Nové pěstitelské technologie řepky ozimé ( Brassica napus L.)

NOVÉ PĚSTITELSKÉ TECHNOLOGIE ŘEPKY OZIMÉ (Brassica napus L.)

New Growing Technologies in Winter Rapeseed (Brassica napus L.)

Doc. Ing. Jan VAŠÁK, CSc.

Ing. Alexandr V. SOVA

Ing. Josef SOUKUP, CSc.

Ing. Helena ZUKALOVÁ, CSc.

Ing. Vlastimil MIKŠÍK

Ing. Perla KUCHTOVÁ

Katedra rostlinné výroby, ČZU v Praze

Doc. Ing. Adolf RYBKA, CSc.

Katedra zemědělských strojů, ČZU v Praze

Z ozimé řepky se stala velká plodina se zdánlivě dobrou rentabilitou (graf 1). Zdán-livě dobrou proto, že je opřená o konjukturu olejnin a depresi u obilovin a profituje z informačního komplexu Systému výroby řepky. Trvalá rentabilita je totiž opřena o vý-nos nejméně 2,8 - 3,0 t/ha. Dosud ale závisí na růstu cen (graf 1), které na rozdíl od obi-lovin či vepřového masa nekolísají, ale trvale rostou. To vyvolává enormní růst ploch. V roce 1998/99 činí v ČR osev cca 350 tis. ha a je 3,4x větší, než ve sklizni roku 1989 (102,5 tis. ha).

Ovšem při enormním růstu ploch máme velmi vážné problémy se slimáčky, hraboši a krytonosci. Budeme zřejmě muset od května 1999 zahájit plošnou ochranu proti houbovým chorobám. Ještě horší je to, že jsme neudrželi trend vývoje a značně jsme zaostali za státy EU v intenzitě výroby - ve výnosech (graf 2). Toto zaostání je výraznější než u obilí či brambor! V dynamice propadu je dokonce ještě nápadnější! A to je v EU dotační systém, který přímo výnosy nepodporuje. Při tom platí, že s růstem výnosů roste rentabilita (tab. 1). Takže nutně chudneme (tab. 2). Na propad výnosů nemá jen vliv enormní snížení vstupů: např. dříve se řepka standardně hnojila cca 150-160 kg N/ha, dnes jen průměrně 100-120 kg N/ha. Pravděpodobně k tomu nevedl ani růst bezorebných způsobů zakládání porostu olejky na současných asi 50% z osevu.

Ovšem při enormním růstu ploch máme velmi vážné problémy se slimáčky, hraboši a krytonosci. Budeme zřejmě muset od května 1999 zahájit plošnou ochranu proti houbovým chorobám. Ještě horší je to, že jsme neudrželi trend vývoje a značně jsme zaostali za státy EU v intenzitě výroby - ve výnosech (graf 2). Toto zaostání je výraznější než u obilí či brambor! V dynamice propadu je dokonce ještě nápadnější! A to je v EU dotační systém, který přímo výnosy nepodporuje. Při tom platí, že s růstem výnosů roste rentabilita (tab. 1). Takže nutně chudneme (tab. 2). Na propad výnosů nemá jen vliv enormní snížení vstupů: např. dříve se řepka standardně hnojila cca 150-160 kg N/ha, dnes jen průměrně 100-120 kg N/ha. Pravděpodobně k tomu nevedl ani růst bezorebných způsobů zakládání porostu olejky na současných asi 50% z osevu.

Naopak se zlepšila odrůdová skladba. Většina podniků již ošetřuje proti krytonos-cům. Řada pěstitelů provádí regulaci zrání ap. Všechna opatření jsou však jen nahodilá a vychází z modifikací jediné pěstitelské technologie pro ČR a SR, tzv. Systém výroby řepky (SVŘ). Tento systém je propracovaný pro výnosovou úroveň max. 3-4 t/ha a fak-ticky se od roku 1983 nemění. Přitom jeho základy položili již v padesátých letech Prof. Vrbenský (in Hamerník a kol. 1960) a v sedmdesátých letech ho zásadně rozvinuli Prof. Scholz a Ing. Jirásek (1974). Od prvního vydání knižní podoby Systému výroby řepky (Vašák, Fábry, Zukalová a kol. 1984) vychází již jen modifikace (1985, 1988, 1991, 1993, 1997) snad jen se zásadnější změnou v roce 1993 (Low input technologie). Rozvoj technologie je utlumen. Výzkum není podporován a je nelukrativní.

