Koroptve polní v Milešíně

Na jaře letošního roku se konala ve Žďáru nad Sázavou velice zajímavá konference o chovu koroptve polní. Na tomto okrese totiž ve vzácné spolupráci myslivců, zemědělců, ochránců přírody a samozřejmě ve spektru zájmu okresního úřadu funguje chovatelská oblast koroptve polní. Po dohodě s redakcí časopisu Myslivost by jsme rádi v sérii článků seznámili myslivce s výsledky naší práce, ale také pomohli případným zájemcům o chov koroptví. Budeme jen rádi, pokud naše příspěvky vyvolají odezvu u čtenářů a napomůžeme tak ke zvýšení stavů tohoto krásného druhu pernaté zvěře.

Početní stavy koroptví v části honitby Březeny na k.ú. Milešín v jižní části okresu Žďár nad Sázavou se pohybovaly v letech 1994 až 1998 průměrně kolem 15 koroptví (maximálně dvě hejnka). Koroptev nebyla myslivecky řádně obhospodařována, a to ani v zimním období. Kruté zimy 1995/96 a 1996/97 zdecimovaly koroptve tak, že v roce 1997 nebyla koroptev pozorována vůbec. Až v roce 1998 se jako zázrakem objevilo hejnko v počtu 12 kusů. Pro toto hejnko jsme zřídili zásyp, který koroptve začaly pravidelně navštěvovat až v druhé polovině ledna. Přes veškerou péči činily ztráty do 16.2., kdy přišla obleva a sníh už dále nenapadl, celkem 6 kusů.

Koncem září 1999 byl stav koroptví v zájmovém území Milešín 31 ks (3 hejnka). Tato hejnka v zimě 1999/2000 obsadila pouze dva zásypy. Třetí si zásyp "nenašlo,” i když se koroptve od něj pohybovaly jen asi 300 m daleko. Dvanáctičlenné hejno obsadilo mobilní pultový zásyp, osmičlenné zásyp typu "A” a jedenáctičlenné bylo bez zásypu. Z největšího hejnka se nám podařilo v lednu odchytit do podražce 11 kusů (5 slepiček a 6 kohoutků). Z toho bylo 10 mladých a 1 starý kus - kohoutek. Osm koroptví nešlo chytit vzhledem k nevhodnosti zásypu "A” pro odchyt do podražce. Zde byla zimní ztráta 4 ks a u hejnka o počtu 11 ks, které bylo bez zásypu, činila zimní ztráta 9 ks.

Z vývoje početních stavů koroptví přes zimní období vyvozujeme, že nepřikrmované a nechráněné koroptve utrpí na sněhu a hladem, včetně predačního tlaku, obrovské ztráty. Koroptve přikrmované s možností částečného krytu (všechny zásypy kryjeme smrkovým chvojím) již vykazují ztráty menší. Tato skutečnost nás vedla k výrobě takového počtu přikrmovacích zařízení, kolik je v honitbě koroptvích hejnek (zjištěných při podzimním sčítání). Je nutno vyrobit zásypy mobilní, které mohou být snadno stěhovány za hejnkem, které se rozhodne putovat např. do blízkosti vhodnějšího krytu nebo potravního zdroje.

V zimě 1999/2000 jsme koroptve poprvé odchytávali za účelem jejich komorování. Odchycené koroptve v komoře se během dvou dní zklidnily a při obsluze ve voliéře jevily sníženou plachost. V předjaří už byly komorované koroptve ve výborné tělesné a zdravotní kondici a jejich komorování přitom proběhlo bez jediného úhynu. Pro jarní vypouštění jsme si vyrobili tři manipulačně vypouštěcí bedny. Jde o zařízení zhotovené ze dřeva o rozměrech 1,2 x 0,60 x 0,40 m. Čelo je řešeno jako padací dvířka a v okraji stropové části bedny jsou dvířka pro vkládání koroptví. Tato padací dvířka lze otevírat na dálku přes vybudovanou kovovou "šibeničku” táhnutím za motouz.

Koroptve jsme z komor do vypouštěcích beden vložili ve večerních hodinách před dnem vypuštění. Bedny jsme roznesli po honitbě ráno (5.00 až 5.30 hodin) za tmy. V rámci pokusu pro zjištění nejvhodnější doby jsme koroptve vypouštěli na lokalitě I. v 6.00 hodin, na lokalitě II. v 6.30 hodin a na III. lokalitě v 7.30 hodin.Ve všech případech se koroptve chovaly stejně, což připisujeme tmě v bedýnkách. Po otevření dvířek ze vzdálenosti asi 30 m byly asi 5 až 10 minut v klidu, poté téměř současně vyběhli za hlasitého čiřikání nejprve kohoutci a za nimi slepičky. Během okamžiku se vytvořené páry za stálého ozývání rozbíhaly po mezích jednotlivě pryč od místa vypuštění. Do 30 minut byl v lokalitě klid. Ani z jedné bedýnky koroptve nevyletěly, což považujeme za úspěch.

