Šance pro jihozápad - Venkovský prostor (2. část)

CompAct Bohemia s.r.o.

Klatovy

AgAkcent s.r.o.

Ústalec

Šance pro jihozápad

(kompilace programu, studií a plánu v regionu pro jejich uvedení do života)

(2. cást)

Leden 1999

Motto:

Vytvorili jsme hmotné základy pro lidsky dustojný život a nerozumíme tomu, jak tento život žít. Jsme ve stavu získat celý svet a ztratit naše duše. Zamestnáváme se tolik tím, získat pomocí všech prostredku cas, že už nám nezbývá cas na veci, které za to opravdu stojí.

F.T.Wahlen

Autor: Ing. Ivo Šašek, CSc.

tel.: 0186/202 42

fax: 0186/204 29

CompAct Bohemia, s.r.o.

Venkovský prostor

Obecné názory na venkovský prostor a zemedelství

Ekosociální konvence evropské agrární politiky

Ekosociální konvence evropské agrární politiky (Riegler a kol. 1997) uvádí sedm tezí:

1. Agrární politika bez perspektivy ohrožuje základy života

2. Zemedelství se stalo seismografem vývoje, který musí být korigován. Chybí vyváženost mezi ekologií a ekonomií. Mnohé problémy soucasnosti se nejdríve vyjevují v zemedelství a lesním hospodárství jako odvetvích nejblíže prírode.

3. Mrháme zdroje a nicíme životní šance našich detí a vnuku. Bezbrehý rust likviduje základy našeho života. rolnictví je pokrokem. jeho základem je trvalost.

4. Volný obchod bez spolecných ekologických a sociálních standardu se stává nebezpecím. Více než polovina mezinárodního obchodu sestává ze soubežného dovozu a vývozu stejnorodých produktu. Ekologická a sociální hlediska jsou u tohoto exportního zboží príliš casto zanedbávána, a proto je na svetovém obchodu prodejné.

5. Stojíme na rozcestí. Kam máme jít? Chceme nastoupit ekosociální cestu. Ekosociální tržní hospodárství propojuje dynamiku trhu s úcinnými prostredky na ochranu prostredí a sociální spravedlnosti.

6. Ne vše, co je možné, je také nutné: odpovedné chování akceptuje omezení. Ekologický porádek uznává prírodní hranice, musí tedy být dány také ekonomické hranice. Prerustá-li ekonomie ekologické hranice, nicí základy našeho života.

7. Posláním nás lidí je tvorivost. Je to nejduležitejší výzva soucasnosti. Vyžaduje strategie, které prekrocují hranice. Duležité je celistvé myšlení, uvažování ve velkých souvislostech a casových rozmerech. Tvorivé chování brání v nicení naší budoucnosti.

Tatáž konvence dále uvádí: "Zemedelství potrebuje jasnou perspektivu: ta nyní chybí. Dríve neznámé merítko poklesu cen zemedelských produktu ohrožuje existenci rolníku. Ochrana zemedelství je dalekosáhle odbourávána. Delba práce a postupnejší hranice bez vyrovnání ekologických a sociálních standardu vedou k necestné souteži. V dusledku zmenených rámcových hospodárských podmínek bojují mnozí rolníci za pouhé prežití a musejí celit požadavkum na stále vetší výkony, jejichž nákladovost je stále obtížnejší pokrýt docilovanými príjmy. Jsou nuceni produkovat vysoce kvalitní potraviny pri extrémne tvrdém tlaku na snižování nákladu. Musejí utváret kulturní krajinu a pecovat o ni a pokud možno ji zachovat nedotcenou. Jsou nuceni odebírat odpadky civilizace a prostrednictvím svých polí je zapojovat do prírodního obehu. To jsou vzájemne protichudné požadavky na zemedelství, které musejí pri stále klesajícím poctu zemedelcu vést k jejich pretížení."