Tab. 2: Rozdíl výnosů řepky 1988 - 1998

1988-98:

Česko-Slovensko -14 %

Francie +13 %

Německo +6 %

Velká Británie +4 %

Polsko -20 %

Česko-Slovensko 1988/98 = -390 kg/ha » 3 250 Kč/ha

Česko-Slovensko/Francie 1998 = -790 kg/ha » 6 600 Kč/ha

Díky nové aktivitě podpoře grantových agentur (GAČR, NAZV) se ale již pět let rozvíjí nové prvky technologie, od roku 1995/96 v celém komplexu. Myslíme si, že je k dispozici základ pěstitelského postupu, který by mohl při jeho dodržení garantovat výnosy 4-5 t/ha řepkového semene "00" kvality s olejnatostí nad 42% při 8% vlhkosti. Tento postup je označen jako Systém výroby řepky intenzifikace (SVŘi).

Z dosavadních výsledků je jasné, že ke 4-5 t výnosu řepky nevede:

· paušální růst úrovně vstupů

· orientace jen na některé prvky technologie

· nepojištění klíčových prvků technologie 2-3 pojistkami.

Tyto pojistky zabezpečují, že podmínky výnosu 4-5 t/ha budou splněny (tab. 3).

Tab. 3: Základní podmínky pro dosažení výnosu 4-5 t řepky/ha

a pojistky pro jejich naplnění

Podmínky výnosu Pojistky a požadavky

Výkonný porost Hustota porostu cca 30 rostlin/m2, mohutný kořen s hmotností na podzim nad 200-300 g/m2, hybridní odrůda, optimalizace výživy podle KVK, odběru rostlinou, mikroelementy, stimulace velikosti HTS, kvalitní ochrana, snížení předsklizňových a sklizňových ztrát, udr-žení asimilace větví a stonku až do sklizně (fungicidy) a před sklizní regulace zrání.

Zdravotní stav Hustota cca 30 rostl./m2, hybridní a odolná odrůda, včasná likvidace výdrolu (orba s pře-dradličkou), kvalitní herbicidy a graminicidy, aplikace insekticidů na stonkové krytonosce, sólo na blýskáčka a sólo na šešulové škůdce, užití fungicidů v době květu.

Nepoléhavost Hybridní a nepoléhavá odrůda, regulátory na podzim pro posílení růstu kořenů a fungicidní účinek, regulátor na jaře pro zkrácení stonku a snížení tlaku chorob, dělené dávky N, har-monická výživa, insekticidy proti stonkovým krytonoscům, fungicidy v květu proti hlízence a plísni šedé.

Minimalizace ztrát Soustavná biologická kontrola v porostu, aplikace přípravků proti pukání šešulí, regulátory zrání, kvalitní kombajnér a kombajn, dobrá organizace sklizně, „řepková“ technologie sklizně.

Konkrétní popis jednotlivých pracovních operací tří základních pěstitelských tech-nologií uvádí Vašák, Mikšík (1998). Jde o standardní technologii (SVŘ), intenzívní pěs-tování (SVŘi) a nízkovstupový - low input systém. Výsledky z výzkumu roku 1997/98 uvádí tab. 4 a 5. Je patrné, že největší zisk na hektar má standardní a intenzívní techno-logie, případně je akceptovatelný i Low input systém. Zcela nepřijatelné jsou ekologické postupy bez chemizace. Katastrofální výnosové i ekonomické výsledky dává primitivní, tj. zcela bez vstupů, pěstitelský systém.

