Medailové trofeje srnců a jelenců

02.01.2001 | Myslivost

Srnčí zvěř je mezi myslivci ještě stále nejpopulárnější “lidovou” trofejovou zvěří. Líbí se nám nejen silné medailové trofeje srnců, ale také rozmanitost jejich tvarů či abnormit a mnozí myslivci dávají přednost ulovení srnce právě s netypickou trofejí před srncem s trofejí medailovou.

Na mezinárodní výstavě myslivosti Natura Viva 2000 konané v Lysé nad Labem je v katalogu přesto uvedeno 487 medailových trofejí srnců, z nichž 57 bylo oceněno medailí zlatou (12 %), 184 medailí stříbrnou (38 %) a 246 medailí bronzovou (50 %).

Srnčí zvěř se vyskytuje téměř ve všech našich honitbách, není pro ni vhodný chov v oborách. Pouze v některých okresech jsou pro ni podmínky vhodnější než v jiných. Významná je ovšem i péče o tuto zvěř včetně správného odhadu věku, v němž má být ulovena. Okresní přehlídky trofejí napomáhají významně tomu, abychom právě chovatelským otázkám věnovali i nadále co největší pozornost.

Nejsilnější srnčí trofej zaznamenaná v katalogu pochází z roku 1996 a je to trofej sedmiletého srnce uloveného v honitbě Kochánky na okrese Mladá Boleslav panem J. Hradeckým. Tato trofej byla oceněna na 185,08 b. CIC, což sice není bodová hodnota “světová”, nicméně právě tato trofej svědčí o “sklizni” trofejově dozrálého srnce. Podrobněji o věku lovených srnců nás informuje tabulka č. 1.

Lovit dvouleté “stříbrné” a “bronzové” srnce je samozřejmě naprostá neodbornost hraničící s “hladem po ráně” a svědčí nikoliv o dobré kvalitě místní srnčí populace nýbrž o špatné kvalitě střelce. Prvním zákonem při lovu musí totiž vždy být co nejpřesnější odhad věku loveného srnce (a ovšem i srny) a k tomu posouzení kvality trofeje (především objem, výška parůžků a délka výsad). To musí posoudit před výstřelem každý myslivec, aby tak nepřipravil honitbu o nadějného srnce jehož potomstvo by případně mohlo zvýšit kvalitu celé místní populace. Pro upřesnění byla sestavena tabulka č. 2 o bodových hodnotách trofejí srnců vztažených k jejich věku.

Je zřejmé, že věk medailových srnců ovlivňuje výrazně bodovou hodnotu jejich trofejí. O dvouletých a tříletých srncích není nutno ani hovořit, i když mohou být dobré roky (slunečné zimy) kdy i oni nasadí silné trofeje. Není ale pochyb, že ve vyšším věku srnců by tyto trofeje mohly být ještě silnější, o čemž nás přesvědčují zejména maximální bodové hodnoty jichž dosahovali srnci pěti až sedmiletí. Nejvíce srnců bylo ale loveno již ve věku 4 let (dokonce 27 %), což je stále brzy, jak o tom svědčí i poměrně malý bodový průměr v tomto věkovém stupni. Za trofejově zralého je tudíž třeba i nadále považovat dobře založeného srnce šestiletého, jehož bychom ale měli lovit až v říji anebo raději po ní.

O poměrech v lovu medailových srnců v posledních deseti letech (1990 - 1999) nás informuje tabulka č. 3 sestavená i z katalogů předešlých výstav. Z této tabulky je patrno, že v letech před přijetím stávající novely zákona o myslivosti, tj. do roku 1992 se vystřelovali silní srnci, aby nezůstali pro nové uživatele honiteb. Znovu se tak potvrzuje, že každou zákonnou nejistotu myslivců nakonec odnese zvěř. V následujících letech se honitby z úbytku kvalitní zvěře postupně vzpamatovávaly a teprve v posledních dvou letech se opět situace obrací k lepšímu. Lze si jen přát, aby se tyto kvalitativní výkyvy neopakovaly s každým počátkem nájemních smluv. Právě z této tabulky je totiž zřetelně vidět, že znovunabytí kvality srnčích populací je záležitostí nejméně šesti let (a u jelenů to bude spíše dvojnásobek).

Zajímavé je i porovnání bodových hodnot vždy deseti nejsilnějších trofejí srnců z uvedených deseti let. Potvrzuje se již řečené - že totiž minimální hodnoty trofejí byly v letech 1990 a 1991 nad hranicí pro zlatou medaili, potom až do roku 1997 klesly do stříbra a ve zlatě jsou teprve zase v posledních dvou letech (1998 a 1999). Podobnou tendenci vykazují i maximální bodové hodnoty, i když v roce 1996 došlo k odstřelu již zmiňovaného srnce s trofejí ohodnocenou 185,08 body CIC. Ten také ovlivnil průměr bodových hodnot, který byl jinak těsně nad hranicí pro zlatou medaili.

