Obchodní politika a genetické modifikace

Přednáška : Prof. RNDr. Jaroslav Drobník, DrSc.

Ráno 14. října 1980, když se otevírala burza na Wall Street, bylo jako tucet jiných, ale dodnes platí za historický den nejen v peněžnictví, ale i v biotechnologii. Firma Genentech dala na trh 1,1 milionu akcií po 35 USD. Během dvaceti minut jejich cena byla 89 USD a zavírala ten den na 711/4. Biochemik Herbert Boyer a investor Robert Swanson založili v lednu 1976 Genentech rovným vkladem po 500 USD. Toho 14. října 1980 večer vlastnil každý z nich podíl okolo 66 milionů USD. Takto z burzou zahýbalo dvacet nanogramů lidského insulinu, který v noci z 23. na 24. srpna 1978 vyrobily geneticky modifikované bakterie. Odstartovala zlatá éra biotechnologie ve farmaceutickém průmyslu, a ten se díky biotechnologii stal po výpočetní technice nejziskovějším sektorem v americkém hospodářství.

Není divu, že firmy operující nejen ve farmaceutickém, ale i v agrochemickém sektoru, očekávaly podobný úspěch genetických modifikací v zemědělství. Mělo by ho přinést osivo, které farmářům sníží náklady a pracnost. Podobně jako Eli Lilly a Genentech investovaly do techniky přenášení genů u bakterií s cílem vyrábět léčivé peptidy, tak osivářské firmy mohutně investovaly do genového inženýrství rostlin. Navázaly na nejslibnější směry klasického šlechtění: rezistence ke škůdcům a necitlivost na herbicidy.

Úspěch se vskutku dostavil. V letech 1996 až 1999 stoupala výměra osetá transgenními osivy exponenciálně a dosáhla 40 milionů hektarů.

Přesto krátkozrakou politikou založily tyto firmy krizi, která se po roce 1999 začala citelně projevovat. Ignorovaly dnes už okřídlené heslo "chceš-li prodat slona, nemusíš mít slona, ale kupce". Zemědělec totiž není finální odběratel, tím je až konzument potravin. Firmy se soustředily na propagaci osiv u zemědělců, ale podcenily samozřejmé pravidlo, že farmář bude pěstovat jen to, co je dobře prodejné a domnívaly se, že běžný občan, který rozhoduje o tom, co od zemědělce koupí, bude automaticky kupovat geneticky modifikované produkty.

Tato chyba vyplynula z nedostatečné analýzy veřejného mínění. K předejití krizi stačilo tehdy se seznámit s děním v Evropě na konci 80. let, kdy vznikaly směrnice o nakládání, pěstování a prodeji geneticky modifikovaných organismů. I průměrný analytik by signalizoval rodící se nebezpečí v odporu občanů proti modifikovaným potravinám. Pak by ani Jeremy Rifkin a podobná "anti-GMO" hnutí v USA nemohla být podceněna.

Bylo nabíledni, že takové nálady budou podporovány konkurenčními firmami a mohou posloužit jako výhodná a nenapadnutelná netarifní bariéra dovozu. Stačilo málo: souběžně s vývojem nových transgenních odrůd je masivně propagovat nejen mezi zemědělci, ale hlavně u spotřebitelů. Faktickými údaji o snížení chemizace získat na svou stranu alespoň některá racionální hnutí ochránců přírody. Tak jako je univerzitní sektor v USA zapojen do extenzí, tj. přímého styku se zemědělci, iniciovat podobný systém styku akademické komunity s obchodem, zejména velkými řetězci. Dobrý analytik by jistě vedení firmy dokázal přesvědčit, že je urychleně třeba vyvinout plodinu tzv. druhé generace, která by přinesla hmatatelnou výhodu ne farmářům, ale spotřebiteli. Zkrátka bylo důležité od samého začátkku vývoje GM plodin převzít iniciativu. Místo toho se firmy nechaly zatlačit do obrany a taková taktika, jak každý ví ze sportu, je nešťastná. Jen Monsanto dnes ztrácí 8,6 miliardy USD na své tržní hodnotě.