V konvenci se na jiném míste uvádí: "Rolnické zemedelství je závislé na celkovém rozvoji venkovského prostoru. Sem patrí: utvárení a zachování kulturní krajiny, rozvoj vesnice

a integrovaný rozvoj venkova (pracovní místa, stredne velké živnosti, zarízení pro vzdelávání, obcanské aktivity, podpora malých spolecenských kroužku), ekologicky vhodné obhospodarování všech ploch. Tento venkovský prostor je ohrožován krizí zemedelství. Pokud má venkov plnit své nezastupitelné úkoly, musí být zachován nebo obnoven jeho vitální charakter. Dále sem patrí dobrá infrastruktura, životaschopné zemedelství, príznivé podmínky pro strední vrstvy, podpora malých spolecenských kroužku. Venkovský prostor je cennou kulturní krajinou, behem století trvající vývoje venkovského prostoru vznikla na venkove kulturní krajina s loukami, pastvinami, ornou pudou, lesy, rybníky

a zahradami, s typickými rysy stavební kultury a prehlednou kulturou osídlení. Tato, pro Evropu typická mnohotvárnost s malými mesty, vesnicemi a jednotlivými usedlostmi vedla také k sociálne a kulturne svébytným životním formám a strukturám, prehledným spolecenstvím

s možností bezprostredních prožitku a praktickou spoluodpovedností."

Požadavky komisare EU

Jak uvádí Kroll-Schlüter (1997) komisar Evropské unie pro zemedelství pan dr. Fischler požaduje následující cíle:

· agrární politika musí vytvorit rámec pro primerený životní standard ve venkovském prostoru

· zemedelství musí být provozováno, pokud možno na celé rozloze zemedelské pudy

· rozvojová strategie musí zahrnovat všechny sektory ve venkovském prostoru

· k doplnkovým úkolum patrí též zachování kulturní krajiny a péce o ni, jakož i ochrana životního prostredí

Fischler tedy požaduje spolecný koncept pro zemedelství a venkovský prostor.

Další názory na vývoj na venkove

Glück (1997) hodnotí soucasnou dobu jako prevratnou a dokumentuje to ctyrmi vývojovými liniemi:

· následky krachu komunismu

· narustající internacionalizace našeho života

· premena industriální spolecnosti ve spolecnost informacní

· krize a hranice spolecnosti blahobytu

Již v minulém století diskutovali filosofové o "konci novoveku" o nové " kopernikovské zmene".

Millendorfer (1997) uvádí zajímavou myšlenku, že západní zeme, presto že jsou presvedceny, že tržne hospodárský systém je efektivnejší než systém plánovaného hospodárství, prece jen s ním mají spolecnou chybu. Lenin kdysi rekl: Komunismus je elektrifikace a sovetská moc. Pozdeji se k tomu pridala ješte kybernetika, tedy myslící a výpocetní stroje. Stroje vyrábejí blahobyt, sovetská moc rozdeluje, lidé už v tomto konceptu nejsou. Posoudíme-li to presne, jsme v naší životní koncepci leninisté. Také používáme jednoduchý recept podle jednoduchého hesla: trikrát více proudu pro domácnost prinese trikrát tolik štestí,

a pokud to s trojnásobkem nepujde, pokusíme se s desetinásobkem. V ekonomické vede je používán "intenzívní rust", rust zlepšením efektivnosti vložených faktoru. A existuje pojem "extenzívní rust" rust zvýšením vkladu, zvetšením rozsahu vkládaných faktoru. V bývalé NDR pripadalo na obyvatele více elektriny než v Rakousku, byli však podstatne chudší: to je extenzívní rust bez efektivnosti vložených faktoru.

