LZE PŘEDEJÍT ÚRAZŮM NA LOVU?

(str. 5)

Počátkem března se na Zlínsku odehrála tragédie. Mladý myslivec zastřelil na naháňce na černou zvěř svého staršího kolegu. V médiích se opět rozvířila diskuse o myslivcích, pobouření komentátoři znovu pranýřovali Hubertův cech a přidala se i část veřejnosti.

Stala se tragická událost. Myslivec mávne rukou, sklopí oči a mlčí. Druhý nahlas vykřikuje, že nezodpovědní automobilisté jsou mnohem horší. Oba čekají, až smršť kritiky přejde, emoce opadnou a situace se uklidní. Zdánlivě cynicky by dalo říci, že se za čas dočkají podobných repríz. Určité riziko úrazu totiž existuje a existovat bude. Tvrdit opak a zastávat názor, že nebezpečí lze zcela eliminovat, pramení buď z neznalosti, nebo jde o pokrytectví.

Možná si v koutku duše připouštíme, že riziko existuje, ale protože jsme v honitbě často, nepřikládáme mu větší důležitost. Lze to považovat za otrlost, která na nezasvěceného navenek působí dojmem, že nám smrt člověka nevadí? Alespoň tak si to vysvětlují někteří novináři. To jistě ne! Spíše jsme lehkomyslní. Na lov chodíme s přesvědčením, že "se nám to stát nemůže”. Vždyť jsme již tolikrát naslouchali přednášce o bezpečném zacházení se zbraní. Tak nějak asi uvažujeme my, myslivci. Jak ale o nás přemýšlí člověk, který s myslivostí nemá nic společného a do lesa chodí jen na houby?

Jakkoliv to zní opět cynicky, zřejmě jsme se podvědomě smířili s tím, že se podobné tragédie stávají, a zpráva na toto téma se občas objeví ve sdělovacích prostředcích. Z tohoto stavu bychom se však měli co nejdříve probudit. Je zajímavé, že se o tragických událostech nediskutuje v mysliveckých časopisech. Proč tomu tak je? Těžko říci, asi se snažíme obrátit svoji pozornost od nepříjemných a smutných věcí jinam. Těmto věcem bychom však měli věnovat pozornost, i když zdánlivě nelze vymyslet nic nového. Je v našem zájmu přesvědčit spoluobčany, kteří do lesa nechodí za loveckým zážitkem, že se nemusí bát vyrazit na procházku bez neprůstřelné vesty. Bulvární chování některých sdělovacích prostředků nám to sice ztíží, ale s tím se musíme smířit. Plakat nad rozlitým mlékem, věci zlehčovat, odvádět pozornost jinam a uzavírat se do sebe je jen cestou k izolaci a "zaděláváním si” na další problémy.

Ing. David Vaca, Ph.D.

Svět myslivosti č. 4/2002