Tab. 4: Přehled technologických opatření (přesný maloparcelkový pokus Č.Újezd)

Tab. 5: Výsledné ukazatele (přesný maloparcelkový pokus Č.Újezd)

*) při prodejní ceně řepky 7000 Kč/t

**) variabilní + fixní

Tyto výsledky se liší podle předplodiny. Je li například předplodina vyhnojená a je intenzívně odplevelena, vyjde primitivní způsob pěstování mimořádně úspěšně. To byl případ roku 1997 po intenzívně vyhnojené a odplevelené kukuřice na zeleno. Ekologický způsob ale zklamal i v r. 1997, neboť po vyhnojení kejdou nebyl nechemický postup jak zajistit ochranu proti zvýšené intenzitě výskytu krytonosců a chorob. Porost zcela polehl a podehnil. Ovšem kukuřice nazeleno není předplodinou pro řepku. Tou jsou obiloviny, jako v tab. 4 a 5 uvedené výsledky z roku 1998. Zde jednoznačně dominují intenzívní technologie a to ve výnosu, zisku i rentabilitě. Bezorebné systémy doplácí především na konkurenční tlak výdrolu obilí vůči klíčící řepce. Pokud by tento byl odstraněn (pravděpodobné je ale i riziko hrabošů, slimáčků, možná i fómy, musí být uklizena sláma, která retarduje klíčení řepky a omezuje růst kořenů ap.), jsou bezorebné technologie akceptovatelné.

Ze všech výsledků s uplatněním vysoce intenzívní technologie (SVŘi) dosud vyplývá, že výnos 4-5 t/ha je možno dosáhnout, ale zisk z hektaru i rentabilita je vyšší u technologie standardní (SVŘ) - tab.6 a 7. To je dáno:

· stále nízkými cenami řepky. Jejich úroveň mimořádně deformují dotace v EU. Tento region vyrábí řepku „levněji“ než např. Kanada, nositel světového pokroku v řepce, země stransgenními odrůdami a s mnohonásobně vyšší výměrou půdy než má EU. Ještě nižší ceny jsou v ČR a to díky omezením při vývozu - neautomatickým vývozním licencím.

· nedopracováním technologie SVŘi. Některé vstupy se mohou zbytečně překrývat.

· nevyužitím nových poznatků, především transgenních hybridních řepek.

Technologie SVŘi se nyní (1998/99) zkouší u 49-ti pěstitelů v ČR a u 9-ti v SR. Získané výsledky se mohou použít pro další modifikaci, která by účelně snížila náklady bez dopadu na výnos. Zdá se, že je to jediná cesta, která by při naší slabé ekonomice, jež je výší subvencí hluboko pod úrovní EU, mohla řepce zajistit konkurenceschopnost.

Zpracováno za použití grantů GA ČR 504/94/0056 (1994-1996), GAČR 503/94/0021 (1994-1996), NAZV EP 0960986355 (1996-1998) a NAZV EP 7252 (1997-1999).

Literatura

Scholz J., Jirásek V. (1974): Nová agrotechnika pěstování ozimé řepky. Metodiky ÚVTI Praha 7/1974.

Vašák J., Fábry A., Zukalová H. a kol. 1984: Systém výroby řepky. ČSVTS a VŠZ Praha 1984.

Vašák J., Mikšík V. 1998: in Systém výroby řepky. Sborník SPZO Praha, 15tý seminář, s. 18-38, Hluk 17.-19.11.1998.

Vrbenský V. (1960): Ozimá řepka. In. Hamerník F. a kol.: Rajonizace zemědělské výroby vČSSR.

Tab. 6: Ekonomické vyhodnocení tří pěstitelských technologií ozimé řepky

PH = pohonné hmoty; ZM = základní materiál; PM = pomocný materiál

Tab. 7: Ekonomické vyhodnocení tří pěstitelských technologií ozimé řepky

Legenda:

Varianta „I“ je nejvýhodnější za předpokladu vyrovnání cen od výrobců EU a ČR (v současné době na cca 8000 Kč/t). Jinak zpravidla vychází nejlépe varianta „S“, někdy (předplodina bez plevele, nejlépe neobilnina) i „N“.