Rehrl J. (1997) považuje za nezbytné, aby zemedelci opet nalezli svoji dustojnost, aby se sami ocenili a byli od svého okolí ocenováni a meli ješte cas na sebe: když se to nedeje zustává zemedelec obetí politiky a dodatecne je ješte oznacován za prícinu znehodnocení životního prostredí. Dusledkem je pokracující odchod mládeže z povolání. Ocenení a dustojnost zemedelcu nejsou meritelné jen jejich podílem na hrubém domácím produktu. Stejne spolecnost jako celek nepovažuje za merítko výkonu pouze sociální produkt, ale považuje také za nezbytné jiné základní hodnoty, nemuže a nesmí být rolník hodnocen podle svého hmotného prínosu. Jeho duležitost to znacne presahuje. Rolník neprodukuje jen potraviny, ale také životní hodnoty a zkušenosti, které mohou být významné pro rychle se rozvíjející prumyslovou spolecnost. Je tím mínen jeho vztah k životu, k prírode, ke kulture a k rodine, dlouhodobé uvažování, celistvé myšlení a další hodnoty. Zemedelec se nemuže chopit príležitosti, aby sám vystoupil z rezignace. K tomu je nezbytná zmena agrárne politického rámce.

Závist a další slabé stránky

To, že závist není pouze ceskou specialitou, uvádí Abt (1997) ze zkušeností ze Švýcarska.

V dusledku jednostranného myšlení zamereného na výkon se na mnoha místech stal ze souseda konkurent. Ne, že by dríve neexistovala závist a neprízen, protože však dnes už rolníci nejsou odkázáni na sousedskou pomoc, mohou si jít vzájemne z cesty. Tímto zpusobem mohou sousedské neshody dostat až do groteskní formy. Znalci místních pomeru podle autora mluví o tom, že lidé si mezi sebou závidí i bolesti zubu. Místo toho, aby byla podporována výchova k sousedství, je pri vzdelávání stále zduraznován princip výkonu. Ne, že by mel být výkon proklet, ale tam, kde jednostranné konkurencní myšlení narušuje sousedské vztahy, tam je tato jednostrannost pro usedlost nezdravá. Úspech nadpodnikové spolupráce spocívá ve výchove k navazování vztahu a sousedství.

Rottenaicher (1997) uvádí, že jednostranné zduraznování meritelné rentability ve všech odvetvích hospodárství vede k tomu, že zustávají v pozadí jiné nezastupitelné postoje

a zpusoby chování. Kriklavým príkladem je zpusob výpoctu hrubého domácího produktu (HDP), pri kterém nejsou vzaty v úvahu výchova detí, vedení domácnosti a péce o staré lidi v rodine. Naopak nehody, onemocnení civilizacními chorobami nebo boj se zlocinností vstupují do HDP jako pozitivní hodnoty. Za techto okolností bude stále obtížnejší ekologicky šetrne hospodarit a vzdát se vysokých výnosu nebo zachovat na vesnicích a ve mestech kulturní cinnost.

Zepfl (1997) uvádí, názor z Nemecka, kde znacná cást predstavy o názorech mestské spolecnosti se odráží v novinové noticce: Naproti tomu spolková vláda vyhazuje její (tj. spolecnosti) peníze na rolníky. Zkušenosti s motivací obcanu hovorí pro jinou cestu: Podle hesla globálne myslit, lokálne jednat patrí aktivita na lokální úroven prímého stretnutí:

· dialog mezi obcanem a rolníkem slibuje zpocátku jenom malý úspech

· komunikace v komunálních projektech s podporou politiky obcí

· prímý prodej ze statku nebo na rolnických trzích ve meste

Proti takovým návrhum se namítá, že nemohou prinést žádný plošný úspech. Pritom se zapomíná, že lidé jsou unaveni z negativní propagandy. Úspešní sázejí na pozitivní ústní propagandu.