Koroptve obsazovaly lokality postupně a vzhledem k tomu, že je vypouštíme do míst, kde byly v zimě odchyceny a tudíž tuto lokalitu znají, nedochází u nich k žádným stresovým stavům z neznámého prostředí. Místní divoké koroptve pak posilujeme námi odchovanou zvěří ve prospěch slepiček. Podle Ing. Sekery: Chov koroptví, 1956, i podle poměru počtu kohoutků vůči slepičkám při námi prováděném odchytu v populaci této zvěře, převládá 15 - 20 % kohoutků. Tak dochází u přezimujících a k nim vypuštěných komorovaných koroptví k vyrovnání poměru pohlaví s tím, že některé párky pak tvoří místní divoký kohoutek a odchovaná slepička. Přebytečné kohoutky pak předržujeme v komorách jako celibátníky pro odchov kuřátek v letním období. Vypouštěcí bedny jsme odnesli asi hodinu po vypuštění. Podle našich zkušeností koroptve ve tmavé bedně reagují tak, jako by byla noc a až po uvolnění čela zvykají dennímu světlu po dobu asi 4 minut. Při vypouštění koroptví jsme využili dotaci MZe ČR na podporu ohrožených druhů zvěře.

Po celé jarní období (až do počátku hnízdění) byly koroptve pozorovány ve zvýšeném množství po celém zájmovém území. Při pěkném počasí se večer ozývali kohoutci z jednotlivých jimi obsazených lokalit. Ztráty na vypouštěných koroptvích nebylo dost dobře možné hodnotit, protože pouze jednou jsme našli letku od roztrhané koroptve. Podle křídelní značky šlo o slepičku - odchovance.

V době před sklizní pícnin jsme prováděli zneklidňování slepiček z ohrožených lokalit ohařem a později jsme se snažili o záchranu hnízd před vysečením. K tomuto účelu jsme používali mechanický plašič vlastní konstrukce, kterým jsme zmíněné plochy pročesávali.

První kuřátka jsme pozorovali koncem června v místech potravních políček. Tyto byly pokryty nízkou a řídkou vegetací, která umožňovala koroptvičkám oschnout od rosy. To bylo pozorováno i po letní bouřce. Dále bylo nalezeno na dvou potravních políčkách popeliště tam, kde byl vodní erozí naplaven jemný písek a zemina ze sousedního velkolánu pšenice.

Škody na nelétavých a dále mladých koroptvích dělaly zvláště toulavé kočky (pozorováno 2x) a pes (1x). V době sklizně obilovin se projevil jako vážný nepřítel koroptvích podnésků (v té době létavých jen na krátkou vzdálenost) čáp bílý. Při sklizni jednoho záhumenku pšenice zlikvidoval 5 koroptviček, přičemž vlastník pozemku, který sklizeň řídil, nebyl schopen čápa odehnat. Ostatní ztráty působené přirozenými nepřáteli koroptví jsme pozorováním nepostihli, i když pochopitelně byly způsobovány. Přirozený predační tlak však považujeme za věc normální. Pouze škody působené toulavými kočkami a psy je nutné i v budoucnosti řešit jejich radikálním tlumením.

Od počátku sklizně obilovin jsme monitorovali výskyt hejnek pro podzimní sčítání koroptví. K 1.10.2000 jsme napočítali 7 hejnek o počtu 76 koroptví. Z toho bylo 17 podnésků, tj. 22 % z celkové populace. Letos po dalším zakomorování přes zimu 2000/2001 máme sčítané stavy koroptví k 1.9.2001 již 140 ks v 9 hejnech. Od dlouhodobého průměru 0,05 ks koroptve na 1 ha výměry zájmového území v 90. letech jsme dosáhli díky komorování a ostatní následné péči o koroptve v zájmovém území stav 0,47 ks/1 ha.

