Pozitivní myslivost

Patřím mezi pravidelné čtenáře Myslivosti, jsem členem ČMMJ a troufám se považovat za myslivce. K napsání tohoto článku mne vedlo hned několik důvodů, ale za jeden z nejdůležitějších považuji stále se opakující články, které mají společného jmenovatele. Totiž věčně se opakující nářky nad převažujícím a veskrze negativním názorem široké veřejnosti na myslivce a myslivost jako takovou. Připadá mi to jako hořekování nad rozlitým krajáčem mléka, nebo spíše sice oprávněný pláč, ale nad nesprávným hrobem. Drtivá většina čtenářů našeho časopisu totiž jsou myslivci a tak se "naše hořekování" naprosto míjí účinkem, neboť se nedostane ke sluchu těm, kteří myslivost odsuzují a napadají. Vlastně se těmito články masochisticky utvrzujeme v tom, že nás nikdo nemá rád a nikdo nám nerozumí. Právě proto jsem svůj článek, nebo spíše zamyšlení, nazval jako pozitivní myslivost, která v těchto hořekujících článcích naprosto chybí.

Co se pod tímto spojením dvou slov skrývá? Především snaha nás myslivců učinit jasné a konkrétní kroky, které budou působit právě na širokou veřejnost pozitivně a změní onen negativní názor. Jistě to nebude cesta snadná a výsledky se nedostaví za několik týdnů či měsíců. Je totiž nutné si uvědomit fakt, že tento "blbý" názor na myslivost je výsledkem desítek let, na kterém se podepsal nejen minulý režim (příkladem může být téměř povinné členství držitelů kulových zbraní v KSČ či papalášské vybíjení zvěře), stejně jako nová "tržní doba" s ekonomicky zdatnou skupinou lovců (špičkově a okázale vybavená), kteří mají s myslivostí pramálo společného. Jde jim totiž v mnoha případech pouze o trofej, či o módní trend, který se právě nosí.

Výhodou té zdravé a pravé myslivosti je pak fakt, že za nějaký čas je tento koníček omrzí (nebo přestane být v kursu), a tak pokud možno nejdražší a značkové zbraně vymění třeba za stejně drahé golfové hole nebo něco úplně nového. Stejným způsobem se ovšem na negativním názoru na myslivost podepíše i myslivec, který v nejlepším přesvědčení hrozí majiteli psíka jeho zastřelením (myšleno zastřelením psa, nikoli majitele). Jak by asi vypadalo toto setkání v případě, pokud by se myslivec s úsměvem a s klidem pokusil majiteli vysvětlit možné škody na zvěři (třeba i citovým vydíráním nad roztrhaným čerstvě narozeným kolouchem), které jeho psík ve své přirozené hravosti může způsobit a nakonec přidal něco zajímavostí o honitbě, kde se oba nachází. Ve výsledku to může být příjemný rozhovor, který jednoho neznalého člověka přesvědčí o smysluplnosti myslivosti a přehodnocení názoru na myslivce jako takové.

Setkal jsem se i s případy, kdy myslivec vyrušený na posedu náhodným turistou lál slovy, jejichž reprodukci náš časopis neunese. Les přece není pouze náš, přestože pro něj děláme (nebo bychom měli dělat) více než běžný turista či milovník jízdy na horském kole. Prostě se budeme muset smířit s faktem, že les není jen náš a musíme se naučit o něj dělit i s ostatními. Ne všichni totiž přichází či přijíždějí (přes všechny zákazy vjezdu) do lesa vyhodit odpadky a ojeté pneumatiky!