Popp (1997) uvádí, že venkovský prostor a zemedelství dríve byla jednota, byla to synonyma, která stála jedno vedle druhého. Dnes je tomu ve vetšine evropských oblastí jinak. Zemedelci ve venkovském prostoru predstavují menšinu. Obhospodarují a obdelávají pudu tak jako dríve, avšak obyvatelé venkovského prostoru nejsou již dnes prevážne zemedelci. Venkovský prostor je více také místem pro bydlení, rekreacním prostorem, místem pro ekonomiku, prírodním prostorem i místem pro setkání a kulturu. Tyto procesy prizpusobování a zmena struktury jsou pruvodními jevy menícího se a vzrustajícího národního hospodárství. Evropská unie podniká radu akcí s vedomím, že kulturní identita, prírodní zdroje a životaschopnost venkovského prostoru jsou vážne ohroženy zejména v dusledku krize zemedelství a je rozhodnuta podnikat vše, aby se zamezilo tomuto negativnímu vývoji a aby se ve venkovském prostoru udržel blahobyt a jeho životní kvalita.

Funkce venkovského prostoru

Stejný autor uvádí, že venkovský prostor plní duležité funkce, zásobovací, rekreacní a vyrovnávací, o než se spolecnost stále více stará a požaduje je. V této souvislosti uvádí zejména tyto cinnosti:

· zarucení jistoty obživy (opet má dlouhodobe velký význam se zretelem na explozi populace a svetového narušování životního prostredí a prírodních zdroju)

· výroba obnovitelných surovin

· udržovaná a atraktivní krajina

· mnohostranný prostor pro rekreaci s ruznými nároky

· zdravé, pokud možno prirozené životní prostredí

· volne prístupné, ekologicky funkcní "zelené plochy" v nejširším merítku

· udržování základu života, pudy, vody a ovzduší jejich šetrným a trvalým využíváním

· uzavrené prírodní kolobehy

Venkovský prostor však muže svou zásobovací, rekreacní a vyrovnávací funkci, o než se spolecnost stále více stará, plnit jedine tehdy, když atraktivní a samostatný životní prostor zustane

· s dobrou infrastrukturou

· s príznivými lokálními podmínkami pro nezemedelské hospodárské cinnosti

· s neporušeným životním prostredím

Se zretelem na existující ohrožení je politika pro venkovský prostor v rámci celkové spolecenské a hospodárské politiky nezbytná.

Program pro rozvoj venkovského prostoru musí vycházet z regionálních skutecností

a podporovat místní iniciativy všemožným zpusobem:

· clovek se svými problémy musí být posunut do stredu koncepcí a rozhodnutí

· musí být zachovány a chráneny pozitivní hodnoty venkovského života a zejména tradicního rodinného života, aby se protežoval rust mladého cloveka a jeho zaclenení do spolecenství

· musí se upevnit spolecná identita a rovnež podporovat smysl pro vlastní zodpovednost, spolupráci a kreativitu

· musí se zachovat kulturní a historické zvláštnosti venkovského prostoru a rozvíjet je

· musí se podporovat diverzifikace a rovnež vztahy mezi zemedelstvím a ostatním obyvatelstvem

Zemedelství sice tvorí páter venkovského prostoru. Ten však zahrnuje stále více nezemedelské sektory, aktivity a vrstvy obyvatelstva. Ve vyspelých národních ekonomikách muže proto jedine harmonické soužití zemedelského a nezemedelského obyvatelstva ve venkovském prostoru zajištovat jeho funkcnost. Pritom jsou obe skupiny obyvatelstva vzájemne na sebe odkázány a spolu spojeny. To platí i pro "mesto" a "venkov". Venkovský prostor v Evrope je historicky vyvinutou a hodnotnou kulturní krajinou, jejíž udržování predstavuje duležitý požadavek spolecnosti. Venkovský prostor však muže svou zásobovací, rekreacní a vyrovnávací funkcí, o než se spolecnost stále více stará, plnit jedine tehdy, když atraktivní a samostatný životní prostor zustane

· s dobrou infrastrukturou

· s príznivými lokálními podmínkami pro nezemedelské hospodárské cinnosti

· s neporušeným životním prostredím

Jestliže chceme, aby mladí, aktivní lidé se rozhodli pro venkovský prostor, nesmeli bychom mluvit jen o problémech tohoto prostoru, nýbrž musíme více než dosud ukazovat kladné stránky, jako jsou vysoká hodnota bydlení, volného casu a zážitku, méne zatížené životní prostredí, puvabná kulturní krajina, prehlédnutelné struktury, které jsou také jako faktor jistoty a rovnež možnosti osobního spolupusobení a uplatnování ve verejném živote.

