Přemýšlení o myslivosti

Mediálním prostorem a různými jednáními znovu bzučí ujištění o potřebě novely zákona o myslivosti. Pan ministr Výborný se dokonce nechal slyšet, že její text půjde na podzim do sněmovny, což by jí dávalo pravděpodobnost, že bude projednaná do konce roku a tudíž opravdu dojde ke změně. Cokoliv se nevyřeší do konce tohoto roku, tak v příštím volebním roce už nemá moc šancí na projednání, neboť se budou řešit buďto důchody, anebo kdo za co může. Na život mediálně nezajímavých občanů nedojde.

I zmíněná novela se začala připravovat až poté, co jsme zjistili, že po proběhlé kůrovcové kalamitě nejsme schopni bez dalších a dalších nákladů na ochranu proti zvěři zalesnit vytěžené pozemky potřebnými sazenicemi listnáčů. Pokud neuděláme další a další opatření, tedy stavbu bytelných oplocenek, jsou sazenice nových stromečků pořízené za státní dotace velmi rychle spasené či vyryté. Kolem novely, která se schovává za bohulibý záměr – dát šanci pestrým lesům - se rozpoutala docela bouřlivá diskuse. Úplně se z ní vytratil důraz a informace o potřebných změnách stávajícího stavu, ale píší se rozsáhlé články o prkotinách, které se dotýkají několika desítek lidí. Mezi ty řadím možnost lovu lukem, kolik lidí to dělá a kolik by to dělalo? Zároveň je vděčnou mediální zprávou informace, že dle návrhu novely může vlastník honebních pozemků sám provozovat myslivost a chránit si tak svůj majetek proti škodám zvěří. Že tento vlastník bude muset mít 30 hektarů a důležité je, že souvislých honebních pozemků, to už se raději nedočtete. Vlastníků více než 30 ha souvislých honebních pozemků už u nás tolik není, a aby ještě k tomu měli zájem sami provozovat myslivost a tím ztratit nárok na jakékoli vymáhání náhrad za škody zvěří, to už vůbec ne. No a pak se podhodí veřejnosti možnost zákazu vstupu do obor, o které se oprávněně rozpoutá bouře protiargumentů, v níž se úplně ztratí další potřebné změny, které by měl zákon řešit, novela spadne pod stůl a karavana devastace krajiny a nadvláda menšiny nad většinou pojede dál.

To poslední tvrzení je míněno tak, že nás, občanů České republiky, je nějakých 10 milionů, členů Českomoravské myslivecké jednoty je snad 80 tisíc, byť se někde objevilo číslo 52 tisíc, každopádně bude pravdou, že je to méně jak 100 tisíc obyvatel. A tato menšina provozuje svou zájmovou činnost na cizích pozemcích a za toto užívání neplatí jejich vlastníkovi žádnou nebo zanedbatelnou náhradu a způsobuje mu touto činností škody a snižování výnosů, a náš stát to nezajímá. Z ekonomického pohledu jdou zvýšené náklady na opatření proti škodám zvěří a na straně výnosů dochází vlivem škod k jejich snížení. Takže hospodářský výsledek ze zemědělského nebo lesnického hospodaření je výrazně nižší. Tím je nižší nebo nulový základ daně pro výpočet daně z příjmů a na tom pak tratíme my všichni, nás 10 milionů. Zatím ještě nedošlo nikomu z ministerstva financí, že stávající způsob provádění myslivosti významně ochuzuje daňové příjmy státu, čili připravuje deset milionů obyvatel o prostředky, ze kterých pak mají být vypláceny důchody a jiné potřebné výdaje státu. Na ty potom není, že.

Veřejnost má představu o myslivcích, že jsou to milovníci přírody, kteří se v potu tváře za deště i za mrazu starají o ubohá zvířátka, odchovávají srnčata, kterým zlý zemědělec žací lištou zmasakroval maminku, takže jsou to milovníci přírody a zasluhují si všemožnou ochranu a úlevy. A úplně se pomíjí skutečnost, že předmět zájmu myslivosti, zvěř, někde žije, někde bere potravu, a někde spí. A přitom všem odebírá něco z pozemků, na nichž se vyskytuje. A myslivci mají právo ji potom lovit.

Je potřeba neustále zdůrazňovat, že vlastníci pozemků mají ve vztahu k myslivosti dva základní zájmy:

• Aby jim zvěř nezpůsobovala škody, resp. jen škody přiměřené.
• A aby za to, že na těchto pozemcích někdo chodí ozbrojený, a sklízí a přivlastňuje si to, co na těchto pozemcích vyrostlo, dostali nějaké přiměřené nájemné. Když jinak musí platit za všechno jak mourovatí. Počínaje pachtovným a konče daní z nemovitých věcí, která skončí v rozpočtu obcí, jež své pozemky dávají do honebních společenstev zadarmo. A své hlasy předávají někomu z místních myslivců, jsou to přece také voliči, že. A poměr mezi všemi obyvateli obce a počtem myslivců také nikoho příliš nezajímá. Na to jak je skupina malá, je dost hlasitá a umí si náležitě naklonit potřebné.

