Myslivecká statistika - teorie relativity v praxi

Každé zveřejnění myslivecké statistiky v časopise Myslivost (naposledy v čísle 2001/2) vyvolává u některých myslivců a zoologů, zabývajících se lovnou zvěří, pochybnosti o věrohodnosti publikovaných dat. Jedná se především o údaje týkající se lovu a jarních kmenových stavů (JKS) některých druhů zvěře. Uvážíme-li, že celé myslivecké plánování je postaveno na datech, jejichž objektivitu a důvěryhodnost lze zpochybňovat, pak je nezbytné o tomto problému nejen diskutovat, ale snažit se i hledat způsob odstranění příčin tohoto problému. Proto jsme se rozhodli na některé zjevné nedostatky myslivecké statistiky reagovat a polemizovat i s některými vžitými metodami mysliveckého výkaznictví.

Základním, i když ne nejpodstatnějším nedostatkem zveřejňovaných údajů je skutečnost, že nejsou úplné. Uváděné výsledky se totiž týkají pouze dat z honiteb, které jsou v působnosti Ministerstva zemědělství (MZe ČR), nikoliv z honiteb národních parků, které jsou od roku 1992 v působnosti Ministerstva životního prostředí (MŽP ČR). Na první pohled se může zdát, že toto opomenutí je zanedbatelné. U některých druhů se však jedná o zcela zásadní zkreslení skutečného stavu. Například v národních parcích se ročně uloví okolo 10 % veškeré jelení zvěře a JKS tetřevů zde představují téměř 250 % stavů, vykazovaných mimo národní parky. Odstranění tohoto nedostatku je přitom zcela jednoduché - stačí sloučit údaje z MZe ČR a MŽP ČR, nebo použít souhrnné údaje z Českého statistického úřadu (ČSÚ). Lehce se dá odstranit i další nedostatek, a to je nepravidelné informování myslivecké veřejnosti o výsledcích "svého” hospodaření na stránkách tohoto časopisu (naposledy nebyly uvedeny výsledky za rok 1998). Ne každý myslivec má totiž možnost sledovat každoroční Ročenku ČSÚ, kde jsou navíc uvedeny přehledy jen u tzv. hlavních druhů zvěře.

Podstatně závažnější a jen těžko odstranitelný problémem však představuje věrohodnost publikovaných údajů. Údaje, které pocházejí z jednotlivých konkrétních honiteb jsou zatíženy mnohými neúmyslnými chybami a v některých případech, bohužel i záměrným zkreslováním skutečností.

K těm neúmyslným patří především metodické chyby při sčítání zvěře a tím i při stanovení JKS. Obecně je známo, že u druhů, jejichž jedinci obývají malá území o velikosti několika desítek či stovek hektarů, je skutečná početnost populace výrazně podhodnocována. Například u srnčí zvěře se udává, že skutečné stavy bývají o 200 - 1000 % vyšší než stavy sčítané. Naopak u druhů, jejichž jedinci obývají území mnoha desítek čtverečních kilometrů (např. rys a další velké druhy šelem), je výsledek získaný sčítáním několikanásobně vyšší, než je skutečnost.

K úmyslnému uvádění nepravdivých údajů dochází podle našich zkušeností z více důvodů. Tím nejběžnějším a pravděpodobně i nejrozšířenějším důvodem je, že v mnoha honitbách, bez ohledu na to, zda se zde zvěř sčítá anebo nesčítá, myslivečtí hospodáři vykazují takové JKS spárkaté zvěře, které odpovídají potřebám a možnostem lovu konkrétní honitby. To znamená, že je zohledňováno např. umožnění loveckého zážitku či zajištění podílu zvěřiny pro všechny členy, nebo počet kulových zbraní v honitbě. Nejsme sice schopni přesně odhadnout jak dalece je takovýto postup rozšířen, ale v naší soukromé anketě se k těmto praktikám přiznalo více jak 50 % dotázaných mysliveckých hospodářů a o této situaci věděli i někteří dotázaní úředníci státní správy myslivosti, což je již samo o sobě značně alarmující..

Není jistě žádným tajemstvím, že dochází také k záměrnému zkreslování odstřelu, a to nejen z důvodu zamlčet vyšší odstřel než byl plánovaný. Paradoxně existují i opačné případy, kdy se vykazuje více, než se skutečně ulovilo. S touto pozoruhodnou metodou se setkáme nejvíce v oblastech, kde vlastník honitby vyhrožuje postihem za nesplnění plánu odstřelu spárkaté zvěře. S blížícím se koncem platnosti nájemních smluv se stále častěji uplatňuje nová strategie některých mysliveckých hospodářů, kteří v obavě ze ztráty honitby snižují její mysliveckou atraktivitu vykazováním jak nižších JKS, tak i nižšího lovu zvěře.

