Spolupráce mezi sedláky a vedením obcí je pro rozvoj venkova velmi důležitá

Stejně jako v předchozích letech zúčastnila se i letošní Národní konference VENKOV aktivně rovněž Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), a její předseda Jaroslav Šebek byl také jedním z moderátorů konference na téma „ Zemědělství 3.0 a spolupráce na venkově“.

Uvedené téma je přitom pro sedláky z rodinných farem veskrze symbolické – před násilnou kolektivizací to totiž byli právě místní sedláci, kteří se aktivně podíleli na životě obcí a jejich rozvoji, a často stáli v čele obecních úřadů a zastupitelstev. I to byl ostatně jeden z důvodů, proč došlo v předlistopadovém období k cílené likvidaci selského stavu, neboť vliv na veškeré dění na venkově chtěli mít komunisté.

Obce, v nichž vázne funkční spolupráce mezi zemědělci a zastupitelstvem, mají ostatně problémy se svým rozvojem i v současné době. I dnes jsou to místní zemědělci, kteří obhospodařují obecní, nebo vlastní, ale s obcí sousedící pozemky, a zásadně ovlivňují lokální podobu krajiny, včetně kvality půdy nebo kvalitu a dostupnost zdrojů vody. Proto je jedním z důležitých výstupů z Národní konference VENKOV podpis Memoranda mezi ASZ ČR a Sdružením místních samospráv ČR, které zastupuje především menší obce, v nichž sedláci z rodinných farem žijí a kde se v současné době opětovně na dění v obcích aktivně podílí. Že je spolupráce místních sedláků a vedení obcí pro rozvoj venkova důležitá, se sice v takto formulované podobě do závěrů konference nedostalo, z obecných závěrů to ale i tak vyplývá, včetně možností, které poskytuje precizní zemědělství.

Samotné závěry z diskuse „Zemědělství 3.0 a spolupráce na venkově“ byly přitom formulovány následovně:     

• Precizní zemědělství – skýtá řadu možností a přínosů, které zemědělcům pomáhají, proto je třeba jej podporovat a rozvíjet tak, aby bylo dostupné pokud možno co nejširším skupinám zemědělců, nemůže být však řešením pro všechny situace a negativní trendy v oboru.
• Zemědělství 3.0 – lze chápat jako komplexní přístup k tématům nejen zemědělským, ale i environmentálním a sociálním (životní prostředí a venkov), jehož úkolem je především udržitelnost po všech stránkách. Jedná se nejen o kombinaci moderních technologií, ale především o soulad vlivů a činností na venkově, na jehož konci je zalidněný venkovský prostor s dostatkem životaschopných ekonomických modelů a přirozeně motivovaných zemědělců.

Dodat lze jen, že právě zmiňovaná „přirozená motivace zemědělců“ hodně záleží, kromě bohužel stále rostoucí byrokracie regulující podmínky zemědělského podnikání, na mezilidských vztazích v obci, do nichž spolupráce mezi hospodařícím sedlákem a vedením obce bezpochyby patří. Dostupnost „co nejširším skupinám zemědělců“ je přitom možné číst i jako potřebu cílené podpory všech zodpovědně hospodařících zemědělských podnikatelů, přičemž pro vlastní život obce je logicky vyšším přínosem „zemědělec z místa“, než dočasně se v místě vyskytující zaměstnanec firmy se sídlem zcela mimo její území.

PETR HAVEL