Slatiňany se pyšní zámkem plným koní

MF Dnes 11.11.1999

Slatiňany se pyšní zámkem plným koní

zajímavost

Slatiňany jsou všeobecně spojovány se známým chovem koní a vyhlášeným hipologickým muzeem. To se v prostorách místního zámku buduje už od roku 1947. Dlouholetým úsilím se podařilo soustředit exponáty zachycující historii vývoje koně i jeho význam pro člověka. Exponáty doplňují originály, kopie a reprodukce obrazů vyhlášených i méně známých malířů s tématikou koní. K vidění jsou díla Josefa Mánesa, Mikoláše Alše, Velázqueze a mnoha dalších autorů. Nechybí ani plastiky odlitků antických děl, ani mistrovské kusy Josefa Myslbeka či de Vriese. Náměty koní návštěvník najde i na vídeňském porcelánu a delftské fajánsi. Stručně řečeno - kam se ve slatiňanském zámku otočíte, odevšad na vás hledí koně. To přece stojí za vidění! Pokud by snad návštěvníci měli koní málo, mohou projít zámeckým parkem k výběhu hřebčína a obdivovat koně živé. Slatiňanský zámek stojí na vyvýšenině nad levým břehem Chrudimky. Jeho předchůdcem byla prostá tvrz, kterou historické prameny poprvé dokládají v roce 1371. Držitelé tvrze se často střídali. Zle se vedlo jejím obyvatelům v roce 1469, kdy ji i se vsí vypálilo vojsko Zdeňka ze Šternberka táhnoucí proti Jiřímu z Poděbrad. Poté byla tvrz rychle opravena, střídání jejích držitelů však pokračovalo. V roce 1525 ji koupili konšelé Chrudimi, ale brzy o ni za účast v protihabsburském odboji přišli. Dalším významným držitelem tvrze byl Bohuslav Mazanec z Frymburka. Protože mu však stavba už nevyhovala, získal Ulrika Aostalliho, stavitele v císařských službách, a kolem roku 1580 ji nechal přestavět na moderní renesanční zámek. Ani ten neměl štěstí na dlouhodobé majitele. Za třicetileté války byl několikrát vydrancován a teprve od roku 1747 získal trvalejší držitele v rodu Auersperků. Za nich prodělal v první čtvrtině 19. století velkou klasicistickou přestavbu. Brzy na to, koncem čtyřicátých let, byl však upraven pseudogoticky. Na úpravě se podíle ve Slatiňanech žijící architekt a konzervátor František Schmoranz. Kromě jiných úprav byl hlavní vchod do zámku přesunut na severní stranu, kde je dodnes, a jižní křídlo obrácené do rozlehlého parku se stalo zahradním. Rozlehlý přírodně krajinářský park s rybníkem a mohutnými stromy láká k procházkám v každém ročním období. Směrem od zámku terén parku mírně stoupá a překvapuje krásnými kombinacemi rozlehlých luk se skupinami stromů a keřů.

JAROSLAV DUCHOŇ, autor je spolupracovníkem redakce