Zatímco předešlé nedostatky jsou z větší části teoreticky odstranitelné, následující nepřesnosti se z myslivecké statistiky pravděpodobně nikdy odstranit nepodaří. Budeme se muset smířit s tím, že nezjistíme množství upytlačené zvěře, ani nezískáme přesné informace o zvěři uhynulé na dopravních komunikacích či o výši ztrát způsobených zemědělským provozem. Přitom je známo, že tyto ztráty mohou být značné. Odhaduje se, že díky vzájemnému spolupůsobení výše uvedených faktorů každoročně mizí v jednotlivých lokalitách 10 - 50 % stavů drobné a srnčí zvěře.

Pokud připustíme, že data o lovu a JKS běžných druhů zvěře mají určitou vypovídací hodnotu, pak jakoukoliv míru věrohodnosti postrádají údaje, týkající se celoročně hájených a legislativou ochrany přírody zvláště chráněných druhů živočichů. Např. v žádné ze statistik nenajdeme započítány losy zabité na silnici nebo dokonce ulovené, ačkoliv se tyto mediálně atraktivní případy dostaly na veřejnost a byly řešeny orgány v trestním řízení nebo někdejšími mysliveckými disciplinárními senáty. Žádná z mysliveckých statistik neuvádí ani jeden případ odstřelu rysa, i když jen z jihozápadních Čech bylo změřeno za posledních 7 let téměř 50 rysích lebek a na potravní analýzy získáno více než 20 žaludků!

Pokud se vůbec lov zvláště chráněných živočichů v publikovaných statistických přehledech objeví, bývá nižší než skutečnost. Například za rok 1994 bylo v ČR podle oficiálního výkazu MZe uloveno 15 tetřívků a podle údajů publikovaných v Myslivosti (1996/5) nebyl v tomto roce dokonce uloven ani jeden kus. Ve skutečnosti však bylo v honitbách několika okresů na základě výjimky udělené MŽP ČR uloveno zcela legálně 19 tetřívků, jejichž žaludky byly následně poskytnuty k rozborům potravy.

Úsměvně působí informace o počtu ulovených dravců, zvláště máme-li možnost porovnání se skutečností. Jen týdenní výřad v jediné nejmenované severomoravské bažantnici z poloviny 90. let, deponovaný ve sbírkách jedné přírodovědné instituce, představoval totiž 10 % ročního úlovku všech dravců, vykázaných v celostátní oficiální myslivecké statistice. Za povšimnutí stálo i spektrum ulovených druhů. Kromě nejpočetnějších kání a jestřábů se na výřadu ocitli také krahujec, pilich, poštolka rudonohá a puštík. Nelze se proto ani divit, že se v letech 1997 a 1998 podle oficiálních mysliveckých statistik ulovilo 53, resp. 77 celoročně hájených a zvláště chráněných kavek, přičemž je jisté, že ani MZe ČR ani MŽP ČR neudělilo v tomto ohledu žádnou výjimku ze své legislativy. Nepřekvapí nás ani informace, že v letech 1979 až 1981 byl počet ulovených psíků mývalovitých o 680 - 1400 % vyšší, než v letech předcházejících i následujících. A tak bychom mohli pokračovat u dalších druhů.