Regionální politika

Cílem regionální politiky má být rozvoj venkovského prostorou, aby mohl plnit své funkce, byl dobrým ekonomickým místem a pro lidi v nem bydlící zustal nebo se naopak stal atraktivním životním prostorem. Regionální politika musí být smerována na soucasné potreby a zvláštnosti regionu, utvárí se jinak v horských oblastech než v pobrežních regionech, jinak na západe než ve stredovýchodní Evrope. Pro mnohá spolecenství však existují všeobecne platné zásady:

1. Usporádání prostoru

Politika usporádání prostoru musí spocívat na humanistickém základu, kdy clovek je stredem pri plánování projektu a pak pri nacházení rozhodnutí. Pri použití této zásady má politika usporádání pro venkovský prostor prednostne dbát potreb a zájmu obyvatelstva, jehož se týká.

2. Infrastruktura, rozvoj dopravy

Venkovský prostor je nutno vybavit nezbytnými strukturami a zejména moderními sítemi. Pritom nemuže být jediným kritériem pro vytvárení nebo udržení tohoto vybavení kapacita. To platí jak pro telekomunikace stejne jako pro verejnou dopravu a nejruznejší zarízení v oblasti vzdelávání i v sektoru služeb.

Venkovské oblasti musí být pripojeny k moderní dopravní a komunikacní síti, pro kterou nesmejí platit jenom krátkodobe zamerené ekonomické úvahy.

3. Vzdelávání, školení, doškolování

I ve venkovské spolecnosti jsou lidé s jejich rozmanitými schopnostmi (lidský kapitál) nejcennejším statkem. Jejich rozvoj a podpora je proto tou nejvyšší prioritou.

K zajištení rovnoprávného prístupu ke vzdelávání na venkove je nutné školní zarízení zachovávat, a s ohledem na praktické požadavky a s použitím nových vzdelávacích technik je zlepšovat, decentralizované možnosti školení a doškolování je nutno podporovat a zamerovat na budoucí pracovní možnosti. Je nutno poskytnout žákum a ucnum na venkove (chlapcum i devcatum) tytéž šance na vzdelání jako tem z mestských regionu.

4. Živnosti, remesla a prumysl

Aby venkovské obyvatelstvo zustalo životaschopné, potrebuje také dodatecné príjmy. To vyžaduje rozmanité a atraktivní možnosti zamestnání i mimo zemedelství. Tyto možnosti však musí být prizpusobeny specificnostem regionu a obcí. Pritom je nutné, aby:

· byla priznána priorita tem cinnostem a iniciativám, které usilují o samostatný rozvoj a predevším které podporuje a financuje venkovské obyvatelstvo

· se podporovala diverzifikace a prizpusobení výrobních struktur v tech regionech, v nichž silne prevládá nekterý hospodárský sektor nebo obor a je ohrožen úpadkem

· byly protežovány kombinace živností a harmonické spolužití ruzných cinností ve venkovském prostoru

· se podporovala výroba zboží a vykonávání služeb, které využívají osobité duševní a rukodelné schopnosti venkovského obyvatelstva a také málo používané zdroje (drevo, kámen, voda, puda, výroba obnovitelných nositelu energie)

· se podporoval prodej regionálních zemedelských, remeslných a jiných výrobku

· se usnadnilo zrizování nových malých a stredních podniku vytvárejících vysoké hodnoty, jež se dosáhnou zavádením nových technologií, snadnejším rízením, konzultacemi, financními pomocemi atd.

