Může být Holandsko pro nás vzorem?

Muže být Holandsko pro nás vzorem?

Proc objevovat neco nového, když nekde existuje fungující systém? Snadno se rekne, prevezmeme jej, ale uvést tuto úvahu do praxe prakticky nelze. Situace v každé zemi se vyvíjela jinak, jiné jsou kompetence státních orgánu a jsou i jinak rozdeleny. Proto také EU nepredepisuje svým clenum, ani kandidátským zemím, jak mají dosáhnout žádoucí úcinnosti svých zákonu a opatrení. Týká se to samozrejme problematiky zemedelské i veterinární.

Holandské zemedelství bylo už v minulosti chápáno "ostatní Evropou" jako vzorové. Tradice uplatnování standardu na kvalitu mléka a sýru sahá až do roku 1723, kdy byl vydán Edikt postihující falšování mléka a sýru.

Jak rekl Josef Holejšovský, šéf Státní veterinární správy CR, který situaci v Holandsku minulý mesíc studoval, existují mezi veškerými zemedelskými a veterinárními organizacemi prímé a úcinné zpetné vazby. V cem spocívají? Napríklad v tom, že v soucasných trech veterinárních ústavech (soukromých akciových spolecnostech) mají podíl jak ti, co vyrábejí, tak i zpracovatelé, a oni rozhodují o tom, co pro ne má nebo nemá význam. Techto ústavu bylo ješte pred nekolika lety 12, stav se snižoval pres 8 na dnešní 3 a do dvou let zbude jediný.

Obdobným zpusobem je rešena kontrola kvality živocišných produktu, napríklad pro mléko a mlécné produkty existuje jediná kontrolní laborator. Podobne i pro ostatní komodity.

Pozoruhodná je jednotná péce venovaná výuce žáku a studentu zemedelských a veterinárních oboru. Takové výcvikové centrum, které slouží celé zemi, leží v severním Nizozemí v Oenkerku. Výuka, u nás bychom rekli praxe nebo odborný výcvik, probíhá podle studijních oboru po dobu 6 týdnu až 6 mesícu a postihuje hospodarení, chovy, mlécnou a masnou produkci, management apod. Heslem je "Ucit se delat".

Racionalita ve všem konání je, podle Josefa Holejšovského, Holandanum zrejme vlastní. Napríklad mléko se vyšetruje v jednom míste, existuje systém, kdy jsou denne odebírány vzorky mléka, nikdo z farmáru neví, kdy zrovna on bude kontrolován, ponevadž výber a cetnost jsou rízeny automaticky a nahodile pocítacem. Jedna stáj tak muže být vyšetrena treba i jen nekolikrát za mesíc. Zde nepatrí k národnímu zvyku všechno obcházet.

Zajímavé je také, že se nevedou diskuse o tom, která veterinární opatrení má hradit stát. Ozdravný program u stád si hradí chovatelé sami, avšak monitoring a z toho vyplývající potvrzování o chovu prostém nákaz platí stát. To je motivující.

Holandsko je co do velikosti i poctu obyvatel a do jisté míry i tradicemi srovnatelné s naší republikou, proto jsou tamejší zkušenosti pro nás cenné.

Josef Duben, tiskový mluvcí SVS CR