Podívejme se na celou záležitost i obráceně. Jaký pocit asi má rodinka na lesní procházce, když se náhle bez varování z lesní houštiny objeví zarostlý, neupravený snad člověk, který oděvem připomíná zapomenutého banderovce, nebo v lepším případě vojáka aliance NATO, kterého tu jeho jednotka zapomněla při nedávném cvičení. Zděšení dětí umocní ještě několik jadrných nadávek, neboť tento lesní muž je právě na lovu a rodinka mu zradila "jeho" zvěř! Kde jsou ti naši vousatí a usměvaví myslivci v zeleném hubertusu, s kloboukem a sojčím pérem? Snad se nemusí veškeré myslivecké oděvy kupovat pouze v armádním výprodeji, snad je tu dnes již velice pestrá nabídka různých firem, které nabízí praktické a stylové oblečení právě pro myslivce! I tato zdánlivá maličkost vytváří onen velký negativní názor na naši myslivost! V tomto případě se nemůžeme schovávat za ostatní, řešení totiž začíná u každého z nás.

Znovu se vrátím k názvu tohoto článku - POZITIVNÍ MYSLIVOST. Co to vlastně je?! Slova mají smysl, pokud se za nimi skrývají konkrétní činy či kroky. Ale jaké, kdy a kde?! Uvedu několik příkladů, které se mohou zdát naivními, mnohdy i nereálnými, ale podle mého názoru stojí za pokus. Většina myslivců vládne zdatně pilou a sekerou. Což ve svých honitbách vytvořit na turisticky exponovaných místech pro návštěvníky lesa alespoň jednoduchou lavičku, nebo dokonce vybudovat nějaký ten přístřešek, který poslouží při nepřízni počasí? (Stejně tak poslouží i nám.) Určitě se najde řada vandalů, kteří se s chutí pustí do destrukce, ale určitě víc bude těch, kteří tuto službu myslivců veřejnosti ocenění a proto si i pozmění onen negativní názor na organizované pytláky z řad členů ČMMJ. A jak by asi na takovémto zařízení zapůsobila malá cedulka, která by návštěvníky lesa nejen upozornila, že toto přístřeší vybudovali místní myslivci, ale obsahovala by jakési desatero, kterak se chovat v přírodě? Mimo vlastní práce a volného času by akce podobného stylu vyžadovaly i náklady na finance. Ale právě zde je prostor pro prezentaci ČMMJ, nebo institucí, které mají k myslivosti vztah. Dovedu si velmi dobře představit takovéto vytištěné materiály, kde se v záhlaví objeví nezbytná reklama, například pojišťovny Halali. Chce to jen chtít a hledat cesty a cestičky a hlavně někde začít. Nejlépe u sebe sama.

Na závěr bych chtěl být optimistou. O tom, že takovéto akce mají smysl a hlavně, že jsou reálné. Mě například ubezpečila procházka lesy, které patří okolnímu lesnímu podniku Masarykův les Křtiny. Přestože jsou v přímém dosahu turistické expanze obyvatel města Brna (nebo právě proto), najdou zde klid a vyžití nejen milovníci přírody, turisté, a cyklisté, ale lesy jsou ukázkou péče a skýtají bohaté vyžití pro myslivce a v neposlední řadě plní praktickou formu výuky pro studenty Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. To už nemluvím o naučných stezkách nebo komplexu pomníčků a studánek, který nabízí zdejší lesnický a myslivecký lesní Slavín. Určitě jsou finanční možnosti těchto projektů pro chudá myslivecká sdružení nedostupná, ale stejně tak se při troše snahy dají najít finančně méně náročnější, ale konkrétní akce, které s postupem času pozmění námi tolik oplakávaný názor široké veřejnosti na současnou myslivost.

Je pravdou, že média se o naši myslivost zajímají pouze v případě tragédií či nedorozumění (zastřelení orla či koně myslivcem, postřelení na honech a podobně). Já sám jsem na sobě pocítil nezájem České televize při prosazení Mysliveckého magazínu, který chce také přispět k nápravě pozice české myslivosti v očích veřejnosti. Pokusme se všichni tento názor změnit třeba právě nastíněnými kroky, které by měly vést k oné POZITIVNÍ MYSLIVOSTI. Při zamyšlení se určitě najdou další možnosti a reálné kroky přímo v honitbách. Přestaňme v našem časopise plakat a stále dokola si stěžovat. Udělejme něco!

Vojtěch FATKA