1. Služby telekomunikace

Venkovský prostor se musí stát atraktivním pro sociálne ekonomické a ekologicky prizpusobené hospodárské aktivity. Moderní mobilne zástupné telekomunikace se musí plne využívat jako faktor hospodárského, ale i obecne spolecenského zvýšení atraktivity. Ve vhodných místech se musí podporovat usídlení podniku s moderními technologiemi vytvárejícími vysoké hodnoty a také podniku poskytujících služby, které používají telematiky (tj. dálkového prenosu dat a informatiky) nebo informatiky

2. Turistika, volný cas a rekreace

Spolecnost volného casu dává venkovskému prostoru nové šance a možnosti zisku. Ty pak zejména pro turistický prumysl v nejruznejších formách. Proto je treba ucinit nezbytne nutná právní, danová a administrativní opatrení, která jsou potrebná k rozvoji turistiky ve venkovském prostoru obecne a agroturistiky zvlášt. To se muže stát také podporou ubytovacích možností na venkove. Pritom je treba zajistit, aby se rolníkovi, který chce doplnkove ke své provozní cinnosti ubytovávat hosty na své farme, toto neznemožnovalo vydáváním zákonu a narízení o usporádání prostoru a o ekologii, a aby mu tím nevznikala také žádná dodatecná danová bremena ani administrativní zatížení.

Avšak pri realizaci politiky turistiky je mimoto nutné pecovat o to, aby se udržovala rovnováha mezi rozvojem turistiky a ochranou prírody a existujícími zarízeními, a to udržováním kvality krajiny a životního prostredí a také ochranou tradicního zpusobu stavení a používání stavebních hmot.

Také by se nemely podcenovat problémy, které jsou spojeny s turistikou. Pronikání mestských nabídek volného casu muže ohrozit kulturní identitu venkovské spolecnosti. Mimo to "tvrdé" formy prumyslu pro volný cas a turistického prumyslu mohou ohrozit venkovské oblasti v jejich základním ekologickém bytí. V obou techto oblastech ohrožení je zapotrebí protiopatrení, na jedné strane ve smyslu vedomé venkovské kulturní péce na základe neporušené obce, na druhé strane ve smyslu rozhodné podpory ekologických forem volného casu a turistice prizpusobených možnostem záteže prírodních zdroju. Poptávce po vetším množství dumyslných aktivit pro volný cas a rekreaci se musí celit pokud možno velkou pripraveností nabídek. V tomto smyslu je treba také podporovat rodinné zahrady apod.

3. Energie, obnovitelné zdroje, hospodárský kolobeh

Venkovské prostory by mohly prevzít roli prukopníka v oblasti maloregionálních energetických spražených systému na základe obnovitelných zdroju energie (vodní síla apod.) O podobné systémy by se melo usilovat u recyklování odpadu. Pro pestování obnovitelných surovin se dají využít plochy nevhodné pro výrobu potravin.

Lesnictví, chránený les a les pro rekreaci

Lesy mají pro dnešního cloveka stále vetší rekreacní funkci. Na mnoha místech prekonané predpisy ješte omezují co nejlepší využívání tohoto jejich potenciálu. Zde je treba zmeny myšlení a predpisu. Se zretelem k významu lesu pro venkovský prostor je zapotrebí ucinit vhodná opatrení, aby se pecovalo o stav lesu a tam, kde je to nutné, je chránit a umožnit opetovné zalesnování ploch, které leží ladem.

