přírodní bohatství těchto míst. Musíme se naučit spolupracovat. Iniciativy usilující o zachování přírodních bohatství i různé organizace poskytující finanční prostředky si příliš dlouho rozdělovaly svět přírody na jakési řezy koláče, kdy každá z nich si dělala to své a opomíjela koordinaci svých snah s jinými, třeba i ve stejném městě na druhém břehu řeky nebo ve vedlejším údolí. S tímto cílem se naše tři organizace spojily k vytvoření společného fondu pro ochranu klíčových ekosystémů (Critical Ecosystem Partnership Fund) s výší prostředků 150 milionů dolarů. Tento fond, který začal fungovat včera, bude novým zdrojem peněz výlučně určených těm občanským iniciativám, které se zaměří na ochranu biologické rozmanitosti ve zmíněných ohniscích. Má-li se nám podařit vybudovat alternativy pro chudé země a tím zmírnit rostoucí tlak na devastaci přírodního prostředí, musíme postupovat rychle. Věříme, že nový fond nám pomůže nacházet řešení, která umožní zlepšit životní podmínky v těchto oblastech při současném zachování biodiverzity. Na ní totiž - v dlouhodobé perspektivě - závisí přežití nás všech.

James D. Wolfensohn, prezident Skupiny Světové banky (The World Bank Group), Mohamed T. El-Ashry, předseda a výkonný ředitel Světového programu ochrany životního prostředí (Global Environment Facility), Peter A. Seligmann, prezident a výkonný ředitel Conservation International