NA OBRANU NAŠÍ MYSLIVOSTI

Jak je vidět již z úvodníku, který jsem psal pro toto číslo Světa myslivosti, je ohlédnutí do historie v mnohém poučné. Proto si neodpustím, vrátit se ještě jednou k tomuto tématu. Při listování pátým ročníkem časopisu Československé lesnicko - lovecké listy z roku 1924 jsem narazil na článek s názvem “Na obranu naší myslivosti”, který u příležitosti konání lesnicko - lovecké a rybářské výstavy konané v roce 1924 v Brně zmiňuje manifestaci společně pořádanou Československou mysliveckou jednotou (ČSMJ) a Ústřední jednotou československého lesnictva (ÚJČSL). Manifestaci tehdy vedli lesní rada Zdeněk Slanina (předseda ČSMJ) a Ing. Bedřich Fürst (předseda ÚJČSL). Byla to opravdu velkolepá akce, které se zúčastnilo 3 - 4 tisíce lidí. Výstava byla tehdy uspořádána v rámci Brněnských výstavních trhů, přičemž expozice byly umístěny v hlavní budově stadionu brněnského Sokola a vzbuzovaly velkou pozornost našich i zahraničních návštěvníků. Manifestace pořádaná v neděli 10. srpna 1924 tak vyvolala pozornost i u laické veřejnosti, která se přišla podívat na výstavu. Na manifestaci mimo jiné zazněl referát vrchního lesního správce Josefa Žalmana (jednatele ČSMJ), jehož slova jsou až neuvěřitelně trefná a aktuální i pro dnešní dění v myslivosti. Dovolím si proto některé pasáže přímo citovat.

“Velevážené shromáždění! Není snad druhého oboru, jemuž věnováno jest tak málo pozornosti, jako naší myslivosti a není snad příkladu, že naše veřejnost měla by o něčem tak nesprávné informace a zkreslené pojmy, jako má o myslivosti. Poněvadž právě tato neinformovanost může býti příčinou určité animosity, která jest s to ohroziti existenci všech druhů lovné zvěře v celé republice, uznaly obě naše jednoty za nutno, svolati na její ochranu dnešní veřejnou manifestaci.

Stojíme před nesmírně vážným úkolem, před řešením nového zákona o myslivosti, platného pro celou republiku. Nepodaří-li se nám uplatniti včas a na pravých místech hlas mysliveckých odborníků, můžeme se s mnohými vzácnými druhy zvěře na vždy rozloučiti a může odbíti hodinka poslední celé kdysi proslulé české myslivosti. Např. velmi vážený a snad nejrozšířenější týdeník napsal o novém zákonu o myslivosti úvahu, ve které píše mimo jiné doslovně: “Lovčí vášeň několika zazobaných jednotlivců přijde republice draho a zajíc, srnec jsou nejdražší potravou na světě - ani tolik nesežerou jako pošlapou a poválí. Nemuseli bychom koupit zahraničního obilí ani kilogram, kdyby ty škody přestaly ... Příroda byla už o leccos ochuzena ..., snesli jsme vše, protože to bylo existenčně nutné. Lidstvo by se smířilo i s vyhubením té zvěře, která poškozuje sadaře a zemědělce, neboť hospodářský prospěch by vyvážil to ochuzení přírody několikanásobně.” Toto jsou naprosto ničím nedoložené nepravdy a úžasné názory (komentuje zmíněný článek Žalman - pozn. autora).

Jak vypadá osnova nového zákona o myslivosti dnes, nikdo nevíme. Odborným organizacím jest odepřeno nahlédnouti do připravované osnovy a účastniti se tvoření tak důležitého zákona ...

Všechny zprávy směřující k vybití lovné zvěře, protože škodí polnímu a lesnímu hospodářství, mají svůj původ jednak v neznalosti způsobu života jednotlivých druhů zvěře, v předpojatosti, řekl bych tradicionelní, přenesené z dob minulých neprávem na dobu přítomnou a konečně i z osobního egoismu. Význam myslivosti pro národ a stát jest dalekosáhlý, pro neodborníka jistě netušený.