Obecný rys této chybné strategie je v tom, že se firmy zaměřily na bezprostřední zisk plynoucí z poptávky farmářů, nevěnovaly se marketingu v perspektivě dlouhodobého vývoje a nebyly ochotné investovat do propagace v sektoru finálních odběratelů - spotřebitelů. Charakteristické pro tento přístup je takřka výlučné zaměření na prvou generaci transgenních plodin, tj. takových, které přinášejí výhody pěstitelům. Dokladem je struktura žádostí o registraci, které v květnu 2000 ležely na Komisi EU: ze 14 plodin jen jedna patřila do druhé generace (AMYLOGENE, brambor s odlišnou skladbou škrobu).

Nikdo sice nemohl předpovědět aféru s dioxiny nebo problém BSE, což obojí velmi negativně ovlivnilo vztah veřejnosti k novým potravinám, ale obecně se dalo očekávat, že nějaká aféra v potravinářství vznikne, protože statistika ukazuje, že se dostavují pravidelně. Daleko závažnější je nedávná aféra s kukuřicí StarLink, protože tu si firmy vyrobily samy jako produkt nesmyslných konkurenčních závodů. Oněch několik firem zabývajících se vývojem transgenních plodin je na jedné lodi, a proto StarLink není problém jen firmy Aventis, ale genetického inženýrství v zemědělství vůbec. Více spolupráce by prospělo celému sektoru a tím každé firmě.

Může se namítnout, že po bitvě je každý generálem. Jenže stejné chyby se dějí v bitvě, která právě probíhá. Tentokráte jde o potravinářské firmy a obchod, hlavně velké řetězy. Aby dosáhly krátkodobého zisku, předhánějí se v ujišťování že nebudou vyrábět z ničeho, co má nějaký vztah ke genetickým modifikacím, aniž co takového přijde na jejich pulty. Tím likvidují populární heslo, kterým se ohánějí jak politici, tak nevládní organizace - "Spotřebitel má právo si vybrat".

Z hlediska své budoucnosti nastupují tyto firmy opět typickou cesta obrany vedoucí do pekel. Udělal si analytik takových podniků rozbor trhu třeba sóji? (viz Rámeček 1). Dnes se transgenní sója pěstuje na 25,8 milionech ha, což představuje zhruba 70 milionů tun, tedy asi polovina světové sklizně. Celosvětová roční produkce sóji je asi 150 milionů tun, takže polovina z toho je geneticky modifikovaná. Tento podíl tvoří v USA 54%, v Argentině 80-90% a přes oficiální zákaz používat modifikované osivo je 15-20% i v Brazílii díky pašování osiva z Argentiny a Paraguaje.

Na komoditním trhu je v současné době prakticky nemožné získat "zaručeně nemodifikovanou" sóju. Německé zemědělské kooperativy Raiffeisenverbände zcela realisticky předpokládají, že sójová mouka na evropském trhu obsahuje různé procento geneticky modifikované suroviny. Proto Deutscher Raiffeisenverband tvrdí, že ti, kdo za této situace prohlašují, že jejich produkty neobsahují transgenní sóju, ohrožují důvěryhodnost celého průmyslu.

Kdo slibuje absolutní vyloučení GM, musí odebírat z Premium Grade (PG) trhu, který předpokládá zachování identity (identity preservation, IP) sledovatelností produktu až k pěstiteli, podobně jako u ekologického zemědělství a jiných plodin se zvláštní hodnotou. Nabídka PG sóji byla v roce 1999 asi 200 000 t, tj. 0,13% trhu. V odpověď na poptávku tento sektor poroste. Dnes je zvýšení ceny u PG v různých státech a letech následující:

Příklady3 navýšení cen PG non-GMO proti GMO sóji v €/t

Již tyto výkyvy ukazují, že náklady na PG jsou různé, do značné míry nepřímo úměrné velkosti trhu: v USA převažuje komoditní trh, PG trh je malý, a proto ceny vysoké. Jen 8% sil se v roce 1999 specializovalo na non-GMO sóju a jen 3% na PG. V roce 2000 se očekává zdvojnásobení tohoto počtu, protože jen Japonsko požaduje 200 000t PG sóji. I tak cena nebude nízká, protože zvýšení se neomezí jen na zvýšení režijních nákladů, ale odrazí i vzestup poptávky. Např. cena PG ekologické sóji je 150% ceny komoditního trhu. Velkou otázkou je limit GM obsahu. Deklarace nulového limitu záleží na citlivosti metod detekce GM. S klesajícím limitem roste prudce cena. Vzhledem k ceně 200-450 USD za analýzu, bude cena závislá také na důkladnosti kontrol.