Za naprosto nesmyslné považujeme vykazování JKS těch druhů zvěře (drobné šelmy, ale i lišky, jezevci, krkavcovití, holubi, lysky a většiny dalších druhů ptáků), které běžně používanými (nebo také nepoužívanými) mysliveckými metodami nelze vůbec zjistit. Získání věrohodných údajů o početnosti populací těchto druhů je dnes předmětem dlouhodobých ekologických výzkumů a složitých matematických analýz a ani tyto metody nezaručují získání zcela objektivních dat. Této skutečnosti si je také mnoho mysliveckých hospodářů vědomo a proto tyto údaje buď neuvádějí vůbec (v 80 % z kontrolovaného souboru 70 výkazů nebyly druhy, které se prokazatelně v této oblasti vyskytovaly vůbec uvedeny !), nebo se spokojují s kvalifikovaným odhadem, založeným na víceletých zkušenostech získaných ve své honitbě (pokud byly údaje v kontrolovaných výkazech uvedeny, pak v 65 % případů se stejná data opakovala několik po sobě následujících let !). Těžko přehlédnutelné jsou případy, kdy množství vykázaných jedinců v honitbě se shoduje s číslem řádku ve statistickém výkazu (např. u hrdličky je číslu řádky 147 ve statistickém výkaze přiřazena početnost 147 kusů, u hranostaje číslu řádky 168 početnost 168 kusů apod.). Nezbývá, než nevěřícně kroutit hlavou nad neuvěřitelným nárůstem početnosti kočky divoké a nad neskutečně vysokým a realitě neodpovídajícím počtem rysů (Myslivost 2001/2). Přitom v dotazníkové akci organizované koncem roku 2000 nebyl v období 1990 - 2000 hlášen mysliveckými hospodáři ani jeden případ výskytu kočky divoké ani z jediné honitby ČR. Rozumně nelze též vysvětlit, proč v oficiálním statistickém přehledu chybí ti jediní 2-3 medvědi žijící u nás. Souhrnem takto získaných hodnot jsou pak zavádějící údaje, které jsou pro další využití téměř nepoužitelné. Velmi zajímavé je porovnat údaje o JKS ptáků z oficiálních mysliveckých statistik s daty získanými při sčítání ptáků, které organizuje Česká ornitologická společnost (Sylvia 1995). Tato sčítání jsou centrálně organizována a řízena, zpravidla probíhají v určitý omezený časový úsek (jeden den, po dobu hnízdění atp.) a na jejich realizaci se podle mezinárodně uznané metodiky podílí stovky členů společnosti. Bohužel musíme konstatovat, že ornitologické údaje působí mnohem důvěryhodněji a přesněji. Zvláště významné rozdíly jsou patrné v případech, kdy je sčítán pouze jeden druh, např. labuť velká, nebo skupina druhů, např. kachny. U kachen navíc systém mysliveckého vykazování postrádá jakoukoliv logiku. Legislativa sice umožňuje kromě kachny divoké lov i poláka velkého a poláka chocholačky, nicméně do statistických výkazů jsme nuceni uvádět pouze "kachnu divokou”. To, že tento zjednodušující způsob zakrývá odstřel (úmyslný i neúmyslný) celoročně hájených druhů kachen není jistě nutné nijak zdůrazňovat. Stačí se jen podívat na výřady honů na kachny, kde se celkem běžně vyskytují čírky, kopřivky, lžičáci, zrzohlávky apod.

Věrohodnosti myslivecké statistiky nepřispívá ani to, že za některá období je k dispozici několik odlišných přehledů. Tak například pro rok 1994 vzešly z MZe ČR dva "oficiální” souhrny, které se mimo jiné lišily výší úlovku jelení zvěře téměř o 2000 kusů, úlovku srnčí zvěře o více než 14 000 kusů apod. Navíc již výše citovaný publikovaný přehled za rok 1994 (Myslivost 1996/5) se zcela neshoduje ani s jednou verzí MZe ČR. Dalším problémem je, že vykazování jednotlivých ukazatelů není z dlouhodobého hlediska jednotné (někdy se do lovu počítá jak odstřel, tak i odchyt, někdy je k lovu pravděpodobně započítán i úhyn, někdy je odchyt a úhyn vykazován samostatně, apod.). Zarážející je také, že některé souhrnné údaje z let 1990 - 1993 nejsou pravděpodobně vůbec dostupné (lov a JKS některých druhů pernaté zvěře).

Výše uvedené kritické poznámky musí nutně evokovat otázku, k čemu taková statistika je a k čemu slouží její zveřejňování. V této souvislosti lze proto litovat zbytečně vynaloženou námahu těch odpovědných mysliveckých hospodářů, kterým není zatěžko pokusit se v rámci svých možností sečíst zvěř tak, aby se jejich výsledek blížil co nejvíce skutečnosti a kteří nelitují času konzultovat svoje údaje se sousedy a své údaje následně korigovat. Jejich snaha po objektivitě je v souhrnu znehodnocena těmi, kteří takovouto odpovědnost necítí.

Z uvedeného je naprosto zřejmé, že se v žádném případě nelze plně spoléhat ani na data o výši lovu ani o JKS a to bez výjimky u všech druhů zvěře. Tato data jsou zatížena tak významnou chybou (zejména JKS), že jejich použití při seriózní práci, a také při odpovědném mysliveckém plánování, je nemožné. Pro toto tvrzení je naprosto nejprůkaznějším důkazem srovnání JKS, a odstřelů téměř všech druhů spárkaté zvěře. Pokud připustíme, že i v chovu spárkaté zvěře platí základní pravidla populační biologie, pak ve většině případů musí být JKS podstatně vyšší, jinak by nebylo možné dlouhodobě dosahovat takových úlovků !