Při posuzování národohospodářského významu myslivosti nečiní hodnota ročního odstřelu zvěře snad ani položku hlavní. Stejně musí býti vzat v úvahu veškerý prospěch a zisk nepřímý. Uvážiti musíme, že silný průmysl puškařský ... zaměstnává několik tisíc řemeslníků, dělníků a obchodníků ... Lovectví naše dodává ročně miliony kůží ... Kdyby nebylo dostatek domácích surovin, byli bychom nuceni draho je platiti v cizině, dělnictvu byl by odebrán výdělek. Při provozování myslivosti nalézá velmi mnoho lidí zaměstnání.

Dnešní vysoké nájemné z honiteb jsou značnou výpomocí majitelů pozemků, patřících obecním honitbám. Bohužel přichází se dnes v tomto směru velmi často do extrémů. Zajisté, že velmi značnou položkou příjmů vedlejších je dnešní daň z honiteb a výnos z vydaných honebních a zbrojních lístků ...

Neméně důležitým jest estetický význam lovné zvěře a myslivosti. Dovedeme si, velevážené shromáždění, vůbec představiti, jak pustou by byla krajina, kdyby zbavena byla lovné zvěře? Nám myslivcům jsou přímo komickým zjevem tzv. lovci italští, kteří nemajíce jiné lovné zvěře, pachtí se za skřivany a drobným zpěvným ptactvem. Výstražným příkladem budiž nám každý, od nás zasílaný vagon živé lovné zvěře do Francie. Člověku prehistorickému, nekulturnímu lovci, zazlíváme, že okradl přírodu o její největší a nejkrásnější ozdobu, jakou byl mamut, medvěd jeskynní a my kulturní lidé dvacátého století chceme jej napodobiti? Jak krátké bylo by trvání nechráněné zvěře, vrhne-li se na ni člověk se zbraněmi moderními? Blahovůlí ministerstva zemědělství, resp. generálního ředitelství státních lesů a statků dostává se vedle medvěda a rysa i těmto druhům jakési tiché ochrany. Daleko lépe by však působila ochrana zákonitá, nebo ministerské nařízení. Ochrana těchto druhů v lesích soukromých a na honitbách obecních zůstává vůbec otevřenou bolestí, ač jest čím dál akutnější. Nedostatečností zákonité ochrany a náruživostí nejnovějších lovců po vzácných úlovcích, jakož i působením ziskuchtivosti a hlavně odstřelem na hranicích mizí pomalu, ale za to zcela jistě jelen, jejich stav se zmenšuje a silní jeleni jsou dnes opravdovou vzácností ... Jedině odborně myslivecky vypracovaný zákon o myslivosti dovede vzácnější druhy zachrániti před hrozící záhubou!

Ani etického a zdravotního významu myslivosti nelze pominouti. Myslivost neznamená lov, nýbrž ošetřování a ochranu zvěře Lov, střílení, které má bohužel dnes více zájemců, jest posledním aktem v provozování myslivosti, asi tím, čím jest rolníkovi žeň Myslivost nesmí však býti zaměňována se střeleckou vášní, ničící vše živoucí a mající svůj zdroj v nízkém pudu. Proti těmto zjevům stojí naše organizace v příkrém odporu. Nájemci honiteb stali se na mnohých místech lidé, jimž myslivost byla španělskou vesnicí, kterým nejednalo se o nic jiného, než o střílení a vystřílelo se všechno, nedodržovala se žádná myslivecká ekonomie. Právě tak honební hosté. Vyrostla velká řada bouchalů, nemajících o myslivosti ani ponětí. Přišli i do loveckých spolků, aniž by jevili nejmenší snahu, říditi se zásadami, pro které takový spolek byl zřízen ...

Historie jest jasným dokladem, že každá revoluce, byť i nekrvavá, má vedle svých obecně uznaných prospěchů pro národy a státy také některé stinné stránky. Nesmíme přezírati, že vedle revolučních intelektuálů máme živly slabší a pochybné úrovně”

Po přečtení těchto řádek mě napadaly různé myšlenky o tom, že historie se opakuje, lidé jsou nepoučitelní a dělají stále stejné chyby, osoby se mění, ale charaktery lidí zůstávají a, i když píšeme v letopočtu jiné číslice, tehdejší situace až nápadně připomíná naši současnost.

V článku byly použity informace a ukázky z 5. ročníku časopisu Československé lesnicko - lovecké listy z roku 1924.

Ing. Karel Lankaš, Střední lesnická škola Šluknov