Pokud nátlakové skupiny budou mít vliv na spotřebitele a pokud tuto tendenci bude i nadále průmysl a obchod podporovat prohlášeními o garanci GMO-free výrobků, převáží poptávka po GM-free produktech nabídku a povede to k rozštěpení trhu3 . Ceny na PG trhu se budou prudce zvyšovat a GM produkty budou přebývat, tudíž se budou prodávat za diskontní cenu. Tím vzniknou dva trhy - běžný s "může obsahovat GMO" a elitní "GMO-free". Další vývoj bude záležet na tom, kolik bude ochoten spotřebitel zaplatit za svou pověrčivou obavu z GMO.

Firmy, které dnes proklamují "genetickou čistotu" mají před sebou jen dvě cesty: zůstanou na komoditním trhu a ztratí důvěryhodnost, protože kontroly najdou GMO v jejich výrobcích. Nebo svá prohlášení berou vážně a vydají se na PG trh s vědomím platit příslušné ceny.

Tyto dvě cesty však končí v tom okamžiku, kdy na trh přijde první produkt tzv. druhé generace s výraznými výhodami pro evropského spotřebitele. To není fikce kdesi v daleké budoucnosti . Zlatá rýže je takovým produktem pro asijský trh. Za dveřmi je brambor se změněným složením škrobu, řepka s vyšším obsahem laurátu a sója se zvýšeným obsahem olejové kyseliny a sníženým obsahem linoleové. Sója s minimálním obsahem stachyosy odstraní potíže konsumentů citlivých na tento nestravitelný cukr. Sója nabízí další odrůdu se sníženým obsahem fytinu a zvýšeným obsahem fytázy. Rýže se sójovým genem bude obsahovat ferritin, tj. zásobu železa. Další příslušníci druhé generace se rychle vyvíjejí a firemní analytici by tento vývoj měli pečlivě sledovat.

Slib neprodávat živočišné výrobky ze zvířat krmených GMO, který jsme slyšeli od některých obchodních řetězců, může být splněn výhradně metodou IP, tj. logistickým zajištěním sledovatelnosti zvířete k chovateli, který by stejným způsobem musel doložit sledování krmiva k pěstiteli. Jiná kontrola není možná, protože produkty zvířat krmených GMO - sval, játra, slezina, ledviny, mléko vajíčka - neobsahují zjistitelné stopy (pomocí PCR) po genetické modifikaci krmiva. Na IP systém není však masný průmysl připraven. Proto výše uvedené sliby je možno dávat neomezeně, jelikož se nedají kontrolovat. Jak to přispěje k důvěryhodnosti, si firmy musí odpovědět samy.

Firmy se v důsledku své obrané politikou nechaly vtlačit do pasti. Podcenily toho, kdo je tam tlačí. Jsou to globální organizace na vysoké úrovní v oboru PR, reklamy a sociální psychologie, žádná naivní mládež. Jsou též výborně organizované s tvrdou disciplínou. Jejich strategický cíl je odstranit GMO ze zemědělství. Jednoho úspěchu dosáhly v oblasti potravin, ale unikají jim krmiva. Proto ten nástup proti živočišným produktům. Je naivní se domnívat, že jim jde o zdraví spotřebitelů. Kdyby tomu tak bylo, musely by především bojovat proti krmení antibiotiky, krmení přežvýkavců kostními moučkami, za značení alergenů na potravinářských výrobcích a podobným skutečným a nezvratně prokázaným rizikům. Rizika, která si vymýšlejí k manipulaci veřejnosti proti GMO jsou fiktivní, neprokázaná. Tyto organizace jsou silně levicově zaměřené, proto bojují jen proti velkým, nejlépe nadnárodním firmám. Poškozování spotřebitelů drobnými zemědělci (např. výkrm prasat v Rakousku) je tabu.

Jak z této pasti ven. Zůstat při značení podle současné legislativy je v podstatě podvádění zákazníků a zdroj neustálých ataků pro obchod a průmysl. Lze si snadno spočítat, že čokoláda s obsahem transgenních bílkovin v množství 0,002mg/kg musí být značena, ale vánočka s 0,32mg/kg nikoli. Takové množství se ovšem snadno zjistí a bude příčinou (oprávněných) protestů.

