Psi ze spřežení: milí domácí mazlíčci i špičkoví sportovci

Harrachov - Předsudky, neznalost a obavy činí v očích mnoha lidí z musherů drsné necitlivé chlapíky a z jejich spřežení smečky divokých neovladatelných šelem. Za samozřejmé tak lidé považují, že musheři své starší psy zabíjejí a jejich maso předhodí smečce nebo že spřežení, když už se jednou dá do pohybu, nezastaví nikdo. "Většina našich psů jsou docela normální domácí mazlíčci. Spí rádi i na gauči, dobře se snesou s ostatními zvířaty, třeba našimi kočkami," prohlásila trenérka a chovatelka závodních psů Hana Sommerová. "Samozřejmě se od jiných plemen i v lecčems liší: jsou to vrcholoví sportovci, kteří vyžadují speciální stravu i trénink." Sommerová na tréninku spřežení spolupracuje se svým manželem Jiřím Krejčím, který je v posledních letech zřejmě nejúspěšnějším českým musherem. "Už několik let jezdí s nově vyšlechtěnými evropskými tažnými psy. Plemeno vzniklo křížením ohaře, greyhounda a aljašského psa. Je rychlejší a také snadněji ovladatelné než husky nebo malamut," dodala. Krejčí letos s jedním ze svých dvou spřežení vyhrál všechny tuzemské závody a byl čtvrtý na mistrovství Evropy. "Psy máme vytrénované tak, aby se maximálně soustředili na závod, na rychlost," vysvětlil. "Jízda s nimi je pak i bezpečnější. Když jsou totiž plně ponoření do vlastního výkonu, vůbec si nevšímají okolí, ani lidí, které potkáváme, ani zvířat. Takže mi vůbec nevadí, když se při ranním tréninku v Harrachově třeba s někým setkám." Trénink závodního psa začíná běžnými povely, před saně ho trenér zapřáhne poprvé přibližně v deseti měsících. "Brzy se pozná, jestli ho závodění baví. Jestli bude dobrý," popsala Sommerová. "Tihle psi jsou jako dostihoví koně. Jakmile se zacinká postroji, začnou se viditelně chvět a chtějí vyrazit. Na druhou stranu, když některý ze psů běhat nechce, nemá žádný smysl ho do závodění nutit." Tréninkové dávky se stupňují s blížícím závodem. Zátěži odpovídá i strava: speciální granule, mleté maso, iontové nápoje. "Ale v létě trénovat nemůžeme. Psi jsou tak unešení během, že by se mohli zchvátit. Nemají zábrany a běží až za hranice svých možností," doplnila Sommerová. "Takže když je víc než patnáct stupňů nad nulou, odpočívají. Chodíme s nimi na normální procházky." Ceny špičkových psů se pohybují od patnácti tisíc korun v tuzemsku až po několik tisíc dolarů například v Norsku. "U starších psů, kteří už nemohou běhat s ostatními, máme jednoduchou zásadu: snažíme se je věnovat někomu, kdo se o ně postará lépe než my. Kdybychom si totiž nechávali všechny psy, měli bychom jich už několik desítek," poznamenala Sommerová. "Ale když pro ně novou rodinu nenajdeme, dožijí v klidu u nás." Pro manžele Hanu Sommerovou a Jiřího Krejčího jsou psí spřežení nejen hlavní náplní volného času. Sehrávají rozhodující roli i v jejich osobním životě. "Přes psy jsme se seznámili. Manžel před léty začínal s tréninkem spřežení v Harrachově a já jsem si v Praze koupila sestru jednoho z jeho psů. Potkali jsme se na výstavě," vysvětlila Sommerová.

MICHAL KOMÁREK