Myslivci sdružení do mysliveckých spolků obhospodařují nějakou tu honitbu, kterou jim přenechává/pronajímá honební společenstvo. To by mělo být sdružením vlastníků honebních pozemků. Skutečnost je taková, že v tomto orgánu na základě neověřených plných mocí jednají a rozhodují členové mysliveckého spolku. Protože zákon neukládá povinnost jednat výhradně na základě ověřené plné moci, a rozhodování ve prospěch místního spolku se skrývá za slogan, že je demokratické a většina tak rozhodla. „Většina rozhodla“ o tom, že honitba je pronajata bez jakéhokoli výběrového řízení místnímu mysliveckému spolku za dnes směšnou částku. A vlastníci pozemků nedostanou nic, protože pět tisíc korun za tisícihektarovou honitbu dostane místní škola. Vlastníkům pak nezbude, než se nějak vypořádat se škodami. Zodpovědný vlastník, který sám hospodaří, nebo hospodář na pronajatých pozemcích s náležitým oprávněním nezmůže v honebním společenstvu nic. Zde se totiž hlasuje dle klíče, že za každý, byť jen započatý hektar, je jeden hlas v honebním společenstvu. Takže deset vlastníků jednoho hektaru má deset hlasů, ale vlastník jednoho hektaru má hlas jeden. V kombinaci s tím, že hlasy jsou přidělovány na základě neověřených plných mocí, je ke zvážení, zda se nejedná o podvod za účelem předání honitby k možnosti lovu předem určenému spolku.

Stále se mává tím, jak myslivci o zvěř pečují, jak se o ni starají. A přitom nejde o nic jiného, než honitby prapodivnými cestami získat a pak v ní moci lovit. Pečovat o zvěř ve smyslu jejího pozorování, případně krmení v době nouze, které se v posledních desetiletích téměř nedostavují, může každý. Na to nemusíte mí pronajatou honitbu, abyste mohli chodit do přírody s dalekohledem a pytlem krmení. Celá ta bouře kolem nové úpravy myslivosti není o tom, jak zachránit naše lesy, jak zvýšit práva vlastníků, ty ministerstvo zemědělství svým přístupem k novele a jejím textem hodilo přes palubu, ale o tom, kdo a za jakých podmínek bude moci lovit. Mimochodem informace o tom jak se zlepšují trofeje, což je vidět na výstavách ve spojitosti se stoupajícími stavy zvěře, což se už také prezentuje, svědčí o tom, že není dodržován zákon o myslivosti. Tím pádem takto prováděný lov přestává být veřejným zájmem. Mohl by jím být a nazývat se myslivostí pouze při dodržování zákonných povinností, mj. nepřekročitelnosti tzv. normovaných stavů zvěře. Takže jde v nové právní úpravě především o to, kdo a za jakých podmínek bude v honitbách moci lovit. Aby všechno pokud možno zůstalo při starém. Aby příjmy státu za zemědělské a lesnické hospodaření byly snižovány škodami zvěří, o ekonomických výsledcích hospodářů na půdě nemluvě, sem tam se někdo neplánovaně zastřelil, a lidová myslivost jako dědictví minulého režimu žila dál. Zda vlastníkům pozemků nebudou způsobovány škody a pokud ano, zda se domůžou nějaké náhrady, zda za to, že někdo užívá jejich vlastnictví, má z něj ekonomický prospěch a ze své činnosti neodvádí žádné daně, tedy příjem pro stát, dostanou nějakou náhradu, to vlastně nikoho z odpovědně rozhodujících nezajímá.

V médiích se objevily informace o osobách, které byly na bezpoplatkových lovech ve státních honitbách. Stálo by za to se optat poslanců, kteří o novele zákona o myslivosti budou rozhodovat, zda se zúčastnili jakéhokoli bezpoplatkového lovu v jakékoli honitbě, případně přijali jakoukoli výhodu spojenou s právem myslivosti. Zveřejnit jejich seznam a z důvodu podjatosti je vyzvat, aby se zdrželi hlasování. Je důvodné podezření, že budou hlasovat ve prospěch těch, kteří z rozhodnutí státních orgánů požívají výhody a privilegia spojená s nošením zbraně a možností lovit, a nebudou se zajímat o všechny občany tohoto státu, kteří současnou praxí trpí.

Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR a Dušan Utinek, odborný lesní hospodář, poradce v oblasti lesnictví a ochrany životního prostředí, soudní znalec pro oceňování pozemků a trvalých porostů