Lovecký pes nejen pro lovectví

Před čtyřmi lety jsem si pořídil loveckého psa, irského setra SONNY od Velkého dubu, protože jsem jako myslivec chtěl mít loveckého psa a toto plemeno se mi líbilo. Co mě čeká jsem v té chvíli ještě ani netušil, protože jsem neměl žádné zkušenosti s výcvikem a výchovou loveckých psů. Přesto jsem byl rozhodnut, že pes bude lovecky upotřebitelný. V prvním roce věku psa jsem s ním prošel na zkouškách vloh, kde zvítězil s maximálním počtem bodů. Na podzim jsem psa předvedl na podzimních zkouškách v I. ceně s počtem 256 bodů. Příští rok jsme prošli lesními zkouškami a speciálními zkouškami z vodní práce. Ve 3,5 letech věku psa jsem ho předvedl na všestranných zkouškách, kterými prošel s počtem bodů 455, ale ve II. ceně. Mezitím jsem se psem absolvoval několik výstav, kde zpočátku dostal známku velmi dobrou a poté i výbornou, a byl zařazen do chovu.

V rámci výcviku jsem potřeboval mít psa v dobré fyzické kondici, a proto jsem s ním chodil běhat. Vzal jsem si horské kolo, zpočátku jsem psa měl na vodítku a běhali jsme po lesních cestách. Vzhledem k tomu, že jsem myslivec a všichni ostatní kolegové z mysliveckého sdružení věděli o co jde, nikdo nic nenamítal proti tomu, že se psem trénuji v honitbě. Věděli, že se ho snažím lovecky vést a lovecky upotřebitelný pes je potřeba.

Při tréninku jsem si všiml, že Sonnyho běhání velmi baví a kdykoliv vezmu kolo, tak se neskutečně těší, že bude běhat. Tímto bych chtěl připomenout všem tzv. ochráncům zvířat, že pes, a zejména lovecký, potřebuje dostatek pohybu a není to žádný “gaučák”, který by měl být celý den doma zavřený. Spojil jsem se proto s kamarádem Richardem Bártou, který se psy v zimě provozuje sport zvaný skijoring a na podzim, nebo při nedostatku sněhu se tento sport nazývá bikejoring. Skijoring je sport, kdy pes v postroji táhne lyžaře na běžkách, a to na trati 10 až 25 km. Do současné doby se jednalo o sport výhradně pro severská plemena. Bikejoring je obdoba skijoringu, ale s tím rozdílem, že pes táhne horské kolo a cyklista mu pomáhá. V těchto sportech záleží na souhře obou, jak psa, tak cyklisty nebo běžkaře. Nejdříve jsem si od Richarda půjčil tažné popruhy a se svým irským setrem jsem tuto disciplínu také zkusil. Sonnyho to bavilo a tak jsme v rámci tréninku pro vylepšení kondice začali častěji společně běhat.

Na sportovní sezónu 2000 až 2001 Richard žádného psa neměl, a proto mě požádal, zda by se Sonnym mohl zkusit běhat. Protože mám ještě jednoho loveckého psa, tak jsem souhlasil a Sonnyho jsem mu půjčil s tím, že některých závodů se zúčastním jako doprovod. Chtěl jsem Sonnyho pozorovat, jak se bude chovat při změně majitele neboli vůdce, neboť já zase nejsem tak vášnivý sportovec. K tomu bych chtěl dodat, že když začala sezóna závodů ve skijoringu, tak už jsem byl se Sonnym přihlášen na všestranné zkoušky. Toto jsme řešili tak, že o víkendu pes běžel závod a přes týden se připravoval na všestranné zkoušky. Jelikož jde o psa s výbornou povahou, klidného, vyrovnaného, pevných nervů a poslušného, nebylo pro něj namáhavé všechno zvládat. Sonny změnu vůdce ani nezaregistroval a pro nového vůdce se mohl tzv. přetrhnout. Díky tomu se na šesti dvoudenních závodech umístili vždy buď na prvním nebo druhém místě.

Závody byly ideálním tréninkem na 7. ročník závodu Trophee de Savoie, který se konal ve francouzských Alpách ve dnech od 7. až 14. ledna 2001. Tohoto závodu jsme se chtěli oba zúčastnit, já jako majitel psa a Richard jako závodník, abychom mohli získat nějaké zkušenosti. Se psem jsme začali více trénovat, a zde bych se chtěl zmínit i o myslivcích, kteří nevidí psy pouze jako škodnou zvěř. Můj pes je ovladatelný, chodím s ním na hony na drobnou zvěř, je lovecky upotřebitelný a poslušný. V honitbě, kde jsme se psem trénovali a kde nám byl trénink umožněn se nám dostalo plného pochopení. Šlo zejména o lesní honitbu společnosti ZEZAN D. O. S. Karlovy Vary, kdy majitel Miroslav Křivanec nám bez jakýchkoliv problémů tento trénink umožnil. Také nám sdělil, že z takového přístupu má radost, protože pes, který se pohybuje pouze po lesních cestách a je ovladatelný pro případ, že by se vyvlékl z popruhů, nečiní žádné škody na zvěři a zbytečně ji neplaší na rozdíl od psů houbařů a turistů. Ti psa pustí na volno, nezvládají ho, pes po lese pobíhá jak se mu zachce a tím činí škody na zvěři. Zde bych se chtěl zmínit o tom, že zejména severská plemena, která jsou určena pro skijoring nejsou takto ovladatelná, a ve velké většině jde o psy, kteří mají v genech se sami postarat o potravu, a proto v případě útěku často způsobují škody na zvěři, zejména tím, že zvěř uštvou a strhnou. Ne všichni myslivci však tento sport tolerují, někteří si myslí, že plašíme zvěř. Není to pravda, z vlastní zkušenosti vím, že zvěř je zvědavá co se děje, a když je vůdce ukázněný, pohybuje se pouze po cestách a psy má ovladatelné, tak zvěři neškodí. Každý vůdce psa by si ale měl uvědomit, že v lese platí určitá pravidla a nelze psy nechat volně běhat. Pak se objevují názory, že myslivci jsou jen vrazi psů, a zase na druhé straně, že všichni psi zvěř honí a strhávají.