Pro koroptve jsme na zájmovém území vytvořili síť remízů, dočasných remízů, biopásů, pruhových potravních políček a úhorů. Hned po sklizni obilovin se na a v těsné blízkosti pruhových potravních políček a námi vytvořených biopásů pohybovala 3 hejnka. Bylo to zvláště tam, kde tato políčka protínala velkolány posečených obilovin - strniště. Většina koroptví v této době však dávala přednost polím s okopaninami (brambory a řepa).

S postupem posklizňových prací (září) se další hejna stáhla na pruhová potravní políčka nebo do jejich těsné blízkosti. Koroptve v této době rády volily jako denní stávaniště i vzrostlé porosty hořčice. V pruhových potravních políčkách se v září vyskytovalo větší množství křepelek polních, když na políčkách dozrávala pohanka. Stahovali se sem i bažanti, které zde bylo možné pozorovat v průběhu celého podzimu a v zimě. Po podmítnutí strnišť začala políčka navštěvovat srnčí zvěř, která s oblibou spásala zralé plody pohanky a kapustu. V druhé polovině září nalétávala na zob v políčkách (v ranních a večerních hodinách) hejna strnadů a vrabců polních a na bodláky a proso větší množství stehlíků obecných. Při zřizování políček, biopásů a remízků jsme využili dotační podpory z Programu péče o krajinu prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

K počátku listopadu 2000 (zvláště v průběhu října) jsme zjistili srážení koroptvích hejnek do houfů. Ztráty koroptví činily za období od 5.9. do 1.11. celkem 9 ks, tedy téměř 12 % ze stavu koroptví z prvního podzimního sčítání 5. 9.. Také areál výskytu houfu se podstatně zvětšil proti výskytu hejnka v letních měsících a z počátku podzimu. Přičemž stále koroptve kopírovaly původní areál rodiště. Stavy koroptví byly k 1.11. už 67 ks ve 4 houfech. Je možné, že ztráty ve větším množství postihly koroptve pozdní (podnésky).

Koncem října a v listopadu koroptve nedržely a přeletovaly na značně větší vzdálenosti proti období na konci léta, a to i do míst výskytu koroptví rodinky sousední (z léta). Tím jsme došli k závěru, že slučování koroptvích rodinek do houfů v podzimním období převažuje u těch rodinek, které postihla větší početní ztráta k hejnku silnějšímu, čímž se rozšířil areál výskytu takto vzniklého houfu i o životní prostor za přičleněné hejnko (resp. jeho zbytek). Při pozorování v této době již téměř nešla rozeznat letošní kuřata od rodičů a ani to, jestli se v houfu vyskytují podnésky.

Po napadnutí sněhové pokrývky si koroptve na novou situaci "zvykaly” asi 4 až 6 dní, přičemž byly jen zřídka vidět. Koroptve jako by se v tuto dobu z honitby vytratily. Po překonání tohoto období je bylo možno pozorovat již na jejich stálých (zimních) stávaništích.

Stavy koroptví v zájmovém území Milešín byly ke konci prosince roku 2000 celkem 43 ks ve 4 hejnech. Ztráta proti letnímu stavu dosáhla již 43 %. Koroptve vzhledem k charakteru velmi mírné zimy počaly navštěvovat zásypy až na přelomu prosince a ledna, což oddalovalo jejich odchyt za účelem komorování. Koroptve však byly i přes uvedené ztráty ve výborné kondici, což přičítáme snadné dostupnosti přirozené potravy. V této době působili jejich ztráty hlavně pernatí dravci, pro které byly koroptve snadným cílem na sněhové pokrývce.

V této zimě se potvrdily zkušenosti místních starých myslivců týkající se umístění tradičních zimovišť koroptví na Milešínsku v lokalitách "Na suchých”, "Na žlíbcích” a částečně v lokalitě "Jarníky.” Tyto lokality jsou vhodné jako zimoviště proto, že jde o jižní a závětrné svahy s remízky, které jsou dostatečně vzdáleny od komplexu lesa, kde je nebezpečí útoků dravců vyhlížejících kořist z jeho stěny. Na základě tohoto zjištění jsme směřovali většinu úprav biotopů pro rok 2001 do těchto lokalit, přičemž celková plocha úprav biotopu dosáhla již 7,11 ha pruhových úprav, které stejnoměrně pokryly celé zájmové území chovu a plošně tak výrazně zvýšily úživnost a krytovou atraktivnost této části honitby nejen pro koroptev, ale i ostatní drobnou zvěř.

V dalších článcích čtenáře seznámíme s našimi zkušenostmi, které se týkají myslivecké péče, úprav biotopu a řízeného chovu koroptve polní.

Ivo Mühlhansl, Josef Odehnal, Petr Jobánek