4. Stavebnictví, bydlení a zdravotnictví

Regionálním a územním plánováním se má zajistit výstavba prizpusobená zemedelství a integrovaná do zemedelství. Ve zdravotnictví musí být venkovský prostor vybaven aktuálne a rovnocenne

5. Kultura

Ruznorodost a bohatství kulturního dedictví venkovských regionu se musí udržovat a chránit. Kulturní život se musí podporovat mj. pécí o tradice, rozvojem obyceju a kulturních forem vyjadrování a také místního zpusobu reci a povzbuzováním cinnosti spolku

6. Ochrana prírody a životního prostredí, ekologická politika

Platí, že je treba pecovat o prírodu a krajinu. Pritom je nezbytné:

· zajistit racionální a trvalé využívání prírodních zdroju a udržování životních prostoru

· krajinu chránit tam, kde existuje prevážný zájem o ochranu

· opatrovat krásy a jedinecnosti venkovského prostoru s tím, že se obnoví vesnice a budovy

· a podle možnosti se v prírode a v krajine odstraní škody

· udržovat a pecovat o lesy - predevším o chránené lesy

· dbát toho, aby mestské regiony nepresouvaly své ekologické problémy na venkovský prostor a aby venkovské i mestské obyvatelstvo prevzalo odpovednost za své odpadky

· a imise.

Uskutecnování techto a ostatních prání se musí dosáhnout aktuální ekologickou politikou vybavenou legislativními a financními prostredky, a také v koordinaci s ostatními politikami (napr. s ekonomickou, agrární a dopravní politikou)

1. Instituce, finance, podpory

V politicko administrativním ohledu se musí obcím ve venkovských prostorech zajistit co nejvyšší míra samostatnosti. To znamená mimo jiné udržování a vytvárení životaschopných samosprávných jednotek a respektování principu subsidiarity. Jedine tímto zpusobem lze zvetšit volný prostor pro cinnost venkovského obyvatelstva a zvýšit ochotu k vlastní aktivite. Musí se zpevnit a vybudovat financní základ obcí na regionální úrovni. Dnešní usporádání je v mnoha prípadech prekonáno a nikterak neodpovídá požadavkum doby. Také je duležité zapojení obcanských sdružení a ostatních nestátních spolecenství do rozvojových a rozhodovacích procesu.

Príslušné úkoly jsou veliké. Pro budoucnost se musí více usilovat o partnerství mezi mestskými a venkovskými oblastmi, o partnerství mezi zemedelstvím a ostatními sektory.

Potreba poradenství

Schwarz a Dommer (1997) upozornují na potrebu poradenství pri aktivaci a realizaci rozvoje venkovského prostoru. Venkovský prostor je charakterizován výjimecným množstvím rozlicných sociálních, kulturních, hospodárských a prírodních faktoru. Rozvoj venkovských oblastí muže být úspešný jen tehdy, když zvolené strategie budou prihlížet k temto souvislostem:

· výchozím bodem všech strategických úvah musí být zásada od pocátku zahrnovat do procesu plánování a rozvoje místní obyvatelstvo. Partnerská spolupráce pomuže posílit motivaci zúcastnených, spojovat odbornou kompetenci, zajištovat nezbytné propojení akcí a urychlit praktickou realizaci opatrení

· dalším duležitým strategickým aspektem je zduraznení propojených prístupu. Pod tím je treba rozumet integraci všech oblastí života ve venkovském prostoru, která musí pusobit proti tríštení rozvojových oblastí na jednotlivé, vedle sebe izolovane existující aktivity

· a iniciativy

· externí podpora zúcastnených pri plánování a realizaci projektu je nezbytná, aby byla zvýšena nadeje na realizaci. Pri naznacené komplexite integrovaného rozvoje venkova je zrejmé, že se pritom rozšírí funkce externích poradcu a poradkyn z cisté podpory expertu na cinnost doprovázející proces formou moderování.

Regionální poradenství má za úkol:

· dávat impulsy k inovacním zmenám

· motivovat k realizaci projektových idejí

· vcas zahrnovat do plánování dotcené osoby a nositele rozhodnutí

· strukturovat rozhodnutí, procesy a postupy organizace

· prokázat sociální a odborné kompetence

· být kompetentní a pro vec zaujaté

· doprovázet proces