Chtěl bych se ale vrátit k tomu, jak probíhaly přípravy a závod. Nebyla to žádná levná záležitost (startovné bylo 1300 Fr), a proto bylo potřeba sehnat i sponzory. Zde bych opět připomněl firmu ZEZAN D. O. S. K. Vary, která nám na základě dosažených výsledků umožnila startovat na této evropsky vrcholné soutěži. Do Francie jsme vyrazili dodávkovým mikrobusem, který byl částečně upraven jako obytný. Do místa závodu jsme vyrazili již 28. prosince 2000, abychom se zde stačili aklimatizovat a seznámit se s prostředím. Po příjezdu jsme zjistili, že závod bude probíhat v nadmořských výškách od 1800 do 2200 m. Hlavními středisky závodu byly města: Le Grand Bornand, Meribel, Les Aillons a Les Arcs. Při přihlašování Sonnyho na závod jsme vzbudili velký údiv, protože pes plemene irský setr tento závod nikdy neabsolvoval. A když všichni zúčastnění viděli, že Sonny nemá srst podobnou severským psům dávali mu šanci maximálně do 5. etapy. Před závodem jsme se snažili ještě trénovat, aby jsme byli připraveni na podmínky, které nás tady čekají. Po prvním dnu tréninku se vyskytl problém - sníh se Sonnymu lepil na srst a tak se nemohl pořádně pohybovat. Proto jsme museli přistoupit ke kosmetickým úpravám. Poradkyně chovu by z našich úprav asi radost neměla, ale bylo to nutné, aby pes nijak nestrádal. Sonnymu jsme museli ostříhat praporce, vlajku i krk, mezi prsty jsme mu chlupy vystříhali zcela a slechy jsme upravili jako na výstavu.

Počasí v době tréninku bylo ideální - slunečno a přes den tak do -10 oC. Trénink probíhal bez problémů, až na úpravu srsti. Zato závodu počasí vůbec nepřálo. Padal déšť se sněhem, místy bylo bláto a teplota kolem +1 oC. To bylo velmi nevhodné počasí pro psy ve velké zátěži, kteří potřebují chlazení. Při této teplotě se psi nadměrně zahřívají, což se také projevilo částečně na psech severských plemen, ale ne na mém ohaři.

Samotný závod začínal 6 km dlouhou noční etapou v Le Grand Bornand. Na startu byly spousty diváků, a startovní rovinka byla osvětlena v délce 300 m halogenovými světly. Po této rovince ale následovala tma, kde byli závodníci odkázáni pouze na čelovou lampu a schopnost orientace psa v takovémto prostředí. Zde se poprvé prokázaly kvality loveckého psa, který je zvyklý pohybovat se v lesním porostu, je schopen přizpůsobit svou rychlost povrchu a je bezkonkurenčně samostatný, což se nedá říci o severských plemenech. Od první etapy byl Richard s mým psem na třetím místě. Do třetí etapy nastoupili jako první a v dalších etapách náskok pouze stupňovali. Po 4. etapě byl den volna. Na Sonnym bylo vidět, že je unaven. Odmítal jíst a pít, proto jsme mu do krmení přidali rybičky a on vše s chutí sežral.

Po dni volna Sonny opět nastoupil na start 5. etapy v Les Aillous, a to s neskutečnou radostí, že opět může běžet. To se ale nemohlo říct o velké většině ostatních psů. Na konci 8. etapy v Les Arcs, která byla zároveň poslední, měli Sonny s Richardem náskok 14 minut před druhým psem v pořadí. Vítězem závodu ve skijoringu se tedy stal irský setr SONNY od Velkého dubu s vůdcem Richardem Bártou. Pro potvrzení vytrvalostních vlastností loveckého psa uvádím, že druhý pes v pořadí byl rovněž lovecký, a to německý krátkosrstý ohař.

Na závěr bych chtěl shrnout poznatky, které jsem na tomto závodě získal. Lovecký pes je vytrvalý, v převážné většině nervově pevný, odolný i pro nepříznivé povětrnostní podmínky. Názory na to, že tyto sporty jsou týrání zvířat jsou nesprávné. Pes potřebuje pohyb a je na jeho pánovi, kolik mu ho umožní. Psi se do závodů těší, zejména můj setr, když vidí popruhy, skáče radostí. Takovouto radost projevuje i když se obleču a jdu do lesa. Těm, co mají jiný názor, bych doporučil navštívit závod psích spřežení, aby se o všem sami přesvědčili.

Josef PEROUTKA