Informovanost evropské veřejnosti je otřesná. Velmi dobře to charakterizoval komisař David Byrne: jen 3% dotázaných dovedla odpovědět , co je to gen, ale 65% odmítalo jíst potraviny z GMO. To je terén, na kterém se daří emocionální "Frankensteinské" propagandě. Šíří ji elementy bez jakékoli právní odpovědnosti. Jejich propaganda má pseudoreligiosní charakter: je založená na víře a emocích. Rozpětí 3% a 65% však také poskytuje prostor pro účinnou informovanost. Bohužel nikdo veřejnost neinformuje o podstatě klasické selekce, genetické modifikace, systému kontrol a vlastnostech nových modifikovaných odrůd. Pro spotřebitele by bylo zajímavé vědět o míře chemizace současných a nových odrůd, jak se kontrolují a jak se kontrolují běžné odrůdy. Cílově by obchod měl GMO nabízet jako výběrové zboží s omezenou chemizací a s úrovní zdravotní kontroly blížící se kontrole léků. Na firmách vyvíjejících transgenní odrůdy leží velký dluh - co nejdříve přijít s výraznou plodinou druhé generace.

Pochopitelně, léta budovaný odpor ke GMO nelze změnit přes noc. Ale s osvětou veřejnosti by měl průmysl a obchod začít ihned za pomoci nejlepších expertů na PR a reklamu. Komise Evropské Unie je si vědoma, že půjde-li Evropa dále dosavadní cestou, propadne se co nejdříve v biotechnologii za Čínu, Jižní Afriku, Malajsii a další asijské státy. Proto zahájila řadu programů a komisař Byrne zdůrazňuje dialog s veřejností v každém svém projevu. Totéž a ve velmi ostré formě zaznělo z úst premiéra Blaira na konferenci o vědách o životě. Směr nastoupený nejen Komisí, ale i Evropským Parlamentem je formulován v cílech připravované rezoluce "O budoucnosti biotechnologického průmyslu". Jasně navrhuje zavedení PG trhu, aby značení "Bez GMO" platilo doslova a zaručeně. Běžný (komoditní) trh by používal značení "Může obsahovat GMO" a značka "vyrobeno z GMO" by se uplatnila jako pozitivní propagace druhé generace.

Přesně takto, domnívám se, by měla vypadat strategie obchodu. Podle struktury zákazníků jsou možné dvě cesty: prodávat "Bez GMO" z PG trhu na nezbytné vyšší cenové hladině, ale paralelně veřejnost seznamovat s podstatou, problémy i přednostmi GMO a postupně zavádět odděleně (v jiných regálech apod.) produkty z komoditního trhu v nižších cenových hladinách. Druhá cesta je opačná: zůstat na komoditním trhu v nižších cenách se sortimentem "Může obsahovat" a vedle toho opět odděleně jako výběrové zboží nabízet přísně kontrolovaný sortiment "Bez GMO" za ceny podle PG trhu. Také zde je nezbytná paralelní intensivní informační kampaň, která by v obou případech měla být bohatě financovaná, nápaditá co do forem a obsah konzultován s odborníky. Ani v jednom typu řešení nelze připustit, aby do sortimentu "Bez GMO" se dostaly výrobky se zjistitelnými stopami transgenů. V dané cenové hladině si lze dovolit časté kontroly.

Taková strategie by skutečně přinesla spotřebiteli proklamovanou možnost výběru a tím by obchodu a průmyslu zpětně dávala informaci o vývoji postoje zákazníků - a to daleko přesněji nežli různé dotazníkové akce. Nenásilným způsobem by postupně vedla ke stabilizaci cen na komoditním a PG trhu a regulovala jejich velikost.

Proč to všechno? Nebylo by jednodušší skutečně na GMO v zemědělství zapomenout? Obecné pravidlo vývoje lidstva, nesčetněkráte historicky potvrzené, praví, že nová technologie, která má určité výhody, se prosadí. Druhá strana téhož pravidla říká, že vždy při tom naráží na strach, obavy z neznámého a konzervativní podezíravost proti novotám podporovanou těmi, kdo novou technologii zmeškali. To zažila lokomotiva, auto, elektřina i letadla. Hybridní kukuřici sedláci vytrhávali z pokusných polí stejně, jako dnes GMO. O letadlech těžších vzduchu se slovutní odborníci vyslovili, že nemohou existovat. Exponenciální nárůst pěstování GMO dokazuje, že výhody zde jsou, takže GMO se prosadí.

To by měli generálové potravinářského průmyslu a obchodu vzít na vědomí. Ještě není po bitvě a doufejme, že se najdou mezi nimi takoví, kteří vidí dál, než k finanční uzávěrce příštího roku..