Posuzujeme-li věk popisovaných deseti nejsilnějších trofejí, pak zcela jednoznačně nemůžeme být spokojeni s tím, že jsou tito silní (a většinou zřejmě i nadějní) srnci loveni předčasně ve 2 až 3 letech. Spokojeni nemůžeme být ani s průměrným věkem těchto srnců, který by rozhodně neměl klesnout pod 5 let.

Krása srnčí zvěře a různost jejích trofejí nás musí nutit k zamyšlení se nad mysliveckou praxí a hledat chyby především v naší neodbornosti, kdy nedokážeme spolehlivě věk pozorovaného kusu. Je to otázka soustavného zdokonalování se, pozorování zvěře, porovnávání a samozřejmě i následného (po odstřelu) ověření si jejího věku, a to nejen u srnců, ale také u srn. I u nich (a možná právě u nich) je třeba si kontrolovat, jak jsme k jejich lovu přistupovali. Cestou může být i předkládání spodních čelistí holé zvěře na přehlídky trofejí, jak nás o tom přesvědčují třeba výsledky z Hodonínska, kde OMS ČMMJ ve spolupráci s okresním úřadem vydal dokonce publikaci hodnotící výsledky 20 let okresní chovatelské práce se srnčí (a ostatní spárkatou) zvěří. Stejně by se měly nad chovem spárkaté zvěře zamyslet i ostatní okresy. Právě Hodonínsko bylo totiž na výstavě zastoupeno nejvyšším počtem kvalitních srnčích trofejí.

Trofeje jelence viržinského

Jelenec viržinský (Odocoileus virginianus virginianus) byl v Lysé zastoupen šesti trofejemi z okresu Příbram (2 zlaté, 2 stříbrné a 2 bronzové). Lovcem nejsilnější byl J. Pavel a trofej desetiletého jelence pocházela z roku 1994. Byla oceněna na 305,00 b. CIC.

V roce 1996 bylo z tohoto okresu (většinou z LZ Dobříš) vystavováno 12 trofejí, z toho 4 zlaté, 4 stříbrné a 4 bronzové. Nejsilnější trofej s 310,00 body CIC pocházela z osmiletého jelence uloveného v roce 1977 p. Kurzhoferem. Ještě silnější trofej z téhož roku měla 325,20 b. CIC a pocházela opět z Příbramska (Sv. Anna) a byla ulovena W. Steinwaldem. Jelenec měl tehdy 7 let. Tato trofej je uvedena v katalogu z Českých Budějovic z r. 1993 v němž bylo popsáno 7 trofejí zlatých, 1 stříbrná a 5 bronzových.

Chov této zajímavé zvěře by měl být rozšiřován nejen pro unikátnost jejích trofejí, ale také proto, že škody působené touto zvěří jsou více méně zanedbatelné - jedná se nejspíše o okus příp. vytloukání jako u zvěře srnčí.

Chov jelence severního

Jelenec severní (Odocoileus virginianus borealis) je silnějším bratrancem popsaného poddruhu a byl dovezen z Finska na Moravu. Z různých příčin, především však “díky” změnám uživatelů honiteb se ale jeho chov nerozšířil tak jak jsme si představovali. Po úniku této zvěře z aklimatizačních obor ve Vizovických vrších, na Drahanech a v okolí Ratíškovic se o ní objevují jen kusé informace.

Ještě v Českých Budějovicích 1993 byla zaznamenána jediná trofej tohoto poddruhu z aklimatizační obůrky v Miloticích. Lovcem byl M. Prokeš a trofej z roku 1991 měla 302,60 b. CIC. V Lysé nad Labem 1996 nebyla trofej tohoto poddruhu jelence přítomna a teprve nyní se objevily 4 trofeje pocházející ale z obor. Chovatelsky nejvýznamnější je obora Sovinec ve Fryčovicích na okrese Frýdek-Místek. Nejsilnější trofej z této obory byla oceněna na stříbrnou medaili (356,10 b. CIC) a pochází z roku 1998 z osmiletého jelence. Lovcem byl J. Hanák. Další trofej z této obory byla bronzová a jedna se do medailových hranic nevešla. Dále byla vystavována ještě jedna bronzová trofej ze zrušené obůrky v Miloticích z roku 1993.

Jelencům by zřejmě svědčily více volné honitby než oborní chovy. Při jejich vysazování jsme předpokládali, že právě ve volných honitbách osvěží druhovou rozmanitost naší spárkaté zvěře. Je škoda, že k tomu zatím nedošlo v takové míře, jaká by byla potřebná pro cílevědomý a úspěšný chov při dostatečné početní základně.

Tab. č. 1: Věk lovených srnců s medailovými trofejemi