I přes všechny výše uvedené kritické poznámky však nelze mysliveckou statistiku pouze odsuzovat (což není ani cílem ani našeho příspěvku) a lze v ní shledat i pozitivní přínos. Vzhledem k tomu, že vykazovaná data jsou každoročně zatížena přibližně stejnou chybou, mohu být využita především k posouzení změn vývoje populací některých druhů lovné zvěře. Příkladem může být dlouholeté sledování změn lovu spárkaté zvěře, lišky, kuny skalní, kuny lesní, zajíce či králíka, nebo vývoj JKS koroptve, tetřeva či tetřívka. Naopak menší vypovídací hodnotu z tohoto hlediska mají údaje o těch druzích, u kterých z jakéhokoliv důvodu docházelo ke změně systému mysliveckého hospodaření (veverka, hranostaj, kolčava, jezevec, sluka, kavka, apod.). Opatrně se pak musí hodnotit vývoj populací těch druhů, u kterých došlo k poklesu zájmu o lov (ondatra, lyska, hřivnáč), nebo se tyto druhy staly předmětem intenzivního umělého odchovu a následného vypouštění do volné přírody (kachna divoká, bažant). Nezanedbatelná není také skutečnost, že myslivecké statistiky poskytují prakticky jediné dostupné, i když bohužel nepřesné, podklady pro odhad početnosti těch druhů, které nejsou předmětem zájmu soustředěného zoologického výzkumu (kuny, tchoři).

Pro informaci, jaký byl u nás vykázaný lov a JKS některých vybraných druhů zvěře, ale hlavně, pro přehled vývoje populací zvěře v posledních více než 30 letech, uvádíme tyto údaje v tabulkových podobách. Uvedené údaje jsou zároveň pokusem o objektivizaci dříve publikovaných přehledů. V tabulkách jsou shrnuta data o lovu zvěře (odstřel společně s odchytem) v ČR - tab. 1 (zvěř srstnatá), tab. 2 (zvěř pernatá) a vývoj JKS vybraných druhů celoročně hájených druhů zvěře v ČR - tab. 3 (zvěř srstnatá), tab. 4 (zvěř pernatá). Uváděné údaje se týkají všech honiteb naší republiky a jsou tedy výsledkem sloučení statistických podkladů jak MZe ČR, tak i MŽP ČR. Pokud v některých letech byly k dispozici rozdílné údaje, a pokud se nám nepodařilo dohledat omyl, uvádíme ty hodnoty, které byly publikovány v oficiálních Ročenkách ČSÚ, nebo které považujeme za pravděpodobnější. Proto ani tento přehled nepovažujeme za bezchybný a úplný. Uváděné výsledky z hlediska vývoje populací jednotlivých druhů nijak nekomentujeme, úsudek necháváme na Vás, čtenářích.

Ani v nejmenším si nemyslíme, že se podaří okamžitě myslivecké výkaznictví zkvalitnit a dát mu punc důvěryhodnosti. Je vůbec v lidských silách přimět 5415 mysliveckých hospodářů (tolik je podle oficiální myslivecké statistiky MZe ČR a MŽP ČR u nás honiteb), aby ze dne na den opustili zaběhané a osvědčené praktiky? A lze to vůbec chtít, když se dosud nenašel nikdo odpovědný (jak z ČMMJ, tak z MZe ČR či MŽP ČR), kdo by byl schopný sečíst a vyhodnotit pár statistických čísel pocházejících ze dvou v myslivosti nepříliš spolupracujících resortů ? Co však lze učinit určitě a hned, je upravit výkaznictví tak, aby shromážděná data co nejvíce odpovídala dění v honitbách, aniž by se myslivečtí hospodáři naváděli k nepravostem a nutili k improvizacím. V žádném případě nechceme zpochybňovat oprávněnost požadavku evidovat odstřel všech druhů zvěře. Zcela jistě by však mělo být revidováno vykazování JKS. Jejich zjišťování v případě spárkaté zvěře a některých druhů zvěře drobné považujeme za odpovídající, mělo by se však diskutovat o metodách vedoucích k objektivnějším výsledkům. Sčítání hrdliček, lysek, kormoránů, strak a některých dalších druhů přenechme jiným odborníkům. Pokud budeme potřebovat, jistě budeme moci jejich výsledků použít. Určitě to nesníží naši odbornou erudovanost a prestiž, ale zajisté to přispěje k větší věrohodnosti myslivecké statistiky.

Jaroslav Červený, Petr Koubek