Návrh legislativních opatření týkajících se jezevce lesního

Katedra zoologie a antropologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se mimo jiné již 4 roky zabývá vědeckou studií, řešící problematiku rozšíření a významu jezevce lesního v ekosystémech.

Na základě závěrů celostátní konference Predátoři v myslivosti 2000, která se konala se zahraniční účastí ve dnech 1. - 2. 9. 2000 v Hranicích byli pověřeni vypracováním odborného posudku k postavení jezevce lesního (Meles meles) ve vyhlášce MZe č. 134/1996 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti.

Jezevec lesní je v mnoha zemích Evropy celoročně chráněným druhem. V jiných zemích je celoročně hájen s možností lovu na základě zvláštního povolení. Toto povolení se vydává např. při lokálním přemnožení jezevců, za účelem veterinární kontroly apod. Ulovení jezevci slouží většinou i pro vědecké účely.

V České republice je jezevec lesní zařazen mezi srstnatou zvěř a je podle zmíněné vyhlášky jednak celoročně hájen, jednak je umožněn celoroční, neomezený a nekontrolovaný odlov v bažantnicích a honitbách s trvalým výskytem tetřeva, tetřívka, jeřábka a dropa a v jiných místech, kde dochází k intenzívnímu vypouštění uvedených druhů ptáků a navíc i koroptve polní (§ 6, odst. 2). Tento paragraf může být zneužíván vypouštěním určitého množství koroptví do polních biotopů a následnou decimací jezevců i v místech, kde jsou jeho stavy velmi nízké. Další zarážející skutečností ve zmíněné vyhlášce je neuvedení doby lovu pro jezevce lesního, jak je tomu u některých ohrožených a prioritně chráněných druhů živočichů, např. rysa, vlka, medvěda, vydry, jestřába, výra (§ 5). Neuvedení doby lovu ani na výjimku některého z orgánu státní správy vede k tomu, že Ochrana přírody, Státní správa a myslivost ztrácejí jakoukoliv možnost kontroly zdravotního stavu jezevčí populace a nelze zabezpečit ani optimální regulaci početního stavu jezevců v naší krajině.

Jezevec lesní není v Evropě považován za ohrožený druh a není uveden ani v seznamech úmluvy CITES. Z výsledků našich současných studií vyplývá, že stav populace jezevců v ČR není kritický a dochází k jejímu plynulému zvyšování. Lze však uvést i některá území, kde tento druh z přírody vymizel.

Navrhujeme upravit příslušnou legislativu tak, aby i pro jezevce lesního byla stanovena doba lovu. Na základě zvážení mnoha skutečností (rozmnožovací cyklus, doba línání, sociální interakce society jezevců, potravní strategie druhu, období zimního spánku apod.) považujeme za vhodné stanovit dobu lovu na základě příslušného povolení pouze v období od 1. 10. do 30. 11. Navrhovaná doba je dostatečně dlouhá a měla by být respektována také v uznaných a samostatných bažantnicích, neboť ve správně prováděných odchovech bažantů nelze prokázat někdy zveličovaný negativní vliv jezevce na snůšky.

Za nejvhodnější způsob odlovu (ať už k němu dojde z jakéhokoliv důvodu) považujeme kvótní odstřel podle odborného posudku, který jsme schopni zpracovat pro kteroukoliv správní jednotku. Maximální počet odlovených jedinců se musí rovnat ročnímu přírůstku stabilizované populace.

V oblastech s hustotou menší než 1 jezevec na 500 ha by neměl být lov povolován vůbec. Po dokončení celostátního monitoringu populace jezevce lesního bude možné stanovit konkrétní možnosti odlovu nebo případné reintrodukce jedinců do oblastí s vhodnými podmínkami pro jezevce. Odlov jezevce bude nutno kontrolovat, nejlépe formou tzv. markantů, tj. odevzdáním části úlovku příslušnému orgánu (dnes Referát ŽP OkÚ). Za nejvhodnější markanty jezevců považujeme lebku a penisovou kost, které mohou být po veterinárním vyšetření využity také k vědeckým účelům.

První výjimky pro odlov jezevců by měly být uděleny v souvislosti s monitoringem zdravotního stavu jezevců, který by garantovala Státní veterinární správa společně s ústředním orgánem statní správy myslivosti. O zdravotním stavu jezevčí populace u nás víme zatím jen velmi málo. Pozornost by měla být zaměřena především na výskyt vztekliny a také bovinní tuberkulózy, pro jejíž šíření představuje např. ve Velké Británii jezevec lesní významný vektor.

V oblastech nevyváženého stavu populace je nutno přistoupit k reintrodukčnímu programu, jehož provedení jsme schopni odborně garantovat. Navrhujeme rovněž zahrnout jezevce lesního do plánů hospodaření se zvěří a povinnost stanovovat pro něj jarní kmenové stavy. Nepovolený odstřel jezevců by měl být postihován mnohem důsledněji než je tomu doposud.

REDAKČNÍ POZNÁMKA:

Návrh prof. Bičíka považuji za velmi rozumný a může sloužit dokonce jako příklad vzájemné spolupráce myslivců a zoologů . Myslivci se nikdy nesnažili jezevce vyhubit o čemž svědčí např. to, že v době nuceného plynování nor Gastoxinem úmyslně neplynovaly nory (i když jim hrozil postih) o kterých věděli, že jsou obydleny jezevcem. Důkladní Němci to tehdy provedli a v NDR si jezevce skoro vyhubili. Osobně bych měl jenom drobné doplňující připomínky, ale ty nejsou podstatné (např. v bažantnicích považují jezevce za jakýsi "vysavač" a proto mu nechtěli přiznat dobu hájení právě na jaře). Dnes už nejsou bažantí drůbežárny tak v módě a souhlasím s tím, že by se jim nemělo ustupovat. Navrhovanou dobu lovu od 1. října považuji za trochu pozdní, protože ve vyšších polohách se za špatného počasí jezevec nerad vydává na delší pouť od nory a zatahuje ještě dlouho před svítáním (většinou se loví na ranním čekání u nor). Na druhé straně má ovšem v tu dobu dobrou srst a hodně tuku, který se místy hodně cení. Já bych byl spíše pro 1. září, ale to je věc názoru a uvidíme, jak se to osvědčí v praxi. Předkládání lebek, příp. penisové kosti, považuj za dobré, ale většina myslivců bude asi požadovat lebku vrátit, protože se vžila jako trofej. Ale to jsou jen drobnůstky, které nestojí za redakční poznámku a píšu je jen proto, abych se "blýsknul". Já jsem totiž jezevce dobrých 40 let velmi rád lovil, ale vždycky jsem je miloval a kdyby mi císař pán nabídl zvíře do erbu, byl by to určitě jezevec! Čím jsem starší, tím více se mu podobám... Ale pozor: jezevec je sice dobrák, ale když se nasere, je lépe mu uhnout z cesty!

MVDr. Zdeněk KOLÁŘ

Mgr. Tomáš Matyáštík, Prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc.